Sloboda a Solidarita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svoboda a Solidarita
Sloboda a Solidarita
Zkratka SaS
Datum založení 28. února 2009
Předseda Richard Sulík -2011-.jpg
Richard Sulík
Sídlo Čajaková 18
811 05 Bratislava
Ideologie pravicový liberalismus, libertarianismus, euroskepticismus
Evropská strana Aliance evropských konzervativců a reformistů [1]
Politická skupina EP Evropští konzervativci a reformisté
Barvy Zelená a modrá
Volební výsledek 12,1 % (NR SR 2016)
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada
21 / 150
Evropský parlament
1 / 13
Oficiální web
www.strana-sas.sk
Politický systém Slovenska

Coat of arms of Slovakia.svg

Ústava Slovenské republiky
Ústavní činitelé

Prezident SR Andrej Kiska
Předseda vlády SR Robert Fico
Předseda NR SR Andrej Danko


Vláda SR · NR SR

Volby na Slovensku (od 1989)
Parlamentní volby:

1990 · 1992 · 1994 · 1998 · 2002 ·
2006 · 2010 · 2012 · 2016 ·


Komunální volby:
1990 · 1994 · 1998 · 2002 ·
2006 · 2010 · 2014


Prezidentské volby:
1999 · 2004 · 2009 · 2014


Volby do Evropského parlamentu:
EP 2004 · EP 2009 · EP 2014


Další volby na Slovensku:
VÚC 2001 · VÚC 2005 · VÚC 2009 ·
VÚC 2013

Politické strany a hnutí
SMER-SD · SaS · OĽaNO · SNS · LS-NS · SME RODINA · MOST-HÍD · SIEŤ
Zahraniční politika

Sloboda a Solidarita (zkratka SaS, česky: Svoboda a Solidarita) je pravicová liberální parlamentní politická strana působící na Slovensku od roku 2009. Stranu založil a jejím předsedou je ekonom Richard Sulík. V parlamentních volbách v roce 2010 získala strana 12,1 % hlasů a poprvé se tak dostala do parlamentu.[2] V parlamentních volbách v roce 2012 strana oslabila, obsadila 6. místo a obhájila pouze 11 mandátů,[3] po parlamentních volbách v roce 2016 je druhou nejsilnější stranou slovenského parlamentu, když získala 21 mandátů.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Strana byla založena 28. února 2009 v Bratislavě. V obou kolech prezidentských voleb strana podporovala Ivetu Radičovou. Strana se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu v roce 2009, na prvním místě kandidátky byl ekonom Ján Oravec. Strana ve volbách získala 4,71 % hlasů, místo v Evropském parlamentu jí tak jen těsně uniklo (uzavírací klauzule byla 5 %).

Referendum 2010[editovat | editovat zdroj]

V polovině roku 2009 strana začala sbírat podpisy pro vypsání referenda, které mělo obsahovat šest témat: zrušení koncesionářských poplatků, omezení poslanecké imunity, snížení počtu poslanců Národní rady Slovenské republiky (ze 150 na 100), stanovení maximální ceny automobilů orgánů veřejné moci, volby do Národní rady a Evropského parlamentu přes internet a změnu tiskového zákona s omezením práva na odpověď.[5] Petice na vypsání referenda získala celkem 368 tisíc platných podpisů, tudíž překročila hranici požadovaných 350 tisíc podpisů a prezident Slovenska Ivan Gašparovič referendum vyhlásil na 18. září 2010. Referenda se účastnilo pouze 22,84 % oprávněných voličů, tudíž nebylo referendum platné.[6] I přes neúspěch referenda se některé z jeho tezí dostaly do programového prohlášení vlády Ivety Radičové, jejíž byla SaS součástí.[7]

Vládní krize 2011[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 došlo ve vládě Ivety Radičové ke sporům ohledně schválení posílení pravomocí Evropského nástroje finanční stability označovaného také za záchranný fond eurozóny. Sloboda a Solidarita s jeho schválením nesouhlasila, argumentovala například tím, že tento návrh jde proti duchu solidarity v rámci EU, kdy chudší Slovensko by mělo přispívat na záchranu bohatších států v problémech, jako je Řecko. Schválení návrhu považovala SaS také za porušení vládního programu. Iveta Radičová spojila hlasování o tomto návrhu s vyjádřením důvěry vládě. O návrhu se hlasovalo 11. října 2011. Návrh byl v Slovenské národní radě odmítnut a vláda tak ztratila důvěru.[8] O dva dny později schválila národní rada předčasné parlamentní volby s datem konání 10. března 2012.[9]
V rámci reakcí pak v listopadu 2011 stranu opustila skupina poslanců, která založila novou politickou stranu Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti.[10]

Volební období 2012 - 2016[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v roce 2012 strana výrazně oslabila, když udržela pouhých 11 mandátů s volebním ziskem méně než 6 % platných hlasů a skončila až na 6. místě.[3] Strana se stala součástí opozice proti jednobarevné vládě Roberta Fica. V letech 2013 - 2015 se volební preference strany pohybovaly pouze kolem pětiprocentní hranice nutné ke vstupu do Národní rady, minimum 3,9 % dosáhly v květnu 2013 a lednu 2015. V rámci strany se vyostřil spor mezi předsedou Richardem Sulíkem a jeho vyzyvatelem Jozefem Kollárem. Na stranickém kongresu 16. března 2013 byl v úřadu předsedy strany těsným výsledkem potvrzen Richard Sulík, když získal 134 hlasů, Jozef Kollár obdržel 121 hlasů. 11. dubna 2013 pak skupina kolem Jozefa Kollára oznámila ukončení svého působení ve straně a založení občanského sdružení Liberální dohoda.[11] Před volbami 2016 strana v září 2015 odmítla možnost volební koalice pravicových stran a oznámila samostatnou kandidaturu.[12]

Volební období 2016 - 2020[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2016 strana obdržela více jak 12 % platných hlasů, získala 21 mandátů a umístila se na druhém místě.[4] Výsledky voleb neumožnily straně sestavit širokou pětičlenou vládu pravého středu a případný šestý člen, Slovenská národná strana, šestičlenou koalici odmítla.[13] SaS se tak stává nejsilnější opoziční stranou poté, co je sestavena třetí vláda Roberta Fica.[14]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Rok Volby do Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů Umístění
2009 Evropského parlamentu 39 016 4,71 % 0 7. místo
2010 Národní rady SR 307 287 12,14 % 22 3. místo
2012 Národní rady SR 150 266 5,88 % 11 6. místo
2016 Národní rady SR 315 558 12,10 % 21 2. místo

Volební preference[editovat | editovat zdroj]

Volební preference podle agentury Focus s výjimkou srpna a listopadu 2010, ledna, dubna a srpna 2011, července a října 2012 (agentura Median) a ledna, března a července 2015 (agentura Polis).

Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5% potřebné na vstup do parlamentu.

Rok I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII
2009 2,0 2,5 . 3,4 3,2 4,4 3,6 5,3
2010 5,5 9,6 8,6 11,5 13,3 12,4 12,3 11,9 8,3 8,5 8,1 9,5
2011 8,4 9,1 7,1 9,9 5,2 6,7 6,1 7,6 8,0 8,2 7,5 5,6
2012 6,4 5,9 5,1 5,6 6,5 7,1 7,0 8,3 8,9 5,8 7,2 7,0
2013 6,9 7,7 6,8 6,5 3,9 . . . . 5,0 . .
2014 . 5,4 . . 4,1 5,5 4,2 4,6 4,4 4,7 4,3 4,1
2015 3,9 4,4 3,8 5,3 5,0 4,6 4,5 5,1 5,4 5,2 5,2 5,3
2016 5,5 5,5 12,5 . 13,0 14,1 . 13,7 13,5 . 12,1 13,6
2017 13,2 13,8 . 13,7 . 13,4 14,2

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SaS sa stala členom európskych liberálov [online]. strana-sas.sk, [cit. 2010-10-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Pravica môže vládnuť, má tesný náskok [online]. SME.sk, [cit. 2010-06-13]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b Volby do Národnej rady Slovenskej republiky 10. marec 2012 [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. a b Volby do Národnej rady SR [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. Prečo referendum?
  6. Referendum - 18. septembra 2010 [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. PIŠKO, Michal. SaS dosiahla referendum. Inak, ako mienila. SME [online]. 2010-7-7 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  (slovensky) 
  8. ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Slovensko potopilo navýšení eurovalu, padla i vláda premiérky Radičové. idnes.cz [online]. 2011-10-11 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  
  9. ŠLACHJARTOVÁ, Leona. Slovenští poslanci schválili předčasné volby, odvolali šéfa parlamentu Sulíka. idnes.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  
  10. TASR. POLITIKA: Obyčajní ľudia Viskupič, Jurinová a Fecko vystúpili z klubu SaS [online]. Národná rada Slovenskej republiky, 2011-11-28, [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. SITA. Z SaS odchádza päť poslancov a 75 členov. Trend.sk [online]. 2013-04-16 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  (slovensky) 
  12. TVARDZÍKOVÁ RUTTKAYOVÁ, Martina. VIEME PRVÍ: Sulík pôjde do volieb sám, veľká koalícia sa nekoná. Aktuálne.sk [online]. 2015-09-28 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  (slovensky) 
  13. ban. Naděje pro Fica? Už druhá strana otočila – rozbíhají se vyjednávání. Česká televize [online]. Česká televize, 2016-3-13 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  
  14. ČTK. Slovensko má novou vládu, Robert Fico je potřetí premiérem. Aktuálně.cz [online]. 2016-03-23 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]