Budeč (okres Jindřichův Hradec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budeč

Náves v Budči
Znak obce BudečVlajka obce Budeč
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0313 546020
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Jindřichův Hradec (CZ0313)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Dačice
Historická země Morava
Katastrální území Budeč
Katastrální výměra 5,11 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 209 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 488 m n. m.
PSČ 378 92 až 380 01
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Budeč 70
37892 Budeč
Starosta Pavel Polák
Oficiální web: www.obecbudec.cz
Email: ou@obecbudec.cz
Budeč
Red pog.svg
Budeč
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Budeč (německy Butsch) se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský 10,5 km východně od Dačic, součástí je osada Borová. Nejbližší železniční stanice Dačice. Nadmořská výška 488 m. Pošta v místě, Římskokatolická farnost Budeč, spravována z Horní Slatiny. Obec s českým obyvatelstvem. V r. 1850 měla 527 obyvatel. K 1. 1. 2015 žilo v obci 217 obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Budeč se skládá ze dvou částí, které leží v katastrálním území Budeč.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec leží v údolí Želetavky, v severním výběžku Jernnické kotliny. Katastr obce zaujímá výsek této sníženiny od strmých svahů údolí Želetavky, přes mírně ukloněný povrch až k východnímu úpatí hřbetu Slatinských kopců, v úrovni výšek od 490 do 500 m n. m. Povrch plošin hojně pokrývají svahové a sprašové hlíny. Osada Borová leží v jižní části Brtnické vrchoviny, nad 40 m vysokým svahem údolí Želetavky, který tvoří hranici obou jednotek. (M. Hrádek)[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1251, kdy se uvádí v pramenech Bernhart a Oldřich z Budče. Majitelé Budče se během staletí velmi střídali, až v roce 1662 koupil Budeč loucký klášter. Klášter nechal úplně přestavět jižní křídlo zdejšího zámku. Po zrušení kláštera roku 1784 koupil Budeč v roce 1789 ve veřejné dražbě hrabě Josef Wallis, známý svojí účastí na státním bankrotu roku 1811. Protože však Wallisové měli výstavnější zámky v Moravských Budějovicích a Budíškovicích, byl zámek v Budči používán pro hospodářské účely. V téže době se dostaly do vlastnictví Wallisů také statky Knínice s Osoudovem a Radkovicemi. V rodině Wallisů zůstal statek až do pozemkové reformy 1923-1926, kdy jeho majitelce Anně Marii Schaffgotschové byl majetek částečně zabrán a částečně propuštěn ze záboru. V roce 1945 byl statek Budeč zkonfiskován.

Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo ve vsi 27 usedlostí, z toho zůstalo za války osazeno 20 a 7 zpustlo. Na katastru vsi byl vrchnostenský dvůr. V roce 1843 bylo v Budči 546 obyvatel, z toho 276 mužů a 270 žen v 68 domech a 128 domácnostech. Z nich se 104 živilo zemědělstvím, 16 živnostmi, 3 obojím, jiným zaměstnáním 5. Desátky byly odváděny panství Budeč. Z Budče se jezdilo na sobotní týdenní trhy do Dačic.

Budeč byla do roku 1849 sídlem stejnojmenného panství ve Znojemském kraji.

Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byla Budeč po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V rámci integrace obcí byla roku 1976 s Budčí sloučena obec Horní Slatina. V roce 1989 byla Budeč sloučena krátce s obcí Budíškovice, ale od roku 1990 má opět samostatný obecní úřad. Od roku 2003 spadá pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[2]

Vývoj obce do konce 20. století[editovat | editovat zdroj]

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roce 1900 v obci bylo ředitelství velkostatku rodu Wallisů. K velkostatku patřila cihelna a lihovar, c. k. poštovní úřad a četnická stanice. V roce 1924 byl založen záložní spolek pro Budeč a okolí.

V letech 1923-1926 proběhla na velkostatku Budeč - Budíškovice A. M. Schaffgotschové pozemková reforma. Lihovar byl združstevněn pronájmem. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1931. JZD bylo založeno v roce 1953, roku 1975 bylo sloučeno do JZD 1. máj Budíškovice. 

Nyní převládající zaměstnání: zemědělství, školství a dojížďka za prací jinam. V obci je v provozu lihovar. 

Škola[editovat | editovat zdroj]

Počátky školy v Budči se váží k roku 1660, kdy majitel budečského statku rytíř Jiří Matyášovský z Matyášovic daroval pro školu pozemek. Škola v roce 1771 vyhořela a působila v náhradních prostorách bytu zahradníka, učilo se také ve zdejším zámku. Do Budče byly přiškoleny obce Knínice a Radkovice. Počátkem 20. století měla zdejší škola tři třídy. V roce 1953 zde byla zřízena osmiletá střední škola, přeměněná roku 1960 na základní devítiletou školu, která je nyní redukována na 1. až 5. ročník.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Pařez jednoho z památných jilmů
  • kostel Zvěstování Panny Marie, gotický jednolodní kostel ze 14. století, původně opevněný s lodí po požáru roku 1771 barokně přestavěnou a zaklenutou
  • zámek Budeč, raně barokní z druhé poloviny 17. století s kaplí, s pozůstatky tvrze pánů z Thürnau, doložené roku 1520. Počátkem 19.stol. klasicistní úpravy.
  • socha Jana Nepomuckého z roku 1727 – před kostelem obklopena balustrádou
  • u silnice do Jemnice barokní kaplička z roku 1722
  • fara čp. 33, přiléhající k zámku, datována do 17. století
  • v místní části Borová kaplička z roku 1877
  • v obci pomník padlým v 1. světové válce z roku 1922

Galerie[editovat | editovat zdroj]

 Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 601-604.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura [editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 601-604.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]