SMER – sociálna demokracia

SMĚR - sociální demokracie
SMER - sociálna demokracia
logo SMERu
Zkratka	SMER-SD
Datum založení	8. listopadu 1999
Předseda	Robert Fico
Zakladatel	Monika Beňová Robert Fico
Sídlo	Súmračná 25 821 02 Bratislava
Rozkol od	Strana demokratickej ľavice
Ideologie	sociální demokracie levicový nacionalismus národní populismus sociální konzervatismus anti–imigrace měkký euroskepticismus
Politická pozice	levice
Mezinárodní org.	Progresivní aliance Socialistická internacionála
Evropská strana	Strana evropských socialistů
Politická skupina EP	Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Mládežnická org.	Mladí sociálni demokrati
Stranické noviny	Robíme pre ľudí
Počet členů	cca 13 000 (2020)
Barvy	červená, modrá
Volební výsledek	18,29 % (NR SR 2020)
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada	38/150
Evropský parlament	3/13
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politický systém Slovenska
Ústava Slovenské republiky
Ústavní činitelé
Prezidentka SR Zuzana Čaputová Předseda vlády SR Eduard Heger Předseda NR SR Boris Kollár Vláda SR · NR SR
Volby na Slovensku (od 1989)
Parlamentní volby: 1990 · 1992 · 1994 · 1998 · 2002 · 2006 · 2010 · 2012 · 2016 · 2020 Komunální volby: 1990 · 1994 · 1998 · 2002 · 2006 · 2010 · 2014 Prezidentské volby: 1993 · 1998 · 1999 · 2004 · 2009 · 2014 · 2019 Volby do Evropského parlamentu: 2004 · 2009 · 2014 · 2019 Další volby na Slovensku: VÚC 2001 · VÚC 2005 · VÚC 2009 · VÚC 2013 · VÚC 2017
Politické strany a hnutí
HLAS · SaS · OLaNO · SMER-SD · PS · ĽSNS · Sme rodina · Za ľudí · KDH
Zahraniční politika

SMER – Slovenská sociálna demokracia, zkráceně SMER-SSD (česky: SMĚR – slovenská sociální demokracie), dříve (a formálně) SMER – sociálna demokracia (SMER–SD), je slovenská sociálnědemokratická politická strana, která vznikla v roce 1999 odštěpením od postkomunistické Strany demokratickej ľavice. Strana se brzy stala dominantní levicovou politickou stranou na Slovensku, kde v letech 2006-2010 a 2012-2018 zaujala pozici nejdůležitější vládní strany. Stranu od roku 1999 vede její zakladatel Robert Fico.

Strana se sice výrazně distancuje od komunismu, avšak zároveň si zachovává silný levicově nacionalistický ideologický základ jako protiklad proti západnímu sociálně liberálnímu progresivismu. Strana respektuje členství Slovenska v EU a NATO, fungování obou mezivládních organizací ale často ostře kritizuje. Strana je obviňována z rusofilství a protiromského sentimentu.

Vedení strany

Nejvyšším orgánem strany je sněm, který svolává předsednictvo strany nejméně jednou za dva roky. Nejvyšším orgánem strany mezi sněmy je předsednictvo strany. Předsednictvo má nejvíce 32 členů, tvoří ho předseda strany, místopředseda, krajští předsedové, předseda klubu poslanců v Národní radě SR, generální manažer a další členové zvolení sněmem.^[zdroj?]

Současní členové předsednictva jsou:

• Robert Fico, předseda
• Dušan Čaplovič, místopředseda
• Robert Kaliňák, místopředseda
• Peter Kažimír, místopředseda
• Marek Maďarič, místopředseda
• Vladimír Maňka, místopředseda
• Pavol Paška, místopředseda a předseda poslaneckého klubu SMER-SD
• Ján Richter, generální manažer

Další významní členové: Jaroslav Baška, Juraj Blanár, Jozef Buček, Tibor Glenda, Martin Glváč, Miroslav Chovanec, Mária Janíková, Peter Kažimír, Maroš Kondrót, Magda Košútová, Stanislav Kubánek, Jana Laššáková, Róbert Madej, Dušan Muňko, Oľga Nachtmannová, Pavol Pavlis, Peter Pelegrini, Ľubomír Petrák, Ľubica Rošková, Monika Smolková, Jozef Valocký, Ivan Varga, Ľubomír Vážny, Marián Záhumenský, Boris Zala, Renáta Zmajkovičová, Peter Žiga.

Historie

Názvy

• SMER (od 8. listopadu 1999)
• SMER (tretia cesta) (od 4. června 2003)
• SMER – sociálna demokracia (od 19. ledna 2005)

Založení strany

Stranu založil v prosinci 1999 její dnešní předseda Robert Fico, který byl původně členem Strany demokratické levice (SDĽ). Tato strana byla v době založení SMERu členem vládní koalice pod vedením Mikuláše Dzurindy. Robert Fico, ještě jako člen vládní SDĽ, začal proti této koalici vystupovat, konkrétně útočil na spolupráci se Stranou maďarské koalice (SMK), která byla vládní koalice rovněž součástí.^[zdroj?]

Hned po svém založení začal SMER působit jako alternativa, jak vůči tehdejší Dzurindově vládní koalici, tak vůči opozici. Ještě v témže volebním období (1998-2002) přijala strana do svého názvu přívlastek "třetí cesta". Podle tvrzení představitelů strany se tím definovala jako strana moderního progresivního středolevého politického proudu typu britských labouristů, nebo německé SPD.^[zdroj?]

Preference strany postupně rostly a naopak preference SDĽ klesaly. Tehdy vládní strana SDĽ se v následujících volbách do parlamentu nedostala, a k 1. lednu 2005 zanikla, když byla pohlcena právě SMERem. V těchto volbách se SMER stal se ziskem 13,6% voličských hlasů třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku, za Mečiarovou ĽS-HZDS a Dzurindovou SDKÚ-DS. Strana tak v Národní radě obsadila 25 poslaneckých křesel. Naproti tomu, průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu lepší výsledek. SMERu se po volbách do vlády dostat nepodařilo, tu nakonec vytvořil opětovně Mikuláš Dzurinda z SDKÚ-DS (druhá vláda Mikuláše Dzurindy) a SMER zůstal v opozici. Během celého volebního období soupeřil SMER s ĽS-HZDS o vedoucí postavení v opozici. V průzkumech veřejného mínění následně SMER dosud dlouhodobě nejpopulárnější stranu ĽS-HZDS předstihl.^[zdroj?]

Integrace levicových stran

V roce 2004 se Robertu Ficovi podařilo uskutečnit projekt sjednocení levicových stran. Tři levicové strany s dlouhodobě zanedbatelnými volebními preferencemi Strana demokratické levice (SDĽ), Sociálnědemokratická alternativa (SDA) a Sociálnědemokratická strana Slovenska (SDSS) se tak dohodly na společné integrací se SMERem.^[zdroj?]

Integraci schválily sněmy jednotlivých stran na podzim roku 2004 a od 1. ledna 2005 strany SDĽ, SDA a SDSS zanikly. SMER si následně změnil název na současný "SMER - sociálna demokracia" (česky "SMĚR - sociální demokracie"). Významný politický zisk pro SMER z této integrace byl zisku nových voličů a získání značky sociální demokracie. Strana se následně stala členem Strany evropských socialistů (PES) a získala mezinárodního zakotvení v Socialistické internacionále.^[zdroj?]

Kritika

Dne 4. července 2006 socialistická frakce Strana evropských socialistů (PES) v Evropském parlamentu odhlasovala návrh pozastavit členství straně SMER – sociálna demokracia v důsledku její povolební spolupráce s nacionalistickou Slovenskou národnou stranou, což se, podle vyjádření P. N. Rasmussena a M. Schulze, předsedů Strany evropských socialistů „neslučuje se sociálně-demokratickými hodnotami včetně respektování práv menšin a demokracie“.

Volební období

2002–2006

Po volbách v září 2002 se SMER se ziskem 13,6 % voličských hlasů stal třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku za HZDS a SDKÚ a obsadil tak 25 poslaneckých křesel v NR SR. Tento výsledek lze pro stranu, která se poprvé zúčastnila ve volbách, považovat za velký úspěch. Vedení SMERu však nebylo plně spokojené, jelikož průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu daleko lepší výsledek. Straně se po volbách nepodařilo dostat do vlády, a tak zůstala v opozici a vlastně po celé volební období soupeřila s HZDS o vedoucí postavení v opozici. V soupeření o slovenského opozičního voliče slavila úspěch. V průzkumech veřejného míněni předstihla do té doby dlouhodobě nejpopulárnější stranu HZDS a od roku 2004 si udržovala stabilní první místo s preferencemi těsně pod 30 %, zatímco preference druhé strany v pořadí, HZDS, byly okolo 15 %.^[zdroj?]

Poslanecký klub SMERu v NR SR

Poslanci SMERu zvolení ve volbách v roce 2002: Edita Angyalová, Jaroslav Baška, Monika Beňová, Juraj Blanár, Jozef Buček, Jozef Burian, Dušan Čaplovič, Miroslav Číž, Igor Federič, Robert Fico, Darina Gabániová, Bohumil Hanzel, Miroslav Chovanec, Robert Kaliňák, Maroš Kondrót, Jana Laššáková, Róbert Madej, Dušan Muňko, Milan Murgaš, Pavol Paška, Igor Šulaj, Ivan Varga, Ľubomír Vážny, Boris Zala, Renáta Zmajkovičová^[zdroj?]

Místo Moniky Beňové, která byla zvolena za poslankyni Evropského parlamentu, se v roce 2004 stal poslancem náhradník Peter Oremus. Po jeho úmrtí v roce 2006 jej nahradil Marián Záhumenský.^[zdroj?]

V březnu 2005 posilnil poslanecký klub SMERu Dušan Jarjabek, bývalý člen ĽS-HZDS a Vojtech Tkáč, bývalý člen ĽS-HZDS a Ľudové únie. Poslanecký klub SMERu se tak stal nejsilnějším poslaneckým klubem v parlamentu a jediným, kterému se počet členů během volebního období zvýšil.^[zdroj?]

2006-2010

Související informace naleznete také v článku První vláda Roberta Fica.

Po parlamentních volbách, v kterých strana SMER-SD s výrazným odstupem od ostatních stran zvítězila, postavila vládní koalici s SNS a ĽS-HZDS s Robertem Ficem jako premiérem.^[zdroj?]

2010-2012

Ve volbách v červnu 2010 zvítězila strana SMER-SD se ziskem 34,79 %. Prezident Ivan Gašparovič pověřil sestavením vlády Roberta Fica, jelikož však nebyl schopen koaliční vládu sestavit, druhý pokus byl prezidentem udělen již lídryni SDKÚ-DS Ivetě Radičové, jejíž strana skončila ve volbách druhá se ziskem 15,42 %.

I když si SMER-SD oproti minulým volbám polepšila o necelých 6 % a získala více než dvojnásobný počet hlasů než druhá v pořadí SDKÚ-DS, odešla do opozice. Opakovala se tak situace, která již na Slovensku nastala po volbách 1998 a 2002, kdy zvítězila HZDS, avšak její předseda Vladimír Mečiar nebyl schopen vládu sestavit. Pověřen tak byl vždy předseda druhé nejsilnější strany.^[zdroj?]

2012-2016

Související informace naleznete také v článku Druhá vláda Roberta Fica.

Po předčasných parlamentních volbách, ve kterých strana SMER-SD zvítězila ještě s výraznějším odstupem od ostatních stran než ve volbách minulých, sestavila vládu opět v čele s Robertem Ficem. V této vládě zasedli pouze členové SMERu a nestraníci za tuto stranu nominovaní.^[zdroj?]

2016-2020

Volby do NR SR 2016 vyhrál s přehledem SMER, i když se ztrátou 16 procent. Předseda Fico sestavil vládu se stranami SNS, MOST-HID a SIEŤ, poslední jmenovaná z vlády brzy vystoupila. SMERu se povedlo opět ovládnout silové resorty a udržoval si preferenční zisky okolo 25%. Zlom přinesla až vražda novináře Kuciaka, kvůli které podal Fico demisi. Na jeho místo nastoupil Peter Pellegrini a vláda byla s mírnými změnami obnovena na původním půdorysu. V této době se ve straně začíná projevovat rozkol mezi progresivnější a proevropštější částí strany, v čele s Peterem Pellegrinim, a národoveckou, konzervativní a euroskeptickou, v čele s předsedou Ficem a Lubošem Blahou.

od 2020

Volby na začátku roku 2020 SMER prohrál, poprvé od roku 2002, se ziskem 18 procent. Vítězné OĽANO mělo 26%. Ačkoliv se to může zdát jako slabý výsledek, byl nad očekávání. Preference věštily SMERu výsledek mezi 15-10%. Po volbách ve straně dochází k rozkolu, který vede až k odchodu Pellegriniho a jeho křídla ze strany. Následně je zvoleno vedení, s Ficem v čele, které nasazuje národoveckou, protiatlantickou, protivakcinační a konzervativní rétoriku. SMERu se v současnosti daří zvyšovat své preference. Z původních 8% je dnes na 14-16%. Výrazně se vymezuji vůči USA, EU, vakcinaci. V současné krizi Ukrajina-Rusko stojí na straně Ruska.

Kritika

Korupce

Strana je spojována na Slovensku s mnoha korupčními kauzami. Během 12 let kterých vládla bylo médii odhaleno více než 30 údajných korupčních kauz při nichž Slovensko v součtu mělo přijít až o 7 miliard eur (okolo 189 miliard Kč).^[zdroj?]

Samotná strana však to, že má množství korupčních skandálů razantně odmítá. Její předseda Robert Fico obvykle při otázkách o konkrétních korupčních kauzách poukazuje na kauzy své soupeře. Nejednou se také stalo, že Fico slovně napadl médium či samotného novináře který se tuto otázku zeptal. Někteří čelní představitelé strany korupční kauzy zejména v posledních letech připouštěli s tím, že je to minulost a udělali i chyby, také však odmítají že by byla korupce ve státě velká.^[zdroj?]

Volební výsledky

Volební výsledky z voleb do Národní rady SR a Evropského parlamentu, ve kterých se zúčastnila strana SMER, respektive SMER-SD.^[zdroj?]

Parlamentní volby

Volby	Počet hlasů	Hlasy v %	Změna	Mandátů	Změna	Postavení
2002	387 100	13,46	–	25	–	Opozice
2006	671 185	29,14	▲ 15,68	50	▲25	Koalice (SNS, ĽS-HZDS)
2010	880 111	34,79	▲ 5,65	62	▲12	Opozice
2012	1 134 180	44,41	▲ 9,62	83	▲ 21	Jednobarevná vláda
2016	737 481	28,28	▼ 16,13	49	▼ 34	Koalice (SNS, MOST-HÍD, #SIEŤ)
						Koalice (SNS, MOST-HÍD)
2020	527 172	18,29	▼ 9,99	38	▼ 11	Opozice

Evropské volby

volby	počet hlasů	hlasy v %	počet mandátů	poznámky
2004	264 722	16,89	3	účast ve frakci PES
2009	264 722	32,01	5	účast ve frakci S&D
2014	264 722	24,09	4	účast ve frakci S&D
2019	154 996	15,72	3	účast ve frakci S&D

Volební preference

Volební preference strany v procentech, tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5 % potřebné pro vstup do parlamentu. V období do března 2009 pocházejí preference z průzkumů Štatistického úradu SR (od července 2006 do dubna 2007 se zkoumaly sympatie k politické straně), od dubna 2009 podle agentury Focus s následujícími výjimkami: červenec, srpen a listopad 2010, leden, duben a srpen 2011, červen a říjen 2012, červen až říjen 2013 dle agentury Median SK; rok 2015 dle agentur Polis a Focus.^[zdroj?]

↓Rok / Měsíc→	I	II	III	IV	V	VI	VII	VIII	IX	X	XI	XII
2004	—	—	—	—	—	—	28,0 %	28,6 %	27,7 %	28,1 %	26,6 %	28,2 %
2005	31,6 %	30,1 %	29,7 %	30,2 %	30,3 %	29,2 %	30,3 %	31,7 %	35,4 %	32,8 %	32,1 %	32,5  %
2006	36,8 %	33,5 %	34,5 %	32,4 %	32,0 %	28,5 %	35,6 %	41,5 %	39,8 %	43,7 %	41,9 %	42,4 %
2007	47,7 %	46,7 %	45,3 %	42,9 %	41,6 %	40,7 %	43,0 %	42,8 %	39,1 %	40,9 %	42,1 %	45,2
2008	43,9 %	45,4 %	42,8 %	40,5 %	42,9 %	46,7 %	48,5 %	44,9 %	46,5 %	44,8 %	46,3 %	48,0
2009	48,5 %	46,0 %	43,7 %	45,7 %	41,6 %	40,4 %	44,9 %	38,5 %	35,3 %	37,4 %	35,9 %	37,9 %
2010	41,4 %	38,6 %	38,4 %	36,8 %	35,3 %	29,5 %	42,0 %	40,7 %	39,7 %	40,0 %	39,5 %	40,4 %
2011	39,7 %	43,2 %	44,8 %	43,2 %	47,1 %	46,3 %	41,7 %	46,2 %	43,1 %	44,4 %	45,2 %	43,9 %
2012	41,8 %	37,3 %	39,7 %	51,0 %	46,3 %	42,3 %	48,8 %	41,4 %	42,0 %	45,9 %	37,8 %	37,0 %
2013	36,9 %	34,6 %	36,8 %	39,0 %	40,8 %	—	—	—	36,2 %	35,5 %	—	42,8 %
2014	—	38,1 %	—	—	34,6 %	32,2 %	36,8 %	37,8 %	33,6 %	35,4 %	34,0 %	34,2 %
2015	37,4 %	35,5 %	37,7 %	37,4 %	33,2 %	35,3 %	35,0 %	34,6 %	37,7 %	39,1 %	39,0 %	38,4 %
2016	36,3 %	34,6 %	27,5 %	28,8 %	28,7 %	26,4 %	—	27,0 %	27,7 %	—	26,9 %	23,3 %
2017	27,9 %	25,5 %	—	26,6 %	—	26,2 %	26,4  %

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Direction – Slovak Social Democracy na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• SMER v registri strán MV SR
• parlamentní volby 2012

Autoritní data	NKC: pna2017953808 LCCN: no2017053533 VIAF: 305167460 WorldCat Identities: lccn-no2017053533

Portály: Politika | Slovensko