Pozemková reforma v Československu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
památník pozemkové reformy v Měníně, okres Brno-venkov
Pomníček na památku pozemkové reformy 1924 ve Stěžově

Pozemková reforma v Československu probíhala ve dvou etapách, v letech 19191938 a 19451948. Spočívala ve vyvlastnění a zestátnění či přerozdělení pozemků, především zemědělských.

První pozemková reforma[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce patřila 1/3 veškeré půdy na území nové republiky velkostatkům, které vlastnila především šlechta. Největšími vlastníky půdy byli Schwarzenbergové s 248 000 hektary a Liechtenštejnové se 173 000 hektary. Celkem se jednalo o 2000 velkostatkářských rodin. K velkostatkům s výměrou nad 1000 hektarů náleželo 22 % zemědělské půdy a 30,81 % veškeré půdy státu. Její vlastníci představovali jen 0,04 % všech majitelů půdy. Malorolníci obhospodařovali pouze 7 % půdy československého státu, ale představovali 68 % všech vlastníků půdy. Kromě požadavků na změny těchto nepoměrů přistoupil i další fakt – poválečný "hlad po půdě" u obyvatelstva, kdy zejména na venkově sílily požadavky obyvatel na vlastní půdu. Představitelé státu nechtěli rovněž nechat velké množství půdy v rukách šlechty a cizích státních příslušníků.

Pozemková reforma proběhla v letech 19191938 a jejím cílem bylo rozdělení velkých soukromých pozemků. Vymezoval ji rámcový zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon), ze dne 16. dubna 1919, který stanovil zábor pozemků buď nad 150 ha zemědělské půdy, nebo nad 250 ha celkové půdy. Pro potřeby této reformy byl dne 11. června 1919 založen Státní pozemkový úřad. Dne 30. ledna 1920 došlo k vydání zákona č. 81/1920 Sb. z. a n., kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě (zákon přídělový), který rozděloval zabraný majetek. Dne 8. dubna 1920 pak byl vydán zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), který určoval velikost náhrady zabrané půdy. Nejintenzivněji reforma probíhala v letech 19231926 a do roku 1938 prošlo touto reformou cca 4 mil. ha půdy. Vyvlastněné pozemky byly zaplaceny - ovšem za cenu, kterou si určil stát. [pozn. 1]

Seznam největších držitelů půdy šlechtického původu v roce 1918[editovat | editovat zdroj]

(čísla v závorce udávají počet rodových držitelů)

Největší držitelé pozemků v Čechách

  1. Schwarzenbergové (5) 247 736 ha
  2. Černínové z Chudenic (6) 61 430 ha
  3. Colloredo-Mannsfeld (1) 57 866 ha
  4. Rod Habsbursko-Lotrinský (4) 57 832 ha
  5. Kinští z Vchynic a Tetova (6) 51 391 ha
  6. Lobkowiczové (5) 48 565 ha
  7. Waldsteinové (3) 45 434 ha
  8. Thun-Hohensteinové (4) + Thun-Waldsteinové (1) 41 529 ha
  9. Fürstenbergové (2) 40 981 ha
  10. Thurn-Taxisové (2) + Thurn Valsassina 37 316 ha

Největší držitelé pozemků na Moravě

  1. Liechtensteinové (2) 135 706 ha
  2. Dreher (1) 24 419 ha
  3. Rod Habsbursko-Lotrinský (3) 19 180 ha
  4. Salm-Reiferscheidt-Raitz (1) 13 092 ha
  5. Haugwitz 12 970 ha
  6. Deforestové (2) 12 705 ha
  7. Bratři Thonetové 12 574 ha
  8. Podstatští-Lichtensteinové (3) 12 452 ha
  9. Collalto et San Salvatore (1) 10 900 ha
  10. Seilern-Aspang 10 855 ha

Největší držitelé ve Slezsku

  1. Arcivévoda Bedřich 64 332 ha
  2. Larisch-Mönich 11 684 ha
  3. Liechtenstein 9 648 ha
  4. Wilczek 6 151 ha
  5. Lichnowski 4 342 ha
  6. Stolberg-Stolberg 2 728 ha
  7. Blücher 4 229 ha
  8. Sulkovski 3 358 ha
  9. Razumovski 2 505 ha
  10. Arco 2 463 ha

Domovina domkářů a malorolníků[editovat | editovat zdroj]

S přípravou pozemkové reformy souviselo tzv. „domovinářské hnutí” agrární strany, jehož smyslem byl boj o malorolnického voliče. Malorolnický a domkářský živel se uvnitř agrární strany značně zaktivizoval, jelikož obdržení půdy se stalo nejdůležitější náborovou akcí agrární strany. Malorolníci, domkáři a bezzemci, tedy jedním slovem zájemci o příděl půdy, zareagovali na přijetí zákona o obstavení velkostatků. Domoviny měly svým členům zajistit přednostní příděl půdy, odbornou pomoc a vyřízení úvěru k zaplacení nově nabyté půdy.[1] Švehlovu vedení strany se na základě naslibovaného hmotného zisku (zájmu) podařilo získat široké malorolnické vrstvy a tím značně posílit členskou základnu, která jednak vytvářela tlak na přijetí pozemkové reformy a zároveň oslabovala pravicové křídlo strany. Tento masový manévr strany pomohl ovlivnit politiku agrární strany a nasměrovat ji doleva. Největší vlna zakládání domovin proběhla v letních měsících roku 1919, v říjnu téhož roku se všechny domoviny sdružily do centrální zastřešující organizace Ústřední domovina domkářů a malorolníků fungující až do roku 1938.[2]

Druhá pozemková reforma[editovat | editovat zdroj]

Druhá pozemková reforma probíhala po skončení druhé světové války v letech 19451948. V roce 1945 ji řídil dekret vydaný tehdejším prezidentem republiky Edvardem Benešem a týkala se především majetků občanů tehdejšího státu, kteří se hlásili k německé a maďarské národnosti, popřípadě také "kolaborantů" a "zrádců". V roce 1947 pak proběhla revize první pozemkové reformy a v roce 1948 došlo ke změně ve velikosti zabírané půdy, jejíž velikost se snížila na 50 ha.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaje nejen o držitelích půdy v roce 1918 naleznete v knize: Karel Marušák: Šlechta, velkostatek a pozemková reforma. Brno: A Píša, 1919. Záznam této publikace můžete nalézt v naskenovaných katalozích Národní knihovny (http://katif.nkp.cz), kde zvolíte Generální katalog I., poté skříň Luci-Marw, zásuvku Martini-Marw a číslo záznamu 1199. Pokud budete mít zájem si knihu prostudovat, můžete si ji objednat přes tlačítko Objednat titul. Pro vyzvednutí publikace ve studovně je však třeba mít platný čtenářský průkaz NK.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kučera, E.; Kučerová, Z.: O agrárnický stát, Praha 1955
  2. encyklopedie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JECH, Karel. Probuzená vesnice. K dějinám revoluce na našem venkově v letech 1945-1948. Praha : Nakladatelství politické literatury, 1963. 478 s.  
  • KUKLÍK, Jan. Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha : Auditorium, 2011. 114 s.  
  • PEKAŘ, Josef. Omyly a nebezpečí pozemkové reformy. Praha : Vesmír, 1923. 79 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]