Přeskočit na obsah

Guido von Call

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guido von Call
21. ministr obchodu Předlitavska
Ve funkci:
19. ledna 1900 – 11. září 1905
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyErnest von Koerber, Paul Gautsch
PředchůdceFranz Stibral (správce)
NástupceLeopold von Auersperg
Rakousko-uherský velvyslanec v Japonsku
Ve funkci:
7. ledna 1909 – 29. října 1911
PředchůdceBéla Ambró de Adamócz
NástupceLadislaus Müller
Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku
Ve funkci:
5. listopadu 1895 – 19. ledna 1900
PředchůdceIstván Burián
NástupceLadislaus Müller
Narození6. září 1849
Terst
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. května 1927 (ve věku 77 let)
Štýrský Hradec
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníFriedhof St. Leonhard
PříbuzníFriedrich Freiherr von Call zu Rosenburg und Kulmbach (bratr)
Profesepolitik a bankéř
CommonsGuido von Call
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guido von Call, plným jménem Guido svobodný pán von Call zu Rosenburg und Kulmbach, též Guido Call zu Rosenburg (6. září 1849 Terst – 12. května 1927 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský diplomat a předlitavský politik. Jako absolvent diplomatické akademie působil od mládí ve službách ministerstva zahraničí, později byl vyslancem v Bulharsku (1895–1900) a velvyslancem v Japonsku (1909–1911).[1][2] Mezitím v letech 1900–1905 zastával funkci ministra obchodu v rakouské vládě.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Guido von Call ve své kanceláři na ministerstvu obchodu (1901)

Pocházel ze staré šlechtické rodiny nobilitované v 17. století, byl synem právníka a místodržitelského úředníka Adolfa Calla (1819–1877), v roce 1849 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů.[3] Guido studoval v letech 1869–1871 na Orientální akademii ve Vídni,[4] úřednickou praxi absolvoval u okresního soudu ve Vídni (1872) a poté vstoupil do diplomatických služeb. Jako konzulární elév začínal v Teheránu, od roku 1875 dlouhodobě působil na ambasádě v Istanbulu, kde vystřídal nižší posty attaché, legačního sekretáře a nakonec od roku 1892 velvyslaneckého rady. V této pozici byl v roce 1894 přeložen do Berlína.[5] V letech 1895–1900 generálním konzulem v Sofii,[6] respektive vyslancem a zplnomocněným ministrem v Bulharsku.[7][8]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal ministrem obchodu. Na tomto postu setrval i v následné druhé vládě Paula Gautsche. Funkci zastával v období 19. ledna 1900 – 11. září 1905.[9][10] Podílel se na výstavbě železniční tratě Tauernbahn a na budování přístavu v Terstu.

Z funkce ministra obchodu odešel na vlastní žádost v září 1905 a v následujícím roce se vrátil do služeb ministerstva zahraničí, kde byl jmenován prvním sekčním šéfem.[11] V lednu 1909 byl delegován jako velvyslanec pro Japonsko a zároveň diplomatický zástupce pro Siam. V Tokiu byl přijat se značným respektem, protože vysláním dlouholetého zkušeného diplomata a bývalého ministra vlády deklarovala Rakousko-uherská monarchie zvýšený zájem o Dálný východ.[12] O dva roky později požádal Call o uvolnění z funkce z rodinných důvodů a vrátil se do Vídně. Od roku 1916 žil ve Štýrském Hradci, kde pak v letech 1924-1927 zastával pozici viceprezidenta finančního ústavu Steiermärkische Sparkasse.[8]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během své diplomatické a politické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[13] Jako ministr obchodu obdržel v roce 1900 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Získal také čestné občanství v několika městech (Lovran, Prägraten, Virgen).[15]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]


V roce 1876 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Klarou von Schmidburg (1851–1939), dcerou generálmajora a c. k. komořího barona Rudolfa Schmidburga (1810–1902). Z jejich manželství se narodily tři děti, syn Rudolf a dvě dcery.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1917; s. 11 dostupné online
  2. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 392 dostupné online
  3. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1856; Gotha, 1856; s. 104–105 dostupné online
  4. ↑ KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 62 ISBN 978-80-86781-18-1
  5. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1895; s. 206 dostupné online
  6. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtige Dienstes, Vídeň, 1896; s. 222 dostupné online
  7. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1897; s. 40 dostupné online
  8. ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Call zu Rosenburg und Kulmbach, Guido Frh. von (1849-1927), Diplomat, s. 133. (německy) 
  9. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589. 
  10. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 335 dostupné online
  11. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1907; s. 35 dostupné online
  12. ↑ SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 150 ISBN 978-80-86781-23-5
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guida von Call in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 274 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guida von Call in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1911; s. 51dostupné online
  16. ↑ Rodina Guida Calla na webu geni.com dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 224–225 (heslo Guido von Call) ISBN 978-3-205-20493-0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři obchodu Předlitavska

1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918)

kurzivou – pověřeni správou úřadu
První vláda Ernesta Koerbera (1900–1904)
Předseda vlády Předlitavska

Ernest von Koerber (19. ledna 1900 – 31. prosince 1904)

Ministři Předlitavska

Ernest von Koerber (vnitro; správce) • Eugen von Böhm-Bawerk (finance) •→ Mansuet Kosel (finance) • Wilhelm von Hartel (kult a vyučování) • Alois von Spens-Booden (spravedlnost) •→ Ernest von Koerber (spravedlnost; správce) • Guido von Call (obchod) • Karl von Giovanelli (zemědělství) •→ Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Rezek (český krajan) •→ Antonín Randa (český krajan)

Společní ministři Rakousko-Uherska

Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Edmund von Krieghammer (válka) •→ Heinrich von Pitreich (válka) • Benjámin Kállay (finance) •→ Agenor Gołuchowski (finance) •→ István Burián (finance)

Druhá vláda Paula Gautsche (1905–1906)
Předseda vlády Předlitavska

Paul Gautsch (1. ledna 1905 – 1. ledna 1906)

Ministři Předlitavska

Artur Bylandt-Rheidt (vnitro) • Mansuet Kosel (finance) • Wilhelm von Hartel (kult a vyučování) •→ Richard von Bienerth (kult a vyučování; správce) • Franz Klein (spravedlnost) • Guido von Call (obchod) •→ Leopold von Auersperg (obchod; správce) • Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) •→ Franz Xaver von Schönaich (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) •→ Ludwig Wrba (železnice; správce) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Randa (český krajan)

Společní ministři Rakousko-Uherska

Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Heinrich von Pitreich (válka) • István Burián (finance)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Guido_von_Call&oldid=24426501“