Kilián Ignác Dientzenhofer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kilián Ignác Dientzenhofer
Kilián Ignác Dientzenhofer (kreslil Jan Vilímek)
Kilián Ignác Dientzenhofer (kreslil Jan Vilímek)
Narození1. září 1689
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí18. prosince 1751 (ve věku 62 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Povoláníarchitekt, stavitel
RodičeKryštof Dientzenhofer a Anna Langová, ovdovělá Aichbauerová
PříbuzníGeorg Dientzenhofer (strýc), Wolfgang Dientzenhofer (strýc), Leonhard Dientzenhofer (strýc), Johann Dientzenhofer (strýc), Jan Jiří Aichbauer mladší (nevlastní bratr), Anselmo Martin Lurago (zeť)
Hnutíbaroko
Významná dílaKostel svaté Anny
Kostel svatého Tomáše
Kostel svaté Máří Magdaleny
Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje v Praze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha[1]18. prosince 1751 Praha[2]) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, druhý z vlastních synů stavitele Kryštofa Dientzenhofera. Patří mezi nejvýznamnější představitele barokní architektury v Českých zemích. O jeho služby usilovala česká i moravská šlechta, bohatí měšťané a především duchovenstvo. Za svého života postavil mnoho staveb jak v Praze, tak i mimo Prahu; seznam jeho známých prací jich obsahuje kolem 200.[3] Desítky barokních kostelů, zámků a výstavných domů tak vtiskly české krajině její charakteristickou tvář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně a po jeho ukončení snad krátce studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a v roce 1708, tedy jako devatenáctiletý, odešel na zkušenou do ciziny. Do roku 1715 procestoval Německo, Francii a Itálii a všude se učil od mistrů stavitelů. Několik let působil ve Vídni v ateliéru významného rakouského architekta Johanna Lukase von Hildebranta. Byl však ovlivněn také Francescem Borrominim a rovněž stavitelem Janem Blažejem Santinim-Aichlem.

Rodný dům K. I. Dientzenhofera v Praze na Malé Straně (tzv. Aichbauerovský dům)

Od roku 1715 začal pracovat v rodinném podniku svého otce a po jeho smrti v roce 1722 jej převzal. Zprvu pokračoval v rozpracovaných zakázkách svého otce. Především to byla spolupráce s benediktiny v Břevnově, ale také v Broumově. Tam postavil mnoho barokních kostelů na klášterních panstvích. Byl nejen architektem-projektantem, ale i stavitelem s technickým talentem.

Jeho první samostatnou prací byl kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, který realizoval v letech 1720–1728. V roce 1730 byl Dientzenhofer jmenován dvorním zednickým mistrem, od roku 1737 se stal vrchním fortifikačním stavitelem.[4] Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, který postavil během let 1732–1736, a především dostavba chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Tuto monumentální stavbu s mohutnou kupolí a zvonicí stavěl v letech 1737–1751. Během dalších třiceti let navrhl, spolupracoval nebo realizoval okolo dvou set staveb. Pracoval převážně na zakázkách šlechty a církevních institucí, zejména řádu benediktinů, jezuitů a křížovníků s červenou hvězdou.[5] Zvláštní skupinu tvoří stavby na objednávku Dvorského stavebního úřadu, jako byla Invalidovna a císařský špitál v Praze nebo patronátní kostely s jednoduchou dispozicí.[4] V pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem.

Zemřel ve věku 62 let 18. prosince 1751 a je pochován na Malostranském hřbitově v Praze.

Na jeho počest byly pojmenovány např. Dienzenhoferovy sady v Praze.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Dientzenhoferova raná tvorba (1716–1724) je nevyhraněná, navazoval na práci svého otce. Z cest do ciziny si přinesl větší zdobnost a jemnost detailu, půdorysná řešení kostelů vykazují vliv Johanna Lucase Hildebrandta.[4][6] Kostely ralizované po roce 1724 jsou založeny na podélném půdorysu. Dynamická podélná centrála má charakter křivkovitě zdeformovaného oválu či osmiúhelníků, což se projevuje rozvlněnou konstrukcí stěn jak v exteriéru, tak interiéru stavby. Poměrně často využíval tradiční typ dvouvěžového, prohýbaného průčelí.

Vrcholným obdobím jeho tvorby jsou třicátá léta, kdy vytvořil svá nejvelkolepější díla. Patří sem monumentální stavba klášerního kostela sv. Mikuláše na Starém Městě, chrám sv. Máří Magdalény v Karlových Varech, kostel sv. Bartoloměje v Praze a dostavba chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně.

Odlišnou polohu jeho tvorby představují jednoduché stavby kostelů tzv. broumovské skupiny nebo drobné venkovské kostely, na kterých se podílel z titulu své funkce dvorského stavitele.

V poslední dekádě svého života se přikláněl ke kompozičně jednodušším variantám. Jednolodní kostely měly obdélný půdorys se zaoblenými nárožími. Nejčastěji používal pouze dvě půdorysná schémata zahrnující centrálu blížící se půdorysu řeckého kříže a kostely podélného charakteru. Charakteristickým prvkem Dientzenhoferovy tvorby jsou kasulová okna, kterými do chrámového prostoru proniká intezivní světlo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V Praze[editovat | editovat zdroj]

Mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]

Stavby K. I. Dientzenhofera[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Kilián Ignác Dientzenhofer se 2. února 1719 v kostele sv. Jiljí v Praze na Starém městě oženil s Annou Cecilii Popelovou.[9] Ta v roce 1729 zemřela a Kilián Ignác se pak 1. listopadu 1729 oženil u sv. Mikuláše na Malé Straně podruhé s Annou Terezií Hendrychovou.[10] Z jeho 18 dětí se 14 dožilo dospělosti.[3]

Dientzenhofera přežilo pět dětí z prvního manželství a osm z druhého manželství. Potomci z prvního manželství byli v době jeho smrti již dospělí. Synové byli členy řádu karmelitánů (Josef Michal * 1720) a benediktinů (Karel Martin * 1726), dcery už dávno vdané. Děti z druhého manželství žily ještě doma. Nejmladšímu potomkovi, synovi Václavu Josefovi (1750–1805, stal se jezuitou, po zrušení řádu se věnoval právům a historii),[11] byly necelé dva roky. Ani jeden z jeho synů se nevydal v otcových šlépějích a zdá se, že si otec pro ně tuto životní dráhu nepřál – jak vypovídá korespondence syna Karla Martina, člena benediktinského řádu (s řeholním jménem Prokop).[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o úmrtí. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  3. a b HORYNA, Mojmír; KUČERA, Jaroslav. Dientzenhoferové. 1. vyd. Praha: Akropolis, 1998. 168 s. ISBN 80-85770-68-7. S. 12–13, 110–149. 
  4. a b c d BREJCHOVÁ, Aneta. Chrámové stavby Kiliána Ignáce Dientzenhofera na komorních statcích [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2014 [cit. 2021-12-25]. Diplomová práce. Dostupné online. 
  5. VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí: Stavitel chrámů. Český rozhlas Dvojka [online]. 2011-10-01 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  6. VLČEK, Pavel. Johann Lucas von Hildebrandt a jeho vliv na českou architekturu [online]. Praha: ČVUT, Fakulta architektury, 2010 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  7. KOBĚRSKÁ, Ludmila, Jiří Fajmon, Luboš Lancinger, Zdenka Jandusová. Stavebně historický průzkum Prahy. Praha: Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, 1981. 
  8. Mestokladno.cz: osobnosti Kladna
  9. Matriční záznam o 1. sňatku. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  10. Matriční záznam o 2. sňatku. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. 
  11. DIENZENHOFER Václav 25.1.1750-25.8.1805 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORYNA, Mojmír, et al. Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1487-8. 
  • KŘÍŽENECKÝ, Rudolf. Kilian Ignác Dientzenhofer a článkování architektonické letohrádku hr. Michny, nyní villy Ameriky, a praelatury u sv. Mikuláše na Starém městě Pražském. Praha: vl.n., 1899. Pojednání o architektonických prvcích dvou pražských barokních staveb dokumentované 15 snímky a řezy. Vznik a osudy letohrádku do r. 1793 doložené citacemi z archivních dokumentů. Srovnání architektonických detailů exteriéru (portály a okenní římsy) letohrádku a během asanace zbořené budovy prelatury kostela sv. Mikuláše na Starém Městě. 
  • KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha: Stivín, 1908. 
  • MÁDL, Karel Boromejský. K. I. Dienzenhofera Amerika. Praha: Topič, 1897. 
  • VILÍMKOVÁ, Milada. Stavitelé paláců a chrámů (Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové). 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1986. 254 s. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 202–204. 
  • kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie v Praze, 1989, edice katalogy 38.
  • Broumovská skupina kostelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera, stručný průvodce, Brno, Collegium pro arte antiqua, 2000 ISBN 80-239-4365-0 (v brožuře neuvedeno)
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 120–121. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]