Albrechtice (Rozsochy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albrechtice
Náves
Náves
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecRozsochy
OkresŽďár nad Sázavou
KrajKraj Vysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel80 (2021)[1]
Katastrální územíAlbrechtice u Rozsoch (2,1 km²)
PSČ592 57
Počet domů37 (2011)[2]
Albrechtice
Albrechtice
Další údaje
Kód části obce142409
Kód k. ú.742406
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrechtice (německy Albrechtitz) jsou malá vesnice, část obce Rozsochy v okrese Žďár nad Sázavou. Nachází se asi 1 km na západ od Rozsoch a 5 kilometrů západně od Bystřice nad Pernštejnem.[3]

Albrechtice leží v katastrálním území Albrechtice u Rozsoch o rozloze 2,1 km2.[4]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Albrechtice (1384), Albrechticz (1437), Albrechticze (1587) až k verzím Albrechtitz a Albrechtice v letech 1846 a 1872. Místní jméno znamenalo ves lidí Albrechtových. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného, genitiv zní Albrechtic.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1384,[6] kdy zde byl manský dvůr. Ten byl i s osadou ve vlastnictví hradu Pyšolec.[3]

V letech 1869–1880 příslušela Albrechtice jako osada k obci Kundratice, v letech 1880–1960 byla samostatnou obcí, od roku 1961 spadá jako místní část k obci Rozsochy.[7]

Od podzimu 1943 tu působil Rudolf Procházka, který ze statku u Holečků vysílal zprávy z Moskvy. Přes upozornění místního četníka zde zůstal. 15. července 1944 byl statek přepaden, Procházka s Josefem Holečkem mladším uprchli, zbytek rodiny byl zatčen a 27. září 1944 v Mauthausenu popraven.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 227 215 194 210 186 202 205 165 159 129 125 101 96 75 80
Počet domů 33 34 37 34 34 35 34 39 39 35 33 35 37 37 37

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Prochází tudy silnice III. třídy č. 3856 do Rozsoch.[10] Dopravní obslužnost zajišťuje dopravce ZDAR. Autobusy jezdí ve směrech Nové Město na Moravě-, Dolní Rožínka a Bystřice nad Pernštejnem.[11]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Při severním okraji osady protéká říčka Nedvědička, která je pravostranným přítokem řeky Svratky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. a b c d e f DAVID, Petr. Velká turistická encyklopedie, Vysočina. Praha: Knižní klub, 2009. 360 s. ISBN 978-80-242-2580-7. Kapitola Albrechtice, s. 8. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  5. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A-L. Svazek I. Praha: Academia, 1970. S. 44. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2012-06-07]. S. 602, 603, záznam 116-1. Dostupné online. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  10. Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2016-01-01 [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  11. Nížkov [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2016 [cit. 2015-03-25]. Dostupné online. 
  12. Albrechtice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-06-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]