Kilián Ignác Dientzenhofer
| Kilián Ignác Dientzenhofer | |
 Kilián Ignác Dientzenhofer (kreslil Jan Vilímek) | |
| Narození |
1. září 1689 Praha  České království |
|---|---|
| Úmrtí |
12. prosince 1751 (ve věku 62 let) Praha České království |
| Místo pohřbení | Malostranský hřbitov |
| Povolání | architekt, stavitel |
| Rodiče | Kryštof Dientzenhofer |
| Příbuzní | Anselmo Martino Lurago |
| Hnutí | baroko |
| Významná díla |
Kostel svaté Anny Kostel svatého Tomáše Kostel svaté Máří Magdaleny Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha[1] – 18. prosince 1751 Praha[2]) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, druhý z vlastních synů stavitele Kryštofa Dientzenhofera. Patří mezi nejvýznamnější představitele barokní architektury v Českých zemích. O jeho služby usilovala česká i moravská šlechta, bohatí měšťané a především duchovenstvo. Za svého života postavil mnoho staveb jak v Praze, tak i mimo Prahu; seznam jeho známých prací jich obsahuje kolem 200.[3] Desítky barokních kostelů, zámků a výstavných domů tak vtiskly české krajině její charakteristickou tvář.
Život[editovat | editovat zdroj]
Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně a po jeho ukončení snad krátce studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a v roce 1708, tedy jako devatenáctiletý, odešel na zkušenou do ciziny. Do roku 1715 procestoval Německo, Francii a Itálii a všude se učil od mistrů stavitelů. Několik let působil ve Vídni v ateliéru významného rakouského architekta Johanna Lukase von Hildebranta. Byl však ovlivněn také F. Borrominim a rovněž stavitelem J. B. Santinim-Aichlem.
Od roku 1715 začal pracovat v rodinném podniku svého otce a po jeho smrti v roce 1722 jej převzal. Zprvu pokračoval v rozpracovaných zakázkách svého otce. Především to byla spolupráce s benediktiny v Břevnově, ale také v Broumově. Tam postavil mnoho barokních kostelů na klášterních panstvích.
2. února 1719 se v kostele sv. Jiljí v Praze na Starém městě oženil s Annou Cecilii Popelovou.[4] Ta v roce 1729 zemřela a Kilián Ignác se pak 1. listopadu 1729 oženil u sv. Mikuláše na Malé Straně podruhé s Annou Terezií Hendrychovou.[5] Z jeho 18 dětí se 14 dožilo dospělosti.[3]
Jeho první samostatnou prací byl kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, který realizoval v letech 1720–1728. Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, který postavil během let 1732–1736, a především dostavba chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Tuto monumentální stavbu s mohutnou kupolí a zvonicí stavěl v letech 1737–1751. Během dalších třiceti let navrhl, spolupracoval nebo realizoval okolo dvou set staveb. Pracoval převážně na zakázkách šlechty a církevních institucí. V pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem.
Na jeho počest byly pojmenovány např. Dienzenhoferovy sady v Praze.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V Praze[editovat | editovat zdroj]
- Břevnovský klášter, konvent s prelaturou (kolem 1717)
- Nové Město, Karlov, Michnův letohrádek, později zvaný Vila Amerika (1717–20)
- Nové Město, Vodičkova 35 – měšťanský dům U červeného pole (kolem 1720)[6]
- Hradčany, kostel sv. Jana Nepomuckého a klášter voršilek (1720–28)
- Hradčany, Loreta, hlavní průčelí (1723; není znám autor plánů)
- Staré Město, Klementinum, Zrcadlová kaple (1724)
- Břevnovský klášter, rozšíření Vojtěšky (1724–26)
- Malá Strana, Tomášská ulice čp. 26, dům U Zlatého jelena (1725–26)
- Malá Strana, kostel sv. Tomáše, přestavba (1725–31)
- Nové Město, Na Slupi, kostel Panny Marie u alžbětinek (1725)
- Smíchov, vila později zvaná Portheimka, pro svou rodinu (1725)
- Malá Strana, dům U Dvou hrdliček, přestavba domu pro královského tesařského mistra Josefa Lefflera, kolem 1726
- Nové Město, kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce (1730–39)
- Nové Město, kostel sv. Karla Boromejského – dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje (1730–40)
- Staré Město, kostel svatého Bartoloměje (do 1731)
- Karlín, Invalidovna – jeho nejrozsáhlejší světská stavba (1731–37)
- Staré Město, kostel sv. Mikuláše s benediktinským klášterem (1732–35)
- Malá Strana, kostel sv. Mikuláše, dostavba, zejména kněžiště a velkolepá kupole. Šlo o jednu z nejdůležitějších jezuitských zakázek. Před tím na kostele pracoval snad jeho otec Kryštof (1737–51)
- Nové Město, kostel sv. Kateřiny, přestavba (1737–1741)
- Nové Město, Příkopy, Piccolominiho palác, později palác Sylva-Taroucca – byl jednou z posledních jeho staveb, jediná palácová stavba, kterou navrhoval (1743–51)
Mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]
- Plánice na Klatovsku, část Nicov, poutní kostel Narození Panny Marie (1721)
- Olomouc, jezuitská kolej na Nám. Republiky, jižní trakt a fasáda (1720–22)
- Plasy, cisterciácké opatství Nanebevzetí Panny Marie, dokončení budovy konventu po smrti Jana Blažeje Santiniho (po 1723)
- Heřmánkovice, kostel Všech svatých na půdorysu protáhlého osmiúhelníku (1722–26)
- Počaply u Terezína, kostel sv. Vojtěcha (do 1726)
- Otovice na Náchodsku, kostel sv. Barbory (1725–26)
- Bezděkov nad Metují, kostel sv. Prokopa (1724–27)
- Vižňov, kostel sv. Anny (1725–27)
- Šonov, kostel sv. Markéty (1726–30)
- Broumov, kostel sv. Václava (1727–29)
- Karlovy Vary, kostel sv. Máří Magdaleny (1729–30)
- Polsko, Okres Legnica, Lehnické Pole (pruský Wahlstatt), kostel sv. Hedviky a klášter pro benediktinské opatství (1727–31)
- Kladruby u Stříbra, kladrubský klášter, dokončení budov po smrti Jana Santiniho-Aichela (do 1732)
- Broumov, prelatura a konvent benediktinského kláštera (1726–33)
- Křinice u Náchoda, nedaleká kaple Panny Marie na Hvězdě (1732–33)
- Opařany, kostel sv. Františka Xaverského (1732–35)
- Odolena Voda, kostel sv. Klimenta (1733–35)
- Dobrá Voda, kostel Panny Marie Bolestné (1733–35)
- Kutná Hora, klášter voršilek (1735)
- Březno, kostel sv. Petra a Pavla (po 1737)
- Božanov, kostel sv. Máří Magdaleny (1733–38)
- Nepomuk, kostel sv. Jana Nepomuckého (1734–38)
- Stará Boleslav, kaple blahoslaveného Podivena (1738)
- Kladenský zámek, návrh přestavby na rezidenci břevnovských a broumovských benediktinů (1739–40)
- Kladno, Mariánské sousoší, společně se sochařem K. J. Hiernlem (realizace 1739–41)
- Přeštice, stavba děkanství a návrh kostela Nanebevzetí Panny Marie (po 1745)
- Hrdly, zámek (1746–1747)
- Sázavský klášter, práce pro benediktiny (po 1747)
- Hořice, kostel Narození Panny Marie (1741–48)
- Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí Panny Marie, západní průčelí (1736) a jižní věž (1748–49)
- Paštiky u Blatné, kostel sv. Jana Křtitele (1748–49)
- Dolní Ročov, klášterní kostel a konvent (1746–50)
- Zápy, kostel svatého Jakuba Staršího (Zápy) (1750)
- Kladno, kaple svatého Floriána, s opatem Benno Löblem položil v roce 1751 základní kámen centrální kaple[7]
- Chválenice, kostel sv. Martina (1747–1752)
- Zlonice, fara (plány 1747, realizace 1750–1753)
- Červený Kostelec, kostel sv. Jakuba Většího – redukovaný oproti plánům (1744–54)
Stavby K. I. Dientzenhofera[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí
kostel sv. Mikuláše na Malé Straně: kupole
Kostel sv. Markéty v Šonově
Kaple Panny Marie na Hvězdě u Křinic v Broumovských stěnách
Kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech
Interiér kostela sv. Vojtěcha v Počaplech
Kostel sv. Martina ve Chválenicích
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ a b HORYNA, Mojmír; KUČERA, Jaroslav. Dientzenhoferové. 1. vyd. Praha: Akropolis, 1998. 168 s. ISBN 80-85770-68-7. S. 12–13, 110–149.
- ↑ Matriční záznam o 1. sňatku. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o 2. sňatku. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online.
- ↑ KOBĚRSKÁ, Ludmila, Jiří Fajmon, Luboš Lancinger, Zdenka Jandusová. Stavebně historický průzkum Prahy. Praha: Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, 1981.
- ↑ Mestokladno.cz: osobnosti Kladna
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HORYNA, Mojmír, et al. Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1487-8.
- KŘÍŽENECKÝ, Rudolf. Kilian Ignác Dientzenhofer a článkování architektonické letohrádku hr. Michny, nyní villy Ameriky, a praelatury u sv. Mikuláše na Starém městě Pražském. Praha: vl.n., 1899. Pojednání o architektonických prvcích dvou pražských barokních staveb dokumentované 15 snímky a řezy. Vznik a osudy letohrádku do r. 1793 doložené citacemi z archivních dokumentů. Srovnání architektonických detailů exteriéru (portály a okenní římsy) letohrádku a během asanace zbořené budovy prelatury kostela sv. Mikuláše na Starém Městě.
- KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha: Stivín, 1908.
- MÁDL, Karel Boromejský. K. I. Dienzenhofera Amerika. Praha: Topič, 1897.
- VILÍMKOVÁ, Milada. Stavitelé paláců a chrámů (Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové). 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1986. 254 s.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 202–204.
Encyklopedické heslo Dintzenhofer v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie v Praze, 1989, edice katalogy 38.
- Broumovská skupina kostelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera, stručný průvodce, Brno, Collegium pro arte antiqua, 2000 ISBN 80-239-4365-0 (v brožuře neuvedeno)
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 120–121.
Encyklopedické heslo Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kilián Ignác Dientzenhofer na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kilián Ignác Dientzenhofer
- Kilián Ignác Dientzenhofer v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
- Kilián Ignác Dientzenhofer – architektonický virtuos pozdního baroka, ČT24, 1. 9. 2009
