Antonín Procházka (sochař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Procházka
Antonín Procházka (foto archiv ÚČL AV ČR)
Antonín Procházka (foto archiv ÚČL AV ČR)
Narození 24. června 1849
Záběhlice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. září 1903 (ve věku 54 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání sochař
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Procházka (24. června 1849 Záběhlice[1]26. září 1903 Praha), byl český sochař myslbekovské generace a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Záběhlicích, tehdy součásti pražského předměstí Karlín[2]. Vystudoval sochařství na Akademii v Praze. Se svou manželkou Albertinou Homolovou měl čtyři děti.

Autorsky spolupracoval se svým přítelem Františkem Hergeselem mladším, se kterým sdílel společný ateliér v Praze na Vinohradech. Byl členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Souboj titánů Procházka vytvořil s Č. Vosmíkem volně dle originálu I. Platzera

Je především autorem monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, ale také figurálních reliéfů. Vyšel z akademismu a dopracoval se k realismu levicového smýšlení. Jeho raným dílem je pískovcová výzdoba oltáře v kostele sv. Jiljí v Milevsku z roku 1883. Dále vyzdobil několik novorenesančních budov. V roce 1890 realizoval alegorii Pilnosti a ušlechtilosti na fasádě budovy Národního muzea. Podílel se na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici od arch. Antonína Wiehla a Osvalda Polívky. 536/I v Praze 1, Rytířská 2, 22, 29 (1892 - 1894)[3]

Do Panteonu Národního muzea vytvořil poprsí Jana Husa (1899, odstraněno 1937) a sochu Tomáše Štítného.

Společně s Hergeselem realizovali tři významná díla: pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (1892), získali 2. cenu v soutěži na pomník bratranců Veverkových; nejúspěšnější byli se sousoším s pracovní tematikou Hákování (Chléb náš vezdejší), které bylo oceněno roku 1900 na Světové výstavě v Paříži (dnes ve sbírce Národní galerie v Praze). Pracoval také jako restaurátor – kopista barokních kamenných soch, například s Čeňkem Vosmíkem vytvořil kopii Platzerova Souboj gigantů pro vstupní bránu Pražského hradu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Stětí sv.Jana Křtitele v pražské Hostivaři
  2. Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Procházka Anton (1849)
  3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prokop H. Toman, Nový slovník čsl.výtvarných umělců, díl II. Praha 1949
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 1014.