Týn nad Vltavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Týn nad Vltavou
Tyn nad Vltavou (7).JPG
Znak města Týn nad VltavouVlajka města Týn nad Vltavou
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0311 545201
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíTýn nad Vltavou
Okres (LAU 1)České Budějovice (CZ0311)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel7 887 (2021)[1]
Rozloha43,03 km²
Nadmořská výška365 m n. m.
PSČ375 01
Počet částí obce8
Počet k. ú.6
Počet ZSJ20
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Týn nad Vltavou
nám. Míru 2
375 01 Týn nad Vltavou
posta@tnv.cz
StarostaIvo Machálek (Svobodní)
Oficiální web: www.tnv.cz
Týn nad Vltavou na mapě
Týn nad Vltavou
Týn nad Vltavou
Další údaje
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Týn nad Vltavou (německy Moldauthein) je město v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji, 28 km severně od Českých Budějovic na řece Vltavě. Žije zde přibližně 7 900[1] obyvatel; jeho katastrální území má rozlohu 4 303 ha (43,03 km2). Turisticky je velmi zajímavé náměstí s kostelem sv. Jakuba, budova radnice a zámek, v němž sídlí muzeum se sbírkou vltavínů. V muzeu je také stálá výstava loutek, tematicky spjatá s loutkářským rodem Kopeckých. Matěj Kopecký zemřel v roce 1847 v místní části (tehdy ještě samostatné obci) Kolodějích nad Lužnicí a je pohřben na vltavotýnském hřbitově. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V Bedřichových sadech je přírodní amfiteátr s otáčivým hledištěm, které je jediné amatérské na světě. Součástí města je vrch Semenec s malou rozhlednou a Přírodovědným muzeem Semenec.

Jméno města[editovat | editovat zdroj]

Jméno města má za základ slovo týn, které ve středověku znamenalo opevněné nebo ohrazené místo.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Doklady o osadě z mladší době kamenné byly nalezeny u Žimutic a archeologické nálezy z Týna a okolních obcí dokazují osídlení oblasti ve střední a mladší době bronzové.

Na levém břehu Vltavy na špici ostrožny mezi Vltavou a Bohunickým potokem stávalo na přelomu starší a střední doby bronzové hradiště zvané U Svaté Anny, které kontrolovalo důležitou dopravní cestu sledující tok Vltavy. Z opevnění hradiště se zachoval mohutný val s vnějším příkopem. Areál bývalého hradiště je památkově chráněn.[3]

Na vltavotýnském hradním návrší bylo opevněné sídlo pražského biskupství již v roce 1186, kdy je připomenut arcijáhen Christoforos.[4][5][6]

Týn nad Vltavou je rozloženo po obou březích řeky Vltavy, nedaleko jejího soutoku s Lužnicí, a to na staré stezce z rakouské Solné komory do Prahy – byly zde dva brody přes Vltavu a dřevěný most. Podle vltavotýnské děkanské kroniky pražský biskup Jaromír založil po roce 1068 v původní osadě, která se rozkládala v prostoru nynějšího Vinařického náměstí, románský kostel zasvěcený nejdříve Panně Marii a později svaté Kateřině. Písemné doklady se však nedochovaly. První písemná zmínka o sídle je z roku 1229 – týká se návštěvy pražského biskupa Jana II., tehdy už Týn nad Vltavou byl v majetku pražského biskupství. Ve druhé polovině 13. století za pražského biskupa Tobiáše z Bechyně bylo založeno nové městské centrum, tzv. Nový Týn.[5][7][8][9] Tehdy byl postaven kostel sv. Christofora, ochránce brodů a cest, dnešní kostel sv. Jakuba.[10] Jako městečko je Týn nad Vltavou poprvé uváděn v roce 1327 za biskupa Jana z Dražic.[5]

Během třicetileté války byla blízko města svedena bitva u Záblatí a město bylo střídavě obsazeno stavovskými a císařskými vojsky. Dne 25. června 1620 bylo město dobyto stavovskými vojsky pod velením generála Mansfelda. Po bitvě na Bílé hoře bylo město postiženo konfiskací svých statků.[11]

Během válek o rakouské dědictví se v okolí města odehrálo větší množství bitev. Dne 5. června 1742 proběhla v Týně nad Vltavou bitva, při které se spolu střetla rakouská vojska pod vedením Karla Lotrinského s francouzskými vojsky; tuto událost připomíná název ulice Na Bojišti.[7][12] V roce 1749 bylo na vrchu Posekaném zřízeno cvičiště císařských polních dělostřelců. Dne 20. června roku 1753 zde explodoval střelný prach a více jak 80 dělostřelců bylo zabito a přes 40 vážně zraněno. Na místě neštěstí (vpravo od silnice z Týna do Tábora) bylo v pozdějších letech 2. pol. 18. stol. umístěno pískovcové sousoší ukřižovaného Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Později (od července 1779) zde bylo zázemí vojenského vozatajstva a pro místo se vžil název Velký Depot.[7]

V říjnu 1898 byl Týn nad Vltavou připojen na železniční síť. V letech 1926 až 1929 byly ve městě postaveny Masarykovy kasárny.[13] Za německé okupace byl v těchto kasárnách ubytován útvar SS (350-400 mužů).[14]

Při dostavbě vodního díla Orlík v roce 1962 vzdutí Vltavy dosáhlo až k Týnu a domy ležící v zátopové oblasti musely být demolovány. V roce 1980 byla zhruba 5 km jihozápadně od Týna nad Vltavou zahájena výstavba Jaderné elektrárny Temelín a začala být budována další dvě vodní díla, a to Vodní nádrž Hněvkovice a Vodní nádrž Kořensko. Při novém zvýšení hladiny Vltavy zanikly vltavotýnské jezy. Pro zaměstnance temelínské elektrárny bylo nad starým městem vybudováno nové sídliště v lokalitě Hlinky[7][8]

V roce 2017 byla u místní části Hněvkovice města Týn nad Vltavou dokončena plavební komora a modernizovaný jez, která umožňuje lodím o rozměrech až 44 × 5,6 metrů překonat téměř dvoumetrový rozdíl hladin vytvořený jezem z roku 1919.[15]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Vltavotýnsko je součástí severního okraje Českobudějovické pánve a západního okraje Třeboňské pánve. Směrem k severu krajina přechází do Táborské pahorkatiny a k severozápadu do Píseckých hor. Velká část Vltavotýnska je zvlněnou náhorní rovinou. Nadmořská výška se pohybuje od 352 metrů (Neznašov u soutoku Lužnice a Vltavy) do 626 metrů (Vysoký Kamýk v Píseckých horách). Důležitou roli pro utváření krajiny mají řeky Vltava a Lužnice. Tyto vodní toky modelují v krajině zahloubená až kaňonovitá koryta se strmými zalesněnými břehy.

Nerostné suroviny[editovat | editovat zdroj]

  • Cihlářská hlína – ložiska jsou v Týně nad Vltavou a Dolním Bukovsku
  • Krystalický grafit – Koloděje nad Lužnicí – Hosty
  • Štěrkový kámen z migmatitů – Slavětice

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Týně nad Vltavou.
Kostel svatého Jakuba
Zámek a muzeum

Při stěně zdejšího kostela se nachází hrob Matěje Kopeckého (1775–1847), na kterém však jsou uvedena chybná data (1762–1847). Nachází se tu i hrob hudebního skladatele a vojenského kapelníka Karla Komzáka st. (1823–1893), přítele Antonína Dvořáka. Stojí zde také rodinná hrobka městského historika Josefa Sakaře (1870–1937). Na hřbitově se nachází též secesní pohřební kaple zbudovaná rodinou Wesselých, kteří ve městě stavěli vlečné lodě určené k labské plavbě.[17]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj Týna nad Vltavou mezi lety 1869 a 2001[18]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 6 128 6 468 5 873 5 722 5 390 5 392 5 544 5 050 5 451 5 299 5 711 6 831 8 143 8 021
Počet domů 831 849 864
859 853 886 983 1 102 1 124 1 116 1 126 1 446 1 484 1 550

Poznámky k počtu obyvatel:
1869 – obyvatelstvo přítomné civilní
1880–1950 – obyvatelstvo přítomné
1961–1991 – obyvatelstvo bydlící (tj. hlášené v obci k trvalému pobytu)
2001 – obyvatelstvo bydlící (osoby s trvalým nebo dlouhodobým pobytem)

Poznámky k počtu domů:
1869–1950 – celkový počet domů
1961–1980 – počet domů trvale obydlených
1991 a 2001 – celkový počet domů

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Týna nad Vltavou.

Týn nad Vltavou je od roku 2003 obcí s rozšířenou působností, do správního obvodu náleží následující obce: Bečice, Čenkov u Bechyně, Dobšice, Dolní Bukovsko, Dražíč, Hartmanice, Horní Kněžeklady, Hosty, Chrášťany, Modrá Hůrka, Temelín, Všemyslice, Žimutice.

Obvod pro volby do Poslanecké sněmovny č. 3 – Jihočeský kraj, při volbách do Senátu patří do senátního obvodu č. 10 – Český Krumlov.

Zastupitelstvo města se skládá z 21 členů, rada má 7 členů. Volby do zastupitelstva města (politické strany řazeny dle počtu mandátů):

  • 2018 - PROTEJN (5), SSO (3), ODS (3), KDU-ČSL (3), Piráti (2), ČSSD (2), KSČM (2), Tejňáci (1)[19]
  • 2014 - ODS (5), KDU-ČSL (4), ČSSD (3), KSČM (2), Starostové a nezávislí (2), SSO (2), NEZÁVISLÍ (1), Koalice pro Týn a okolí - TOP09 a Zelení (1),Tejňáci (1)[20]
  • 2010 – US-DEU (3), ODS (3), Sdružení Přátel Vltavotýnska (3), ČSSD (2), KSČM (2), VV (2), KDU-ČSL (2), Strana svobodných občanů (2), TOP 09 (1), Nezávislí (1)
  • 1994 – ODS (7), KSČM (5), Sdružení nezávislých kandidátů (4), KDU-ČSL (2), Koalice SPR-RSČ, SDČR, LSNS, ČSSD (2), Strana podnikatelů, živnostníků a rolníků (1)

Od roku 1989 mělo město tyto starosty: Alois Svoboda (1990–1995), Jiří Eisenwort (Nezávislý) (1995–2002), Karel Hájek (US-DEU) (2002–2010), Milan Šnorek (ODS) (2010-2018) a od roku 2018 Ivo Machálek (SSO).

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Město Týn nad Vltavou se skládá z osmi částí na šesti katastrálních územích.

Osada Břehy[editovat | editovat zdroj]

Základní sídelní jednotka, součást města. První písemná zmínka o osadě Břehy je z roku 1828.[21] Přes osadu vede cyklotrasa č.1079 Hluboká nad Vltavou – Týn nad Vltavou,[22] která je součástí Vltavské cyklistické cesty.[23]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. OTTO, Jan. Praha: Jan Otto, 1906. Dostupné online. (čeština) 
  3. Hradiště [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  4. Zaniklý hrad, archeologické stopy [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  5. a b c SUDOVÁ, Martina. Hrady na Vltavotýnsku : Týn, Újezdec a Karlshaus. Plzeň: Petr Mikota, 2003. 47 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa). ISBN 80-86596-21-4. 
  6. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Týn nad Vltavou, s. 567. 
  7. a b c d KRAUSOVÁ, Martina. Týn nad Vltavou. České Budějovice: Okresní úřad České Budějovice, 2000. ISBN 80-238-5528-X. 
  8. a b SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko : krajem dvou řek. České Budějovice: Veduta 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. 
  9. PLETZER, Karel. Týn nad Vltavou. [s.l.]: Městské muzeum v Týně nad Vltavou 
  10. Kostel sv. Jakuba. www.pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  11. FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-812-6. S. 186, 222–224, 254, 365. 
  12. Týn nad Vltavou: stránky města: plán města [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  13. FIDLER, Jiří. Encyklopedie branné moci Republiky československé, 1920-1938. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-256-2. S. 653. 
  14. PECHA, Miloslav; VONDRA, Václav. Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945. 2. vyd. České Budějovice: [s.n.], 2006. ISBN 80-239-6411-9. S. 211. 
  15. Vodní cesty. www.rvccr.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  16. POKORNÝ, Karel. Odkrytá tajemství podzemních chodeb. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2007. 267 s. ISBN 978-80-86078-77-9. S. 40, 260. 
  17. KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Jihočeském kraji – Okres České Budějovice, s. 107–108. 
  18. Český statistický úřad
  19. Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  20. Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  21. Osada Břehy: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  22. Na kole Vltavotýnskem. www.cyklotrans.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  23. Greenways - Nadace Partnerství. www.greenways.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  24. ŽÁKAVEC, Theodor. Lanna: příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu.. Praha: Spolek československých inženýrů, 1936. S. 16. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Týn nad Vltavou

k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce)