Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Maria Heinrich
von Buquoy
Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy.jpg
Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci:
24. října 1904 – 28. května 1906
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFerdinand von Blumfeld
NástupceLeopold von Auersperg
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1887 – 1892
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana konz. velkostatku

Narození15. září 1856
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. září 1909
(ve věku 53 let)
Šempeter pri Gorici
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníBuquoyská hrobka
Choť(1882) Henrietta Cappy (1857–1929)
RodičeJiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1883) a Sophie z Oettingen-Wallersteinu (1829–1897)
Děti1. Karel Jiří (1885–1952)
2. Jindřich Albert (1892–1959)
3. Ferdinand Filip (1896–1975)
4. Terezie Sofie (1888–1968)
Příbuzníbratr: Karel Buquoy-Longueval (1854–1911)
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Maria Jindřich hrabě Buquoy-Longueval (Ferdinand Maria Heinrich Graf von Buquoy-Longueval) (15. září 1856 Vídeň27. září 1909 Šempeter pri Gorici[1]), byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Od mládí byl aktivní v politice jako poslanec českého zemského sněmu, v letech 1904–1906 byl rakouským ministrem zemědělství. Vlastnil statky v severozápadních Čechách a inicioval novogotickou přestavbu hradu Hauenštejn, kde s rodinou trvale sídlil.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Buquoyů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Buquoyů usazeného od 17. století v Čechách.[2] Narodil se jako třetí syn hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye (1814–1883) a jeho manželky Sophie, rozené princezny Oettingen-Wallersteinové (1829–1897). O Ferdinandově dětství a mládí není příliš mnoho zpráv, pravděpodobně ale vystudoval gymnázium v Praze nebo ve Vídni, poté absolvoval krátkou službu v armádě. Při dělení rodového majetku ještě za otcova života převzal v roce 1878 do správy velkostatky v severozápadních Čechách (Horní Hrad, Měděnec) o celkové rozloze 2 500 hektarů půdy.[3] Sídelní hrad Hauenštejn prošel v polovině 19. století přestavbou na zámek za Ferdinandovy babičky Gabriely. Ferdinand se na Hauenštejnu chtěl trvale usadit a hned po převzetí majetku přistoupil k druhé etapě přestavby hradu, která proběhla v letech 1878–1882 v pseudogotickém stylu.[4][5]

Od doplňovacích voleb v roce 1887 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889. Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[7] Rezignace na mandát byla oznámena v září 1892.[8]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal dodatečně ministrem zemědělství. Post si udržel i v následující druhé vládě Paula Gautsche a vládě Konrada Hohenloheho. Funkci zastával v období 24. října 190428. května 1906.[9]

Kromě politických aktivit se zúčastnil také několika diplomatických cest, v roce 1890 byl členem diplomatické mise do Ruska a v roce 1902 byl v Londýně přítomen korunovaci Eduarda VII. Již v roce 1877 se stal čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1886 obdržel hodnost c. k. komořího a jako člen vlády byl nakonec jmenován c. k. tajným radou (1905). Za zásluhy o monarchii byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1906), ve funkci ministra zemědělství získal i vyznamenání od několika zahraničních panovníků (pruský Řád červené orlice 1906, ruský Řád Bílého orla 1906, saský Řád Albrechtův 1906).[10]

Je pohřben v Buquoyské hrobce v Nových Hradech v jižních Čechách.[11]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1882 se v Badenu u Vídně oženil s hraběnkou Henriettou Cappyovou (1857–1929), dcerou c. k. komořího a plukovníka hraběte Jindřicha Cappyho (1819–1889) z původně mantovské rodiny usazené v Uhrách. Henrietta se v mládí zúčastnila cesty arcivévodkyně Marie Kristýny do Španělska k jejímu sňatku s králem Alfonsem XII. Později byla Henrietta c. k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu, nakonec před zánikem monarchie zastávala post nejvyšší hofmistryně arcivévodkyně Marie Annunziaty.[12] Z manželství s Ferdinandem Buquoyem pocházely čtyři děti, synové Karel Jiří (1885–1952), Jindřich Albert (1892–1959), Ferdinand Filip (1896–1975) a dcera Terezie Sofie (1888–1968). Nejstarší syn Karel Jiří kromě otcova majetku zdědil v roce 1911 po strýci Karlovi také hlavní rodová sídla v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady) a byl posledním vlastníkem buquoyských velkostatků v Československu.

Ferdinandův starší bratr Karel (1854–1911) byl též poslancem českého zemského sněmu a také dědičným členem panské sněmovny. Vlastnil hlavní rodový majetek Buquoyů v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady), ale protože zemřel bez mužského potomstva, dědictví přešlo na Ferdinandova syna Karla Jiřího.

Ferdinandův švagr Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932) působil ve státních službách a v letech 1898–1906 byl zemským prezidentem ve Slezsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. C3. Gf Ferdinand Maria Heinrich [online]. genealogy.euweb.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Buquoy, Ferdinand (de Longueval) Gf. von (1856–1909), Politiker und Großgrundbesitzer. (německy) 
  3. Přehled majetku Ferdinanda Buquoye in: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 70–72 dostupné online
  4. RUDOVÁ, Hana: Za Boha, krále a krásná umění. Buquyové a vizuální umění v dlouhém 19. století (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2016; s. 154–156 dostupné online
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s. 83–84
  6. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm
  7. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online. (česky) 
  8. http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
  9. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589–590. (česky) 
  10. RUDOVÁ, Hana: Za Boha, krále a krásná umění. Buquyové a vizuální umění v dlouhém 19. století (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2016; s. 152–153 dostupné online
  11. Hrobka Buquoyů [online]. kicnovehrady.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. (česky) 
  12. Rod Buquyoů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 186 dostupné online