Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze
Místo
stát ČeskoČesko Česko
kraj Prague CoA CZ.svg Hlavní město Praha
obec Mala Strana (Prague) CoA.png Malá Strana
zeměpisné souřadnice 50°5′16,69″ s. š., 14°24′10,89″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
ritus západní římský
církev římskokatolická
provincie česká
vikariát první pražský vikariát
farnost Římskokatolická farnost Praha-Malá Strana
status farní kostel
užívání pravidelně
Architektonický popis
stavební sloh baroko
typ stavby trojlodní kostel
výstavba 17031711 a 1737-1752-po roce 1752
Odkazy
adresa Malostranské náměstí

110 00 Praha, Malá Strana

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Ikona portálu Portál Praha

Kostel svatého Mikuláše, nazývaný též chrám svatého Mikuláše, je barokní kostel nacházející se v Praze na Malostranském náměstí. Chrám je někdy díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracováním považován za umělecky nejvýznamnější barokní stavbu Prahy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní gotický kostel sv. Mikuláše z roku roku 1606. V pozadí vedle kostela je rotunda svatého Václava na Malé Straně. Autorem veduty je Filip van den Boosche.
Detail sochařské výzdoby chrámu

Na místě stál původně gotický farní kostel ze 13. století zasvěcený taktéž Mikuláši z Myry. Ve druhé polovině 17. století začali jezuité uprostřed náměstí dle projektu Giovanniho Domenica Orsiho budovat nový komplex budov, kterému ustoupila také nedaleko stojící románská rotunda sv. Václava.

Kostel byl postaven ve dvou etapách v průběhu 18. století.

Z let 17031711 pochází západní průčelí, prostor předsíně s kruchtou, kaple sv. Barbory, kaple sv. Anny a dvě pole lodi s bočními kaplemi, provizorně uzavřené zdí. První fáze byla zbudována dle nových, již vrcholně barokně plánů tradičně (od Pelcla) připisované Kryštofu Dientzenhoferovi. Jeho autorství však není doloženo a je nejisté.[2] V dalších letech pokračovaly práce uvnitř hotové části kostela.

Od roku 1737 byly zahájeny práce na dostavbě kostela pod vedením Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který předložil plány již roku 1728. Bylo vybudováno třetí pole lodi kostela, která byla upravena i v původní části a její strop scelen do složitě tvarovaného podkladu pro fresku. Nový byl také trojlistý závěr kostela s odvážně řešenou kupolí a štíhlá přilehlá věž. V roce 1752, po úmrtí Dientzenhofera na konci roku 1751, již na stavbě kostela i věže probíhaly dokončovací práce. Tvůrčí přínos jeho žáka a zetě, nového vedoucího stavby Anselma Luraga, proto není významný. V následných letech probíhalo dokončení chrámové výzdoby.[3]

V minulosti na věži kostela drželi službu hlásní, kteří měli za úkol hlásit případné požáry či blížícího se nepřítele.

Za socialismu byla ve věži vybudována pozorovatelna Státní bezpečnosti, ze které bylo možné sledovat americké a jugoslávské velvyslanectví a přístupovou cestu k západoněmeckému velvyslanectví. Poslední zprávy o pozorování z tohoto místa pocházejí z roku 1990.[4] 15. dubna 2010 byla pozorovatelna s krycím názvem „Kajka“ zpřístupněna veřejnosti, nacházela se v ní expozice, která dokumentovala činnost správy sledování StB.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Chrám tvoří jižní část komplexu bývalého jezuitské profesního domu. Výchozí předloha kostela je hlavní jezuitský vzorový kostel Il GesùŘímě, jehož konečným architektem byl Giacomo della Porta.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Mikuláše z úpatí Petřína

Hlavní průčelí chrámu je konvexně-konkávně zvlněné a při pohybu diváka vytváří iluzi pohybující se hmoty. Součástí složitě utvářené fasády jsou dvě dvojice sloupů, znak mecenáše stavby, Františka Karla Libštejnského z Kolovrat, balustrády a sochy svatých z dílny Jana Bedřicha Kohla-Severy. Ve výklenku ve štítě je to sv. Mikuláš, na atice sv. Petr a Pavel a jezuitští Ignác a František Xaverský, na balustrádě nad hlavním vchodem církevní otcové ve volných kopiích z konce 19. století.

Jižní průčelí je tvořeno vysokým soklem, dvěma patry s pravidelně uspořádanými okny a atikou s neobvyklými trojlistými otvory. Osa křížení kostela je na fasádě jen málo výrazně vyznačena a sochařsky doplněna, v dolním patře sochou Víry a puttitiárou a mitrou ve výklenku z dílny Ignáce Platzera. Tato dílna osadila i roku 1879 odstraněné sochy na atice,[6] kde jen v ose křížení Salvátor od Roberta Platzera z poloviny 19. století.

Východní průčelí z větší části zakrývají přilehlé domy, na nimi na balustrádě Immaculata, sv. Filip a Juda Tadeáš, kopie Platzerových soch od A. Procházky. Severní fasáda s portálem do krypty je skryta ve dvoře profesního domu.

Kupole nad křížením chrámu je posazena na vysoký tambur členěný okny a pilastry s vázami. Plastické členění probíhá i přes dvojplášťovou kupoli, kde zdůrazněno klempířsky a volskými oky, až na lucernu s dekorativně řešeným ochozem. Ozdobně klempířsky zpracovaná střecha lucerny vrcholí zlaceným motivem plamene a Trojicebožím okem. Kopule je stejně vysoká jako sousední věž kostela.

Věž je složitě utvářena, jednotlivá patra jsou na principu superpozice řádů a měnících se a zmenšujících půdorysů s konkávním prohnutím a složitě řešenými nárožími. Celek vrcholí hodinami a náročně klempířsky zpracovanou střechou s trojlaločnými okny a vázami. Věž již v době její výstavby ve sporu získala obec a má proto vchod zvenčí se znakem Prahy a také vlastní číslo popisné 556.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Vnitřek chrámu sv. Mikuláše představuje nejhonosnější pražský vrcholně barokní interiér.[7] Stěny jsou pokryty umělým mramorem od Jana Hennevogela a stropy nástropními freskami od významných barokních malířů. V lodi se nachází monumentální freska Zázraky a Apoteóza sv. Mikuláše z roku 1760 od Jana Lukáše Krackera. Malbu Oslava sv. Mikuláše za přítomnosti Nejsvětější Trojice a světců na 70 m vysoké kupoli zhotovil František Xaver Palko, který též autorem Svaté Cecílie nad kruchtou. Fresky na klenbách jednotlivých kaplí provedl Josef Kramolín.

Interiér je zdoben dřevěnými sochami pokrytými bílým štukem se zlacenými detaily od Ignáce Františka Platzera. Hlavní oltář s pozlacenou měděnou sochou sv. Mikuláš podle Platzerova návrhu doprovází sochy sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly. K dalšímu vybavení patří i monumentální sochy čtyř církevních učitelů v křížení pod kupolí a sochy světců a vázy na konzolách v lodi. Z Platzerovy dílny také pochází většina soch na bočních oltářích a alegorické sochy nad pedantivy a v tamburu kopule.[7] Rokoková kazatelna je dílem Richarda a Petra Prachnerů.

Obrazy na oltářích v transeptu:

  1. Smrt sv. Josefa: Jan L, Kracker
  2. Navštívení Panny Marie: Jan L. Kracker

Obrazy na bočních oltářích v kaplích na evangelijní straně chrámu:

  1. a) Oslava sv. Barbory: Ludvík Kohl, b) Ukřižování s P. Marií Bolestnou a dušemi v očistci: Karel Škréta
  2. Archanděl Michael porážející ďábla: Francesco Solimena
  3. Vize sv. Ignáce z Loyoly: Ignác Raab
  4. Svatý Alois s dětmi uctívající Nejsvětější Srdce Ježíšovo: Ignác Raab

Obrazy na bočních oltářích v kaplích na epištolní straně chrámu:

  1. Svatá Anna samotřetí: neznámý pražský malíř (z původního chrámu)
  2. Mystické zasnoubení sv. Kateřiny: Ignác Raab
  3. Smrt sv. Františka Xaverského: František X. Palko (ústřední téma Arbesova romaneta Svatý Xaverius)
  4. Svatý Jan Nepomucký udílející almužnu: Ignác Raab

Na jižním ochozu je vystavený rozměrný desetidílný pašijový cyklus závěsných obrazů, důležité pozdní dílo Karla Škréty, pocházející z vedlejšího profesního domu.

Barokní varhany mají více než 4 000 píšťal až šest metrů vysokých; hrál na ně Mozart v roce 1787.[8]

Na bočním oltáři vlevo od hlavního oltáře se nachází ve skleněné skřínce kopie sošky Panny Marie Foyenské, zvané Belgická Foy. Originální sošku z pálené hlíny našel v roce 1609 dřevorubec uvnitř dubu, když kácel stromy poblíž vsi Foy-Notre-Dame v Belgii. Této sošce Madony byla zasvěcena 31. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity v letech 1674 – 1690.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emanuel Poche: Prahou krok za krokem, Praha 1958, s. 40
  2. Vlček (1999), s. 91
  3. Vlček (1999), s. 92
  4. ČTK. Ve věži chrámu sv. Mikuláše byla zpřístupněna pozorovatelna StB [online]. Novinky.cz, 2010-04-17, [cit. 2010-05-01]. Dostupné online.  
  5. Pozorovatelna StB poprvé přístupna veřejnosti [online]. Abscr.cz, 2010-04-15, [cit. 2010-05-01]. Dostupné online.  
  6. Poche (1958), s. 41
  7. a b Poche (1958), s. 41
  8. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]