Tachov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v západních Čechách. O dalších místech stejného jména pojednává článek Tachov (rozcestník).
Tachov
Tachovské náměstí s kostelem

Tachovské náměstí s kostelem

znak obce Tachovvlajka obce Tachovznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0327 560715
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (LAU 1): Tachov (CZ0327)
obec s rozšířenou působností: Tachov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 40,85 km²
počet obyvatel: 12 609 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 483 m n. m.
PSČ: 347 01
zákl. sídelní jednotky: 11
části obce: 8
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: Hornická 1695
347 01 Tachov
starosta / starostka: Jiří Struček
Oficiální web: www.tachov-mesto.cz
E-mail: podatelna@tachov-mesto.cz

Tachov
Red pog.svg
Tachov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Tachov (německy Tachau), je okresní město v Plzeňském kraji. Leží 59 km západně od Plzně a 15 km východně od hranice s Německem. Město leží na řece Mži, v Tachovské brázdě a má přes 12 tisíc obyvatel. Tachov má včetně přidružených obcí rozlohu 41 km².

Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]

Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První zmínka o osadě Tachov pochází z roku 1115, ale není zcela věrohodná. První konkrétní písemná zmínka o ní pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav I. nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti – mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti „vesnice Tachov“.

Osada zaznamenala bouřlivý rozvoj za vlády krále Přemysla Otakara II., který zde nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí založil patrně kolem roku 1275 nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Tyto se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Již ve 13. století se Tachov stal lokálním centrem, okolo města vznikaly statky, které podléhaly městskému purkrabímu. Po nástupu Lucemburků na český trůn město vykoupil Jan Lucemburský. V Tachově také pobýval Karel IV. V době husitských válek 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova v roce 1427.

V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal poddanským městem s omezenými právy a byly mu zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město byli majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodali Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí (na dnešním území okresu Tachov je 51 obcí).

V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. V roce 1895 byla do města zavedena železnice na trati Planá–Tachov, 1910 prodloužená pod Českým lesem až do Domažlic. Do roku 1930 se počet obyvatel zvýšil na 7 000. Poté přišla Velká hospodářská krize a druhá světová válka. V roce 1938 bylo nejprve z českého pohraničí odsunuto české obyvatelstvo a oblast se stala součástí Německé říše.

Poštovní razítko z Tachova z roku 1940

Po válce bylo pohraničí navráceno Československu a došlo k odsunu německého obyvatelstva. Po jejich odsunu rapidně klesl počet obyvatel a město bylo, stejně jako jiná pohraniční města, dosidlováno lidmi z českého vnitrozemí a ze Slovenska a také krajany dosud žijícími např. na Ukrajině a v Rumunsku. V roce 1950 žilo v již částečně dosídleném městě 4073 lidí. V souvislosti s nástupem komunismu v roce 1948 došlo západně od Tachova v Českém Lese k vytvoření „zakázaného pásma“, velké množství vylidněných obcí tím zaniklo. Po roce 1948 počet obyvatel města začal opět stoupat a v 60. letech již převýšil počet obyvatel z roku 1930. Ve městě však chátraly významné památky, například jízdárna ve Světcích, a došlo také k velkým demolicím zchátralé historické zástavby.

Po reformě územního členění v roce 1960 město zůstalo okresním městem a stalo se střediskem pro území o rozloze 1 379 km² z bývalých okresů Tachov a Stříbro. Okres Tachov se stal součástí Západočeského kraje. Kvůli potřebě bytů ve městě začaly být stavěna sídliště. Prvním sídlištěm se stalo koncem 50. let sídliště Západ při dnešní ulici Hornická. Kolem roku 1974 bylo vystavěno sídliště Východ při dnešní ulici Stadtrodská. Posledním panelovým sídliště se stalo kolem roku 1990 sídliště Rapotín na kopci na jižním okraji města, určené především pro armádu a policii. Došlo také k velkému rozvoji průmyslu. Ve Vítkově na severu města byly zřízeny uranové doly, nejvýznamnějšími průmyslovými podniky se staly Plastimat (dnes Strojplast), Teroz a Rybena. Socialistickým hospodářstvím vznikl podnik Státní statky Tachov. V roce 1974 byla na řece Mži dostavěna vodní nádrž Lučina, která zásobuje pitnou vodou celé Tachovsko. Pod její hladinou zůstala stejnojmenná obec.

V roce 1980 mělo město již 11 000 obyvatel. V 80. letech byly v centru města postaveny tři výrazné stavby. Přímo na náměstí se jednalo o obchodní dům Jednota, v Hornické ulici o tehdejší Okresní výbor KSČ (později byla stavba přestavěna na společenský areál Mže, knihovnu a kanceláře) a kulturní dům, který se začal stavět koncem 80. let a do roku 1989 nebyl dokončen. Po roce 1990 se dlouho nenašel nikdo, kdo by tuto rozestavěnou stavbu dokončil. Až v roce 2004 byla budova dostavěna a stala se z ní samoobsluha firmy Albert.

Dnešní samoobsluha firmy Albert vznikla z nedostavěného kulturního domu

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k otevření státní hranice a Tachov přestal být „zapadlým pohraničním městem“, ale mohl začít těžit ze své polohy na hranicích s Německem. Došlo k privatizaci státních podniků a vzniku nových firem hlavně ve službách. Byla zrušena velká vojenská posádka, kasárna byla přestavěna na kanceláře a sídlo okresního ředitelství Policie. Některé podniky zanikly, ale často došlo k jejich odkoupení zahraničními podnikateli. Tím se podařilo udržet nezaměstnanost v celém okrese lehce pod celostátním průměrem. Ve městě se výrazně zlepšila kvalita služeb a začalo docházet k opravám zchátralých historických památek. V roce 1997 došlo k prodloužení dálnice D5 o 88 km úsek Plzeň-Rozvadov. Tím se dálnice velmi přiblížila k městu (ze sjezdu EXIT 128 Bor na 12 km). Dálnice podpořila hospodářský rozvoj města i okolí.

V roce 2000 vznikly nové kraje. Okres Tachov se stal součástí Plzeňského kraje. V roce 2003 získal Tachov statut obce s rozšířenou působností. V roce 2002 byl zastaven provoz jediné nemocnice v okrese, nemocnice Planá, z důvodu nedostatku odborného personálu a financí. Nemocnice byla následně privatizována a byla znovu otevřena až po sedmi letech. V roce 2004 došlo k celkové rekonstrukci a přístavbě budovy Okresního soudu v Tachově.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Tachově.
Tachovský zámek v klasicistním stylu

Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. století rozšířen taktéž v gotickém slohu. Interiér kostela pochází z roku 1670. Kostel prošel v nedávné době rekonstrukcí, která byla z části hrazena evropskými fondy.

Tachovské městské hradby patří k nejzachovalejším v Česku. Jejich současná podoba pochází z přelomu 13. a 14. století. Hradby obklopují historický střed města v délce asi 700 m.

Významnou památkou je tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Zámek naposledy prošel velkou rekonstrukcí na sklonku 70. let 20. století.

V lokalitě Vysoká nad městem stojí od roku 1971 památník bitvy u Tachova. Na Třešnovce v severní části města najdeme mohylu, která je místem posledního odpočinku 232 obětí pochodu smrti, které na konci druhé světové války procházely územím Tachovska. Ve městě se také nachází dva židovské hřbitovy, starý a nový.

Mohyla obětem pochodu smrti na Višňovce

Ve Světcích, které jsou vzdáleny asi 2 km západně od středu města, najdeme pozůstatky kláštera, který byl zrušen v roce 1786. Jediná zachovalá stavba je monumentální Windischgrätzova jízdárna v pseudorománském stylu. Této krásné stavbě již hrozil po letech chátrání zánik, ale podařilo se ji zrekonstruovat. Rekonstrukce byla z velké části hrazena fondem pro záchranu významných památek ministerstva kultury a z rozpočtu města Tachova. V prostorách zrekonstruované jízdárny se pravidelně konají kulturní a společenské akce, jichž se zúčastňují i přední světoví umělci.

Významné osobnosti Tachova a okolí[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 1139 domech 7075 obyvatel. 451 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6495 k německé. Žilo zde 6722 římských katolíků, 69 evangelíků, 27 příslušníků Církve československé husitské a 180 židů.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Tachov[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 5433 5572 5680 6590 7814 7902 8189 4843 5606 8435 11 847 12 833 12 696 12 548
Počet domů 708 733 791 937 1093 1149 1360 1334 1104 1160 1252 1459 1616 1737

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží mimo hlavní silniční a železniční tahy. Hlavními silnicemi které procházejí městem jsou silnice II/198 (Železná–Přimda–Mlýnec, dálnice D5 Tachov–Planá–TepláToužimBochov); a silnice II/199 (Holostřevy–Bor, dálnice D5 Tachov–Halže–HP Pavlův Studenec/Bärnau). Vzdálenost na dálnici D5 je asi 11 km.

Město leží na železniční trati Domažlice–Planá u Mariánských Lázní. Tato trať do Tachova zajíždí úvraťově a jezdí na ní pouze osobní vlaky. Nádraží se nachází v severní části města u sídliště Východ. V Plané navazuje trať na hlavní železniční trať Praha–Plzeň–Cheb.

Nedaleko nádraží je i nedávno zrekonstruované autobusové nádraží. Veřejnou autobusovou dopravu zajišťuje převážně podnik ČSAD autobusy Plzeň a jeho dopravní závod Tachov. Na území okresu Tachov má ČSAD autobusy Plzeň provozovny v Tachově a ve Stříbře. Z Tachova se rozjíždějí autobusové linky do oblasti Rozvadova, Přimdy, Lesné, Chodského Újezda a Plané. Významná je autobusová linka Tachov–Stříbro–Plzeň. Linka Tachov–Praha je provozována již pouze velmi sporadicky. V roce 1988 byla v Tachově obnovena linka městské autobusové dopravy.

Tvář města[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na dnešní Tachov

Tachov je velmi malebně uložen do údolí řeky Mže a přilehlých kopců. Leží v relativně nepoškozené krajině v podhůří Českého lesa. Ve městě a jeho okolí najdeme množství zeleně, parků, lesů a alejí. Centrum města je klidné a v poslední době již pěkně opravené. Mezi oblíbené vycházkové cíle ve městě patří také Alej k minerálnímu prameni v jihovýchodní části města. Budova okolo pramene je nově opravená.

Alej k minerálnímu prameni

Krásný kus přírody najdeme v Aglaině údolí při řece Mži, směrem k jejímu prameni. V tomto krásném údolí najdeme také klášter Světce. Pěkný rozhled na město se nám naskytne od mohyly obětí pochodu smrti na Višňovce, památníku bitvy u Tachova na Vysoké, a také například z panelového sídliště Rapotín (v jehož blízkosti najdeme městský hřbitov).

Město nabízí možnosti kulturního (galerie, kino, muzeum, knihovna, kulturní a společenský sál) a sportovního (zimní stadion, fotbalový stadion, bazén, squash, bowling, motocross) vyžití. V Tachově jsou rozličné možnosti ubytování i stravování.

Služby[editovat | editovat zdroj]

V Tachově najdeme tři základní školy, šestileté gymnázium, základní školu speciální a základní uměleckou školu. V místní části Světce sídlí Střední průmyslová škola, má zde také internát. Ve Václavské ulici se nachází poliklinika. Pro děti byl v roce 1961 otevřen Dům dětí a mládeže Mraveniště. Možnosti nákupu jsou poplatné velikosti města, najdeme tam asi pět větších samoobsluh a pět hypermarketů. Ve městě sídlí okresní pobočky spořitelen, pojišťoven a bank a také velké množství úřadů od okresní správy HZS, PČR atd. až po městskou radnici, která zároveň spravuje celý obvod obce s rozšířenou působností.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Novorománská jízdárna ve Světcích

Světce najdeme 2 km západně od Tachova. Najdeme tam pozůstatky bývalého paulinského kláštera, jehož historie sahá do středověku. Klášter zanikl v roce 1786, později ho odkoupil šlechtický rod Windischgrätzů a vybudoval si z něj honosné sídlo, v roce 1861 u něj byla vybudována krásná novorománská jízdárna, která se také jako jediná a spíše šťastnou shodou náhod zachovala do dneška. Ve Světcích sídlí střední průmyslová škola.

Vilémov je bývalý panský dvůr, dnes v rekonstrukci. Leží asi 2 km východně od Tachova a 2 km jižně od Bíletína.

Biletín, ves asi 4 km východně od Tachova na železniční trati Tachov-Planá, železniční zastávka. Založena okolo roku 1774, ves je upravená, má zachovalou zástavbu. Dnes přibližně 30 obyvatel.

Malý Rapotín na jihovýchodním okraji města, zástavbou s Tachovem téměř splývá. Železniční zastávka. První písemná zmínka z roku 1379. Do katastru obce patří část průmyslové zóny města (podnik ROTAREX). V současnosti tam žije okolo 40 lidí.

Mýto, ves asi 5 km západně od Tachova, nad vodní nádrží Lučina. Dnes tam žije asi 20 obyvatel, v obci je dřevozpracující podnik a farma.

Domy v západní části Oldřichova

Oldřichov je nejlidnatější a nejstarší místní část Tachova, dnes s ním již stavebně splynula (díky průmyslové zóně). První zmínka je z roku 1251. Vesnicí protéká řeka Mže. Do katastrálního území Oldřichova spadá většina tachovské průmyslové zóny s velkými podniky Strojplast (dříve Plastimat) a Inotech. Dnes ve vesnici žije asi 180 lidí, zajíždí tam pravidelně městská hromadná doprava.

Vítkov asi 1 km severovýchodně od Tachova, brzy zřejmě dojde ke splynutí zástavby vlivem postupující výstavby na severu města. Vesnice leží na hlavní silnici na Planou. Dnes ji obývá okolo 80 občanů, v její blízkosti vznikly podniky NOVASPORT a KDK. Mezi Vítkovem a Oldřichovem se těžil za komunismu uran.

Velký Rapotín, pěkná upravená ves asi 4 km jižně od centra města. Vsí protéká Brtný potok, první zmínka je z roku 1379. Dnes ve vsi žije okolo 80 obyvatel.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Dva dopisy Pospischielovi - V Česku neznámý německý román se odehrává na Tachovsku, ToSiPiš.cz, 15. 1. 2016
  3. Old Toys, Oldwoodtoys.com
  4. Frank Kohner, CBDB.cz
  5. Peter Kurzeck, heslo na německé Wikipedii
  6. Franz Rumpler, heslo na německé Wikipedii
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 359.  
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2015-02-11]. S. 336, 337, záznam 43. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]