Koloděje nad Lužnicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Koloděje nad Lužnicí
Zámek v Kolodějích
Zámek v Kolodějích
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 198 (2011)
Domů 263 (2009)
Lokalita
PSČ 375 01
Obec Týn nad Vltavou
Okres České Budějovice
Historická země Čechy
Katastrální území Koloděje nad Lužnicí (5,27 km²)
Zeměpisné souřadnice
Koloděje nad Lužnicí
Koloděje nad Lužnicí
Další údaje
Kód části obce 68519
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koloděje nad Lužnicí (německy Kaladey an der Lainsitz) je vesnice, část města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. Nachází se asi 3 km na sever od Týna nad Vltavou. Prochází zde silnice II/105. Je zde evidováno 263 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 198 obyvatel.[2]

Koloděje nad Lužnicí je také název katastrálního území o rozloze 5,27 km². V katastrálním území Koloděje nad Lužnicí leží i Vesce.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295,[3] kdy je uváděn název Kaladý. Do poloviny 16. století náležela obec panství Březnice; poté ji Jan Čabelický ze Soutic připojil k panství Týn nad Vltavou. Jeho syn Adam po otcově smrti vybudoval v letech 15651570 v Kolodějích renesanční tvrz na půdorysu lichoběžníku opevněnou vodním příkopem. Po Adamově smrti je obec v dědickém řízení již konkrétně zmíněna. V 17. století měnilo panství i obec majitele až se roku 1704 dostalo v dražbě do rukou Václava Norberta Oktaviána Kinského, jehož dcera Marie Alžběta se provdala za Františka Wratislava z Mitrowicz. V držení Wratislavů zůstal zámek až do roku 1943, kdy rod vymírá po meči a panství přechází sňatkem Marie Terezie Wratislavové do majetku Dercsényiů. Za panování Františka Karla z Mitrowicz byla tvrz v letech 17371741 přestavěna na barokní zámek a byla k němu přistavěna kaple sv. Anny, která je ve své podobě ovlivněna dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je dílem architekta Jana Hybnera, autora kaple sv. Rocha v Rakovníku. V roce 1777 byla v obci zřízena škola, pro jejíž účely byla pak v roce 1878 upravena budova bývalého hostince na levém břehu řeky Lužnice. Roku 1842 byl vybudován mlýn, zdemolovaný v 60. letech 20. století v důsledku budování přehrady Orlík. Ve stejném období bylo mezi Kolodějemi a Týnem objeveno ložisko grafitu, které bylo následně vytěžováno. V souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín a vodního díla Hněvkovice byl v 80. letech demolován i kolodějský jez.

Historie Koloděj jako samostatné obce se však uzavřela již dříve, v prosinci 1976, kdy byla obec přičleněna k Týnu nad Vltavou jako jeho městská část.[4][5]

Židé v Kolodějích nad Lužnicí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1680 vypukla v sousedním Týně nad Vltavou morová epidemie, z jejíhož vzniku byli obviněni týnští Židé a v důsledku toho byli z města vypovězeni. Majitelé několika okolních obcí jim dovolili usadit se na svých panstvích, mezi nimi tehdejší majitel kolodějského panství Jan Brandensstein z Oppurku a v Kolodějích tak imigrační vlnou v letech 16811682 vzniká většinově židovská obec. Stavba synagogy byla započata v roce 1695 a v říjnu 1697 se zde začaly konat pravidelné bohoslužby. V obci působili dva krajští rabíni: Samuel Löw Kauder a Jakub (Jacob) Mahler, který je pohřben na zdejším hřbitově v nejhonosnějším hrobě s tzv. tumbou. Na přelomu 18. a 19.století žilo v Kolodějích zhruba 600–700 Židů v přibližně 85 domech. Největšího rozmachu došla místní židovská komunita v polovině 19.století, kdy zde kromě synagogy byla i židovská škola, nemocnice a řada obchodů, řemeslníků, řezníků ad. Po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva monarchie v roce 1867 se místní Židé začali masově stěhovat z obce. Počet Židů v Kolodějích rychle klesal: zatímco v roce 1862 bylo při sčítání lidu napočítáno v obci 692 židovských obyvatel, v roce 1908 jich zde zbylo pouze 35. Po 1.světové válce zůstalo v Kolodějích již jen asi 10 Židů. Historii židovského osídlení v Kolodějích pak uzavřel holokaust, který přežili jen bratři Radokové a Miloš Vogl, jehož rodiče byli zavražděni v koncentračním táboře.[6]

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Barokní zámek s kaplí sv. Anny.[7] Vratislavům z Mitrovic zámek patřil až do roku 1943.[8]
  • Při povodni v roce 1768 byla do Koloděj z Tábora vodou přinesena dřevěná mostní socha Jana Nepomuckého, pro niž pak obyvatelé nechali v obci vystavět kapli. Současnou kapli sv. Jana Nepomuckého pocházející z roku 1838 dal vystavět Karel Vratislav z Mitrovic na místě té původní, samotnou sochu z roku 1765 si lze prohlédnout v Městském muzeu v Týně.[7]
  • U silnice z Týna nad Vltavou stojí od roku 1771 sýpka, postavená jako reakce na neúrodu, v důsledku které v Čechách podlehlo hladu asi půl milionu obyvatel. Sýpka je zapsána na seznamu ohrožených kulturních památek NPÚ, protože v roce 2003 nechal tehdejší majitel z budovy vyřezat a odvézt všechny horizontální dřevěné konstrukce, včetně některých částí krovu.[9]
  • V obci se narodili bratři Emil a Alfréd Radokové. U mostu přes Lužnici stojí Radokova vila.
  • 3. července 1847 zde zemřel známý loutkář Matěj Kopecký. Ve vsi stojí od roku 1947 jeho pomník v podobě plačícího kašpárka s protrženým bubnem, který je dílem sochaře J. Jiříkovského.[7]
  • Severovýchodně od obce leží židovský hřbitov, místní synagoga byla bourána od 18. listopadu 1947 a zbytky zdiva byly použity při stavbě místního kina.
  • v červnu 2014 zakoupil bývalou vilu baronky Kocové z Dobrše hlavní opat Tygřího kláštera v Thajsku a od července téhož roku v ní žije prvních pět buddhistických mnichů.[10]
  • Dva mohylníky
  • Hradiště Na Hradci

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 171. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 198. 
  4. http://www.tnv.cz/kolodeje-nad-luznici/ds-1143/archiv=0&p1=2804
  5. http://www.zamekmitrowicz.cz/products/historie-zamku/
  6. BLÜML, Josef. Židovská komunita v Kolodějích nad Lužnicí. In: PODLEŠÁK, Jan. Naše dny se naplnily. Z historie Židů v jižních Čechách. České Budějovice: Klub přátel Izraele v Českých Budějovicích, 2002. S. 32 - 35.
  7. a b c Koloděje nad Lužnicí - Město Týn nad Vltavou [online]. [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. 
  8. zámek Koloděje nad Lužnicí [online]. [cit. 2010-08-28]. Dostupné online. 
  9. http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=134220&Limit=25
  10. http://www.rozhlas.cz/cb/neprehlednete/_zprava/na-jihu-cech-je-prvni-buddhisticky-klaster-mnisi-ziji-ve-vybydlene-vile-na-brehu-luznice--1383415

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Týn nad Vltavou

k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce)