Ryolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ryolit
Ryolit
Ryolit
Zařazenívyvřelá hornina
Hlavní minerálykřemen, alkalické živce, plagioklas
Akcesoriebiotit, pyroxeny
Texturapórovitá
Barvabílá, světlá

Ryolit (liparit) je výlevná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné žuly. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý. Zvětralý nabývá odstíny červené. Má porfyrickou strukturu a velmi vysoký obsah SiO2 (více než 70 %). Minerální složení tvoří křemen, alkalické živce a plagioklasy. Akcesorickými minerály jsou biotit a pyroxeny.

Ryolit je výlevný ekvivalent plutonických granitů. Ryolitové magma je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850 °C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu (ingimbrity).[1] Ryolitová láva také často krystalizuje ve formě různých vulkanických skel, bez přítomnosti okem pozorovatelných vyrostlic minerálů. Ryolit, případně méně kyselé horniny – dacit, ryodacit (horniny s menším obsahem SiO2), se často vyskytuje jako produkt vulkanické činnosti, probíhající na konvergentních okrajích litosférických desek.

V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických brekciích, ignimbritech nebo tufech i jako vulkanická skla (obsidián, smolek, pemza), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti.

Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit křemen i živce.[1]

Předterciérní ryolity jsou ve starší literatuře označovány jako paleoryolit nebo křemenný porfyr[2]. Zastaralé označení liparit nesla hornina podle výskytu v oblasti Liparských ostrovů. Termín ryolit zavedl v roce 1861 F. von Richthofen podle řeckého výrazu rheo – téct.[3][4]

Složení[editovat | editovat zdroj]

V podstatném množství je zastoupen křemen, draselný živec i plagioklas. Z tmavých součástí bývá přítomen biotit, ale někdy i amfibol či pyroxen.[5]

Ryolit (Těškov)

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. Na území České republiky se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumova, Lovosic, na Rokycansku i jinde.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 42, 43. 
  2. Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
  3. Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295
  4. Ferdinand Freiherr von Richthofen: Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S. 153–278 (PDF 8,8 MB)
  5. NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4.. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 222 s. S. 184, 185. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]