Ferdinand Maxmilián Brokoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Maxmilián Brokoff
Ferdinand Maxmilián Brokoff
Narození 12. září 1688
Červený Hrádek u Jirkova
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 8. března 1731 (ve věku 42 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání sochař
Rodiče Jan Brokoff
Příbuzní Michal Jan Josef Brokoff
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Maxmilián Brokoff (12. září 1688, Červený Hrádek u Jirkova[1] – 8. březen 1731, Praha[2]) byl český sochař a řezbář, syn sochaře a řezbáře Jana Brokoffa a bratr sochaře a řezbáře Michala Jana Josefa Brokoffa.

Působil hlavně v Praze, kde k nejznámějším dílům patří řada soch na Karlově mostě a náhrobek J. V. Vratislava z Mitrovic, vytvořený za účasti architekta J. B. Fischera z Erlachu. Působil i jinde v Čechách a ve spolupráci s Fischerem také ve Vídni a Slezsku. Spolu s Matyášem Bernardem Braunem je nejvýznamnějším představitelem vrcholného českého barokního sochařství a patří k nejpřednějším českým sochařům vůbec.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Busta sochaře na věži kostela sv. Jiljí v Jirkově, v němž byl 12. září roku 1688 pokřtěn

Narodil se v západních Čechách jako druhý syn Jana Brokoffa. Podobně jako jeho bratr Michal Jan Josef pokračoval v rodinné tradici a vyučil se sochařství v dílně svého otce. V letech 1708–1713 studoval v dílně tehdy slavného kamenosochaře Ondřeje Filipa Quitainera, pravděpodobně od roku 1709 již tvořil samostatně.

Zemřel bezdětný, na souchotiny, obvyklou nemoc sochařů, vyvolanou silikózou, tj. zaprášením plic křemičitým prachem z tesaného kamene. Na tutéž diagnózu zemřeli jeho otec i bratr. V roce 1732 byl Ferdinand pohřben na chrámovém hřbitově kostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě pražském, kde je umístěna také jeho pamětní deska s bustou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Předpokládaný Brokoffův autoportrét ve věku 23 let: mladík s knihou a biretem na sousoší sv. Františka Xaverského z Karlova mostu

Ačkoliv většinu soch z Brokoffovy rodinné dílny signoval obvykle její majitel, otec Jan, je nesporné, že řadu prací nejen pro Karlův most prováděli jeho synové.

Během svých četných cest, Brokoff ve Vídni kolem roku 1714 potkal významného dvorního rakouského architekta Jana Fischera z Erlachu, s nímž pak spolupracoval na významných dílech. Spolu s ním získal zakázky z Vídně a slezské Vratislavi, tvořili však společně i pro Prahu a českou klientelu.

Praha[editovat | editovat zdroj]

Sochy z Karlova mostu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sochy na Karlově mostě.

V českém prostředí jsou známy především jeho sochy na Karlově mostě. Ferdinandu Maxmiliánovi je připisováno autorství či spoluautorství u devíti plastik Karlova mostu, včetně asi nejpopulárnějšího sousoší trinitářských svatých Jana z Mathy, Felixe z Valois a sv. poustevníka Ivana, lidově zvaného podle strážce žaláře Turek na Karlově mostě. Na sousoší jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského, neseného figurami Černocha, Inda a Číňana vytesal tehdy třiadvacetiletý Brokoff klečící figuru s autoportrétem. Další jeho plastika, objednaná jezuitskou kolejí jako protějšek sv. Xaveria pro Karlův most, bylo sousoší sv. Ignáce z Loyoly na zemské sféře nesené ženskými figurami personifikacemi, tehdy známých čtyř světadílů, mezi dvěma ležícími Maury s nápisovými štíty. Tato největší skulptura celého mostu, se z větší části zřítila při povodni v roce 1890 do Vltavy, byla několik let lovena ze dna a ukládána na břeh, ale již nebyla zpět na most osazena. Neúplný originál, na němž chybí postavy dvou jezuitských patronů, rekonstruoval Čeněk Vosmík, je od roku 1908 vystaven v Lapidáriu Národního muzea v Praze Holešovicích.

  • sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou (1707) – účast otce Jana a bratra Michala Brokoffa
  • socha sv. Vojtěcha (1709) – na mostě kopie, originál v sálu Gorlice na Vyšehradě, účast bratra Michala Brokoffa
  • socha sv. Kajetána (1709)
  • sousoší sv. Františka Borgiáše (1710) – v současnosti nahrazováno kopií
  • sousoší sv. Ignáce z Loyoly (1710–1711) – na mostě nahrazen jiným sousoším, poškozený originál v Lapidáriu Národního muzea, k soše dochován model v Muzeu hlavního města Prahy
  • sousoší sv. Františka Xaverského (1711) – na mostě kopie, originál v Lapidáriu Národního muzea
  • sousoší sv. Vincence Ferrerského se sv. Prokopem (1712) – v současnosti nahrazováno kopií
  • socha sv. Víta (1713–1714)
  • sousoší sv. Jana z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem (1714)

Další realizace[editovat | editovat zdroj]

Čechy[editovat | editovat zdroj]

Polsko a Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Krzeszów, socha Mojžíše

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Sochy z Karlova mostu

  • Sv. Barbora se sv. Markétou a sv. Alžbětou

  • Sv. Vojtěch (kopie na mostě)

  • Sv. Kajetán

  • Sv. František Borgiáš (nyní sejmuto)

  • Sv. Ignác z Loyoly (torzo v Lapidáriu NM)

  • Sv. František Xaverský (originál v Lapidáriu NM)

  • Sv. Vincenc Ferrerský se sv. Prokopem (nyní sejmuto)

  • Sv. Vít

  • Sv. Jan z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem

  • Další díla

  • Immaculata z Mariánského sloupu na Hradčanech, Lapidárium NM

  • Maurové jako atlanti na Morzinském paláci, Praha

  • Socha mouřenína z Kounic, Národní galerie

  • Socha sv. Jana Nepomuckého, bazilika sv. Jiří na Pražském hradě

  • Kaple Kalvárie, kostel sv. Havla, Praha

  • Náhrobek Jana V. Vratislava z Mitrovic, kostel sv. Jakuba Většího, Praha

  • Sousoší sv. Huberta s jelenem, dům U zlatého jelena, Praha

  • Socha sv. Víta, Radíč

  • Alegorická socha Vzduchu ze staré radnice, Most

  • Náhrobek Johanna L. Trautsona, kostel sv. Michala, Vídeň

  • Kurfiřtská kaple, katedrála ve Vratislavi

  • Sochy Mojžíše a Papeže na průčelí baziliky v Krzeszówě

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Záznam o křtu v matrice farnosti Jirkov
  2. ↑ Záznam o úmrtí v matrice farnosti Sv. Martina ve zdi
  3. ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1995. S. 91

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof. Ilustrace Josef Ehm. Praha: Odeon, 1976. 321 s. 
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Maxmilián Brokof. Praha: Nákl. čs. výtvarných umělců, 1957. 19 s. [Obr. monografie]. 
  • POLLAK, Oskar. Johann und Ferdinand Maximilian Brokoff : Ein Beitrag zur Geschichte der österreichischen Barockplastik. Praha: Calve, 1910. Dostupné online. (německy) 
  • ŠTĚCH, Václav V. Brokovové. In: Kniha o Praze. Praha: Melantrich, 1933. Dostupné online. S. 41-52. (chybí str. 41)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 191–193. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000400279 | GND: 118857290 | ISNI: 0000 0000 6678 5809 | LCCN: n83142012 | ULAN: 500108077 | VIAF: 69726875 | WorldcatID: lccn-n83142012
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Maxmilián_Brokoff&oldid=16074534“