Přeskočit na obsah

Zliv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o jihočeském městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Zliv (rozcestník).
Zliv
Městský úřad
Městský úřad
Znak města Zliv
znak
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecZliv
Obec s rozšířenou působnostíČeské Budějovice
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 499 (2024)[1]
Rozloha14,21 km²[2]
Katastrální územíZliv u Českých Budějovic
Nadmořská výška375 m n. m.
PSČ373 44
Počet domů740 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa městského úřaduDolní náměstí 585
373 44 Zliv
mu.zliv@sendme.cz
StarostaRadek Rothschedl
Oficiální web: www.zliv.cz
Zliv na mapě
Zliv
Zliv
Další údaje
Kód obce545341
Kód části obce403822
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zliv (německy Sliw) je město v Jihočeském kraji, deset kilometrů severozápadně od Českých Budějovic a čtyři kilometry západně od Hluboké nad Vltavou. Ve městě žije přibližně 3 500[1] obyvatel.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Vlastní městská zástavba je situována mezi rybníkem Bezdrev, Zlivským rybníkem a Mydlovarským rybníkem.

Do katastrálního území Zliv u Českých Budějovic zasahuje území přírodní památky a evropsky významné lokality Hlubocké hráze.[4]

V okolí se nachází několik archeologicky významných lokalit (stopy osídlení a železářské výroby z doby římské v poloze Varta; depot stříbrných denárů z období kolem roku 1030, objevený roku 1974 v místě U Jerhotů). První písemná zmínka o Zlivi pochází z roku 1409. Koncem 15. století bylo zaznamenáno, že Zliv patřila pod rychtářství Purkarec.[5]

V 19. století byla ve Zlivi založena keramická továrna a šamotka, která v současnosti patří firmě Schiedel.[6] Odkaz na ni lze nalézt také ve znaku města.

Od roku 1850 byla Zliv samostatnou obcí. V letech 1850–1867 byly součástí obce i Munice, do roku 1960 i Zálužice. V letech 1870–1880 se jako osada obce uváděl i Králičí Vrch.[7] Na město byla obec povýšena v roce 1960. V období 30. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 spadaly pod Zliv Pištín, Češnovice, Pašice, Zálužice a Zahájí.[8]

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

V západní části území Zlivi je situována terénní stanice Jihočeské univerzity Vomáčka. V severozápadní blízkosti města se nachází také mydlovarské MAPE – bývalá chemická úpravna uranové rudy.

Městem prochází železniční trať Plzeň – České Budějovice, na které se nachází stanice Zliv.

Ve městě je fotbalové hřiště, tenisové kurty a hokejbalové hřiště.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Z původní vesnické zástavby Zlivi se nedochovalo téměř nic, jedinou skutečně starobylou památkou ve městě je dvouobloukový kamenný most z počátku 18. století přes Soudný potok, zdobený sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1724; za zmínku stojí ještě novogotická kaple sv. Václava.

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. NAŘÍZENÍ JIHOČESKÉHO KRAJE č. 8/2013 ze dne 14. 11. 2013, o vyhlášení Přírodní památky Hlubocké hráze a jejího ochranného pásma a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
  5. VERBÍK, Antonín. Purkarec. [s.l.]: Městské muzeum v Týně nad Vltavou, 1983. S. 30. 
  6. Základní informace: Město Zliv. www.zliv.cz [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-28. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. 
  8. KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - I. levý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN 978-80-86829-40-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]