Kilián Ignác Dientzenhofer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kilián Ignác Dientzenhofer | |
 Kilián Ignác Dientzenhofer (kreslil Jan Vilímek) |
|
| Narození | 1. září 1689 Praha  České království |
|---|---|
| Úmrtí | 12. prosince 1751 (ve věku 62 let) Praha České království |
| Povolání | architekt, stavitel |
| Hnutí | baroko |
| Významná díla | Kostel svaté Anny Kostel svatého Tomáše Kostel svaté Máří Magdaleny Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje |
 multimediální obsah na Commons |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Kryštof Dientzenhofer |
|---|---|
| zeť | Anselmo Martino Lurago |
Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha[1] – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně, po jeho ukončení studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a kolem roku 1707 odešel na zkušenou do ciziny, zejména do Vídně. 2. února 1719 se v kostele sv. Jiljí v Praze na Starém městě oženil za Annu Cecilii Popelovou.[2]
Ve Vídni se seznámil s barokní tvorbou architekta Johanna Lucase von Hildebrandta, byl však ovlivněn také F. Borrominim a rovněž stavitelem J. B. Santinim-Aichlem. V pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem.
Pracoval převážně na zakázkách šlechty a církevních institucí.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V Praze[editovat | editovat zdroj]
- Břevnovský klášter, konvent s prelaturou (kolem 1717)
- Nové Město, Karlov, Letohrádek Michny z Vacínova, později zvaný Vila Amerika (1717–20)
- Nové Město, Vodičkova 35 – Měšťanský dům U červeného pole (kolem 1720) [3]
- Hradčany, kostel sv. Jana Nepomuckého a klášter voršilek (1720–28)
- Hradčany, Loreta, hlavní průčelí (1723; není znám autor plánů)
- Staré Město, Klementinum, Zrcadlová kaple (1724)
- Břevnovský klášter, rozšíření Vojtěšky (1724–26)
- Malá Strana, Tomášské ulici čp. 26, dům U Zlatého jelena (1725–26)
- Malá Strana, kostela sv. Tomáše, přestavba (1725–31)
- Nové Město, kostel sv. Kateřiny
- Nové Město, Na Slupi, kostel Panny Marie u alžbětinek (1725)
- Smíchov, vila později zvaná Portheimka, pro svou rodinu (1725)
- Malá Strana, Dům U Dvou hrdliček, přestavba domu pro královského tesařského mistra Josefa Lefflera, kolem 1726
- Nové Město, Kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce (1730–39)
- Nové Město, kostel sv. Karla Boromejského – dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje (1730–40)
- Staré Město, kostel svatého Bartoloměje (do 1731)
- Karlín, Invalidovna – jeho nejrozsáhlejší světská stavba (1731–37)
- Staré Město, kostel sv. Mikuláše s benediktinským klášterem (1732–35)
- Malá Strana, kostel sv. Mikuláše, dostavba, zejména kněžiště a velkolepá kupole. Šlo o jednu z nejdůležitějších jezuitských zakázek. Před tím na kostele pracoval snad jeho otec Kryštof. (1737–51),
- Nové Město, Příkopy, Piccolominiho palác, později palác Sylva-Taroucca byl jednou z posledních jeho staveb, jediná palácová stavba, kterou navrhoval (1743–51)
Mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]
- Plánice na Klatovsku, část Nicov, poutní kostel Narození Panny Marie (1721)
- Polsko, Okres Legnica, Legnickie Pole (pruský Wahlstatt), kostel sv. Hedviky a klášter pro benediktinské opatství (1727–31)
- Heřmánkovice, kostel Všech svatých na půdorysu protáhlého osmiúhelníku (1722–26)
- Plasy, Cisterciácké opatství Nanebevzetí Panny Marie, dokončení budovy konventu po smrti Jana Blažeje Santiniho (po 1723)
- Vižňov, Kostel sv. Anny (1725–27)
- Otovice na Náchodsku, kostel sv. Barbory (1725–26)
- Šonov, kostel sv. Markéty (1726–30)
- Křinice u Náchoda, nedaleká Kaple Panny Marie na Hvězdě (1732–33)
- Božanov, kostel sv. Máří Magdaleny (1733–38)
- Bezděkov nad Metují, Kostel sv. Prokopa (1724–27)
- Počaply u Terezína, Kostel sv. Vojtěcha (do 1726)
- Karlovy Vary, kostel sv. Máří Magdaleny (1729–1730)
- Broumov, kostel sv. Václava - předsíň a dlažba, celý konvent benediktinského kláštera (1726–33)
- Kladruby u Stříbra, Kladrubský klášter, dokončení budov po smrti Jana Santiniho-Aichela (do 1732)
- Nepomuk, kostel sv. Jana Nepomuckého (1734–38)
- Kutná Hora, klášter voršilek (1735)
- Přeštice, stavba děkanství a návrh kostela Nanebevzetí Panny Marie (po 1745)
- Sázavský klášter, práce pro benediktiny (po 1747)
- Opařany, kostel sv. Františka Xaverského (1732–35)
- Odolena Voda, kostel sv. Klimenta (1733–35)
- Dobrá Voda, kostel Panny Marie Bolestné (1733–1735)
- Březno, kostel sv. Petra a Pavla (po 1737)
- Hořice, Kostel Narození Panny Marie (1741–48)
- Dolní Ročov, klášterní kostel a konvent (1746–50)
- Paštiky u Blatné, Kostel sv. Jana Křtitele (1748–49)
- Olomouc, jezuitská kolej na Nám. Republiky, jižní trakt a fasáda (1720-22)
- Červený Kostelec, kostel sv. Jakuba Většího – redukovaný oproti plánům (1744-54).
- Chválenice, kostel sv. Martina (1747–1752)
- Hrdly, zámek (1746–1747)
- Stará Boleslav, kaple blahoslaveného Podivena (1738)
- Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí Panny Marie (Stará Boleslav), západní průčelí (1736) a jižní věž (1748-1749)
- Zápy, Kostel svatého Jakuba Staršího (Zápy) (1750).
- Zlonice, fara (plány 1747, realizace 1750–1753).
- Stavby K. I. Dientzenhofera
-
Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí
-
kostel sv. Mikuláše na Malé Straně: kupole
-
Kostel sv. Markéty v Šonově
-
Kaple Panny Marie na Hvězdě u Křinic v Broumovských stěnách
-
Kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech
-
Interiér kostela sv. Vojtěcha v Počaplech
-
Sv. Martin ve Chválenicích, po K. I. Dientzenhoferovi stavbu dokončil pravděpodobně A.M. Lurago
,_p%C5%AFdorys.gif)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o svatbě
- ↑ KOBĚRSKÁ, Ludmila, Jiří Fajmon, Luboš Lancinger, Zdenka Jandusová Stavebně historický průzkum Prahy. Praha : Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, 1981.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie v Praze, 1989, edice katalogy 38.
- Broumovská skupina kostelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera, stručný průvodce, Brno, Collegium pro arte antiqua, 2000 ISBN 80-239-4365-0 (v brožuře neuvedeno)
- Mojmír Horyna a kol.: Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském, Praha, Karolinum, 2008, ISBN 978-80-246-1487-8
- KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha : Stivín, 1908. Dostupné online.
- MÁDL, Karel Boromejský. K. I. Dienzenhofera Amerika. Praha : Topič, [1897]. Dostupné online.
- KŘÍŽENECKÝ, Rudolf. Kilian Ignác Dientzenhofer a článkování architektonické letohrádku hr. Michny, nyní villy Ameriky, a praelatury u sv. Mikuláše na Starém městě Pražském. Praha : vl.n., 1899. Dostupné online. Pojednání o architektonických prvcích dvou pražských barokních staveb dokumentované 15 snímky a řezy. Vznik a osudy letohrádku do r. 1793 doložené citacemi z archivních dokumentů. Srovnání architektonických detailů exteriéru (portály a okenní římsy) letohrádku a během asanace zbořené budovy prelatury kostela sv. Mikuláše na Starém Městě..
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 120–121.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha : Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 202–204.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kilián Ignác Dientzenhofer ve Wikimedia Commons- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kilián Ignác Dientzenhofer
- Kilián Ignác Dientzenhofer v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
- Kilián Ignác Dientzenhofer – architektonický virtuos pozdního baroka, ČT24, 1. 9. 2009
Autoritní data: AUT: jn19990209140 | GND: 118671871 | LCCN: nr87000424 | ULAN: 500011269 | VIAF: 86660363 | WorldcatID: lccn-nr87000424
