Přeskočit na obsah

Konrád z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konrad z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu
Nejvyšší císařský hofmistr
Ve funkci:
7. února 1917 – 9. května 1918
PanovníkKarel I.
PředchůdceAlfred Montenuovo
NástupceLeopold Berchtold
Rakouský ministr vnitra
Ve funkci:
30. listopadu 1915 – 21. října 1916
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyKarl von Stürgkh
PředchůdceKarl Heinold
NástupceErwin von Schwartzenau
Ve funkci:
2. května 1906 – 2. června 1906
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyKonrad Hohenlohe (zároveň )
PředchůdceArtur Bylandt-Rheidt
NástupceRichard von Bienerth
Rakouský ministerský předseda
Ve funkci:
2. května 1906 – 2. června 1906
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdcePaul Gautsch
NástupceMax Wladimir von Beck
Místodržitel v Rakouském přímoří
Ve funkci:
1. října 1904 – 3. února 1915
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceLeopold Goëss
NástupceAlfred von Fries-Skene
Zemský prezident v Bukovině
Ve funkci:
3. dubna 1903 – 6. října 1904
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFriedrich Bourguignon von Baumberg
NástupceOktavian Regner von Bleyleben
Narození16. prosince 1863
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. prosince 1918 (ve věku 55 let)
Kammern im Liesingtal
RakouskoRakousko Rakousko
ChoťFrantiška ze Schönborn-Buchheimu
RodičeKonstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu a Marija Petrovna Vitgenštejn
DětiFrantiška z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu
Marie z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu
Prince Alfred of Hohenlohe-Schillingsfürst
PříbuzníGottfried z Hohenlohe-Schillingsfürstu (bratr)
Ferdinand Habsbursko-Lotrinský[1] a Jindřich Karel Maria Habsbursko-Lotrinský[1] (vnoučata)
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, ekonom, právník a státník
CommonsKonrad zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád Maria Eusebius princ z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (německy Konrad Maria Eusebius Princ zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst, 16. prosinec 1863 Vídeň – 21. prosinec 1918 Kammern im Liesingtal, Štýrsko[2]) byl rakouský šlechtic a politik. Původně působil ve státní správě, mimo jiné několik let v Čechách, v roce 1906 krátce ministerský předseda Předlitavska (vláda Konrada Hohenloheho). Nejdéle zastával úřad místodržitele v Terstu (1904–1915). Za první světové války byl znovu členem vlády jako ministr vnitra (1915–1916). Před zánikem monarchie byl nejvyšším hofmistrem císaře Karla I.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Princ Konrad Hohenlohe (1903)
Zásnubní portrét prince Konrada Hohenlohe a Františky, rozené Schönbornové (1888)

Pocházel z významné německé rodiny Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst, která se usadila v habsburské monarchii. Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn c. k. generála kavalerie a císařského nejvyššího hofmistra prince Konstantina Hohenlohe (1828–1896), matka Marie Paulina (1837–1920) náležela k německé knížecí rodině Sayn-Wittgenstein. Konrad po maturitě na Skotském gymnáziu studoval práva na Vídeňské univerzitě (1883–1887). Poté absolvoval krátkou službu v c. k. armádě jako poručík u 6. dragounského pluku v Brně.[3] Od roku 1888 působil jako státní úředník, nejprve u zemské vlády v Salcburku, v roce 1889 přešel na české místodržitelství a v letech 1890–1892 byl okresním komisařem v Praze na Smíchově.[4] Po roce 1892 působil na ministerstvu vnitra ve Vídni a v letech 1894–1898 byl okresním hejtmanem v Teplicích. Již v této době byl známý pro své demokratické postoje a díky zájmu o problematiku sociálního postavení dělníků dostal přezdívku rudý princ. S titulem místodržitelského rady byl od roku 1898 znovu na ministerstvu vnitra a od roku 1900 působil u místodržitelství ve Štýrském Hradci. V roce 1902 obdržel titul dvorního rady a v letech 1903–1904 byl zemským prezidentem v Bukovině.[5] Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství a předsedou zemské školní rady v Černovicích.[6] V letech 1904–1906 byl místodržitelem v Terstu, respektive v oblasti Přímoří, kde byl také zároveň prezidentem zemského finančního ředitelství.[7]

Po předchozím úspěšném působení ve státních úřadech byl 2. května 1906 jmenován rakouským ministerským předsedou, zároveň vedl ministerstvo vnitra.[8] Nepodařilo se mu prosadit volební reformu a odstoupil z funkce již 29. května, formálně byl zproštěn úřadu 2. června. Vrátil se do Terstu, kde znovu až do roku 1915 zastával úřad místodržitele.[9][10] Na začátku první světové války se vrátil do Vídně, kde byl v únoru 1915 jmenován prezidentem Nejvyššího účetního dvora. V hodnosti rytmistra rakouské zeměbrany se na jaře 1915 zúčastnil tažení na východní frontě, později byl povýšen na majora. Ve Stürgkhově kabinetu se stal znovu členem vlády a od listopadu 1915 do října 1916 byl rakouským ministrem vnitra.[11][12] Po odchodu z vlády byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny (1916). Svou kariéru završil funkcí nejvyššího hofmistra císařského dvora, kterou zastával od února 1917 do května 1918.[13]

Zemřel 21. prosince 1918 ve věku 55 let a byl pohřben v rodové hrobce u farního kostela ve Frohnleitenu ve Štýrsku.[14]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1888 se ve Vídni oženil s hraběnkou Františkou Schönborn-Buchheimovou (1866–1937) z německé šlechtické rodiny usazené v Čechách a Uhrách.[15] Zasnoubili se 17. prosince 1887[16] a sňatek byl uzavřen 10. června 1888 ve vídeňském Votivním kostele.[pozn. 1][17] Tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem knížete Maxmiliána Egona Fürstenberga nebo vzdáleného příbuzného prince Gottfrieda Hohenlohe z linie Hohenlohe-Langenburg. Z jejich manželství pocházelo šest dětí, čtyři synové a dvě dcery. Mladší dcera Františka (1897–1989) se v roce 1917 provdala za arcivévodu Maxmiliána (1895–1952), mladšího bratra císaře Karla I.

Konradův mladší bratr Gottfried (1867–1932) sloužil v rakouské armádě, zároveň byl diplomatem a v letech 1914–1918 posledním rakousko-uherským velvyslancem v Německu.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Seine Durchlaucht). V roce 1887 byl jmenován c. k. komořím a jako místodržitel v Terstu obdržel v roce 1905 titul c. k. tajného rady.[18] Za svou kariéru obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků, v roce 1917 byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.[19] Během aktivní služby na východní frontě za první světové války získal i několik válečných ocenění. Vzhledem ke svému dlouholetému působení ve státní správě na různých místech získal čestné občanství v řadě měst. Čestným občanem byl v Čechách (Teplice, Duchcov, Hrob), v Bukovině (Sučava, Kimpolung, Radautz, Kicmaň) a v Rakouském přímoří (Kastav, Monfalcone, Nabrežina, Nerežišća, Lovran)[20]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ S ohledem na společenské postavení obou snoubenců se jejich svatba stala významnou událostí celé společenské sezóny ve Vídni v roce 1888. Ženich byl nejstarším synem císařského nejvyššího hofmistra a nevěsta patřila ke staré německé šlechtě s rozsáhlými majetky v celé monarchii. Význam jejich svatby mimo jiné dokládá seznam pozvaných hostů. Církevní obřad ve Votivním kostele celebroval Anton Josef Gruscha, pozdější vídeňský arcibiskup a kardinál. Po obřadu se společnost přesunula do paláce Schönbornů v ulici Renngasse. Kromě nejbližší rodiny Hohenlohů a Schönbornů se svatby zúčastnili i další příbuzní z rodin Lichtenštejnů, Trauttmansdorffů, Schaffgotschů nebo Wilczků. Z širší rodiny Hohenlohů přijel z Německa pozdější německý kancléř kníže Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst. Nejvýznamnějšími hosty byli mladší bratři císaře Františka Josefa arcivévodové Karel Ludvík a Ludvík Viktor. Další panovnické dynastie zastupovali portugalský infant Miguel de Braganza nebo princ Gustav Sasko-Výmarský. Nejvyšší úřady u dvora kromě ženichova otce reprezentovali nejvyšší ceremoniář Koloman Hunyady a nejvyšší lovčí Hugo Abensperg-Traun. Rakouskou vládu reprezentovali ministr zemědělství Julius von Falkenhayn a ministr obchodu Olivier de Bacquehem. Početné zastoupení měl i zahraniční diplomatický sbor, svatebními hosty byli německý velvyslanec prinz Heinrich VII. von Reuss, italský velvyslanec hrabě Constantino Nigra, francouzský velvyslanec Albert Decrais, španělský velvyslanec Don Rafael Merry del Val, ruský velvyslanec kníže Alexej Borisovič Lobanov-Rostovskij, turecký velvyslanec Sadullah paša nebo perský velvyslanec Nariman chán. Nepřítomného papežského nuncia zastupoval auditor nunciatury Francesco Tarnassi, který během obřadu přednesl novomanželům blahopřání od papeže Lva XIII.. Z dalších významných osobností politické reprezentace byli pozváni moravský místodržitel Friedrich Schönborn, moravský zemský hejtman Felix Vetter z Lilie, salcburský místodržitel Zikmund Thun-Hohenstein, dolnorakouský zemský maršálek Kristián Kinský, bývalý premiér a prezident Nejvyššího účetního dvora Karl Sigmund von Hohenwart nebo velkopřevor Maltézského řádu Quido Thun-Hohenstein. Další vysokou aristokratickou společnost zastupovali knížata Richard Metternich, Ferdinand Kinský, Pavel Esterházy, Alexander Schönburg-Hartenstein, princové František z Lichtenštejna, Jan Schwarzenberg, Egon Thurn-Taxis, Josef Windischgrätz, hrabata Leopold Podstatsky a Zikmund Berchtold a řada dalších. Z žen byly mezi nejvýznamnějšími hosty hraběnka Marie Eleonora Goëssová, nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty, manželka rakouského předsedy vlády Eduarda Taaffeho hraběnka Irma Taaffe nebo hraběnka Klotylda Clam-Gallasová. Město Vídeň na svatbě reprezentoval starosta Eduard Uhl, pozván byl také generální intendant Dvorního divadla Josef Bezecný a několik vysokých důstojníků z armády.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Kammern
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 565 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1892; Vídeň, 1892; s. 554 dostupné online
  5. ↑ Přehled představitelů státní správy v Bukovině na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1904; Vídeň, 1904; s. 818 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1905; Vídeň, 1905; s. 578 dostupné online
  8. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 590
  9. ↑ Personální obsazení úřadu místodržitele v Terstu na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1914; Vídeň, 1914; s. 693 dostupné online
  11. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 591
  12. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1916; Vídeň, 1916; s. 341 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1917; Vídeň, 1917; s. 18 dostupné online
  14. ↑ Pohřebiště rodiny Hohenlohe-Schillingsfürst ve 20. století dostupné online
  15. ↑ Rodokmen Schönbornů dostupné online
  16. ↑ Wiener Salonblatt 1.1.1888; Vídeň, 1888; s. 1–2 dostupné online
  17. ↑ Wiener Salonblatt, 17.6.1888; Vídeň, 1888; s. 5–6 dostupné online
  18. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1906; Vídeň, 1906; s. 222 dostupné online
  19. ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
  20. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Konrada Hohenlohe in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 18 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předseda vlády Předlitavska
Předchůdce:
Paul Gautsch von Frankenthurn 		1906
Konrád z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu 		Nástupce:
Max Wladimir von Beck
Ministerští předsedové Předlitavska

Friedrich Ferdinand von Beust (1867) • Karel Vilém z Auerspergu (1867–1868) • Eduard Taaffe (1868–1870) • Ignaz von Plener (1870) • Leopold Hasner von Artha (1870) • Alfred Potocki (1870–1871) • Karl Sigmund von Hohenwart (1871) • Ludwig von Holzgethan (1871) • Adolf z Auerspergu (1871–1879) • Karl von Stremayr (1879) • Eduard Taaffe (1879–1893) • Alfred August z Windischgrätze (1893–1895) • Erich von Kielmansegg (1895) • Kazimír Felix Badeni (1895–1897) • Paul Gautsch (1897–1898) • František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • Manfred z Clary-Aldringenu (1899) • Heinrich von Wittek (1899–1900) • Ernest von Koerber (1900–1904) • Paul Gautsch (1904–1906) • Konrád z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1906) • Max Wladimir von Beck (1906–1908) • Richard von Bienerth-Schmerling (1908–1911) • Paul Gautsch (1911) • Karl von Stürgkh (1911–1916) • Ernest von Koerber (1916) • Jindřich z Clam-Martinic (1916–1917) • Ernst Seidler von Feuchtenegg (1917–1918) • Max Hussarek von Heinlein (1918) • Heinrich Lammasch (1918)

Vláda Konrada Hohenloheho (1906)
Předseda vlády Předlitavska

Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (2. května – 28. května 1906)

Ministři Předlitavska

Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (vnitro; správce) • Mansuet Kosel (finance) • Richard von Bienerth (kult a vyučování) • Franz Klein (spravedlnost) • Leopold von Auersperg (obchod) • Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Franz Xaver von Schönaich (zeměbrana) • Ludwig Wrba (železnice) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Randa (český krajan)

Společní ministři Rakousko-Uherska

Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Heinrich von Pitreich (válka) • István Burián (finance)

Vláda Karla Stürgkha (1911–1916)
Předseda vlády Předlitavska

Karl von Stürgkh (3. listopadu 1911 – 21. října 1916)

Ministři Předlitavska

Karl Heinold (vnitro) •→ Konrad Hohenlohe (vnitro) • Robert Meyer (finance) •→ Wacław Zaleski (finance) •→ August von Engel (finance) •→ Karl von Leth (finance) • Max von Hussarek (kult a vyučování) • Viktor von Hochenburger (spravedlnost) • Mauriz von Rössler (obchod) •→ Rudolf von Schuster-Bonnott (obchod) •→ Alexander Spitzmüller (obchod) • Wacław Zaleski (zemědělství; správce) •→ Albín Bráf (zemědělství) •→ Franz von Zenker (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice) • Otakar Trnka (veřejné práce) • Wacław Zaleski (haličské záležitosti) •→ Władysław Długosz (haličské záležitosti) •→ Zdzisław Morawski (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska

Alois Lexa von Aehrenthal (zahraniční věci) •→ Leopold Berchtold (zahraniční věci) •→ István Burián (zahraniční věci) • Moritz von Auffenberg (válka) •→ Alexander von Krobatin (válka) • István Burián (finance) •→ Leo von Bilinski (finance) •→ Ernest von Koerber (finance)

Ministři vnitra Předlitavska

1. Eduard Taaffe (1867) • 2. Karl Giskra (1867–1870) • 3. Eduard Taaffe (1870–1871) • 4. Karl Hohenwart (1871) • 5. August von Wehli (1871) • 6. Josef Lasser (1871–1878) • 7. Adolf z Auerspergu (1878–1879) • 8. Eduard Taaffe (1879–1893) • 9. Olivier de Bacquehem (1893–1895) • 10. Erich von Kielmansegg (1895) • 11. Kazimír Badeni (1895–1897) • 12. Paul Gautsch (1897–1898) • 13. František z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • 14. Ernest von Koerber (1899) • 15. Josef Stummer (1899–1900) • 16. Ernest von Koerber (1900–1904) • 17. Artur Bylandt-Rheidt (1905–1906) • 18. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1906) • 19. Richard von Bienerth (1906–1908) • 20. Guido von Haerdtl (1908–1911) • 21. Max Wickenburg (1911) • 22. Karl Heinold (1911–1915) • 23. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1915–1916) • 24. Erwin von Schwartzenau (1916) • 25. Erasmus von Handel (1916–1917) • 26. Friedrich von Toggenburg (1917–1918) • 27. Edmund von Gayer (1918)

kurzivou – pověřeni správou úřadu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Konrád_z_Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu&oldid=25415424“