Prešov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prešov

Letecký pohled na střed města s konkatedrálou Sv. Mikuláše
Prešov – znak
znak
Prešov – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 250 m n. m.
Stát Slovensko Slovensko
kraj Prešovský
okres Prešov
tradiční region Šariš
Administrativní dělení 6 místních částí
Prešov
Red pog.svg
Prešov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 103,36 km²
Počet obyvatel 91 782 (31. 12. 2009)
Hustota zalidnění 888 obyv./km²
Správa
Status město
Starosta Andrea Turčanová
Vznik 1247
Oficiální web www.presov.sk
Adresa obecního úřadu Mestský úrad
Hlavná 73
080 66 Prešov
Telefonní předvolba 051
PSČ 080 01
Označení vozidel PO
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prešov (maďarsky Eperjes, německy Eperies a 1938–1945 i Preschau, polsky Preszów, ukrajinsky Пряшiв (Prjašiv), rusky Пряшев (Prjašev), latinsky Fragopolis nebo Eperiessinum, romsky Perješis[1]) je krajské a okresní město na Slovensku. V roce 2016 zde žilo přes 89 000 obyvatel a bylo tak po Bratislavě a Košicích třetím největším slovenským městem. Město má čtyři katastrální části: Prešov, Šalgovík, Solivar a Nižná Šebastová. Je sídlem archeparchy prešovského, hlavy Slovenské řeckokatolické církve.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Prešov leží ve východní části Slovenska na soutoku řek Torysa a Sekčov, v Košické kotlině, 30 km severně od Košic. Obklopují ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina ze západu. Je centrem regionu Šariš.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prešov v 17. století

Oblast dnešního Prešova byla osídlena v dávnověku. V době Římské říše tu existovalo sídliště. Po stěhování národů v 6. století sem migrovali Slované. První písemná zmínka o městě je z roku 1247[2], od roku 1347 je Prešov svobodným královským městem. V tomto období zde kvetla řemesla a kultura, křížily se zde obchodní cesty.

V říjnu 1604 sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj dobyl Prešov a získal zde spojence pro své povstání proti Habsburkům. Jeho tažení ukončil roku 1606 Vídeňský mír. Náboženské ani politické poměry se tím však neurovnaly.

Prešovská jatka byla nazvána hromadná poprava 20 prešovských měšťanů a zemanů, kterou roku 1687 po vykonstruovaném procesu za protihabsburský odboj a kalvínskou či evangelickou víru nařídil generál Antonio Caraffa.

Pod označením Prešovská vzpoura vešla do dějin poprava 40 vzbouřených slovenských vojáků z roku 1918, která zde předznamenala rozpad Rakousko-uherské monarchie. V roce 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad.[2]

Po vzniku Československa nastal rozvoj města. Na konci druhé světové války, 19. ledna 1945, Prešov osvobodila Rudá armáda. Po zde byly budovány průmyslové podniky. V 80. letech 20. století byl Prešov spojen s Košicemi dálnicí D1. Po rozpadu federace a obnovení krajů na Slovensku se stal krajským městem.

Ortodoxní synagoga

Prešovští Židé[editovat | editovat zdroj]

Do konce 18. století Židé bydleli pouze v okolních obcích, protože pobyt jim byl v tehdejším svobodném královském městě zapovězen. V 80. letech 18. století se v důsledku politických událostí v okolních zemích, zejména v Polsku, zvýšil počet židovských přistěhovalců, kteří se zpočátku usazovali v okolí města. Přistěhovalci začali usilovat o zrušení těchto zákonů, které omezovaly jejich přítomnost a hospodářskou činnost. Toho se částečně dočkali za vlády Josefa II. na základě patentu Systematica Gentis Judaicae Regulatio v roce 1783.

Podle tradice byl prvním usazeným Židem bohatý obchodník Marcus Holländer, který nechal na prešovském náměstí postavit sochu Neptuna a zasadil se o vznik židovské obce ve městě. Zrovnoprávnění židovských obyvatel bylo dosaženo po rakousko-uherském vyrovnání. Před druhou světovou válkou bylo v Prešově pět synagog a židovské obyvatelstvo tvořilo téměř 25 % všech obyvatel města. V letech 1942–1945 se asi 6 400 Židů z Prešova a okolí stalo obětí holokaustu a zničena byla i většina židovských sakrálních staveb. Zachována zůstala jen jedna ortodoxní synagoga, v jejíž horní části jsou umístěny expozice židovského muzea.[3]

Římskokatolická katedrála, historický stav na pohlednici z roku 1912
pravoslavná katedrála Alexandra Něvského
Bosákova banka

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Skulptury na veřejných prostranstvíchː

  • Immaculata na Hlavní ulici, barokní sousoší nechali v roce 1751 postavit jezuité na památku obětem morových epidemií.
  • Neptunova fontána
  • Sousoší svatého Rocha na Františkánském náměstí nechali v roce 1730 postavit františkáni.
  • Socha papeže Jana Pavla II.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1996 ve městě působí Prešovská univerzita, která vznikla rozdělením starší Univerzity Pavla Jozefa Šafárika.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Z obyvatel je 94,7 % Slováků, 1,4 % Rusínů a Ukrajinců, 1,2 % Romů, 1 % Čechů, 0,2 % Maďarů a 0,5 % ostatních. V roce 2011 se 55,35 % obyvatel přihlásilo k Římskokatolické církvi, 8,15 % k Řeckokatolické církvi, 4,05 % k Evangelické církvi augsburského vyznání, 1,51 % k Pravoslavné církvi a 0,06 % k židovské obci. Ateistů bylo 12,44 % a 17,16 % se k náboženské příslušnosti nevyjádřilo.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]


Panorama Prešova z vrchu Kalvárie. Vlevo Šarišská vrchovina s Šarišským vrchem a Šarišským hradem, uprostřed centrum a věž sv. Mikuláše, za níž je slabě patrný Kapušanský hrad, vpravo v popředí areály Prešovské univerzity, sídliště Sekčov a Slanské vrchy.
Panorama Prešova z vrchu Kalvárie. Vlevo Šarišská vrchovina s Šarišským vrchem a Šarišským hradem, uprostřed centrum a věž sv. Mikuláše, za níž je slabě patrný Kapušanský hrad, vpravo v popředí areály Prešovské univerzity, sídliště Sekčov a Slanské vrchy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠEBKOVÁ, Hana; ŽLNAYOVÁ, Edita. Romaňi čhib – učebnice slovenské romštiny. 1.. vyd. Praha : Fortuna, 2001. 272 s. ISBN 80-7168-684-0. S. 195.  
  2. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Guide to Czechoslovakia. Praha : STN, 1965. S. 364. (angličtina)  
  3. KÖRTVÉLYESSY, Katarína. Židovská ortodoxná synagóga. Prešov : Fotopress, 2003. ISBN 80-968972-1-7. S. 1-11.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]