Jaderná elektrárna Temelín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo JET. Tento článek je o jaderné elektrárně. O britské nahrávací společnosti pojednává článek Jet Records.
Jaderná elektrárna Temelín
Chladicí věže Temelína
Chladicí věže Temelína
Stát ČeskoČesko Česko
Umístění Temelín
Stav V provozu
Začátek výstavby 1981 (projekt)
1987 (stavba)
Zprovoznění 10. června 2002
Plánovaná životnost 30 let
Náklady na výstavbu 98 mld. Kč
Vlastník ČEZ
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu 1 × 1082 MWe
1 × 1086 MWe
Plánované reaktory 2 × 1 100 MWe
Typ reaktorů VVER 1000 V-320
Palivo Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon 2 168 MW
Roční výroba 13 914 GWh
Koeficient využití 87,1 %
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Temelín, obecně často nazývaná Temelín (zkratkou ETE, dříve také JETE nebo JET), je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku, jedna ze dvou českých jaderných elektráren. Stojí v katastru obce TemelínJihočeském kraji, v okrese České Budějovice. Její výstavba začala v roce 1987, s datem dokončení v roce 2002 však jde o jednu z nejnověji dostavěných jaderných elektráren v Evropě.[1]

Elektrárna má instalované dva bloky z původně plánovaných čtyř, každý po rekonstrukci s maximálním elektrickým výkonem 1125 MW (původní výkon 981 MW). V roce 2019 elektrárna vyrobila 15,72 TWh elektrické energie, což bylo o cca 0,1 TWh více než v předešlém roce. V roce 2017 byla výroba rekordních 16,48 TWh, což bylo způsobeno i tím, že se konala pouze jedna odstávka, zatímco v ostatních letech byly odstávky dvě. Temelín je v České republice největším výrobcem elektřiny. Jeho roční bezemisní produkce kryje pětinu domácí spotřeby.[2] Za celé období dosavadního provozu vyrobila Jaderná elektrárna Temelín více než 248 TWh elektřiny, což by stačilo na pokrytí spotřeby současné České republiky po dobu více než 4 roky.

Ředitelem jaderné elektrárny je od září 2017 Jan Kruml.[3]

Umístění Temelína a ostatní informace[editovat | editovat zdroj]

Jaderná elektrárna Temelín (Česko)
Lokalizace Elektrárny Temelín
Jaderná elektrárna Temelín v záři zapadajícího Slunce (termojaderné fúze)
Pohled na chladicí věže a budovy JETE
Budovy JETE

Temelín se nachází v Jihočeském kraji asi 5 km jižně od města Týn nad Vltavou a 24 km severně od Českých Budějovic u obce Temelín v místech, kde stála vesnice Temelínec. Je vzdálena přibližně 45 až 50 km od hranic s Německem a Rakouskem.[4]

Nadmořská výška Temelína je asi 500 m nad mořem. Vltava je vzdálená přibližně 5 km směrem na východ.[5][6]

Elektrárna se nachází na pozemku o rozloze 143 ha (z toho 123 ha je oploceno), který patří společnosti ČEZ. Na pozemku je dost místa i pro případné dostavění elektrárny.[4] Jde konkrétně o parcelu č. 180/1 na katastrálním území Křtěnov, parcelu č. 1053/1 na k.ú. Březí u Týna nad Vltavou, a parcelu parcela č. 1044/3. v k. ú. Temelínec.[7]

Lokalita Temelína byla pro výstavbu jaderné elektrárny vybrána na základě řady bezpečnostních, technických i ekonomických kritérií. Blízkost Vltavy a vodního díla Hněvkovice zajišťuje dostatek vody pro chlazení, díky poměrně vysoké nadmořské výšce však elektrárna nemůže být ohrožena povodní.

Z ekonomického a energetického hlediska je důležité umístění na jihu státu. Uhelné elektrárny se nacházejí poblíž ložisek uhlí v severních Čechách a na severní Moravě, umístění elektrárny na jihu tak usnadňuje a zlevňuje přenos elektřiny (to je i jeden z důvodů umístění JE Dukovany na jižní Moravu).

Temelín leží z geologického hlediska na moldanubickém hřbetu, který je do jisté míry pokračováním Lišovského prahu, oblasti v seizmicky klidné a geologicky stabilní,[8] na skalním podloží a mimo geologické zlomy.[9]

Jižní Čechy obecně i okolí Temelína jsou v porovnání s průměrem i jinými oblastmi Česka řídce zalidněny[10] a okolí Temelína je z velké části zalesněno.[4] I přes relativně nižší hustotu zalidnění však kvůli výstavbě elektrárny bylo zbouráno šest obcí.[11]

V předběžné fázi se uvažovalo o umístění elektrárny k obci Malovice (plánovaná elektrárna byla označována jako JEMA),[12] která však byla právě kvůli nedostatečné geologické stabilitě zavržena. Později byla zkoumána lokalita Dubenec (v obci Dívčice), která však byla vhodná ke stavbě maximálně dvou bloků. Průzkum prováděla inženýrská organizace Terplan.[13]

Pásmo havarijní připravenosti bylo SÚJB už 5. srpna 1997 stanoveno na 13 km[14] (v určitých místech sahá ještě o trochu dál).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989[editovat | editovat zdroj]

Budovy u hlavního vchodu a parkoviště JETE
Řez budovou, v levé části je reaktorová hala, v pravé turbogenerátor

Jaderná elektrárna Temelín byla plánována ještě za socialistického Československa jako jedna z hlavních staveb energetického systému Československa a bývalé RVHP. V Československu byla už předtím uvedena do provozu Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice (na Slovensku) a Jaderná elektrárna Dukovany (v Česku), přibližně souběžně s Temelínem se plánovala stavba Jaderné elektrárny Mochovce (na Slovensku).

Výhledově se v Československu rovněž počítalo se stavbou Jaderné elektrárny Blahutovice (zkratka EBLA) na severní Moravě, Jaderné elektrárny Tetov (zkratka JETO) ve středních Čechách a v delším časovém horizontu i se stavbou jaderné elektrárny označované jako ESEV (elektrárna severní Čechy), která měla nahradit dosluhující uhelné elektrárny.[15]

Investiční záměr na stavbu elektrárny Temelín byl vydán v roce 1979, rozhodnutí o výstavbě 1. a 2. bloku v roce 1980. V roce 1981 byla o výstavbě 1. a 2. bloku uzavřena dohoda mezi Sovětským svazem a Československem a v roce 1982 se rozšířila o 3. a 4. blok. Původně však byly zvažovány jiné lokality než Temelín (viz výš). V listopadu 1986 bylo vydáno stavební povolení a v únoru 1987 začala stavba provozních objektů, přípravné práce však začaly už v roce 1983. V roce 1988 byla dokončena první z původně plánovaných chladicích věží.[16] Podle původních plánů měl být 1. blok elektrárny dokončen v roce 1992, 4. v roce 1997.[17]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Budovy u hlavního vchodu a parkoviště JETE

Po roce 1989 se stavba stala předmětem ostré společenské diskuze. Především z Rakouska se ozývaly silné protesty proti dostavbě elektrárny a v médiích odpůrci jaderné energetiky mj. často zpochybňovali její bezpečnost. Jednou z prvních akcí byla již v prosinci 1989 rozpracovaná kampaň hnutí Greenpeace Stop ČSSRnobyl!, která na základě odborně nezpůsobilé práce Ing. Emila Málka, CSc. z roku 1983 rozvinula teorii o nedostatečné bezpečnosti. Již tehdy ji odborníci z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT zpochybnili a odmítli jako zcela nesmyslnou a vyvrácenou.[18] a příznivci naopak upozorňovali na to, že výroba energie z jádra je ekologičtější (především v souvislosti s ekologicky poničenými částmi severních Čech).

Na doporučení (mj.) Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se začaly přepracovávat projekty a původní (sovětský resp. ruský) řídicí a kontrolní systém byl nahrazen novým (kontrakt byl v roce 1993 udělen americké společnosti Westinghouse[19]). Stejný systém firma instalovala i u britské jaderné elektrárny Sizewell B.

Zároveň nebylo kvůli společenským změnám zcela jasné, jaká bude energetická potřeba státu po zániku nebo restrukturalizaci řady podniků energeticky náročného těžkého průmyslu. Proti elektrárně se po celou dobu její výstavby stavěla řada českých i zahraničních nevládních protijaderných organizací. V lednu 1990 byly pozastaveny práce na 3. a 4. bloku, v březnu roku 1990 rozhodla federální vláda Mariána Čalfy dostavět jenom 1. a 2. blok. O osudu Temelína jednala 15. června 1992 i vláda Petra Pitharta, která však rozhodnutí v předvolební době přenechala vládě následující, pouze doporučila opatření týkající se financování Temelína a omezení monopolu ČEZ.[20] Dne 10. března 1993 byla dostavba prvního a druhého bloku znovu schválena vládou premiéra Václava Klause.[16] Pro dostavbu hlasovala vláda téměř jednomyslně v poměru 18:0, pouze ministr životního prostředí František Benda se zdržel.[21] Třetí a čtvrtý blok byl zakonzervován v rozsahu kompletně dokončených zemních prací na základové spáře.

Protesty Rakouska po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Temelín z louky nad Lhotou pod Horami

Proti Temelínu v podstatě od začátku brojilo Rakousko. Situace se vyostřila na konci 90. let v souvislosti s přibližujícím se vstupem Česka do EU a vstupem krajně pravicové FPÖ do rakouské vlády (Česko se jako jediné z tzv. kandidátských zemí připojilo k diplomatickému bojkotu Rakouska[22]). FPÖ dokonce požadovala, aby Rakousko v případě spuštění Temelína zablokovalo vstup Česka do EU.[23] Proti Temelínu však vystupovaly (byť méně ostře) všechny významné rakouské strany.[24] 6. května 1999 se v rezoluci k dostavbě Temelína dokonce kriticky vyjádřil Evropský parlament,[25] vláda Česka však 12. května 1999 většinou 11:8 dostavbu Temelína potvrdila.[26] O dostavbu Temelína se dlouhodobě zasazoval především ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, který dokonce získal přezdívku „atomový dědek“.[27] Obdobně získal později ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přezdívku „atomový kníže“ poté, co kritizoval blokády hraničních přechodů Rakouska s Českem.

Ve dnech 14.–21. ledna 2002 se v Rakousku dokonce uskutečnilo tzv. podpisové referendum, ve kterém se celkem 915 220 rakouských občanů (15,53 % oprávněných voličů) vyslovilo pro podmínění vstupu Česka do EU odstavením Temelína.[28][29] Situace se uklidnila po podepsání Melkského protokolu 12. prosince 2000, k jehož sjednání mezi Českem a Rakouskem napomohlo i úsilí Evropské unie, především komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena.[30][31]

V roce 2004 zamítli zastupitelé Jihočeského kraje další rozšíření elektrárny (dostavbu 3. a 4. bloku).[32]

Po kolaudaci Temelína v roce 2006 spory s Rakouskem vypukly znova (viz odstavec Kritika ze strany Rakouska).

Chladicí věže Temelína z pohledu ze silnice

Spuštění Temelína a jeho provoz[editovat | editovat zdroj]

JE Temelín

Palivo pro první blok bylo zavezeno v červenci 2000, reaktor byl poprvé spuštěn 11. října 2000 a 21. prosince 2000 byl první blok poprvé připojen k přenosové soustavě. Zkušební provoz prvního bloku byl zahájen 10. června 2002.

V červnu 2002 bylo zavezeno palivo pro druhý blok a 31. května 2002 byla spuštěna štěpná reakce. K rozvodné síti byl druhý blok poprvé připojen 29. prosince 2002 a jeho zkušební provoz začal 18. dubna 2003.

V pátek 3. listopadu 2006 byl Temelín zkolaudován, v pondělí 6. listopadu rozhodnutí nabylo právní moci.[33]

Ekonomické aspekty[editovat | editovat zdroj]

Celkové investiční náklady na dva bloky o celkovém elektrickém výkonu 2 000 MW dosáhly i z důvodu zcela zásadních úprav projektu v průběhu výstavby 98 mld. Kč (cena do konce září 2004).[34] Stavbu financovala společnost ČEZ pomocí úvěrů, které poskytly dvě bankovní konsorcia: konsorcium bank vedené Citibank (USA) a konsorcium bank vedené bankou Fortis bank (Belgie). Za úvěry se zaručil stát a americká Exim Bank [4].[35][36]

Odvody na jaderný účet[editovat | editovat zdroj]

Za každou vyrobenou megawatthodinu elektřiny odvádí ČEZ 55 korun na tzv. jaderný účet, kde se shromažďují prostředky na uložení vyprodukovaného radioaktivního odpadu a jeho přepracování.[37] ČEZ musí vytvářet i finanční rezervy na budoucí likvidaci elektrárny.[38]

Výrobní ukazatele ETE[editovat | editovat zdroj]

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Výroba [TWh] 1,156 5,439 12,116 12,692 10,983 12,021 12,264 12,103 13,253 13,823
Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Výroba [TWh] 13,914 15,302 15,065 14,953 14,232 12,149 16,479 15,662 15,763 15,746

Zdroje: ČEZ, ČTK[39]

Technické informace[editovat | editovat zdroj]

Kombinace technologií, dodavatelské firmy[editovat | editovat zdroj]

Pět stupňů hloubkové bezpečnosti

Původní projekt je založen na ruské (sovětské) technologii, řídicí systém je americký. Tato kombinace „západních“ a „východních“ technologií byla důvodem obav o bezpečnost, byla však už vyzkoušena na Jaderné elektrárně Loviisa ve Finsku (viz níže). Mise MAAE v roce 1996 konstatovala, že kombinace západní a východní techniky byly v projektu pečlivě zváženy a podle názoru mise v některých případech kombinace obou technik dokonce vedla ke zvýšení bezpečnosti.[40]

Většina vybavení elektrárny však byla dodána českými firmami (ŠKODA PRAHA – generální dodavatel elektrárny, ŠKODA Jaderné strojírenství Plzeň, Vítkovice, Sigma Lutín).

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Bezpečnostní opatření v Temelíně zahrnují celou škálu opatření na řadě úrovní. Bezpečnost zvyšuje to, že řada bezpečnostních systémů je založena na rozdílných fyzikálních a technických principech.

Jedním z nejdůležitějších principů je tzv. princip hloubkové ochrany, který definuje 5 úrovní ochrany a 5 ochranných bariér stojících mezi aktivní zónou v reaktoru a okolním prostředím:

  1. pevná keramická struktura samotného paliva
  2. pokrytí palivových proutků
  3. tlaková hranice primárního okruhu
  4. železobetonová šachta reaktoru
  5. ochranná obálka (kontejnment)

Aktivní bezpečnostní systémy jsou zálohovány dvojnásobně (tj. jsou nainstalovány třikrát).

Model palivového souboru v informačním středisku

Předností použitých tlakovodních reaktorů je tzv. inherentní bezpečnost tj. bezpečnost daná fyzikálními zákony. Ta je v Temelíně zajištěna mj. tím, že schopnost vody (působí jako moderátor, tj. umožňuje, aby štěpná reakce vůbec mohla probíhat) umožňovat řetězovou reakci klesá s rostoucí teplotou. Podobnou vlastnost má i uran 238 (tvoří kolem 97 % uranu v palivu, fakticky ale jako palivo nepůsobí, není zdrojem vyráběné energie), který pohlcováním neutronů reakci brzdí. Tato jeho vlastnost vzrůstá s růstem teploty. Při přílišném vzrůstu teploty by se tak reakce sama zastavila.[41][42]

Bezpečnostních systémů využívajících fyzikální zákonitosti obsahuje Temelín celou řadu, např. systém tvořený čtyřmi hydroakumulátory, které by zaplavily aktivní zónu při mimořádných situacích spojených s poklesem tlaku v primárním okruhu, sprchový systém ochranné obálky, systém zajišťující pád souboru absorpčních tyčí do aktivní zóny, což zajistí rychlé odstavení reaktoru atd.[43]

Bezpečnost elektrárny je pod neustálou kontrolou Státního úřadu pro jadernu bezpečnost, který má na elektrárně tým komisařů. Bezpečnost elektrárny pravidelně kontrolují mezinárodní mise (WANO, OSART). Elektrárna opakovaně obhajuje titul Bezpečný podnik.

V roce 2020 plánuje ČEZ do modernizace a s ní souvisejícím zvýšením bezpečnosti investovat 1,9 miliardy korun. Od začátku provozu bylo do bezpečnostních a modernizačních opatření investováno již více než 20,5 miliardy korun.[44]

Reaktory[editovat | editovat zdroj]

Model areálu elektrárny
Reaktory jsou v budovách s modrou kopulí. V pravé části areálu je zelená plocha, určená pro další dva bloky

Vlastní reaktory[editovat | editovat zdroj]

Jaderná elektrárna Temelín je vybavena dvěma tlakovodními reaktory, každý o tepelném výkonu 3120 MW a elektrickém výkonu připojeného turboalternátoru 1125 MW (VVER-1000, typ V320[45]).

Hmotnost reaktoru bez chladiva je přibližně 800 tun. Chladivo tvoří voda a slabý roztok kyseliny borité. Kyselina boritá, resp. bor 10B pomáhá dlouhodobé regulaci reaktoru. Výkon reaktoru s dobou pobytu paliva totiž mírně klesá, proto po jeho výměně je koncentrace kyseliny, která zpomaluje reakci, větší a postupně se snižuje tak, aby výkon byl konstantní.[46]

Tlakové nádoby[editovat | editovat zdroj]

Části vnitřní vestavby reaktoru jsou umístěny v tlakové nádobě. Tlaková nádoba je vysoká 11 m, přičemž její dno je ve výšce 16 m nad úrovní okolního terénu. Vnější průměr je 4,585 m. Stěny válcové části mají tloušťku 193 mm. Nádoba je vyrobena z vysoce kvalitní nízkolegované chrom-nikl-molybden-vanadové oceli a je navržena na tlak 17,6 MPa při teplotě 350 °C, přičemž běžný provozní tlak je 15,7 MPa při teplotách 290–320 °C.

Palivo[editovat | editovat zdroj]

Roční objemová spotřeba paliva v JE Temelín (velikost hrany krychle přibližně 1,6 m)

Jako palivo slouží oxid uraničitý UO2 s průměrně 4,25 % obohaceného uranu 235. V reaktoru je 92 tun paliva. Aktivní zóna reaktoru je vysoká 3530 mm a má průměr 3160 mm. Je v ní v přesně stanovených pozicích umístěno 163 palivových souborů a 61 regulačních tyčí. Palivové soubory jsou uspořádány v hexagonální mříži. Každý palivový soubor sestává z 312 palivových proutků, 18 vodicích trubek a z jedné centrální měřicí trubky. Palivový cyklus je čtyřletý (jednou za rok se tedy vyměňuje čtvrtina paliva).

Do roku 2010 dodávala palivo společnost Westinghouse Electric Company, od roku 2010 se začaly na základě proběhlého výběrového řízení používat v temelínských reaktorech palivové soubory ruské společnosti TVEL.[47]

Parogenerátory a turbogenerátory[editovat | editovat zdroj]

K reaktoru jsou připojeny čtyři parogenerátory, každý o výkonu 1470 tun páry za hodinu. Voda přicházející do parogenerátoru má teplotu 320 °C, v parogenerátoru pak předává teplo jiné vodě, vodě sekundárního okruhu, ze které vyrábí sytou páru určenou už pro pohon turbíny a s ní spojeného elektrického generátoru. Vyrobená sytá pára má teplotu 278,5 °C a tlak 6,3 MPa.[43] V turbogenerátoru (skládajícím se z parní turbíny, elektrického generátoru, budiče a pomocného budiče) se pak tepelná energie páry převádí na mechanickou energii pohybu turbíny a ta následně na energii elektrickou.

Parogenerátory jsou dlouhé 14,8 m, jejich vnější průměr je 4,2–4,5 m. Dodala je společnost Vítkovice, a.s..[43]

Hlavní zařízení sekundárního okruhu se nachází ve strojovně. Nejdůležitějším zařízením je turbogenerátor 1125 MW, který se skládá z parní turbíny, elektrického generátoru, budiče a pomocného budiče.

Vyrobená elektřina je pak po zvýšení napětí blokovými transformátory z 24 kV na 400 kV odváděna do rozvodny Kočín.

Dieselgenerátor[editovat | editovat zdroj]

Dieselgenerátor (DG), neboli dieselgenerátorová stanice (DGS), je součástí jaderných elektráren (JE). Jedná se o konkrétní vznětový motor s alternátorem. DG vyrábí elektrickou energii primárně pro bezpečnostní systémy JE při ztrátě vlastního a vnějšího napájení. Základní princip výroby elektřiny je shodný s motorgenerátorem se spalovacím motorem.

Kontejnment[editovat | editovat zdroj]

Mohutná konstrukce kontejnmentu chrání reaktor a primární okruh před vnějšími vlivy a okolí elektrárny před následky případné havárie. Má průměr 45 m, výšku 38 m a tloušťku stěn 1,2 m, konstrukce kupole je pouze o 10 cm slabší. Jeho vnitřní ocelová výstelka má tloušťku 8 mm.

Uvnitř kontejnmentu je trvale udržován mírný podtlak, který znemožňuje únik menších množství radioaktivity do okolí.[43]

Uvnitř kontejnmentu jsou rovněž umístěny bazény, kde se 10 let uskladňuje použité jaderné palivo před umístěním do skladu použitého paliva v areálu elektrárny.

Chlazení primárního okruhu[editovat | editovat zdroj]

JETE v zimě, je vidět pára z chladicích věží

Celkový objem chladiva v primárním okruhu je 337 m3. Teplota chladiva na vstupu je asi 290 °C, na výstupu asi 320 °C.

Voda pro chlazení[editovat | editovat zdroj]

Voda potřebná k chlazení se odebírá z vltavské nádrže Hněvkovice a zpětně se vypouští do Vltavy v prostoru nádrže Kořensko. Soustava těchto dvou vodních děl se budovala současně s elektrárnou. Elektrárna za plného provozu spotřebovává přibližně 2–3 m3/s.

Čerpadla[editovat | editovat zdroj]

Primární okruh je chlazen čtyřmi vertikálními odstředivými čerpadly o výkonu 5,1 MW umístěnými na studených větvích cirkulačních smyček. Při nominálních parametrech činí průtok jedním čerpadlem 21 200 m3 za hodinu. Výška čerpadel je 11,9 m.[43]

Chladicí věže[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna má 4 chladicí věže typu Iterson vysoké 154,8 m. Jejich průměr u paty je 130,7 m, povrch vnější stěny činí 44 000 m2. Maximální průtok vody je 17,4 m3.s−1. Chladicí věže elektrárny tvoří dominantu celého okolí a jsou vidět ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.

Vliv chlazení na okolí[editovat | editovat zdroj]

Pára z temelínských chladicích věží je vidět velmi daleko, zdrojem „sloupu“ páry v dálce je zřejmě ETE

Přestože je pára odcházející z chladicích věží zdaleka viditelná, její skutečný vliv na hydrometeorologické okolí je nepatrný – průměrná teplota v okruhu 5 km je vyšší jen o 0,02–0,06 °C a vlhkost vzduchu je jen o 0,006 g/m3 vyšší.

Výroba tepla[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 dodává temelínská elektrárna teplo pro nedaleký Týn nad Vltavou.[48] Přechodem na temelínské teplo zde bylo zrušeno 22 středně velkých uhelných výtopen a tři velké kotelny, město tak aktuálně patří mezi oblasti s nejčistším vzduchem v jižních Čechách.

V roce 2012 ČEZ zažádal o územní rozhodnutí na teplovod z Temelína do Českých Budějovic. Projekt by měl být dokončen v roce 2021. Smlouva je uzavřena na dvacet let dodávek. Díky temelínskému teplu nebude muset Teplárna České Budějovice spálit až 80 000 tun uhlí ročně a nevypustí stejný objem oxidu uhličitého. Půjde o cca 26 kilometrů dlouhé předizolované potrubí o vnitřním průměru půl metru, které bude uložené minimálně 1,3 metru pod zemí. Trasa teplovodu povede z větší části podél silnice II/105 (Týn nad Vltavou – České Budějovice). Je liniovou stavbu, která prochází přes více katastrálních území (Křtěnov, Březí u Týna nad Vltavou, Knín, Kočín, Olešník, Munice, Hluboká nad Vltavou, Bavorovice, České Vrbné a České Budějovice). Na povrchu, mimo areál temelínské elektrárny, se budou nacházet dvě čerpací stanice a tři potrubní mosty, zbývající část teplovodu bude umístěna pod zemí.

Úvahy o využití odpadního tepla pro chov ryb[editovat | editovat zdroj]
Spodní část chladicí věže

Na konci 80. let, v době, kdy se Temelín začínal stavět, se uvažovalo mj. o využití odpadního tepla pro chov ryb. Podnik Státní rybářství České Budějovice navrhoval tři varianty využití odpadního tepla. Žádný ze záměrů nebyl po roce 1989 realizován.

Kritika oponentů jaderné energie[editovat | editovat zdroj]

Kritika opírající se o vývoz elektřiny z Česka a neodstavování uhelných elektráren[editovat | editovat zdroj]

Pohled na elektrárnu z dálky s ranní mlhou

Odpůrci jaderných elektráren často poukazovali na to, že Česko vyváží víc elektřiny než Jaderná elektrárna Temelín vyprodukuje. Tato kritika však ignoruje strukturu výroby a vývozu. Jaderná elektrárna (včetně Temelína) je totiž typický zdroj určený pro vykrývání základního zatížení soustavy zásobování elektřinou (resp. spotřeby elektřiny), což vede ke snaze, aby elektrárna pracovala co nejdéle během celého roku i dne (protože jde o stabilní a na počasí nezávislý zdroj s nízkými provozními náklady).

Navíc s ohledem na cíle EU i Státní energetickou koncepci ČR, budou v následujících letech postupně odstavování dožívající uhelné elektrárny. Význam jaderné energetiky, ale i obnovitelných zdrojů tak bude ještě růst.

Před rokem 2000 ČR exportovala poměrně malá množství elektřiny. Zároveň že už v roce 2000, kdy Temelín vyrobil jen malé množství elektřiny, Česko vyváželo přes 10 TWh, což je jen o cca 2 TWh méně než v roce 2006, kdy už vyrobil přes 12,6 TWh elektřiny.[49] Podobné skoky v exportu nastaly v letech 2003, 2004 a 2007. Vývoz elektřiny společnosti ČEZ (té Temelín patří) měl do roku 2008 dlouhodobě spíš klesající tendenci, protože se ČEZ soustředil na pokrytí českého trhu.[50]

Navíc se v souvislosti se zvyšováním spotřeby elektřiny a dožíváním starších elektráren očekávalo, že Česko přestane být vývozcem elektřiny po roce 2015. Protože příprava a výstavba nových zdrojů je dlouhodobý proces, panovaly obavy, že hrozí v krátkodobé a střednědobé budoucnosti nedostatek elektřiny a její další zdražování.[51]

Občas se objevují názory, že nebyly odstaveny uhelné elektrárny, jež měl Temelín nahradit. V letech 1991 až 1998 ale ČEZ odstavil 2020 MW uhelných elektráren v rámci programu odsířování, protože se díky výstavbě nového jaderného zdroje už nevyplatilo je rekonstruovat.

V letech 2019 až 2020 ČEZ odstavil téměř 1000 MW instalovaných v uhlí (220 MW Ledvice, 200 MW Dětmarovice, 80 MW Vítkovice a 440 MW Prunéřov I). V nastaveném kurzu dekarbonizace plánuje pokračovat i v dalších letech a po roce 2030 počítá s provozem pouze těch uhelných elektráren, které prošly náročnou modernizací a ekologizací, s novým nadkritickým blokem v Ledvicích (spuštěn v roce 2017) a s novou paroplynovou Elektrárnou Počerady (spuštěna 2014). Do roku 2050 pak plánuje mít uhlíkově neutrální výrobu.

Kritika ze strany Rakouska[editovat | editovat zdroj]

Informační středisko poblíž Temelína

Kritiku zpochybňující bezpečnost JE Temelín je slyšet především zpoza hranic, konkrétně v bezprostředně sousedícím Rakousku a Bavorsku, kde u části obyvatel vyvolává obavy z následků případné havárie.

Realitou je, že bezpečnost elektrárny potvrdily hlavně dvě desítky let provozu. Během nich jihočeská elektrárna nezaznamenala žádnou událost, kterou by mezinárodní stupnice INES hodnotila INES 2 a výše (tedy jako nehodu nebo havárii). K událostem, ke kterým v Temelíně dosud došlo byly hodnoceny jako INES 0 (odchylka) nebo INES 1 (anomálie). Nad jadernou bezpečností nepřetržitě dohlíží SÚJB, bezpečnost potvrdily i více než tři desítky mezinárodních misí, navíc ČEZ do posilování bezpečnosti a modernizací ročně investuje v průměru přes miliardu korun.

Plány na výstavbu 3. a 4. bloku[editovat | editovat zdroj]

Vnitřek informačního střediska

Společnost ČEZ podala MŽP žádost o posouzení vlivu na životní prostředí 11. 7. 2008, ministerstvo ukončilo zjišťovací řízení 5. 2. 2009.

V říjnu 2011 předal ČEZ zájemcům kvalifikovaným do zadávacího řízení veřejné zakázky Dostavba Jaderné elektrárny Temelín výzvu k podání nabídek včetně zadávací dokumentace.[52]

V červenci 2012 otevřel ČEZ nabídky ve veřejné zakázce na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín za účasti jejich předkladatelů – společností Areva, konsorcia společností Westinghouse Electric Company, LLC a WESTINGHOUSE ELECTRIC ČR a konsorcia společností ŠKODA JS, Atomstroyexport a Gidropress.[53]

V říjnu 2012 oznámil ČEZ společnosti Areva, že nenaplnila v nabídce zákonné požadavky na stavbu dvou bloků v lokalitě Jaderné elektrárny Temelín. Společnost Areva nesplnila ani další definovaná vylučovací kritéria. Jelikož tendr probíhá podle zákona o zadávání veřejných zakázek, její nabídka musela být z dalšího řízení vyloučena.[54]

V roce 2013 bylo navrženo, aby výroba elektřiny fungovala na bázi garantované výkupní ceny.[55]

10. dubna 2014 bylo oznámeno ukončení tendru na výstavbu 3. a 4. reaktoru. Důvodem zrušení tendru byla podle ČEZ nepříznivá situace na energetickém trhu a neochota české vlády výstavbu nových bloků finančně podpořit. Podle ekonomického analytika Tomáše Sýkory by výstavba nových reaktorů nebyla ekonomická, neboť v té době cena elektřiny na burze klesla ke 32 eurům za megawatthodinu. Prioritou je v současné době náhrada části bloků JE Dukovany.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Panoramatický pohled na JETE
Panoramatický pohled na JETE

V bezprostřední blízkosti JE Temelín stojí renesanční zámeček Vysoký Hrádek, který slouží jako Informační centrum temelínské elektrárny. V zámečku se nachází např. moderně vybavený kinosál, mlžná komora, rozsáhlá expozice atd.

Roční produkcí Temelín ušetří přibližně 12 miliónů tun CO2, které by vznikly při výrobě v uhelných elektrárnách.

V blízkosti elektrárny ornitologové zjistili více než čtyřicet druhů ptáků. Veřejnost se s nimi může seznámit v rámci ptačí stezky v parku kolem Infocentra.

Temelín produkuje vlastní med. Několik včelích úlů je umístěno v parku u Infocentra. Ročně energetici stočí cca 150 kilo medu. Med není v prodeji, slouží jako netradiční dárek.

Od června 2020 mohou vyznavači elektrokol u temelínského Infocentra dobít ekologickou „jadernou“ elektřinu. Dobití je zdarma, kabely zapůjčují energetici na recepci.

Vedle zámeckého parku kolem Infocentra si mohou návštěvníci projít i na jaře 2020 otevřený „vycházkový“ park. Ten energetici vytvořili sanací černé skládky.

Netradičními obyvateli temelínského areálu jsou od výstavby zajíci. S oplocením areálu zde získaly 123hektarový domov. Zajíci jsou zde v bezpečí, chybí jim totiž přirození nepřátelé. Aby nedošlo k jejich přemnožení, provedou jednou za několik let myslivci z obce Temelín odchyt do sítí.

Temelínský zámecký park je oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů. První svatba na ostrůvku uprostřed zámeckého rybníčku proběhla 7.7.2006. V dubnu 2018 si své ANO řekl jubilejní stý snoubenecký pár.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) WNA Reactor Database
  2. Euro.cz [online]. [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. WWW.FG.CZ, 2016, FG Forrest, a s. Od 1. září začne ve společnosti ČEZ fungovat nová divize Jaderná energetika. Skupina ČEZ - O Společnosti [online]. [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c JE Temelín - lokalita [online]. JE Temelín a Dukovany [cit. 2007-09-06]. Dostupné online. 
  5. PAVLÍČEK, Lubomír. Vnější havarijní plán jaderné elektrárny Temelín [online]. město Týn nad Vltavou, 2006-03-13 [cit. 2007-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-07. 
  6. ZHPmapa [jpg]. město Týn nad Vltavou [cit. 2007-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-10. 
  7. kapitola A.3. Umístění [online]. Energetik.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-04-2012. 
  8. VYSKOČIL, Pavel. Ještě jednou Lišov a něco víc z jižních Čech a okolí [php]. Zememeric.cz, 2006-06-23 [cit. 2007-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  9. NEUMANN, Jan. Počátky jaderné energetiky v Československu. [s.l.]: [s.n.] 
  10. Charakteristika [online]. Český statistický úřad [cit. 2007-09-06]. Dostupné online. 
  11. anotace k bakalářské práci Ekonomické, sociální a environmentální dopady výstavby a provozu Jaderné elektrárny Temelín na Jihočeský kraj
  12. NEDBAL, František. Purkarec [online]. Vltavan.cz [cit. 2007-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  13. Část C. komplexní popis a zhodnocení vlivů na životní prostředí [pdf]. INVESTprojekt [cit. 2007-09-06]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-27. 
  14. HEZOUČKÝ, František. Technické problémy při uvádění Jaderné elektrárny Temelín do provozu [php]. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní, 2004-12 [cit. 2007-09-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  15. Využití energií z jaderné elektrárny Temelín : 3.-4. října 1989 České Budějovice. České Budějovice: Dům techniky ČSVTS, 1989. ISBN 80-02-99697-6. 
  16. a b HEZOUČKÝ, František. Technické problémy při uvádění Jaderné elektrárny Temelín do provozu [php]. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní, 2004-12 [cit. 2007-09-06]. S. 30 a 31. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. Pátek 30.11. 2001 [online]. Energyweb.cz, 2001-11-30 [cit. 2007-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  18. ZNAČKA =SAV=. Hrozba ČSSRnobylu? [png]. Rudé právo, 30. 12. 1989 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. 
  19. BÖCK, Helmuth, Drábová, Dana. Případ Temelín [pdf]. Česká nukleární společnost, 2006 [cit. 2007-09-06]. Dostupné online. 
  20. Usnesení vlády z 15. 6. 1992. racek.vlada.cz [online]. [cit. 07-08-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-12-2007. 
  21. Carolina, číslo 67 [txt]. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd UK, 1993-03-17 [cit. 2008-11-11]. Dostupné online. 
  22. odstavec „Česká krátkozrakost “. www.europeum.org [online]. [cit. 07-07-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-06-2007. 
  23. odstavec 915.220: „Veto gegen Temelin“. www.europeum.org [online]. [cit. 07-07-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-06-2007. 
  24. str. 13 až 27
  25. http://www.epravo.cz/v01/index.php3?s1=Y&s2=3&s3=8&s4=0&s5=0&s6=0&m=1&recid_cl=138&typ=clanky, odkaz je nefunkční
  26. (Habilitační přednáška doc. ing. Fr. Hezoučkého) str. 32[nedostupný zdroj]
  27. http://www.radio.cz/cz/clanek/4699
  28. odstavec „915.220: “Veto gegen Temelin”“. www.europeum.org [online]. [cit. 07-07-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-06-2007. 
  29. http://www.bmi.gv.at/wahlen/volksbeg_temelin_erg.asp
  30. [https://web.archive.org/web/20071222112324/http://www.radio.cz/cz/zpravy/15593 Archivováno 22. 12. 2007 na Wayback Machine
  31. str. 22 až 23
  32. Mlsová, L.: Jihočeský kraj otočil, podpořil dostavbu Temelína, zveřejněno dne 7. 4. 2009 v on-line verzi deníku MF DNES
  33. http://ekonomika.ihned.cz/c3-19701320-001000_d-temelin-byl-po-sesti-letech-vyroby-elektriny-zkolaudovan
  34. http://www.csvts.cz/cns/news/041214t.htm
  35. odstavec „Financování a čerpání úvěrů s garancí státu“. www.energetik.cz [online]. [cit. 25-08-2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-04-2012. 
  36. www.energetik.cz [online]. [cit. 25-08-2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-04-2012. 
  37. www.radio.cz [online]. [cit. 20-06-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-12-2007. 
  38. http://www.volny.cz/casopis.energetika/e_7802_1.html
  39. http://www.ctk.cz/zpravy/ekonomicke_view.php?id=289305[nedostupný zdroj]
  40. Zhodnocení výstavby a spouštění jaderné elektrárny Temelín, Česko 2002, článek Bezpečnost JE Temelín v evropském kontextu, Miroslav Holan, str. 109
  41. Jaderná elektrárna Temelín, vydalo středisko styku s veřejností, vyrobila agentura Hill & Knowlton, vytiskla Artypa
  42. www.cez.cz [online]. [cit. 23-02-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-10-2007. 
  43. a b c d e http://technet.idnes.cz/jak-funguje-temelin-byli-jsme-primo-v-srdci-reaktoru-f9n-/tec_reportaze.asp?c=A070417_135542_tec_technika_rja
  44. ČEZ. ČEZ LETOS DO MODERNIZACE TEMELÍNA INVESTUJE 1,9 MILIARDY. SOUSTŘEDÍ SE NA BEZPEČNOST, EFEKTIVITU A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. www.cez.cz [online]. 2020-03-05 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  45. http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/jaderna-energetika/jaderne-elektrarny-cez/ete/technologie-a-zabezpeceni/2.html
  46. odstavec „Jak se řídí reaktor“
  47. V temelínském reaktoru nahradilo americké palivo ruské
  48. Teplo z Temelína zlepšuje ovzduší v Týně nad Vltavou | Atominfo.cz. atominfo.cz [online]. [cit. 2017-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  49. http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/320038DFCE/$File/81100701b.pdf
  50. http://hn.ihned.cz/c3-23007275-500000_d-cez-pomalu-konci-s-vyvozem-elektriny
  51. is.muni.cz/th/273851/fss_b/BAKALARSKA_PRACE_Skarydkova.doc
  52. [1]
  53. [2]
  54. [3]
  55. Garance elektřině z Temelína by ohrozila domácí konkurenci. energostat.cz [online]. [cit. 20-06-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-09-2013. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hodnocení vlivů jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí, 2004, Česko, České Budějovice, sborník z konference, Ministerstvo životního prostředí a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, (Zemědělská fakulta), editoři Emilie Pecharová, Hana Broumová; ISBN 80-7040-710-7 [5]
  • Rizika přesahující hranice: případ Temelín, Helmut Böck, Dana Drábová; Praha, Česká nukleární společnost Praha, 2006; ISBN 80-02-01794-3, ke stažení ve formátu PDF
  • Vliv provozu JE Temelín na životní prostředí: předpoklady a skutečnost, sborník materiálů ze semináře pořádaného Českou nukleární společností 19. října 2006 v hotelu Gomel v Českých Budějovicích (sestavili Václav Bláha a Martina Kortanová), Praha 2006, Český svaz vědeckotechnických společností; ISBN 80-02-01871-0 [6]
  • Zhodnocení výstavby a spouštění jaderné elektrárny Temelín, sborník referátů z konference v Srní 11.–13. prosince 2002, Česká nukleární společnost, Česko 2003
  • Využití energií z jaderné elektrárny Temelín, sborník z konference z 3.–4. října 1989 v Českých Budějovicích, ISBN 80-02-99697-6,
  • Příprava, realizace výstavby a provozu JE Temelín v ČSSR, České Budějovice, Dům techniky ČSVTS, 1989, ISBN 80-02-99062-5,
  • Technické problémy při uvádění Jaderné elektrárny Temelín do provozu, Ing. František Hezoučký, habilitační přednáška ke stažení, PDF[nedostupný zdroj]
  • Vliv vleček chladicích věží na počasí a klima, výzkumná zpráva, 78 stran, Daniela Řezáčová, Zbyněk Sokol, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, květen 2000

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]