Alfred August Windischgrätz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Alfred August Windischgrätz
Alfred August Windischgrätz (1851–1927).jpg

3. kníže Windisch-Graetz
Ve funkci:
28. dubna 1876 – 23. listopadu 1927
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce Alfred II. Windischgrätz
Nástupce Ludvík Alfred Windisch-Graetz

Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
1893 – 1895
Panovník František Josef I.
Předchůdce Eduard Taaffe
Nástupce Erich von Kielmansegg

Tajný rada
Ve funkci:
1893 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1893
Panovník František Josef I.

Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1879[zdroj?] nebo 1876 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.

Dědičný nejvyšší štolba ve Štýrsku
Ve funkci:
28. dubna 1876 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Předchůdce Alfred II. Windischgrätz
Nástupce monarchie zanikla
Stranická příslušnost
Členství Strana konzerv. velkostatku
Vojenská služba
Hodnost C. k. plukovník v záloze

Narození 31. října 1851
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. listopadu 1927 (ve věku 76 let)
Tachov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Kladrubský klášter
Choť (1877) Marie Gabriela z Auerspergu (1855–1933)
Rodiče Alfred II. Windischgrätz (1819–1876) a Hedvika z Lobkowicz (1829–1852)
Děti 1. Hedvika, provd. Szápáryová (1878–1918)
2. Alfred Ludvík (1879–1880)
3. Christiana (1881–1895)
4. Vincenc Alfred (1882–1913)
5. Agnes, provd. Thun-Hoheinsteinová (1884–1969)
6. Vilemina (1885–1886)
7. Marie Aglaja, provd. Apponyiová (1887–1961)
Profese politik, archeolog a historik
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred III. August Windischgrätz, německy Alfred August Fürst zu Windisch-Graetz (31. října 1851 Praha23. listopadu 1927 Tachov[1])[2] byl český šlechtic a rakousko-uherský politik, v letech 18931895 předseda předlitavské vlády. Vnuk generála Alfreda Windischgrätze, statkář v Kladrubech, kde také poblíž zemřel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodový erb Windischgrätzů

Patřil mezi představitele české konzervativní šlechty. Po studiích práv v Praze, Bonnu a ve Vídni zasedl roku 1879[zdroj?] v Panské sněmovně. V zemských volbách v roce 1883 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[3] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889.[4] Rezignace na mandát byla oznámena v prosinci 1893.[5] Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku, která podporovala český státoprávní program.[4] Po smrti Jindřicha Jaroslava Clam-Martinice dokonce krátce předsedal straně konzervativního velkostatku a byl aktivním účastníkem a stoupencem punktačních jednání v roce 1890.

Po pádu Taaffeho vlády byl roku 1893 jmenován předsedou předlitavské vlády, jež se opírala o parlamentní koalici konzervativních aristokratů, Poláků a německých liberálů. Utvoření kabinetu vyvolalo obavy tehdy v českém politickém táboře dominantních mladočechů. Windischgrätz jako heslo své vlády vyhlásil otevřenost a pravdu a snažil se místo státoprávních a etnických otázek soustřeďovat na témata hospodářská a finanční. Mladočeši vůči vládě zaujali opoziční stanovisko a roku 1895 prováděli velkou obstrukci Říšské rady při projednávání daňové reformy.[6] Windischgrätz ztroskotal na stejné otázce jako jeho předchůdce, na otázce volební reformy. Jakmile došlo v polovině roku 1895 k vypovězení parlamentní koalice, premiér ihned podal demisi. Od roku 1897 až do konce rakousko-uherské monarchie byl pak předsedou Panské sněmovny.[7][6] V ní v roce 1903 vystoupil proti ústupkům Maďarům ve vojenské oblasti.[6]

Zámek v Tachově, rodové knížecí sídlo

Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě jako major v záloze.[6] Jeho majetek tvořilo v Čechách fideikomis v Kladrubech, alodiální panství Štěkná a Mladějovice, velkostatek v Tachově, dále zdědil panství v Dolním Rakousku a ve Štýrsku. Jako první mu byla během pozemkové reformy konfiskována Štěkeň a následně odprodána.[8]

Zemřel v listopadu 1927. Deník Národní politika ho v nekrologu označil za feudála oddaného Habsburkům, ale zároveň za oddaného zastánce česko-německého vyrovnání z roku 1890 a stoupence českého státního práva – ačkoliv cítěním byl Němec a v době nástupu do funkce předsedy vlády prohlásil, že nezná českou otázku.[6] Kladruby a část panství Tachov a panství Jablonica na Slovensku, připadla jako rodinné svěřenectví knížeti Ludvíku Aladárovi Windischgrätz (1882–1968) z uherské větve rodu.[8]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl Alfred II. Windischgrätz, matka Hegwig rozená Lobkowiczová. On sám byl od roku 1877 ženat s Gabrielou princeznou z Auerspergu. Měli spolu sedm dětí, pouze čtyři se dožily dospělosti. Jeho syn se roku 1914 zastřelil v Římě, kde působil na rakouském velvyslanectví. Důvodem byl spor s otcem kvůli nesouhlasu se synovým sňatkem.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 459. 
  3. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  4. a b NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 
  5. http://www.psp.cz/eknih/1889skc/5/stenprot/001schuz/s001004.htm
  6. a b c d e f JUDr. Alfred Windischgrätz mrtev. Národní politika. Listopad 1927, roč. 45, čís. 326, s. 1. Dostupné online. 
  7. Alfred August Windischgrätz na stránkách Nakladatelství Libri
  8. a b Minulostí Západočeského kraje, Zapadočeské nakladatelství, 2004.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H. Stekl a M. Wakounig, Windisch-Graetz. Ein Fürstenhaus im 19. und 20. Jahrhundert, 1992

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]