Anton Beskid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anton Beskid
Narození 20. prosince 1855 nebo 16. září 1855
Rakouské císařství
Úmrtí 16. června 1933 (ve věku 77 let)
Užhorod
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anton Beskid (16. září 1855 Hanigovce u Prešova[1]16. června 1933 Užhorod) byl rusínský právník, politik a guvernér Podkarpatské Rusi v letech 1923-1933.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Beskid pocházel z rodiny uznávaných řeckokatolických kněží a rusínských patriotů. Jeho děd Michail Beskid byl známý etnograf a publicista. Jeho otec Grigorij Beskid působil jako folklorista a historik.

Anton Beskid navštěvoval právnickou akademii v Prešově (1874-1877) a později práva na univerzitě v Budapešti. Po získání titulu zde pracoval jako právní koncipient (1880-1883). V roce 1883 se vrátil na východní Slovensko, kde se věnoval právnické praxi v Kežmarku do roku 1907. Od roku 1906 také vykonával funkci právního poradce řeckokatolické eparchie prešovské.

Od roku 1910 začal být aktivní v politice, když byl jako zástupce opoziční Krajinské katolické ľudové strany zvolen poslancem uherského sněmu za Spišskou župu. Beskid původně doufal ve spojení všech oblastí obývaných Rusíny a připojení k Rusku, ale po zániku Rakousko-Uherska se stal zastáncem československé myšlenky.

Dne 21. prosince 1918 založil v Prešově Rusínskou národní radu. Byl členem československé delegace na Pařížské mírové konferenci v roce 1919 a v květnu téhož roku byl zvolen předsedou Rusínské národní rady. Podle všeobecných očekávání se měl stát vůdčí politickou postavu Podkarpatské Rusi, avšak československá vláda dala přednost Grigoriji Žatkovičovi. Beskid následně založil v Prešově Rusínskou národní stranu, která byla silně kritická vůči místní slovenské administrativě a požadovala okamžité připojení slovenských Rusínů k Podkarpatské Rusi. Před koncem roku 1919 vykonal propagační cestu po rusínských komunitách v USA. Díky této cestě byl v roce 1920 schopen založit rusínskou národní banku v Užhorodě, jejímž ředitelem se vzápětí stal.

V roce 1923 na setkání se zástupci československé vlády se rozhodl skončit s kritikou režimu a rezignoval na post předsedy Rusínské národní strany. Na oplátku byl jmenován druhým guvernérem Podkarpatské Rusi. V této pozici měl jen minimální politický vliv. Roku 1932 začal požadovat autonomii pro Podkarpatskou Rus v rámci Československé republiky, avšak nedlouho poté zemřel.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. S. 31,32. 
  2. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Libri.cz [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. 
  3. Magocsi (2002), s. 37.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 45. 
  • MAGOCSI, Robert. Encyclopedia of Rusyn History and Culture. [s.l.]: University of Toronto Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0802035660. (anglicky) 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 91–92.