Volba prezidenta Československa 1989

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Volba prezidenta Československa 1989
StátČeskoslovensko
Druh volebprezidentské
Volební termín29. prosince 1989
Předchozí volby1985
Následující volby1990
Počet kandidátů1
Výsledky
Václav Havel
Václav Havel
Občanské fórum
344 hlasů
100 %
zvolený kandidát

Volba prezidenta Československa proběhla 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Federálního shromáždění, kterou vedl čerstvě kooptovaný předseda Alexander Dubček.[1] Samotná volba byla ovlivněna událostmi sametové revoluce, které vedly k pádu komunistického režimu a také k abdikaci prezidenta Gustáva Husáka. Václav Havel, disident a kritik komunistického režimu, byl zvolen devátým československým prezidentem.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.

Prezidentská volba se odehrávala v atmosféře sametové revoluce, která vedla ke kolapsu komunistického režimu v Československu. Veřejnost žádala výměnu politické garnitury, ale paradoxně byli nejznámějšími kandidáty komunističtí politici z období pražského jara 1968.[2] Mezi nimi především Alexander Dubček, který byl považován za největšího konkurenta Václava Havla.[3] Dalším kandidátem byl bývalý ministr školství Čestmír Císař, podporovaný Socialistickým svazem mládeže.[4][3] KSČ ve volbě podporovala stávajícího předsedu vlády Ladislava Adamce.[2]

Politická jednání[editovat | editovat zdroj]

6. prosince 1989 došlo k jednání mezi zástupci Občanského fóra a slovenské Veřejnosti proti násilí na kterém bylo rozhodnuto o společné podpoře kandidatury Václava Havla, navzdory Dubčekově popularitě na Slovensku.[5] 10. prosince jmenoval stávající prezident Gustáv Husák první ne zcela komunistickou vládu od února 1948 následně oznámil Federálnímu shromáždění svojí demisi.[3] Předsedou nové vlády byl jmenován Slovák Marián Čalfa. To znamenalo, že na prezidentský post nemohla být jmenována osoba slovenské národnosti.[6][3] Slovenský historik Ivan Laluha tento vývoj přičítá nepřátelství mezi Dubčekem a Husákem pocházejícím z doby Pražského jara.[6]

11. prosince navrhli zástupci komunistické strany a SSM, aby byl prezident volen přímo. Komunisté vycházeli z v Praze provedených průzkumů veřejného mínění, které ukazovaly, že nejvyšší podporu veřejnosti měl Alexander Dubček zatímco ostatní zvažovaní kandidáti včetně Havla měli podporu kolem 1 procenta.[3] Představitelé Občanského fóra se obávali, že Havel by na venkově nemusel obdržet dostatečný počet hlasů.[7] Delegace Občanského fóra vedená Petrem Pithartem návrh odmítla.[3] Situace byla vyřešena intervencí předsedy vlády Čalfy, který na tajné schůzce s Havlem 15. prosince slíbil, že podpoří jeho volbu prezident výměnou, za to že se Dubček stane předsedou parlamentu.[8] Čalfa, který následkem Husákovy abdikace disponoval prezidentskými pravomocemi, udělil Havlovi po schůzce milost, neboť jakožto trestaný občan by se o nejvyšší funkci ucházet nemohl.[3][8] Součástí dohod mezi Havlem a Čalfou měl být také Havlův slib, že příslušníci komunistické garnitury nebudou trestání a perzekvováni.[7] 15. prosince proběhla schůzka George Sorose s Mariánem Čalfou,[9] kterou zorganizoval František Janouch disident zakladatel Nadace Charty 77.[10] Premiér Čalfa následně přesvědčil poslance Federálního shromáždění, aby hlasovali pro Havla.[5] Havel byl zvolen dočasně; pouze do doby, kdy nové Federální shromáždění vzešlé ze svobodných voleb opětovně zvolí prezidenta.

Průběh a výsledek volby[editovat | editovat zdroj]

Průběh volby vedl předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček. Volby se účastnilo 323 poslanců Federálního shromáždění. Hlasovalo se veřejně. Nebyly zaznamenány žádné hlasy proti navrženému kandidátovi a nikdo se hlasování nezdržel.[1]

Prezidentský slib[editovat | editovat zdroj]

Složení prezidentského slibu proběhlo na stejné společné schůzi Federálního shromáždění. Václav Havel složil prezidentský slib na Ústavu Československé socialistické republiky:

Předseda FS Alexandr Dubček: Prosím vás, pán prezident, aby ste pristúpili k Ústave Československej socialistickej republiky a k ústavnému zákonu o československej federácii, položili na ne pravú ruku a vykonali ústavný sľub, ktorý potom potvrdíte svojím podpisom.
Prezident ČSSR Václav Havel: Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat Ústavu a ostatní zákony.

—21. společná schůze Federální shromáždění (stenozáznam)

Na volbu navázalo slavnostní Te Deum ve Svatovítské katedrále vedené kardinálem Tomáškem.[11] Po 41 letech tak opět na Hradě zasedl nekomunistický prezident.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FS ČSSR 1986-1990, SL a SN, 21. schůze, část 1/1 (29. 12. 1989). www.psp.cz [online]. 1989-12-29 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  2. a b ČERNÝ, Ondřej. 1989 a 1990 - Volba prezidenta 2008 (Český rozhlas). www.rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2019-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-28. 
  3. a b c d e f g MLEJNEK, Josef; ŠUSTROVÁ, Petruška. Volba Václava Havla prezidentem v prosinci 1989. www.moderni-dejiny.cz [online]. 2012-02-03 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  4. LUCIE, Strašíková. „Císař na Hrad“ - Čestmír Císař se dvakrát mohl stát prezidentem. ČT24 [online]. 2008-08-04 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  5. a b NOVÁK, Martin. Dubček na Hrad? Ne, shodli se vzácně Havel a Husák. Aktuálně.cz [online]. 2014-11-20 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  6. a b Zvolení Havla byla Husákova pomsta Dubčekovi, tvrdí historik. iDNES.cz [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  7. a b NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-02-08]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  8. a b Před 25 lety zvolil komunistický parlament Václava Havla prezidentem. Reflex.cz [online]. 2014-12-26 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  9. Fotobanka ČTK - Titulní stránka : Marián ČALFA Georg SOROS. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  10. Soros podporoval chartisty, Klaus překazil jeho plán, říká fyzik Janouch. iDNES.cz [online]. 2018-04-07 [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. 
  11. TOMEK, Prokop. Václav Havel – z vůle lidu prezidentem. VHU PRAHA [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Záznam volby, projev prezidenta, vojenská přehlídka, blahopřání aj. In Televizní noviny ČST z 29. 12. 1989. Dostupné online (video).
  • FS ČSSR 1986-1990, SL a SN, 21. schůze, část 1/1 (29. 12. 1989). www.psp.cz [online]. 1989-12-29 [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  • HERTL, David. Boj o prezidenta v prosinci 1989. Český rozhlas Plus [online]. 2014-12-31 [cit. 2019-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  • NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-02-08]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  • SPURNÝ, Jaroslav. Záhada Havlovy volby. Týdeník Respekt [online]. 2019-12-29 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.