Nové Hrady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o městě v Jihočeském kraji. O obci v Pardubickém kraji pojednává článek Nové Hrady (okres Ústí nad Orlicí).
Nové Hrady
novohradská radnice
novohradská radnice
Znak města Nové HradyVlajka města Nové Hrady
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecNové Hrady
Obec s rozšířenou působnostíTrhové Sviny
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
(do r. 1920 též Dolní Rakousy)
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 542 (2023)[1]
Rozloha79,75 km²[2]
Nadmořská výška541 m n. m.
PSČ373 33, 374 01
Počet domů766 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.9
Počet ZSJ12
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Republiky 46
373 33 Nové Hrady
radnice@novehrady.cz
StarostaMgr. Vladimír Hokr
Oficiální web: www.novehrady.cz
Nové Hrady na mapě
Nové Hrady
Nové Hrady
Další údaje
OceněníObec přátelská rodině
Kód obce544868
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nové Hrady (německy Gratzen) jsou městookresu České BudějoviceJihočeském kraji. Leží v Novohradském podhůří poblíž hranic s Rakouskem, asi třicet kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic a dvacet kilometrů jižně od Třeboně. S nadmořskou výškou 541 metrů jsou nejvýše položeným městem okresu České Budějovice. Ve městě a jeho částech žije přibližně 2 500[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. V květnu 1422 byly Nové Hrady vypáleny a vypleněny husity.[4] Dne 14. srpna 1467 byly opět vypáleny a vypleněny, a to vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který stál v čele Jednoty zelenohorské – české katolické opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, jehož byl tehdy stoupencem majitel Nových Hradů Jan II. z Rožmberka.[5]

Hrad Nové Hrady

Po roce 1620 se Nové Hrady staly rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. V osadě Jakule bylo v roce 1796 zásluhou buquoyského nadlesního Vojtěcha Kastla zřízeno jedno z prvních lesnických učilišť v Čechách.[6]

V letech 1938 až 1945 byly Nové Hrady součástí Německa. Dne 8. května 1945 popravila jednotka SS tři občany města Nové Hrady německé národnosti za to, že strhávali nacistické symboly. V pozdějších měsících byli občané německé národnosti vysídleni. Po zřízení hraničního pásma byla v tomto pásmu velká část území obce; osady Jedlice, Mýtiny a Veveří zanikly. Přímo ve městě byla dvoje kasárna Pohraniční stráže, z toho jedna kasárna byla v klášteře servitů.[7] Koncem roku 1989 bylo pásmo překážek na česko-rakouské státní hranici odstraněno.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 731 1 805 1 887 1 825 1 692 1 562 1 449 870 1 287 1 531 1 828 2 104 2 085 2 085 1 887
Počet domů 204 206 206 212 220 217 234 217 340 182 218 264 307 356 356

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Příslušnost obce: v roce 1850 obec Nové Hrady v okrese Nové Hrady; 1869 obec v okrese České Budějovice; 1921 obec v okrese České Budějovice; 1931 obec Nové Hrady v okrese Kaplice; 1950 obec Nové Hrady v okrese Trhové Sviny; 1961 obec v okrese České Budějovice.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Město Nové Hrady se skládá z osmi částí na devíti katastrálních územích:

  • Byňov (i název k. ú.), včetně Jakule
  • Nakolice (i název k. ú.)
  • Nové Hrady (i název k. ú., součástí je k. ú. a zaniklá vesnice Mýtiny)
  • Obora (k. ú. Obora u Vyšného)
  • Štiptoň (i název k. ú.)
  • Údolí (k. ú. Údolí u Nových Hradů)
  • Veveří (k. ú. Veveří u Nových Hradů)
  • Vyšné (i název k. ú.)

Východní část území města (katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byla k Československu připojena až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice. Původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Nové Hrady (na železniční trati České Budějovice – Gmünd) je v Byňově-Jakuli, ve vzdálenosti pět kilometrů od města.[10]

Nové Hrady leží na silnicích II/154 (Kaplice–Třeboň) a II/156 (České Budějovice – Nové Hrady). Vede odtud silnice do Českých Velenic, silnice na hraniční přechod Nové Hrady / Pyhrabruck a společná hraniční cesta Nové Hrady – Großdietmanns.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Servitský klášter
Zámek
Buquoyská hrobka
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Nových Hradech.

Kulturní krajina v okolí Nových Hradů byla v roce 1996 prohlášena krajinnou památkovou zónou Novohradsko. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

  • Hrad Nové Hrady
  • Zámek Nové Hrady
  • Buquoyská rezidence – na tomto místě stávalo nejdříve několik samostatných domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634–1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdalény z Biglia, která po příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat už nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do počátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově zbudovaného zámku. Poté byla rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes slouží jako hotel a restaurace.
  • Kostel svatého Petra a Pavla – farní, poprvé zmiňován v roce 1284. Tato raně gotická stavba byla spolu s městem zničena husity roku 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka roku 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Roku 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy a věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou.
  • Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie – klášter servitů. Klášter servitů u kostela svatého Petra a Pavla, založil roku 1677 majitel panství hrabě F. Buquoy jako poděkování Panně Marii za uzdravení z těžkého zranění v bitvě s Turky. Po roce 1990 obnoven především díky darům z Rakouska.
  • Radnice – renesanční radnice v severozápadním rohu náměstí Republiky. Poprvé připomínána 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru v roce 1906 předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.
  • Kovárna – poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky.
  • Městské opevnění
  • Barokní lékárna
  • Buquoyská hrobka
  • Koželužna
  • Novohradské muzeum[11]
  • Zevlův mlýn – první zmínka o nynějším Zevlově mlýně pochází z Novohradského urbáře z roku 1390.[12] Součástí výstavy je plně funkční mlýnice a historické traktory.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: [s.n.], 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 142. 
  5. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Díl IV. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7. S. 462. 
  6. KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí : pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta, 2005. ISBN 80-86829-12-X. S. 137. Dále jen Kroupa (2005). 
  7. Kroupa (2005), s. 138–144.
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  10. Jak k nám. www.kicnovehrady.cz [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-11. 
  11. Muzeum Nových Hradů, Novohradska a Novohradských hor. www.novohradskemuzeum.cz [online]. [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  12. Zevlův Mlýn: Historie. zevluvmlyn.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. Nové Hrady: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]