Ferdinand Maxmilián Brokoff
| Ferdinand Maxmilián Brokoff | |
 Ferdinand Maxmilián Brokoff | |
| Narození |
12. září 1688 Červený Hrádek u Jirkova  České království |
|---|---|
| Úmrtí |
8. března 1731 (ve věku 42 let) Praha České království |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení |
Praha kostel svatého Martina ve zdi |
| Povolání | sochař |
| Rodiče | Jan Brokoff |
| Příbuzní | Michal Jan Josef Brokoff (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Maxmilián Brokoff (12. září 1688, Červený Hrádek u Jirkova[1] – 8. březen 1731, Praha[2]) byl český sochař a řezbář, syn sochaře a řezbáře Jana Brokoffa a bratr sochaře a řezbáře Michala Jana Josefa Brokoffa.
Působil hlavně v Praze, kde k nejznámějším dílům patří řada soch na Karlově mostě a náhrobek J. V. Vratislava z Mitrovic, vytvořený za účasti architekta J. B. Fischera z Erlachu. Působil i jinde v Čechách a ve spolupráci s Fischerem také ve Vídni a Slezsku. Spolu s Matyášem Bernardem Braunem je nejvýznamnějším představitelem vrcholného českého barokního sochařství a patří k nejpřednějším českým sochařům vůbec.[3]
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v západních Čechách jako druhý syn Jana Brokoffa. Podobně jako jeho bratr Michal Jan Josef pokračoval v rodinné tradici a vyučil se sochařství v dílně svého otce. V letech 1708–1713 studoval v dílně tehdy slavného kamenosochaře Ondřeje Filipa Quitainera, pravděpodobně od roku 1709 již tvořil samostatně.
Zemřel bezdětný, na souchotiny, obvyklou nemoc sochařů, vyvolanou silikózou, tj. zaprášením plic křemičitým prachem z tesaného kamene. Na tutéž diagnózu zemřeli jeho otec i bratr. V roce 1732 byl Ferdinand pohřben na chrámovém hřbitově kostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě pražském, kde je umístěna také jeho pamětní deska s bustou.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv většinu soch z Brokoffovy rodinné dílny signoval obvykle její majitel, otec Jan, je nesporné, že řadu prací nejen pro Karlův most prováděli jeho synové.
Během svých četných cest, Brokoff ve Vídni kolem roku 1714 potkal významného dvorního rakouského architekta Jana Fischera z Erlachu, s nímž pak spolupracoval na významných dílech. Spolu s ním získal zakázky z Vídně a slezské Vratislavi, tvořili však společně i pro Prahu a českou klientelu.
Praha[editovat | editovat zdroj]
Sochy z Karlova mostu[editovat | editovat zdroj]
V českém prostředí jsou známy především jeho sochy na Karlově mostě. Ferdinandu Maxmiliánovi je připisováno autorství či spoluautorství u devíti plastik Karlova mostu, včetně asi nejpopulárnějšího sousoší trinitářských svatých Jana z Mathy, Felixe z Valois a sv. poustevníka Ivana, lidově zvaného podle strážce žaláře Turek na Karlově mostě. Na sousoší jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského, neseného figurami Černocha, Inda a Číňana vytesal tehdy třiadvacetiletý Brokoff klečící figuru s autoportrétem. Další jeho plastika, objednaná jezuitskou kolejí jako protějšek sv. Xaveria pro Karlův most, bylo sousoší sv. Ignáce z Loyoly na zemské sféře nesené ženskými figurami personifikacemi, tehdy známých čtyř světadílů, mezi dvěma ležícími Maury s nápisovými štíty. Tato největší skulptura celého mostu, se z větší části zřítila při povodni v roce 1890 do Vltavy, byla několik let lovena ze dna a ukládána na břeh, ale již nebyla zpět na most osazena. Neúplný originál, na němž chybí postavy dvou jezuitských patronů, rekonstruoval Čeněk Vosmík, je od roku 1908 vystaven v Lapidáriu Národního muzea v Praze Holešovicích.
- sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou (1707) – účast otce Jana a bratra Michala Brokoffa
- socha sv. Vojtěcha (1709) – na mostě kopie, originál v sálu Gorlice na Vyšehradě, účast bratra Michala Brokoffa
- socha sv. Kajetána (1709)
- sousoší sv. Františka Borgiáše (1710) – v současnosti nahrazováno kopií
- sousoší sv. Ignáce z Loyoly (1710–1711) – na mostě nahrazen jiným sousoším, poškozený originál v Lapidáriu Národního muzea, k soše dochován model v Muzeu hlavního města Prahy
- sousoší sv. Františka Xaverského (1711) – na mostě kopie, originál v Lapidáriu Národního muzea
- sousoší sv. Vincence Ferrerského se sv. Prokopem (1712) – v současnosti nahrazováno kopií
- socha sv. Víta (1713–1714)
- sousoší sv. Jana z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem (1714)
Další realizace[editovat | editovat zdroj]
- Nové Město, roh Vodičkovy a Navrátilovy, portál z domu U Hopfenštoků (1710) – účast bratra Michala Brokoffa
- Hradčany, Národní galerie - Schwarzenberský palác, sousoší Herkula s Kerberem z Kolowratské zahrady (kol. 1710)
- Malá Strana, Nerudova, Morzinský palác, Maurové držící balkon, busty Dne a Noci na portálech, sochy čtyř světadílů na atice (1714)
- Zlíchov, socha sv. Jana Nepomuckého u kostela sv. Filipa a Jakuba (po 1714)
- Malá Strana, Maltézské náměstí, sousoší sv. Jana Křtitele s anděly (1714–1715)
- Staré Město, kostel sv. Jakuba, náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic (1714–1716) – podle návrhu Johanna B. Fischera z Erlachu
- Hradčany, Zámecké schody, socha sv. Jana Sarkandera (1715) – po polovině 18. stol. přepracována na sochu sv. Filipa Neri, účast bratra Michala Brokoffa
- Malá Strana, Říční, socha sv. Jana Nepomuckého u kostela sv. Jana Křtitele na Prádle (1715) – účast bratra Michala Brokoffa
- Smíchov, hřbitov Malvazinky, sochy Salvátora, sv. Filipa a Jakuba v arkádách ohradní zdi (po 1715) – pocházejí ze zbořeného kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově
- Staré Město, kostel svatého Haštala, dřevěné sochy Pašijového cyklu (Ukřižování, Nesení kříže, Bičování, Kristus v Getsemanech) (1716)
- Staré Město, kostel svatého Havla, oltář sv. Kříže, sochy evangelistů v rozích a andělé na oblouku v kapli Kalvárie (1719–1720)
- Staré Město, kostel svatého Jiljí, oltář sv. Kateřiny Sienské (kol. 1720)
- Hradčany, bazilika svatého Jiří, socha sv. Jana Nepomuckého s andílky nad portálem kaple (1721–1722)
- Staré Město, kostel sv. Šimona a Judy, výzdoba varhan (1723–1724) – dílna
- Hradčany, Hradčanské náměstí, Mariánský morový sloup (1724–1731) – sochy Immaculaty, sv. Petra, Pavla, Karla Boromejského a Alžběty, ostatní sochy od Františka I. Weisse
- Staré Město, Dušní, sousoší sv. Jana Nepomuckého jako almužníka u kostela sv. Ducha (kol. 1725)
- Malá Strana, Tomášská, dům U zlatého jelena, sousoší sv. Huberta s jelenem a tři busty imperátorů na atice (1726)
- Malá Strana, kostel svatého Tomáše, postříbřené plastiky sv. Augustina, Moniky a Ludmily na hlavním oltáři (1730) – původně jako modely pro větší sochy, ostatní sošky od Ignáce Millera
Čechy[editovat | editovat zdroj]
- Radíč, sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Víta před zámeckou kaplí (1715)
- Most, alegorická socha Vzduchu z cyklu Živlů před magistrátem (1715–1718) – původně na pilířích zbořené radnice, ostatní sochy cyklu od Jana Brokoffa
- Kounice, sochy dvou mouřenínů před vstupem do zámku (1718–1719) – sochy byly nahrazeny kopiemi a originály jsou vystaveny Národní galerií ve Schwarzenberském paláci
- Petrovice u Rakovníka, kostel Navštívení P. Marie, sochy světců v nikách (kol. 1720) – od Brokoffa jsou sv. Matouš, Marek, Jan a Jan Nepomucký, ostatní prací dílny
- Skřivany, kostel sv. Anny, socha sv. Petra (po 1720) – v současnosti je socha zapůjčena do expozice MUBASO v Chrudimi
- Kovářov na Písecku, socha sv. Jana Nepomuckého (1722) a sousoší Kalvárie (1732) – sochy Kalvárie osazeny po sochařově smrti dílnou
- Mělník, kostel sv. Petra a Pavla, sousoší Snímání z kříže (po 1724)
- Hořín u Mělníka, socha sv. Jana Nepomuckého u zámku (1725)
- Duchcov, panský špitál, oltář sv. Kříže v kapli (1725) – po zboření špitálu bylo sousoší umístěno společně s Reinerovou freskou a Braunovými sochami v novém pavilonu v parku
- Slepotice, kostel Povýšení sv. Kříže, sousoší Kalvárie (po 1725) – v současnosti je sousoší začleněno do expozice MUBASO v Chrudimi
- Děčín, zámecká sýpka, sochy tzv. Turka a Rolníka v nikách průčelí (1725–1726)
Polsko a Rakousko[editovat | editovat zdroj]
SDC11411.JPG)
- Vratislav, kostel sv. Alžběty, náhrobek Johanna Georga Wolfa (1721–1723) – podle návrhu Josepha E. Fischera z Erlachu
- Vratislav, katedrála, sochařská výzdoba tzv. Kurfiřtské kaple (do 1722)
- Krzeszów, sochy Mojžíše a Papeže po stranách hlavního portálu baziliky benediktinského kláštera (1729–1730) – ostatní sochy vytvořeny snad podle Brokoffových modelů
- Vídeň, kostel sv. Michala (Michaelerkirche), náhrobek Johanna Leopolda Trautsona (do 1727) – podle návrhu Josepha E. Fischera z Erlachu
- Vídeň, kostel sv. Karla Boromejského (Karlskirche), model pro hlavní oltář (1728) – oltář vytvořen v letech 1729–1730 vídeňskými řemeslníky, model se nezachoval
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
- Sochy z Karlova mostu
Sv. Barbora se sv. Markétou a sv. Alžbětou
Sv. Vojtěch (kopie na mostě)
Sv. Kajetán
Sv. František Borgiáš (nyní sejmuto)
Sv. Ignác z Loyoly (torzo v Lapidáriu NM)
Sv. František Xaverský (originál v Lapidáriu NM)
Sv. Vincenc Ferrerský se sv. Prokopem (nyní sejmuto)
Sv. Vít
Sv. Jan z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem
- Další díla
Immaculata z Mariánského sloupu na Hradčanech, Lapidárium NM
Maurové jako atlanti na Morzinském paláci, Praha
Socha mouřenína z Kounic, Národní galerie
Socha sv. Jana Nepomuckého, bazilika sv. Jiří na Pražském hradě
Kaple Kalvárie, kostel sv. Havla, Praha
Náhrobek Jana V. Vratislava z Mitrovic, kostel sv. Jakuba Většího, Praha
Sousoší sv. Huberta s jelenem, dům U zlatého jelena, Praha
Socha sv. Víta, Radíč
Alegorická socha Vzduchu ze staré radnice, Most
Náhrobek Johanna L. Trautsona, kostel sv. Michala, Vídeň
Kurfiřtská kaple, katedrála ve Vratislavi
Sochy Mojžíše a Papeže na průčelí baziliky v Krzeszówě
,_Praha_1,_Tom%C3%A1%C5%A1sk%C3%A1_4,_Mal%C3%A1_Strana_-_sv._Hubert_(F.M._Brokoff).JPG)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Záznam o křtu v matrice farnosti Jirkov
- ↑ Záznam o úmrtí v matrice farnosti Sv. Martina ve zdi
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1995. S. 91
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof. Ilustrace Josef Ehm. Praha: Odeon, 1976. 321 s.
- BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Maxmilián Brokof. Praha: Nákl. čs. výtvarných umělců, 1957. 19 s. [Obr. monografie].
- POLLAK, Oskar. Johann und Ferdinand Maximilian Brokoff : Ein Beitrag zur Geschichte der österreichischen Barockplastik. Praha: Calve, 1910. Dostupné online. (německy)
- ŠTĚCH, Václav V. Brokovové. In: Kniha o Praze. Praha: Melantrich, 1933. Dostupné online. S. 41-52. (chybí str. 41)
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 191–193.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Maxmilián Brokoff ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Maxmilián Brokoff
- F. M. Brokof na stránkách Pražské informační služby
- Zastavení s F. M. Brokoffem a Zastavení druhé s F. M. Brokoffem – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem
- [1]Informační systém abART:Ferdinand Maxmilián Brokoff
