Markéta Antiochijská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Svatá Markéta. Další významy jsou uvedeny v článku Svatá Markéta (rozcestník).
Markéta Antiochijská

Svatá Markéta Antiochijská (miniatura, kolem roku 1440)
Narození 275
Antioch, Pisidia
Úmrtí 304 (ve věku 28–29 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Raffael Santi: Svatá Markéta; asi 1518, Louvre, Paříž.
Svatá Kateřina, Marie Magdalena a Markéta Antiochijská (Mistr Třeboňského oltáře, kolem 1380)
Sv. Markéta (Oltářní obraz v Ulmu, kolem 1490)

Svatá Markéta Antiochijská (ve východní církvi Marina) byla starokřesťanská mučednice, o níž je jen velmi málo spolehlivých zpráv. Snad byla popravena v období pronásledování císaře Diokleciána roku 304.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Podle legendy pocházela z Antiochie Pisidské, asi 150 km na sever od dnešní Antalye (Anatolie) v Turecku, ve starověku významném městě, kde byla židovská a brzy i křesťanská obec (viz Skutky apoštolů 13). Markétin otec byl prý pohanský kněz, který brzy zemřel. Markéta se stala křesťankou, ale protože byla velmi krásná, vyhlédl si ji místní prefekt Olibrius a když ho odmítla, při příležitosti ji udal a nechal mučit jako křesťanku. Ve vězení se jí zjevil satan v podobě draka a pozřel ji, ona však držela kříž, drak pukl a ona z něho vyšla (zápas světice s drakem zobrazil Raffael Santi). Když odolala ještě dalšímu mučení ohněm, byla nakonec sťata.

Uctívání[editovat | editovat zdroj]

Úcta krásné mučednice Markéty je na východě doložena od 7. století, roku 908 byly její ostatky přeneseny do Itálie a na západě se kult rozšířil ve vrcholném středověku. Zobrazuje se nejčastěji s drakem, například na oltářním obraze Mistra Třeboňského. S drakem se zobrazuje také svatá Marta, ta však má navíc kropáč, kterým se odliší. Svatá Markéta mívá často na hlavě korunu, v ruce knihu, palmu, kříž nebo hůl s křížem.[1] V levé ruce někdy drží na řetěze uvázaného draka. U nohou světice bývají zobrazeny mučící nástroje, jimiž pro víru trápena byla, totiž hřeben nebo pochodeň (katané ji drásali železnými hřebeny a pak pálili pochodněmi).[2] Dalším atributem bývají perly (margarites řec. perla).

Markéta se díky šťastnému vyjití z draka uctívala jako patronka těhotných žen a její jméno bylo velmi časté i v panovnických rodinách. Je patronkou sedláků, panen, kojných; pomáhá při těžkém porodu, neplodnosti, nemocech obličeje a při poraněních; je pomocnicí v nouzi.[3] Náleží též do sboru čtrnácti svatých pomocníků[4] a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě svatá Barbora, svatá Dorota a svatá Kateřina Alexandrijská; bývají často zobrazovány společně.[5] Svatá Jana z Arku se často modlila ke svaté Markétě a ta se jí zjevovala a rozmlouvala s ní.[6]

Svátek svaté Markéty se slaví ve východní církvi (svatá Marina) 17. července[7], v západní církvi 20. července.[8] V českých zemích se však odedávna uctívala dne 13. července, a to až do zrušení svátku v roce 1969.[9][10]

Úcta v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Svatá Markéta byla uctívána od středověku, král Přemysl Otakar II. dostal na památku svého velikého vítězství nad Uhry v bitvě u Kressenbrunnu ve svatvečer svátku svaté Markéty (12. července 1260) od papeže Alexandra IV. rameno, zub a dvě částky z lebky této svaté mučednice[11] a rozdělil je mezi různé svatyně, do baziliky Svatého Víta na Pražském hradě a do klášterních kostelů ve Zlaté Koruně a v Plasích.

V roce 1262 bylo v Čechách veliké sucho a odtud hrozil hlad. Pražský biskup Jan III. z Dražic nařídil na vyprošení Boží pomoci kající průvod z Prahy do benediktinského kláštera v Břevnově; v tomto průvodu bylo neseno rameno svaté Markéty. Jakmile přišel prosebný průvod do Břevnova, spustil se kýžený déšť a zavlažil vyprahlou půdu. Na vděčnou památku tohoto dobrodiní bylo ponecháno rameno svaté Markéty klášteru.[12] Břevnovský klášter si na toto rámě roku 1406 dal zhotovit Plenář svaté Markéty a tato světice se stala patronkou zdejšího klášterního kostela. Císař Karel IV. pro ni dal zřídit oltář ve Svatovítské katedrále a zařadil ji mezi své oblíbené svaté panny - je na jedné z relikviářových (ostatkových) desek Mistra Theodorika ve Zlaté kapli Svatého Kříže, dříve zvané „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“ na Karlštejně.

Známým zpodobením svaté Markéty je sousoší na druhém pilíři Karlova mostu, které vytvořil v roce 1707 Jan Brokoff s velkým podílem svého syna Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Uprostřed sousoší je svatá Barbora, po stranách stojí svatá Markéta a svatá Alžběta. Svatá Markéta má v ruce kříž a u jejích nohou se svíjí drak.

Český lid má také řadu pořekadel a pranostik se jménem svaté Markéty, např.:

  • Svatá Markéta vede žence do žita.
  • Svatá Markéta hodila srp do žita.
  • Zapláče-li Markéta, bude dešťů do syta.
  • Na Markétu-li prší, ořechy ze stromu srší.
  • Svatá Markéta velí: „Lidé, okopávejte zelí!"

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 44.]
  2. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. 166–167]
  3. SCHAUBER, Vera a Hans Michael SCHINDLER. Rok se svatými. Vyd. v KN 1. Překlad Vojtěch Pola, Terezie Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, 702 s. ISBN 80-85527-75-8 [Viz str. 368.]
  4. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. 168.]
  5. REMEŠOVÁ, Věra. Ikonografie a atributy svatých. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 71 s. [Viz str. 44.]
  6. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 18. díl. V Praze: J. Otto, 1902. 1026 s. [Viz str. 875.]
  7. http://www.goarch.org/chapel/saints_view?contentid=131
  8. http://www.katolik.cz/kalendar/svaty_den.asp?d=20&m=7&r=2014
  9. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. 167.]
  10. BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 948 s. ISBN 80-7277-024-1 [Viz str. 906.]
  11. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. 168.]
  12. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. 168.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 3. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. [Viz str. 165–169.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]