Lihovar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Destilační kotle pro destilaci whisky

Lihovar je technologický celek vyrábějící destilované alkoholické nápoje. Skládá se z destilační aparatury, nádrží na ovoce nebo jiné destilované suroviny, kotlů a výdejny.

Historie lihovarů v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Budova lihovaru v Malešicích

Ve třicátých letech devatenáctého století se, kromě žita a ječmene, staly významnou surovinou zpracovávanou ve velkých českých lihovarech brambory.[1] Neúroda kombinovaná s hnilobou brambor způsobovala ve čtyřicátých letech nedostatek potravin, který ještě zesilovaly spekulativní nákupy velkého množství brambor provozovateli palíren a škrobáren.[2] Například v roce 1851 nebylo v některých regionech (zejména v Krušnohoří, Krkonoších a na střední Šumavě) možné zajistit dostatečnou výživu obyvatel.[3] Nespokojení lidé upozorňovali na vysoké ceny potravin, množily se stížnosti na lihovary a docházelo i k násilnostem. Jedním z kritických období se stalo jaro roku 1854, kdy se nejchudší vrstvy obyvatel uchylovaly k přepadání povozů, které z bezpečnostních důvodů po nocích zásobovaly lihovary bramborami nebo vyvážely obilí za hranice.[4]

V roce 1855 bylo v Čechách 744 lihovarů, ve kterých se vyrobilo celkem 21 miliónů hektolitrů lihu. Drobné podniky nedokázaly konkurovat velkým lihovarům s lepším řízením a kvalitnějším vybavením, a do konce devatenáctého století se celkový počet lihovarů snížil na 238. Zároveň však stoupl objem výroby lihu na 46 miliónů hektolitrů.[5] V sedmdesátých letech začaly vznikat první družstevní lihovary, které měly konkurovat velkým lihovarům, ale většina jich zanikla během hospodářské krize. Úspěšnější byly družstevní podniky založené v prvních desetiletích dvacátého století.[6]

Vzrůst družstevních lihovarů, který byl v letech 1912–1914 podporován c. k. rakouskou vládou, byl zaražen první světovou válkou. V roce 1915 byl založen ještě družstevní lihovar v Těšících na Moravě a v Pinczi (Lučenec) na Slovensku, v roce 1918 řepařský družstevní lihovar v Nymburce (řepařským lihovarům nebyla zabavena výrobní surovina). Náklady na zařízení nového lihovaru byly vysoké, přesto po válce vznikla spousta nových lihovarských družstev, kdy se v zásadě jednalo o konfiskované soukromé lihovary během pozemkové reformy, které byly ke združstevnění předávány středním a drobným rolníkům. Několik lihovarských družstev vzniklo dobrovolnou cestou, kdy se jejich bývalý majitel stal podílníkem družstva, například v roce 1920 družstevní lihovar v Pusté Polomi ve Slezsku, patřící původně velkostatkáři Stolbergovi, v roce 1921 družstevní lihovar v Německém Brodě, náležející velkostatkáři dr. Sachsovi nebo přenesením soukromého lihovaru p. Kalábové z Vanovic do Biskupic u Jihlavy.[7]

V prvním období pozemkové reformy se jednalo jen v Českých zemích o 54 soukromých lihovarů, které měly být převzaty převážně nově založenými družstvy. Státní pozemkový úřad si ale vyhrazoval, že rozhodne o tom, které budou družstvy převzaty a které zrušeny, přičemž počítal s tím, že strojní a technické zařízení z těch zrušených bude převezeno do horských krajů horských, kde se často v celém okrese nenacházel ani jeden družstevní lihovar. Akci združstevňování při pozemkové reformě konfiskovaných soukromých lihovarů po celém území Čsl. republiky vedl Svaz družstevního průmyslu bramborářského v Praze, který nejen že vypracoval podle podmínek Státního pozemkového úřadu pro lihovarská družstva vzorové stanovy, ale jeho delegáti a úředníci prováděli technické posudky jednotlivých závodů, vysílal řečníky na ustavující valné hromady družstev, podával technické i právní informace a Svaz zprostředkovával styk nových družstev se všemi centrálními správními úřady. V květnu roku 1922 pořádal pro funkcionáře družstevních lihovarů družstevní lihovarský kurz, kde se měli naučit správnému vedení družstevních lihovarů. Kanceláře Svazu družstevního průmyslu bramborářského se nacházely v Praze III., Chotkova 12.[8]

Do léta 1922 vznikla na podkladě Pozemkové reformy lihovarská družstva: družstevní lihovar v Kolinci u Klatov, družstevní lihovar v Mikulovicích u Znojma, patřící původně Louckému klášteru, kde po dohodě s nájemcem p. Dvořákem začalo družstvo lihovar provozovat. Celá řada lihovarských družstev byla založena v roce 1922 hned po konfiskacích lihovarů a to: družstva lihovarská ve Štěkni a Řepici u Strakonic, družstva pro lihovary, patřící původně velkostatkáři dr. A. Windischgrätzovi, družstvo lihovarské v Milovicích u Prahy, velkostatkáře R. Kinského, družstvo v Jetřichovicích, původně majitele Neuwirth-Siberová, družstvo lihovarské v Hrobicích u Pardubic, původně majitele Richarda Dräsche, družstvo v Ostrově u Opočna, majitele Fr. Klepala, družstvo v Rábíně u Netolic (nyní Malovice) a v Drahonicích u Volyně, majitele Jana Schwarzenberga. Na Moravě to byla velká skupina družstev lihovarských na bývalém panství Hrotovickém, patřícím A. Dreherovi, družstvo v Klučově, Skryjích, Valči, Myslibořicích, Krhově, Hrotovicích, Dalešicích a Přešovcích. Družstvo lihovarské bylo založeno též ve Štěměchách, původně patřících velkostatkáři Bedřichu Chorinskému.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUTNAR, František. Malé dějiny brambor. Havlíčkův Brod: Východočeské nakladatelství, 1963. 158 s. S. 51. Dále jen Kutnar (1963). 
  2. Kutnar (1963), s. 84–85.
  3. Kutnar (1963), s. 93.
  4. Kutnar (1963), s. 95.
  5. Kutnar (1963), s. 124–125.
  6. Kutnar (1963), s. 126.
  7. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 01.06.1922, s. 9.
  8. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 01.06.1922, s. 9.
  9. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 01.06.1922, s. 9.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]