Slanské vrchy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slanské vrchy
Eperjes–Tokaji-hegység

Slanské vrchy od Milhosti

Nejvyšší bod Šimonka (1092 m n. m.)
Délka 100 km

Nadřazená jednotka Matransko-slanská oblast
Sousední
jednotky
Zemplínské vrchy, Cserehát, Košická kotlina, Beskydské predhorie, Východoslovenská pahorkatina, Velká dunajská kotlina
Podřazené
jednotky
Šimonka, Makovica, Bogota, Mošník, Milič, Központi-Zemplén, Abaúji-Hegyalja

Světadíl Evropa
Stát Slovensko Slovensko
Maďarsko Maďarsko
Slanské vrchy v rámci Slovenska, vyznačeny šedě
Slanské vrchy v rámci Slovenska, vyznačeny šedě
Horniny andezit
Povodí Hornád, Ondava, Bodrog
Souřadnice 48°45′ s. š., 21°30′ v. d.

Slanské vrchy (maďarsky Szalánci-hegység) jsou pohoří vulkanického původu na východním Slovensku a v severovýchodním Maďarsku. Táhnou se v severojižním směru od Prešova až po maďarské město Tokaj, na západě spadají do Košické kotliny, na východě do Východoslovenské nížiny, na jihu leží Velká dunajská kotlina. Jejich maďarská část nese název Tokaji-hegység (Tokajská vrchovina) nebo Zemplényi-hegység (Zemplínská vrchovina), ale neplést se Zemplínskými vrchy (Zemplényi-szigethegység), které se nacházejí nedaleko a od Slanských vrchů je odděluje Roňavská brána. Celé pásmo Slanských (Slansko-tokajských) vrchů se také označuje maďarským názvem Eperjes-Tokaji-hegység (Prešovsko-tokajská vrchovina). Délka pohoří, slovenské i maďarské části, je přibližně 100 km.[1]

Nejvyšším vrchem je Šimonka (1092 m. n. mořem), nejvyšší vrch maďarské části je Veľký Milič (maďarsky Nagy-Milic, 895 m n. m.), ležící přímo na slovensko-maďarské hranici. Geologicky se řadí k tzv. východoslovenským neovulkanitům neogénního věku (23,8 - 5,3 mil. let). Tvořeny jsou ryolity, dacity a hlavně amfiboly - pyroxenickými andezity a jejich tufy. V severní části pohoří vystupují nadložní sedimenty tvořené jíly, pískovci a slepenci. Samotné andezitové masivy tvoří stratovulkanické souvrství, tvořené střídáním masivních andezitových poloh s vrstvami vulkanického popela.

Andezit je využíván jako stavební kámen vysoké kvality.

Ve Slanských vrších se nacházejí opálové doly s členitým systémem štol, kde se těží slovenský opál. V současnosti se v dole také nachází zimoviště netopýrů. Strmé vrcholy Slánských vrchů byly základnou pro mnoho středověkých kamenných hradů jako jsou například hrady Sárospatak, Füzér a Regéc (všechny v Maďarsku) či Slanec, Zbojnícký hrad a Šebeš (na Slovensku).

Slovenská část[editovat | editovat zdroj]

Slovenská část pohoří Slanské vrchy se člení na pět geografických podcelků a jsou to: Šimonka, Makovica, Bogota, Mošník a Milič.[2]

Vrcholy na slovenské části[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů ve Slanských vrších.

Vrcholy Slanských vrchov nad 800 m n. m.[3] [4]

  • Šimonka (1092,0 m) (Nejvyšší vrch Slanských vrchů)
  • Čierna hora (1072,7 m)
  • Tri chotáre (1025,2 m)
  • Makovica (981,4 m)
  • Krivý javor (977,0 m)
  • Praporec (961,2 m)
  • Lysá (956,3 m)
  • Menší vrch (949,9 m)
  • Nad Remetovou (929,6 m)
  • Oblík (924,8 m)
  • Mošník (911,1 m)
  • Črchlina (898,7 m)
  • Veľký Milič (895,0 m)
  • Dubník (874,2 m)
  • Bodoň (868,3 m)
  • Chabzdová (861,6 m)
  • Lazy (859,4 m)
  • Bogota (856,4 m)
  • Dubová hora (851,8 m)
  • Tancoška (845,0 m)
  • Lipová (835,8 m)
  • Ostrá (834,9 m)
  • Tereš (824 m)
  • Kuria hora (823,0 m)
  • Dobrák (820,1 m)
  • Mohylky (817,4 m)
  • Ivanov vrch (813,3 m)
  • Suchá hora (805,9 m)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://mapy.cz/s/1uDlt
  2. http://www.skgeodesy.sk/files/slovensky/ugkk/geodezia-kartografia/standardizacia-geografickeho-nazvoslovia/nazvy-vrchov-dolin-priesmykov-sediel/geomorfologicke-jednotky.pdf
  3. Turistická mapa 116 Slanské vrchy – Veľká Domaša 1 : 50 000. Harmanec : VKÚ, akciová spoločnosť, 2010. ISBN 978-80-8042-566-1.  
  4. Turistická mapa 117 Slanské vrchy – Dargov 1 : 50 000. Harmanec : VKÚ, akciová spoločnosť, 2013. ISBN 978-80-8042-669-9.