Kresťanskodemokratické hnutie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Křesťanskodemokratické hnutí
Kresťanskodemokratické hnutie
Logo
ZkratkaKDH
Datum založení17. února 1990
PředsedaMilan Majerský
MístopředsedaMarián Čaučík
Igor Janckulík
Tomáš Merašický
ZakladatelJán Čarnogurský
SídloŠafárikovo námestie 4
811 02 Bratislava
Ideologiekřesťanská demokracie
konzervatismus
pro-evropanismus
Politická pozicestředopravice
Mezinárodní org.Centristická demokratická internacionála
(pozorovatel)
Evropská stranaEvropská lidová strana
Politická skupina EPEvropská lidová strana
Mládežnická org.Kresťanskodemokratická mládež Slovenska
Počet členů6 356 (2021)
Slogan„Pripravení meniť Slovensko“
Barvy
     bílá
     modrá
     červená
Volební výsledek4,65 % (NR SR 2020)
Oficiální webkdh.sk
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada
0/150
Evropský parlament
2/13
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kresťanskodemokratické hnutie (zkratka KDH, česky Křesťanskodemokratické hnutí) je středopravicové konzervativní politické hnutí na Slovensku. Vzniklo 17. února 1990 ustanovujícím sněmem v Nitře (registrace Ministerstvem vnitra SR od 23. února 1990), čímž se stalo jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehráli významnou úlohu hlavně lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Současným předsedou hnutí je Milan Majerský.[1]

V letech 19901992, 1994, 20022006 a 20102012 byla součástí vládních koalic, naposledy ve vládě Ivety Radičové. V letech 2012–2016 byla v opozici, od parlamentních voleb 2016 strana není součástí Národní rady SR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení hnutí[editovat | editovat zdroj]

Hnutí vzniklo 17. února 1990 na ustavujícím sněmu v Nitře, u Ministerstva vnitra SR byla zaregistrována 23. února. Stalo se tak jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehráli významnou roli zejména lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Prvním předsedou hnutí byl zvolen Ján Čarnogurský.

Jeho vznik podnítila výzva ze 30. listopadu 1989 na zakládání Křesťanskodemokratických klubů (KDK) na Slovensku. Kluby vznikaly zpočátku společně, na smíšených územích jako "dvojjazyčné" (slovenské a maďarské), ale i pouze maďarské. V březnu 1990 došlo k definitivnímu oddělení maďarských křesťanských demokratů od KDH a jejich zástupci se rozhodli na svém zasedání v Bratislavě 17. března vytvořit samostatné Maďarské Křesťanskodemokratické hnutí (později sloučeno do Strany maďarské komunity, ta sloučena do dnešní Aliancie).

Hnutí si v první polovině roku 1990 vytvořilo zájmové organizace a svazy, vznikly Křesťanskodemokratická mládež Slovenska (slovensky Kresťanskodemokratická mládež Slovenska, KDMS), Svaz křesťanských lékařů a zdravotníků (Zväz kresťanských lekárov a zdravotníkov, ZKLaZ), jehož předsedou se stal Alois Rakous, Sdružení Křesťanskodemokratické zemědělců Slovenska (Združenie kresťanskodemokratických poľnohospodárov Slovenska, ZKDPS), Křesťanskodemokratický svaz pracovníků vědy a školství (Kresťanskodemokratický zväz pracovníkov vedy a školstva, KDZPVŠ), Křesťanskodemokratický svaz žen Slovenska (Kresťanskodemokratický zväz žien Slovenska) a Křesťanskodemokratické sdružení ekologů Slovenska (Kresťanskodemokratické združenie ekológov Slovenska).

Volby 1990 a následná vláda[editovat | editovat zdroj]

V prvních svobodných volbách na Slovensku v roce 1990 získalo hnutí 19,2 % a umístilo se tak na druhém místě za VPN. V obou federálních volbách skončilo hnutí rovněž na druhém místě: Sněmovna lidu 18,9 %, Sněmovna národů 16,66 %. Výsledky byly však zklamáním, jelikož KDH v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě vedlo. Následně se KDH stalo součástí vládní koalice pod vedením Vladimíra Mečiara (1990–1991). V komunálních volbách v listopadu 1990 získalo KDH nejvíce poslanců ze všech kandidujících stran, tedy 10 564 (27,4 %) a 541 starostů a primátorů (19,8 %).

Na začátku roku 1991 mělo KDH přibližně 50 tisíc členů. Po rozdělení VPN a pádu Mečiarovy vlády se v dubnu 1991 stal novým předsedou vlády Ján Čarnogurský (viz vláda Jána Čarnogurského). Na sněmu KDH v listopadu 1991 byl Ján Čarnogurský za předsedou hnutí zvolen opětovně, jeho protikandidátem byl Jan Klepáč. Skupina kolem Klepáče navrhovala konfederativní uspořádání ČSFR a případné referendum o samostatném Slovensku. Pro neshody uvnitř KDH se tato skupina následně rozhodla založit v březnu 1992 vlastní Slovenské křesťansko-demokratické hnutí (SKDH).

Volby 1992[editovat | editovat zdroj]

Do voleb v roce 1992 šlo KDH s volebním heslem "Stabilita dnes – prosperita zítra". Ve volbách do SNR získalo pouze 8,89 % a stalo se opoziční stranou. Vládu utvořil Vladimír Mečiar z HZDS, které získalo 37,26% (druhá skončila SDĽ se ziskem 14,70 %). Na sněmu v září 1992 změnilo hnutí svou strukturu na politickou stranu. Za předsedu byl opět zvolen Ján Čarnogurský, do funkcí místopředsedů byli zvoleni František Mikloško (pro tisk a vnější působení), Ivan Šimko (pro vnitřní politiku), Emil Komárik (pro zahraniční politiku) a Anton Anderko (pro regionální politiku).

V lednu 1993 navrhlo KDH na prezidenta Antonína Neuwirtha, jejich kandidát však neuspěl. Během celého roku působila strana v opozici. Po pádu druhé Mečiarovy vlády v roce 1994 se KDH na krátký čas stalo součástí vlády Jozefa Moravčíka, v níž mělo KDH 5 křesel: Ivan Šimko (místopředseda vlády pro legislativu), Mikuláš Dzurinda (doprava, spoje a veřejné prace), Ladislav Pittner (vnitro), Július Brocka (práce, sociální věci a rodina) a Lubomír Roman (kultura).

Volby 1994[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do NR SR v roce 1994 kandidovali na kandidátce KDH i bývalí členové VPN a ODÚ. KDH získalo 10,08% a skončilo na čtvrtém místě (za HZDS-RSS, levicovou koalicí Společná volba a Maďarskou koalicí). KDH se opět stalo součástí opozice. V komunálních volbách získala KDH 6 920 poslanců a 415 starostů. Na sněmu v prosinci 1994 byl opět zvolen Ján Čarnogurský za předsedu strany. Za místopředsedy byli zvoleni František Mikloško, Ivan Šimko, Mikuláš Dzurinda a Ján Figeľ.

Modrá koalice a založení SDK[editovat | editovat zdroj]

Ve volebním období 1994–1998 působilo KDH jako nejsilnější opoziční strana. KDH v tomto období důrazně vystupovalo proti autoritativním praktikám Mečiarovy vlády, spoluorganizovala např. mítinky na náměstí SNP v Bratislavě, kterých se zúčastnily desetitisíce lidí. V roce 1996 vznikla tzv. "Modrá koalice" (KDH--DS). Ta zorganizovala mj. petici za přímou volbu prezidenta (více než 550 tisíc podpisů) a Petici za spravedlivé volby (470 tisíc podpisů). Modrá koalice byla v roce 1997 po přičlenění SDSS a SZS přejmenována na "Duhovou koalici". Před volbami v roce 1998 byla koalice přetvořena na politickou stranu a změnila svůj název na Slovenská demokratická koalícia. Jejím mluvčím a předsedou se stal Mikuláš Dzurinda.

Parlamentní volby v září 1998 sice vyhrálo HZDS se ziskem 27 % hlasů, na vytvoření vlády to však nestačilo. Vládní koalici tak vytvořila Slovenská demokratická koalice (členové KDH byli na její kandidátce), která skončila druhá se ziskem 26,33 % hlasů. Součástí koaliční vlády byly kromě SDK i SDĽ, SMK a SOP. Předsedou vlády se stal Mikuláš Dzurinda, předseda KDH Ján Čarnogurský se stal ministrem spravedlnosti.

2000–2010 (spor uvnitř strany, následná vláda a opozice)[editovat | editovat zdroj]

Po sporu uvnitř SDK se část poslanců KDH v čele s Mikulášem Dzurindou oddělila a v roce 2000 založila novou stranu s názvem Slovenská demokratická a kresťanská únia (SDKÚ). Strana si v roce 2000 zvolila po deseti letech nového předsedu Pavla Hrušovského, Ján Čarnogurský již nekandidoval. Volební zisky strany se od této doby pohybovaly v rozmezí cca 8-10%.

V parlamentních volbách v roce 2002 se strana umístila až na pátém místě se ziskem 8,25 % hlasů. První bylo tradičně HZDS pod vedením Vladimíra Mečiara, druhá SDKÚ, třetí SMER Roberta Fica a čtvrtá SMK-MKP. Po pověření bývalého člena KDH Mikuláše Dzurindy, nyní předsedy SDKÚ, sestavením vlády, bylo KDH přizváno do jeho druhé koaliční vlády. V únoru 2006 KDH koaliční vládu opustilo. Stalo se tak v důsledku sporu o smlouvu s Vatikánem. Ministři KDH podali demise, 8. února jmenoval prezident republiky nové tři ministry a předseda vlády zároveň souhlasil s konáním předčasných voleb v červnu téhož roku.

V předčasných parlamentních volbách v červnu 2006 skončilo KDH na šestém místě se ziskem 8,31 % hlasů. V následujícím volebním období (2006–2010) působila strana pouze v opozici, jelikož vládu sestavil Robert Fico ze strany SMER.

Současný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na sněmu v září 2009 bylo zvoleno nové vedení, novým předsedou se stal bývalý europoslanec Ján Figeľ, který tak po devíti letech vystřídal Pavla Hrušovského.

V následných parlamentních volbách v červnu 2010 skončilo hnutí na čtvrtém místě se ziskem 8,52 % hlasů. V nadcházejícím volebním období bylo součástí koaličního kabinetu pod vedením Ivety Radičové z SDKÚ-DS. Předseda hnutí Ján Figeľ byl do vlády jmenován do funkce jejího místopředsedy a ministra dopravy. Celkem získala strana ve vládě 3 posty (kromě Figeľa ještě Daniel Lipšic vnitro a Ivan Uhliarik zdravotnictví). Vládě nebyla 11. října 2011 vyslovena důvěra, na březen 2012 byly proto vyhlášeny předčasné parlamentní volby.

Ve volbách v březnu 2012 získalo hnutí 8,82 % a bylo tak jediným z vládních politických subjektů, který si v parlamentu od minulého období polepšil, a to o jeden mandát. Od dubna 2012 bylo hnutí v opozici.

V parlamentních volbách 2016 hnutí překvapivě získalo pouhých 4,9 % a poprvé v celé své historii se nedostalo do Národní rady SR.

V roce 2022 se hnutí sloučilo se Slovenskou konzervativní stranou.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební preference[editovat | editovat zdroj]

Volební preference strany v procentech podle Statistického úřadu SR (slovensky). (Pozn.: Od června 2006 do dubna 2007 se zkoumaly sympatie k politické straně.)

Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5 % potřebné pro vstup do parlamentu.

Rok I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII
2002 8,8 8,1 5,1 7,7 7,1 6,9 7,9 7,0 7,2 . 8,8 8,8
2003 9,8 10,5 11,2 12,0 10,4 9,1 11,7 9,6 8,8 11,9 10,1 7,8
2004 9,9 9,7 9,6 7,6 8,8 9,3 9,9 10,3 11,1 11,1 11,7 9,6
2005 11,9 9,7 9,6 11,3 9,7 10,2 10,2 7,2 12,3 11,0 10,9 10,8
2006 9,1 11,4 7,6 9,4 10,2 8,9 8,3 7,3 8,3 8,3 7,8 8,8
2007 7,3 6,9 7,0 8,9 7,8 7,5 9,6 8,8 9,6 9,8 8,6 8,4
2008 8,2 7,4 6,9 7,6 7,7 7,9 8,2 8,5 8,4 8,5 6,6 7,2
2009 6,4 9,3 10,6 8,0 8,0 8,3 10,1 9,9 11,2 10,1 . .

Předsedové KDH[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kresťanskodemokratické hnutie na slovenské Wikipedii.

  1. MAJCHRÁK, Jozef. KDH má nového predsedu. Čaká ho boj s bezradnosťou. www.postoj.sk [online]. [cit. 2022-07-30]. Dostupné online. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]