SMER – sociálna demokracia
| SMĚR - sociální demokracie | |
|---|---|
| SMER - sociálna demokracia | |
 logo SMERu | |
| Zkratka | SMER-SD |
| Datum založení | 8. listopadu 1999 |
| Předseda | Robert Fico |
| Zakladatel | Monika Beňová Robert Fico |
| Sídlo | Súmračná 25 821 02 Bratislava |
| Rozkol od | Strana demokratickej ľavice |
| Ideologie | sociální demokracie levicový nacionalismus levicový populismus sociální konzervatismus anti–imigrace měkký euroskepticismus rusofilství |
| Politická pozice | středolevice až levice |
| Mezinárodní org. | Progresivní aliance Socialistická internacionála |
| Evropská strana | Strana evropských socialistů |
| Politická skupina EP | Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů |
| Mládežnická org. | Mladí sociálni demokrati |
| Stranické noviny | Robíme pre ľudí |
| Počet členů | cca 13 000 (2020) |
| Barvy | červená, modrá |
| Volební výsledek | 18,29 % (NR SR 2020) |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Národní rada | 38/150
|
| Evropský parlament | 3/13
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Politický systém Slovenska
|
| Ústava Slovenské republiky |
| Ústavní činitelé |
|---|
|
Prezidentka SR Zuzana Čaputová |
| Volby na Slovensku (od 1989) |
| Parlamentní volby: 1990 ·
1992 ·
1994 ·
1998 ·
2002 ·
Komunální volby: Prezidentské volby: Volby do Evropského parlamentu: Další volby na Slovensku: |
| Politické strany a hnutí |
| HLAS · SaS · OLaNO · SMER-SD · PS · ĽSNS · Sme rodina · Za ľudí · KDH |
| Zahraniční politika |
SMER – Slovenská sociálna demokracia, zkráceně SMER-SSD (česky: SMĚR – slovenská sociální demokracie), dříve (a formálně) SMER – sociálna demokracia (SMER–SD), je slovenská sociálnědemokratická politická strana, která vznikla v roce 1999 odštěpením od postkomunistické Strany demokratickej ľavice. Strana se brzy stala dominantní levicovou politickou stranou na Slovensku, kde v letech 2006-2010 a 2012-2018 zaujala pozici nejdůležitější vládní strany. Stranu od roku 1999 vede její zakladatel Robert Fico.
Strana se sice výrazně distancuje od komunismu, avšak zároveň si zachovává silný levicově nacionalistický ideologický základ jako protiklad proti západnímu sociálně liberálnímu progresivismu. Strana respektuje členství Slovenska v EU a NATO, fungování obou mezivládních organizací ale často ostře kritizuje. Strana je obviňována z rusofilství a protimaďarského sentimentu.
Vedení strany[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšším orgánem strany je sněm, který svolává předsednictvo strany nejméně jednou za dva roky. Nejvyšším orgánem strany mezi sněmy je předsednictvo strany. Předsednictvo má nejvíce 32 členů, tvoří ho předseda strany, místopředseda, krajští předsedové, předseda klubu poslanců v Národní radě SR, generální manažer a další členové zvolení sněmem.[zdroj?]
Současní členové předsednictva jsou:
- Robert Fico, předseda
- Dušan Čaplovič, místopředseda
- Robert Kaliňák, místopředseda
- Peter Kažimír, místopředseda
- Marek Maďarič, místopředseda
- Vladimír Maňka, místopředseda
- Pavol Paška, místopředseda a předseda poslaneckého klubu SMER-SD
- Ján Richter, generální manažer
Další významní členové: Jaroslav Baška, Juraj Blanár, Jozef Buček, Tibor Glenda, Martin Glváč, Miroslav Chovanec, Mária Janíková, Peter Kažimír, Maroš Kondrót, Magda Košútová, Stanislav Kubánek, Jana Laššáková, Róbert Madej, Dušan Muňko, Oľga Nachtmannová, Pavol Pavlis, Peter Pelegrini, Ľubomír Petrák, Ľubica Rošková, Monika Smolková, Jozef Valocký, Ivan Varga, Ľubomír Vážny, Marián Záhumenský, Boris Zala, Renáta Zmajkovičová, Peter Žiga.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Názvy[editovat | editovat zdroj]
- SMER (od 8. listopadu 1999)
- SMER (tretia cesta) (od 4. června 2003)
- SMER – sociálna demokracia (od 19. ledna 2005)
Založení strany[editovat | editovat zdroj]
Stranu založil v prosinci 1999 její dnešní předseda Robert Fico, který byl původně členem Strany demokratické levice (SDĽ). Tato strana byla v době založení SMERu členem vládní koalice pod vedením Mikuláše Dzurindy. Robert Fico, ještě jako člen vládní SDĽ, začal proti této koalici vystupovat, konkrétně útočil na spolupráci se Stranou maďarské koalice (SMK), která byla vládní koalice rovněž součástí.[zdroj?]
Hned po svém založení začal SMER působit jako alternativa, jak vůči tehdejší Dzurindově vládní koalici, tak vůči opozici. Ještě v témže volebním období (1998-2002) přijala strana do svého názvu přívlastek "třetí cesta". Podle tvrzení představitelů strany se tím definovala jako strana moderního progresivního středolevého politického proudu typu britských labouristů, nebo německé SPD.[zdroj?]
Preference strany postupně rostly a naopak preference SDĽ klesaly. Tehdy vládní strana SDĽ se v následujících volbách do parlamentu nedostala, a k 1. lednu 2005 zanikla, když byla pohlcena právě SMERem. V těchto volbách se SMER stal se ziskem 13,6% voličských hlasů třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku, za Mečiarovou ĽS-HZDS a Dzurindovou SDKÚ-DS. Strana tak v Národní radě obsadila 25 poslaneckých křesel. Naproti tomu, průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu lepší výsledek. SMERu se po volbách do vlády dostat nepodařilo, tu nakonec vytvořil opětovně Mikuláš Dzurinda z SDKÚ-DS (druhá vláda Mikuláše Dzurindy) a SMER zůstal v opozici. Během celého volebního období soupeřil SMER s ĽS-HZDS o vedoucí postavení v opozici. V průzkumech veřejného mínění následně SMER dosud dlouhodobě nejpopulárnější stranu ĽS-HZDS předstihl.[zdroj?]
Integrace levicových stran[editovat | editovat zdroj]
V roce 2004 se Robertu Ficovi podařilo uskutečnit projekt sjednocení levicových stran. Tři levicové strany s dlouhodobě zanedbatelnými volebními preferencemi Strana demokratické levice (SDĽ), Sociálnědemokratická alternativa (SDA) a Sociálnědemokratická strana Slovenska (SDSS) se tak dohodly na společné integrací se SMERem.[zdroj?]
Integraci schválily sněmy jednotlivých stran na podzim roku 2004 a od 1. ledna 2005 strany SDĽ, SDA a SDSS zanikly. SMER si následně změnil název na současný "SMER - sociálna demokracia" (česky "SMĚR - sociální demokracie"). Významný politický zisk pro SMER z této integrace byl zisku nových voličů a získání značky sociální demokracie. Strana se následně stala členem Strany evropských socialistů (PES) a získala mezinárodního zakotvení v Socialistické internacionále.[zdroj?]
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Dne 4. července 2006 socialistická frakce Strana evropských socialistů (PES) v Evropském parlamentu odhlasovala návrh pozastavit členství straně SMER – sociálna demokracia v důsledku její povolební spolupráce s nacionalistickou Slovenskou národnou stranou, což se, podle vyjádření P. N. Rasmussena a M. Schulze, předsedů Strany evropských socialistů „neslučuje se sociálně-demokratickými hodnotami včetně respektování práv menšin a demokracie“.[1]
Volební období[editovat | editovat zdroj]
2002–2006[editovat | editovat zdroj]
Po volbách v září 2002 se SMER se ziskem 13,6 % voličských hlasů stal třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku za HZDS a SDKÚ a obsadil tak 25 poslaneckých křesel v NR SR. Tento výsledek lze pro stranu, která se poprvé zúčastnila ve volbách, považovat za velký úspěch. Vedení SMERu však nebylo plně spokojené, jelikož průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu daleko lepší výsledek. Straně se po volbách nepodařilo dostat do vlády, a tak zůstala v opozici a vlastně po celé volební období soupeřila s HZDS o vedoucí postavení v opozici. V soupeření o slovenského opozičního voliče slavila úspěch. V průzkumech veřejného míněni předstihla do té doby dlouhodobě nejpopulárnější stranu HZDS a od roku 2004 si udržovala stabilní první místo s preferencemi těsně pod 30 %, zatímco preference druhé strany v pořadí, HZDS, byly okolo 15 %.[zdroj?]
Poslanecký klub SMERu v NR SR[editovat | editovat zdroj]
Poslanci SMERu zvolení ve volbách v roce 2002: Edita Angyalová, Jaroslav Baška, Monika Beňová, Juraj Blanár, Jozef Buček, Jozef Burian, Dušan Čaplovič, Miroslav Číž, Igor Federič, Robert Fico, Darina Gabániová, Bohumil Hanzel, Miroslav Chovanec, Robert Kaliňák, Maroš Kondrót, Jana Laššáková, Róbert Madej, Dušan Muňko, Milan Murgaš, Pavol Paška, Igor Šulaj, Ivan Varga, Ľubomír Vážny, Boris Zala, Renáta Zmajkovičová[zdroj?]
Místo Moniky Beňové, která byla zvolena za poslankyni Evropského parlamentu, se v roce 2004 stal poslancem náhradník Peter Oremus. Po jeho úmrtí v roce 2006 jej nahradil Marián Záhumenský.[zdroj?]
V březnu 2005 posilnil poslanecký klub SMERu Dušan Jarjabek, bývalý člen ĽS-HZDS a Vojtech Tkáč, bývalý člen ĽS-HZDS a Ľudové únie. Poslanecký klub SMERu se tak stal nejsilnějším poslaneckým klubem v parlamentu a jediným, kterému se počet členů během volebního období zvýšil.[zdroj?]
2006-2010[editovat | editovat zdroj]
Po parlamentních volbách, v kterých strana SMER-SD s výrazným odstupem od ostatních stran zvítězila, postavila vládní koalici s SNS a ĽS-HZDS s Robertem Ficem jako premiérem.[zdroj?]
2010-2012[editovat | editovat zdroj]
Ve volbách v červnu 2010 zvítězila strana SMER-SD se ziskem 34,79 %. Prezident Ivan Gašparovič pověřil sestavením vlády Roberta Fica, jelikož však nebyl schopen koaliční vládu sestavit, druhý pokus byl prezidentem udělen již lídryni SDKÚ-DS Ivetě Radičové, jejíž strana skončila ve volbách druhá se ziskem 15,42 %.[2]
I když si SMER-SD oproti minulým volbám polepšila o necelých 6 % a získala více než dvojnásobný počet hlasů než druhá v pořadí SDKÚ-DS, odešla do opozice. Opakovala se tak situace, která již na Slovensku nastala po volbách 1998 a 2002, kdy zvítězila HZDS, avšak její předseda Vladimír Mečiar nebyl schopen vládu sestavit. Pověřen tak byl vždy předseda druhé nejsilnější strany.[zdroj?]
2012-2016[editovat | editovat zdroj]
Po předčasných parlamentních volbách, ve kterých strana SMER-SD zvítězila ještě s výraznějším odstupem od ostatních stran než ve volbách minulých, sestavila vládu opět v čele s Robertem Ficem. V této vládě zasedli pouze členové SMERu a nestraníci za tuto stranu nominovaní.[zdroj?]
2016-2020[editovat | editovat zdroj]
Volby do NR SR 2016 vyhrál s přehledem SMER, i když se ztrátou 16 procent. Předseda Fico sestavil vládu se stranami SNS, MOST-HID a SIEŤ, poslední jmenovaná z vlády brzy vystoupila. SMERu se povedlo opět ovládnout silové resorty a udržoval si preferenční zisky okolo 25%. Zlom přinesla až vražda novináře Kuciaka, kvůli které podal Fico demisi. Na jeho místo nastoupil Peter Pellegrini a vláda byla s mírnými změnami obnovena na původním půdorysu. V této době se ve straně začíná projevovat rozkol mezi progresivnější a proevropštější částí strany, v čele s Peterem Pellegrinim, a národoveckou, konzervativní a euroskeptickou, v čele s předsedou Ficem a Lubošem Blahou.
od 2020[editovat | editovat zdroj]
Volby na začátku roku 2020 SMER prohrál, poprvé od roku 2002, se ziskem 18 procent. Vítězné OĽANO mělo 26%. Ačkoliv se to může zdát jako slabý výsledek, byl nad očekávání. Preference věštily SMERu výsledek mezi 15-10%. Po volbách ve straně dochází k rozkolu, který vede až k odchodu Pellegriniho a jeho křídla ze strany. Následně je zvoleno vedení, s Ficem v čele, které nasazuje národoveckou, protiatlantickou, protivakcinační a konzervativní rétoriku. SMERu se v současnosti daří zvyšovat své preference. Z původních 8% je dnes na 14-16%. Výrazně se vymezuji vůči USA, EU, vakcinaci. V současné krizi Ukrajina-Rusko stojí na straně Ruska.
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Korupce[editovat | editovat zdroj]
Strana je spojována na Slovensku s mnoha korupčními kauzami. Během 12 let kterých vládla bylo médii odhaleno více než 30 údajných korupčních kauz při nichž Slovensko v součtu mělo přijít až o 7 miliard eur (okolo 189 miliard Kč).[zdroj?]
Samotná strana však to, že má množství korupčních skandálů razantně odmítá. Její předseda Robert Fico obvykle při otázkách o konkrétních korupčních kauzách poukazuje na kauzy své soupeře. Nejednou se také stalo, že Fico slovně napadl médium či samotného novináře který se tuto otázku zeptal. Někteří čelní představitelé strany korupční kauzy zejména v posledních letech připouštěli s tím, že je to minulost a udělali i chyby, také však odmítají že by byla korupce ve státě velká.[zdroj?]
Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]
Volební výsledky z voleb do Národní rady SR a Evropského parlamentu, ve kterých se zúčastnila strana SMER, respektive SMER-SD.[zdroj?]
Parlamentní volby[editovat | editovat zdroj]
| Volby | Počet hlasů | Hlasy v % | Změna | Mandátů | Změna | Postavení |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2002 | 387 100 | 13,46 | – | 25 | – | Opozice |
| 2006 | 671 185 | 29,14 | ▲ 15,68 | 50 | ▲25 | Koalice (SNS, ĽS-HZDS) |
| 2010 | 880 111 | 34,79 | ▲ 5,65 | 62 | ▲12 | Opozice |
| 2012 | 1 134 180 | 44,41 | ▲ 9,62 | 83 | ▲ 21 | Jednobarevná vláda |
| 2016 | 737 481 | 28,28 | ▼ 16,13 | 49 | ▼ 34 | Koalice (SNS, MOST-HÍD, #SIEŤ) |
| Koalice (SNS, MOST-HÍD) | ||||||
| 2020 | 527 172 | 18,29 | ▼ 9,99 | 38 | ▼ 11 | Opozice |
Evropské volby[editovat | editovat zdroj]
| volby | počet hlasů | hlasy v % | počet mandátů | poznámky |
|---|---|---|---|---|
| 2004 | 264 722 | 16,89 | 3 | účast ve frakci PES |
| 2009 | 264 722 | 32,01 | 5 | účast ve frakci S&D |
| 2014 | 264 722 | 24,09 | 4 | účast ve frakci S&D |
| 2019 | 154 996 | 15,72 | 3 | účast ve frakci S&D |
Volební preference[editovat | editovat zdroj]
Volební preference strany v procentech, tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5 % potřebné pro vstup do parlamentu. V období do března 2009 pocházejí preference z průzkumů Štatistického úradu SR (od července 2006 do dubna 2007 se zkoumaly sympatie k politické straně), od dubna 2009 podle agentury Focus s následujícími výjimkami: červenec, srpen a listopad 2010, leden, duben a srpen 2011, červen a říjen 2012, červen až říjen 2013 dle agentury Median SK; rok 2015 dle agentur Polis a Focus.[zdroj?]
| ↓Rok / Měsíc→ | I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2004 | — | — | — | — | — | — | 28,0 % | 28,6 % | 27,7 % | 28,1 % | 26,6 % | 28,2 % |
| 2005 | 31,6 % | 30,1 % | 29,7 % | 30,2 % | 30,3 % | 29,2 % | 30,3 % | 31,7 % | 35,4 % | 32,8 % | 32,1 % | 32,5 % |
| 2006 | 36,8 % | 33,5 % | 34,5 % | 32,4 % | 32,0 % | 28,5 % | 35,6 % | 41,5 % | 39,8 % | 43,7 % | 41,9 % | 42,4 % |
| 2007 | 47,7 % | 46,7 % | 45,3 % | 42,9 % | 41,6 % | 40,7 % | 43,0 % | 42,8 % | 39,1 % | 40,9 % | 42,1 % | 45,2 |
| 2008 | 43,9 % | 45,4 % | 42,8 % | 40,5 % | 42,9 % | 46,7 % | 48,5 % | 44,9 % | 46,5 % | 44,8 % | 46,3 % | 48,0 |
| 2009 | 48,5 % | 46,0 % | 43,7 % | 45,7 % | 41,6 % | 40,4 % | 44,9 % | 38,5 % | 35,3 % | 37,4 % | 35,9 % | 37,9 % |
| 2010 | 41,4 % | 38,6 % | 38,4 % | 36,8 % | 35,3 % | 29,5 % | 42,0 % | 40,7 % | 39,7 % | 40,0 % | 39,5 % | 40,4 % |
| 2011 | 39,7 % | 43,2 % | 44,8 % | 43,2 % | 47,1 % | 46,3 % | 41,7 % | 46,2 % | 43,1 % | 44,4 % | 45,2 % | 43,9 % |
| 2012 | 41,8 % | 37,3 % | 39,7 % | 51,0 % | 46,3 % | 42,3 % | 48,8 % | 41,4 % | 42,0 % | 45,9 % | 37,8 % | 37,0 % |
| 2013 | 36,9 % | 34,6 % | 36,8 % | 39,0 % | 40,8 % | — | — | — | 36,2 % | 35,5 % | — | 42,8 % |
| 2014 | — | 38,1 % | — | — | 34,6 % | 32,2 % | 36,8 % | 37,8 % | 33,6 % | 35,4 % | 34,0 % | 34,2 % |
| 2015 | 37,4 % | 35,5 % | 37,7 % | 37,4 % | 33,2 % | 35,3 % | 35,0 % | 34,6 % | 37,7 % | 39,1 % | 39,0 % | 38,4 % |
| 2016 | 36,3 % | 34,6 % | 27,5 % | 28,8 % | 28,7 % | 26,4 % | — | 27,0 % | 27,7 % | — | 26,9 % | 23,3 % |
| 2017 | 27,9 % | 25,5 % | — | 26,6 % | — | 26,2 % | 26,4 % |
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Direction – Slovak Social Democracy na anglické Wikipedii.
- ↑ Členství SMĚRU pozastaveno. www.pes.org [online]. [cit. 2010-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-14.
- ↑ Slovenský prezident pověřil vytvořením vlády Radičovou. Fico přiznal prohru
