Anselmo Lurago

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anselmo Lurago
Narození1701
Como
Úmrtí29. listopadu 1765 (ve věku 63–64 let)
Praha
Povoláníarchitekt a stavitel
PříbuzníAntonio Giovanni Lurago (strýc)[1]
Giovanni Martino Lurago (polorodý bratr)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Palác Kinských, jedna ze staveb, kde A. Lurago navázal na předchozí návrh Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Anselmo Martin Lurago, nebo jen Anselmo Lurago (asi 1701, Como29. listopadu 1765, Praha) byl český architekt a stavitel italského původu v období vrcholného a pozdního baroka, jeden z nejplodnějších projektantů české architektury pozdního baroka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rozvětvené severoitalské rodiny architektů, stavitelů a štukaterů, z okolí Comského jezera. V Comu byl pokřtěn 9. ledna 1701. Podle vlastních slov získal první školení u svého strýce, Giovanniho Antonia Luraga[2]. Po příchodu do Čech se vyučil u architekta Františka Maxmiliána Kaňky a pak získával praxi na pevnostních stavbách u svého strýce Bartolomea Scottiho, u něhož pracoval devět let.

Roku 1727 získal měšťanské právo v Praze na Malé Straně. Od roku 1752 realizoval ve funkci dvorního stavitele přestavbu Pražského hradu podle plánů Nicola Pacassiho.

Byl dvakrát ženatý. V letech 1753–1756 byl rektorem Vlašské kongregace na Malé Straně, jejíž součástí byl i sirotčinec, o který se pečlivě staral. Pohřben byl u kostela svatého Jana Křtitele v Oboře na Malé Straně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zaměstnávala jej zejména šlechtická klientela, například Kounicové, Salmové, Šlikové nebo Černínové (rekonstrukce hradčanského paláce), Ditrichštejnové, Kounicové, SalmovéŠlikové. Po svém strýci dokončoval stavby v Osově a Lysé nad Labem. Stal se nástupcem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, na jehož práci navázal ve šlechtickém prostředí (palác Sylva-Taroucca a palác Kinských) a také v pracích pro katolickou církev v Praze (kostel svatého Mikuláše na Malé straně, kostel svatého Tomáše, Břevnovský klášter) i jinde v Čechách, (klášter Dolní Ročov, Broumovský klášter, Přeštice). Navrhoval také kostel sv. Václava ve Vysoké na Mělnicku, interiér zámecké kaple v Hoříně či kostel sv. Vavřince v Jezvém u České Lípy ad.[3] Ze zámeckých interiérů, které navrhovl, se dochoval injteriér zámecké kaple v Hoříně.

Bývá považován za autora projektu kostela Panny Marie Sedmibolestné v Rabštejně nad Střelou.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dizionario biografico degli italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2020-03-15]
  2. Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, 1995, s. 462
  3. Poche E., Umělecké památky Čech IV., 1989, s. 294, I., s. 437.
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Rabštejn nad Střelou – zámek, s. 285–286. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Poche, Emanuel (red.), Umělecké památky Čech III.. Praha: Academia 1977.
  • VLČEK, Pavel. Slavné stavby rodiny Luragů v Čechách. Praha: Kotěrovo centrum architektury a Foibos Books, 2015. 88 s. ISBN 978-80-87073-83-4. 
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., A-M, editorka Anděla Horová. Academia Praha 1996, s. 462-463.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]