Slovenská národní rada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Slovenská národní rada (rozcestník).

Slovenská národní rada (slovensky Slovenská národná rada) byl nejvyšší slovenský zákonodárný orgán, kontinuálně existující v rámci Československa od 40. let 20. století do roku 1992.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Slovenská národní rada vznikla koncem roku 1943 jako společný orgán slovenského komunistického i nekomunistického odboje, který uzavřel dohodu o spolupráci (vánoční dohoda).[1] Vznik SNR probíhal zdola, paralelně (a zčásti v rivalitě) s dalšími slovenskými odbojovými skupinami navázanými na zahraniční československý odboj okolo Edvarda Beneše. Zatímco tyto skupiny (Flóra, okruh okolo Vavro Šrobára atd.) prosazovaly v státoprávních otázkách víceméně návrat do předmnichovských poměrů, byť s jistou mírou decentralizace státu, SNR prosazovala česko-slovenský vztah jako vztah rovného s rovným (třebaže přesné obrysy státoprávního uspořádání vánoční dohoda neřešila).[2]

V letech 1943–1944 byla Slovenská národní rada jen jednou ze slovenských odbojových skupin (byť významnou), bez faktického vládního vlivu. To se změnilo během slovenského národního povstání od srpna 1944, kdy se SNR stala zákonodárným a výkonným orgánem na území ovládaném povstalci. V počátcích povstání ovšem SNR svedla mocenský boj o vedoucí roli na osvobozeném území. Do Banské Bystrice totiž krátce po vypuknutí revolty přesídlil Vavro Šrobár a ustavil zde Revolučný národný výbor (RNV). Předáci SNR Gustáv Husák a Jozef Lettrich ovšem Šrobára donutili RNV rozpustit a včlenit se do SNR. Fungoval v ní pak jako její předseda. 1. září 1944 vystoupila SNR z ilegality a představila se jako reprezentant státní moci na Slovensku a vzhledem k existenci souvislého povstalci kontrolovaného území se i fakticky ujala těchto pravomocí. Pro exekutivní moc vytvořila Sbor pověřenců. Delegace SNR se zároveň letecky přepravila do Londýna a jednala s Edvardem Benešem. Podrobnější debaty a polemiky o pravomocech SNR a česko-slovenském poměru ovšem nebyly dokončeny, protože na podzim 1944 bylo slovenské národní povstání vojensky poraženo.[3]

Třetí republika[editovat | editovat zdroj]

V období od roku 1945 do roku 1948 byla Slovenská národní rada slovenským zákonodárným sborem. Jeho složení bylo do roku 1946 vytvářeno kooptacemi, v roce 1946 bylo složení SNR určeno výsledky celostátních voleb roku 1946.[4] Při SNR působil Sbor pověřenců, který byl slovenským národním orgánem moci výkonné. Kompetence SNR se v letech 1945–1948 výrazně proměňovaly. Zejména šlo o trojí takzvané Pražské dohody. Zejména poslední z nich, uzavřená v červnu 1946, znamenala výraznou redukci pravomocí SNR. Byla motivována zejména tlakem KSČ, respektive KSS na omezení vlivu, který díky úspěchu ve volbách roku 1946 na Slovensku získala Demokratická strana. Nekomunistické české strany nakonec po jistém váhání dohodu podpořily. Sbor pověřenců jako celek byl podřízen československé vládě.[5]

SNR v letech 1948–1960[editovat | editovat zdroj]

Slovenská národní rada byla ústavně plně zlegalizována novou Ústavou z roku 1948 (do té doby existovala bez právního podkladu a byla revolučním orgánem). Její dosavadní nařízení byla ústavou prohlášena za zákony. Podle nové Ústavy byla Slovenská národní rada slovenským národním zákonodárným sborem. Funkci vlády na Slovensku i nadále vykonával Sbor pověřenců. Československo mělo podle ústavy z roku 1948 asymetrickou státoprávní strukturu, kdy existovaly slovenské parlamentní a vládní orgány bez protiváhy v českých zemích.

SNR v letech 1960–1968[editovat | editovat zdroj]

Nová Ústava z roku 1960 zrušila Sbor pověřenců coby kolektivní orgán (pověřenci zachováni) a zásadně omezila pravomoci Slovenské národní rady, která také vykonávala moc výkonnou. Zachován byl asymetrický model státoprávního uspořádání.

Ústavní zákon o československé federaci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 se měly v Československu konat volby, včetně voleb do Slovenské národní rady. Kvůli politickým změnám, které přineslo pražské jaro, byly ovšem volby několikrát odloženy (funkční období stávající SNR určené volbami roku 1964 bylo prodlouženo).[6][7][8][9][10] Nakonec byl v rámci federalizace Československa koncem 60. let 20. století přijat Ústavní zákon o československé federaci. Slovenská národní rada se stala zákonodárným sborem, který měl (na rozdíl od předchozího asymetrického modelu) nyní svůj protějšek v českých republikových orgánech (Česká národní rada). Nově byla v řádných volbách SNR zvolena až ve volbách roku 1971. V této podobě se SNR udržela i v krátkém období federace po sametové revoluci.

Dne 1. října 1992 byla podle Ústavy Slovenské republiky SNR přejmenována na Národní rada Slovenské republiky, nyní již jako nejvyšší zákonodárný sbor chystané samostatné Slovenské republiky.

Volby do SNR[editovat | editovat zdroj]

Složení Slovenské národní rady bylo určováno ve volbách:

Předsedové SNR[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 435. (česky)  
  2. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 252-257. (česky)  
  3. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 266-271. (česky)  
  4. 91/1946 Zb. SNR Nariadenie Slovenskej národnej rady o obnovení Slovenskej národnej rady na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného zhromaždenia [online]. zbierka.sk, [cit. 2012-10-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 288-304. (česky)  
  6. Návrh výboru ústavně právního a výboru pro národní výbory na vydání ústavního zákona o skončení volebního období Národního shromáždění, Slovenské národní rady, Nejvyššího soudu, krajských, okresních a vojenských soudů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-07]. Dostupné online. (česky) 
  7. Ústavní zákon o skončení volebního období Národního shromáždění, Slovenské národní rady, Nejvyššího soudu, krajských, okresních a vojenských soudů [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-10-07]. Dostupné online. (česky) 
  8. Volby do národních výborů odloženy na pozdější termín. Rudé právo. duben 1968, roč. 48., čís. 102, s. 1. Dostupné online.  
  9. 187 Návrh výboru ústavně právního na vydání ústavního zákona o skončení volebního období národních výborů, Národního shromáždění a Slovenské národní rady [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-07]. Dostupné online. (česky) 
  10. Vládní návrh, Ústavní zákon o prodloužení volebního období národních výborů, národních rad a Federálního shromáždění, Nejvyššího soudu, krajských, okresních a vojenských soudů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-07]. Dostupné online. (česky) 
  11. Prehlad predstavitelov národnej rady v rokoch 1848 - 2002 [online]. history.sav.sk, [cit. 2012-10-17]. Dostupné online. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]