Československé parlamentní volby 1946

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
"Volte 1", kampaň KSČ před volbami.

Volby do Ústavodárného shromáždění Československé republiky se konaly v neděli 26. května 1946. Šlo o první volby v Československu po druhé světové válce, jediné do nástupu komunistů k moci a bývají označovány jako poslední svobodné demokratické volby na dobu více než čtyřiceti let.[1]

Kandidáti[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Národní fronta Čechů a Slováků.

V zemi České a Moravskoslezské byla podána jednotná kandidátní listina Národní fronty obsahující po 40 kandidátech za čtyři politické strany (Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická, Československá sociální demokracie a Československá strana lidová) a stejný počet kandidátů zástupců všenárodních organizací: 10 za Ústřední radu odborů, 8 za Jednotný svaz českých zemědělců, 2 za Ústřední svaz obchodu, 2 za Ústřední svaz řemesel, 4 za Ústřední radu družstev, 3 za Ústřední národní tělovýchovný výbor, 3 za Svaz české mládeže a 8 za jiné významné složky veřejného života.[2]

Na Slovensku to byla zrovna tak jednotná kandidátní listina Národní fronty, která obsahovala po 40 kandidátech za obě politické strany na Slovensku (Komunistická strana Slovenska a Demokratická strana), 14 kandidátů za odborové organizace (4 za Ústredie odborových sväzov Slovenska, 4 za Jednotný sväz slovenských roľníkov, 2 za Sväz slovenskej mládeže, 2 za Sväz slovenských žien) a 1 kandidáta bezpartajného, 5 kandidátů bylo vyhrazeno Ukrajincům. Za každého poslance byl zvolen zároveň jeho náhradník.[3]

Jednalo se o strany, které jako jediné byly po válce povoleny a systém již nepočítal s koalicí a opozicí, ale s účastí všech stran ve vládě. Neexistoval rovněž systém preferenčních hlasů. Ve volbách byly zavedeny tzv. bílé lístky (nebo také prázdné lístky), které měly být určeny k projevení nesouhlasu s politikou Národní fronty.[4]

Volební kraje a mandáty[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách se rozdělovalo 300 mandátů v jednokomorovém Ústavodárném Národním shromáždění. Jednotlivým zemím Československa byl přidělen počet mandátů na základě počtu osob zapsaných v seznamech voličů ke dni 7. května 1946 (země Česká 150, země Moravskoslezská 81 a Slovensko 69 mandátů). Území Československa bylo dále rozděleno na 28 volebních krajů, kterým byl potom přidělen počet mandátů podle počtu odevzdaných platných hlasů ve volbách na základě tzv. zemského mandátového čísla, určeného poměrným způsobem z celkového počtu platných hlasů dané země.

Výsledky voleb v roce 1946[editovat | editovat zdroj]

Výsledky KSČ a KSS podle okresů
Výsledky DS podle okresů na Slovensku

Krátce před volbami byla volební způsobilost snížena z 21 na 18 let. Ve volbách hlasovalo celkem 7 099 411 voličů.[4] Komunistická strana dosáhla v českých zemích nejlepších výsledků v okresech, odkud bylo vysídleno původní německé obyvatelstvo, nejvíce v okrese Tachov - 70,45% hlasů.[5] I když na Slovensku získala většinu hlasů (61,43%) Demokratická strana, zvolení KSČ v českých zemích znamenalo její zánik a KSČ tak získala moc v celém Československu.

Strana země Česká (v %) země Moravskoslezská (v %) Slovensko (v %) Počet mandátů[4] Mandáty (podíl v %)[6]
Komunistická strana Československa 43,25 34,46 - 93 31,0
Československá strana národně socialistická 25,20 20,20 - 55 18,3
Československá strana lidová 16,27 27,56 - 46 15,3
Československá sociální demokracie 14,96 16,7 - 37 12,3
Demokratická strana - - 61,43 43 14,3
Komunistická strana Slovenska - - 30,48 21 7,0
Strana slobody - - 4,20 3 1,0
Strana práce - - 3,11 2 0,7
prázdné lístky 0,31 0,44 0,78 - -
celkem 300

Dopady voleb[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První vláda Klementa Gottwalda.

Výsledek voleb znamenal posílení Komunistické strany Československa. V čele vlády proto stanul komunista Klement Gottwald. Zachován byl ale systém Národní fronty a široké koalice stran. Komunisté měli v nové vládě devět zástupců (sedm českých a dva slovenské), národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté po čtyřech, sociální demokraté tři a dva ministři byli bez stranické příslušnosti.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Slovenské národní rady po volbách v roce 1946.

Volby rovněž určily složení dalších zákonodárných a samosprávných orgánů. Na základě jejich výsledků byly například provedeny změny ve složení Slovenské národní rady. Podle Nařízení Slovenské národní rady 91/1946 O obnovení Slovenskej národnej rady na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného shromaždenia měly politické strany předložit seznam kandidátů do SNR a těm se měl přidělit mandát v SNR poměrně podle výsledků celostátních voleb.[7] Analogickým způsobem byly výsledky celostátních voleb aplikovány na přerozdělení mandátů v místních národních výborech. V českých zemích to znamenalo výrazný nástup KSČ do vedení místních a okresních výborů. V 37,5 % místních národních výborů získala KSČ nadpoloviční většinu mandátů a ze 163 předsedů okresních národních výborů jich nyní bylo 128 z KSČ.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Československo v letech 1946 – 1948 – poslední léta demokracie. Dejepis.com [online]. Dostupné online. 
  2. Ročenka Národního shromáždění republiky československé. Praha: Archiv Národního shromáždění, 1946, s. 9.
  3. Ročenka Národního shromáždění republiky československé. Praha: Archiv Národního shromáždění, 1946, s. 9.
  4. a b c Výsledky voleb na totalita.cz
  5. Volby 1946 a odsun Němců
  6. Československá volební statistika [1]
  7. 91/1946 Zb. SNR Nariadenie Slovenskej národnej rady o obnovení Slovenskej národnej rady na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného zhromaždenia [online]. zbierka.sk [cit. 2012-10-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 468. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]