Bazilika svatého Jiří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bazilika svatého Jiří
Bazilika Svatého Jiří-Prague.JPG

Bazilika svatého Jiří

Místo
stát Česko Praha-Hradčany
zeměpisné souřadnice 50°5′28,39″ s. š., 14°24′9,49″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
provincie Česká církevní provincie
diecéze Arcidiecéze pražská
vikariát První pražský vikariát
farnost Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiří Praha - Hradčany (zrušena)
status Kostel (bazilika)
Architektonický popis
stavební sloh Románská architektura, gotika, baroko
výstavba založeno kolem roku 920
Specifikace
šířka
stavební materiál kámen, zdivo
Odkazy

Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě je jeden z nejstarších českých kostelů a pohřebiště Přemyslovců, u kterého byl založen první český klášter svatého Jiří.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bazilika sv. Jiří – barokní průčelí s kaplí Jana Nepomuckého (vpravo)
Interiér románské části baziliky sv. Jiří

Kostel založil Vratislav I. asi roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a byl v něm také pohřben. Vysvěcen byl až roku 925 u příležitosti přenesení ostatků svaté LudmilyTetína. Poselství dcery Boleslava I. Mlady do Říma bylo završeno roku 973 zřízením pražského biskupství při nedaleké rotundě sv. Víta, zatímco při bazilice byl založen klášter benediktinek, jehož první abatyší se Mlada stala. Jako zakladatel kláštera byl uctíván bratr Mlady, kníže Boleslav II., který zde byl pohřben.

Kostel s klášterem vyhořel za obléhání Prahy Konrádem Znojemským roku 1142 a byly znovuvybudovány druhou zakladatelkou kláštera abatyší Bertou. Další obnova probíhala za Přemyslovny abatyše Anežky, která nechala mj. přistavět kapli sv. Ludmily jižně vedle kněžiště baziliky. V době vymření Přemyslovců a nástupu Lucemburků byla abatyší Přemyslovna Kunhuta. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě baziliky i kláštera, se kterými zřejmě souvisela objednávka bronzové sochy sv. Jiří.

Klášter byl zpustošen za husitských válek a opět obnovován po návratu benediktinek za Zikmunda Lucemburského. Na začátku 16. století byl zbudován nový jižní portál. Při požáru roku 1541 bazilika opět vyhořela a při následných opravách byly nově vyzděny klenby a helmice věží.

Ve druhé polovině 17. století získala bazilika dnešní západní barokní fasádu, v roce 1722 přibyla ještě nová kaple sv. Jana Nepomuckého. Následovaly jen méně významné úpravy.

Při obnově v letech 1897-1908 byl puristicky obnoven středověký vzhled interiéru a odstraněna většina pozdějších prvků.

Popis[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou průčelí a některých prvků interiéru si kostel uchoval svůj románský charakter daný přestavbou po požáru Pražského hradu v roce 1142. Vlastní kostel je trojlodní bazilika se dvěma věžemi v průčelí, čtvercovým kněžištěm s apsidou a trojlodní kryptou.

Základní uspořádání trojlodí s úzkými bočními loděmi má zřejmě svůj původ v 10. století. Dle bádání založeného na archeologickém průzkumu I. Borkovského by z Vratislavovy doby mělo být zdivo absid a části lodi a nepatrně mladší přístavek jižní kaple určené pro svatou Ludmilu. Ještě z 10. století, z přestavby po založení kláštera, by pak mohlo být zdivo trojlodí až po kruchtu na západě. Novější, revizní archeologický průzkum se přiklání k starším závěrům J. Cibulky a Anežky Merhautové, že nadzemní zdivo vzniklo z velké části až po požáru roku 1142, i když do jisté míry napodobovalo původní stavbu.[1]. Tehdy vznikly také arkádové ochozy nad bočními loděmi.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Barokní průčelí bylo dostavěno koncem 17. století a je nejspíše dílem Francesca Carattiho. Sochy na průčelí vytvořil Jan Jiří Bendl. Vlevo je socha princezny Mlady, která drží korunu jako symbol toho, že abatyše jiřského kláštera měly v pozdější době právo korunovat české královny. Vpravo je socha Vratislava I., který jako zakladatel drží model kostela. Ve štítě je reliéf zobrazující sv. Jiřího válčícího s drakem. Pod ním je monogram S.G. (sanctus Georgius) a ještě níže mezi sochami iluzívní okno (namalované technikou trompe-l'œil). V letech 17181722 byla významných českým architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou přistavěna kaple svatého Jana Nepomuckého. Sochu světce s anděly vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff. Dnešní vzhled, který do značné míry odpovídá podobě baziliky ve 12. století, dal bazilice v letech 18881918 významný puristický architekt Ludvík Lábler.

Vnitřní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Pro hlavní oltář namaloval Jan Jiří Heinsch v 80. letech 17. století obraz Nanebevzetí Panny Marie. Kaple svaté Ludmily a část nástěnných maleb pochází z 12. století. Dosud jsou zachovány nástěnné malby Nebeského Jeruzaléma a postavy Ježíše Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty na klenbě kněžiště a kaple Panny Marie a v její apsidě.

Kaple svatého Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Lidské ostatky umístěné v oltáři kaple sv. Jana Nepomuckého. Byly přivezeny z Říma a údajně se jedná o sv. Theodoru

K západnímu průčelí kostela byla v letech 17171722 na obdélném půdorysu vybudována barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Byla postavena tehdejším kapitulním stavitelem Filipem Spannbruckerem[2] a její stavba byla financována svatovítským kapitulním děkanem Janem Ludvíkem Steyerem, který spolu s tehdejší svatojiřskou abatyší Františkou Helenou a převorkou Rosinou položil dne 11. června 1717 její základní kámen. Kaple byla vysvěcena 10. května 1722 svatovítským kanovníkem Janem Rudolfem Šporkem.[3] Hlavní freska v kupoli představující glorifikaci sv. Jana Nepomuckého s českými patrony byla mylně připisována Václavu Vavřinci Reinerovi, ten je ale pouze autorem velmi kvalitního hlavního oltářního obrazu sv. Jana Nepomuckého s andělem, který mu přináší mučednickou palmu.[4] V mense oltáře je umístěna skleněná skřínka s  lidkými kostmi. Tyto ostatky byly údajně přivezeny z Říma a mají patřit jisté sv. Theodoře.[3]

Pohřbení v bazilice[editovat | editovat zdroj]

  • Hlavní loď
    • Uprostřed hlavní lodi před vchodem do krypty jsou 3 hrobky vedle sebe. Zleva:
    • 1. pravděpodobně kníže Jaromír (+ 1035), hrob je lemovaný kutou barokní mříží.
    • 2. kníže Boleslav II. Pobožný (+ 999, podle Ivana Borkovského) nebo Oldřich (+ 1034, podle Emanuela Vlčka).
    • 3. Tumba zakladatele kostela knížete Vratislava I. (+ 921) je vystavěna z opukových desek a má nástavec ve tvaru domečku s gotickými malbami (postavy a erby) z 15. století. Na východní straně domečku je zobrazen Vratislav I. držící model kostela a latinský nápis: Hic iacet beatus Vratislaus, pater S. Venceslai, fundator hujus ecclesie (v českém překladu: Zde leží blahoslavený Vratislav, otec svatého Václava, zakladatel tohoto kostela). Na západní straně je vyobrazena Mlada, jak předává biskupskou berlu prvnímu pražskému biskupu Dětmarovi.
  • Kaple sv. Ludmily (jižně od kněžiště)
    • Svatá Ludmila byla zavražděna na příkaz kněžny Drahomíry Vikingy Tunnou a Gommonem v Tetíně v roce 921. V roce 925 byly její ostatky převezeny do baziliky sv. Jiří. Ve třetí čtvrtině 14. století byla zřízena kamenná náhrobní tumba, autorem sochy ležící světice se závojem kolem krku a stojících světců a světic v arkádových polích byl patrně některý sochař Parléřovské huti.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vlček (2000), s. 139-140
  2. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha : Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 138.  
  3. a b NOWAK, Ignaz Eugen. Erinnerungen an Sanct Georg. Prag : [s.n.], 1836. S. 10-11.  
  4. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha : Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 145 a 147.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Chrám sv. Jiří, s. 77-94.  
  • Ivan BORKOVSKÝ: Bazilika a klášter sv. Jiří na Pražském hradě. Academia Praha 1962.
  • Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě. Academia Praha 1967
  • Kapla a hrob sv. Ludmily při chrámu sv. Jiří na hradě Pražském. Praha : Rohlíček, 1858. Popis a plánek fresek v kapli sv. Ludmily v bazilice sv. Jiří s modlitbou ke sv. Ludmile.. Dostupné online.  
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha : Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola Pověsti o kostele sv. Jiří na hradě pražském, s. 57-59.  
  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha : Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2.  
  • ZAP, Karel Vladislav. Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze. Praha : Kober, 1868. Dostupné online. - kapitola Kostel sv. Jiří.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]