Bazilika svatého Jiří

Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě je jeden z nejstarších českých kostelů a pohřebiště Přemyslovců, u kterého byl založen první český klášter svatého Jiří.

Bazilika svatého Jiří
Bazilika svatého Jiří
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Hradčany
Souřadnice	50°5′28″ s. š., 14°24′7,99″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	pražská
Vikariát	I. pražský
Farnost	Praha-Hradčany
Status	filiální kostel
Zasvěcení	svatý Jiří
Architektonický popis
Stavební sloh	románský gotika baroko
Výstavba	založeno kolem roku 920
Specifikace
Stavební materiál	kámen, zdivo
Další informace
Kód památky	11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Bazilika sv. Jiří – barokní průčelí s kaplí Jana Nepomuckého (vpravo)

Interiér románské části baziliky sv. Jiří

Baziliku založil Vratislav I. asi roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a byl v něm také pohřben. Vysvěcen byl až roku 925 u příležitosti přenesení ostatků svaté Ludmily z Tetína. Poselství dcery Boleslava I. Mlady do Říma bylo završeno roku 973 zřízením pražského biskupství při nedaleké rotundě sv. Víta, zatímco při bazilice byl založen klášter benediktinek, jehož první abatyší se Mlada stala. Jako zakladatel kláštera byl uctíván bratr Mlady, kníže Boleslav II., který zde byl pohřben.

Kostel s klášterem vyhořel za obléhání Prahy Konrádem Znojemským roku 1142 a byly znovuvybudovány druhou zakladatelkou kláštera abatyší Bertou. Další obnova probíhala za Přemyslovny abatyše Anežky, která nechala mj. přistavět kapli sv. Ludmily jižně vedle kněžiště baziliky. V době vymření Přemyslovců a nástupu Lucemburků byla abatyší Přemyslovna Kunhuta. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě baziliky i kláštera, se kterými zřejmě souvisela objednávka bronzové sochy sv. Jiří.

Klášter byl zpustošen za husitských válek a opět obnovován po návratu benediktinek za Zikmunda Lucemburského. Na začátku 16. století byl zbudován nový jižní portál. Při požáru roku 1541 bazilika opět vyhořela a při následných opravách byly nově vyzděny klenby a helmice věží.

Ve druhé polovině 17. století získala bazilika dnešní západní barokní fasádu, v roce 1722 přibyla ještě nová kaple sv. Jana Nepomuckého. Následovaly jen méně významné úpravy.

Při obnově v letech 1897–1908 byl puristicky obnoven středověký vzhled interiéru a odstraněna většina pozdějších prvků.

Popis

S výjimkou průčelí a některých prvků interiéru si kostel uchoval svůj románský charakter daný přestavbou po požáru Pražského hradu po roce 1142. Vlastní kostel je trojlodní bazilika se dvěma věžemi umístěnými výrazně východně, na konci obou bočních lodí, kde začíná čtvercové kněžiště, zakončené apsidou; pod kněžištěm je pak trojlodní krypta. Severní, subtilnější věž je nazývána Eva, kdežto jižní, mohutnější, pak Adam – ta se tyčí nad přistavenou kaplí s malou předsíňkou a apsidou.

Interiér s tumbou českého knížete Vratislava I.

Základní uspořádání trojlodí s úzkými bočními loděmi má zřejmě svůj původ v 10. století. Dle bádání založeného na archeologickém průzkumu I. Borkovského by z Vratislavovy doby mělo být zdivo apsid, části lodi a nepatrně mladší přístavek podvěžní kaple určené pro ostatky sv. Ludmily. Ještě z 10. století, z přestavby po založení kláštera, by pak mohlo být zdivo trojlodí až po kruchtu na západě. Novější, revizní archeologický průzkum se přiklání k starším závěrům J. Cibulky a Anežky Merhautové, že nadzemní zdivo vzniklo z velké části až po požáru roku 1142, i když do jisté míry napodobovalo původní stavbu. Tehdy vznikly také arkádové ochozy nad bočními loděmi.

Exteriér

Barokní průčelí bylo dostavěno koncem 17. století a je nejspíše dílem Francesca Carattiho. Sochy na průčelí vytvořil Jan Jiří Bendl. Vlevo je socha princezny Mlady, která drží korunu jako symbol toho, že abatyše jiřského kláštera měly v pozdější době právo korunovat české královny. Vpravo je socha Vratislava I., který jako zakladatel drží model kostela. Ve štítě je reliéf zobrazující sv. Jiřího válčícího s drakem. Pod ním je monogram S.G. (sanctus Georgius) a ještě níže mezi sochami iluzívní okno (namalované technikou trompe-l'œil). V letech 1718 až 1722 byla významných českým architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou přistavěna kaple svatého Jana Nepomuckého. Sochu světce s anděly vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff. Dnešní vzhled, který do značné míry odpovídá podobě baziliky ve 12. století, dal bazilice v letech 1888 až 1918 významný puristický architekt Ludvík Lábler.

V kontrastu s barokní podobou průčelí je pohled na stavbu z jihu, který ukazuje raně středověké rysy stavby. Původní hladká stěna jižní lodi byla konstruována metodou rovnání opukových kvádříků. Takové zdivo je použito i u zbytku dochovaných středověkých částí baziliky. Na původní jižní boční lodi byl v období renesance dodatečně vykonstruován portál.

Portál od Benedikta Rejta byl osazen do jižní stěny boční lodi na místě původního románského vstupu.. Jedná se o významnou ukázku rané renesance z doby kolem roku 1500, která vykazuje zcela jiné tvarosloví než zbytek jižní fasády. Portál sestává ze dvou do sebe vložených edikul, jeho kompozice celkově čerpá z italských renesančních vzorů, zejména ze středoitalské architektury quattrocenta. Vidíme zde klasické antické sloupy s korintskými hlavicemi, architráv a tympanon s reliéfem svatého Jiří bojujícího s drakem. Krom systému edikul je místo klasické archivolty je použit půlkruhový nástavec, což představuje určité odstoupení od čistě antického schématu a současně ukazuje adaptaci italských forem v domácím prostředí. Volutové hlavice, ačkoliv bohatě zdobené, nám naznačují, že kameník pracoval se zprostředkovanou předlouhou, tudíž úplně neporozuměl prostorové logice tvarosloví a dochází zde k dalším odchylkám od antické předlohy. Tato stylová nejasnost je pro ranou renesanci na našem území typická.

Inspirace italským prostředím je patrná i na detailech jakou jsou dekorativní krabovité listy ve cviklech portálu, pravděpodobně původně ze střední Itálie, konkrétně jde ornamentální motivy z urbinské a florentské architektury 15. století.

Podhledová část – „strop“ - portálu je pokryt kazetováním s rozetami Stejný kazetovaný motiv se objevuje i na spodní části kladí vnitřní edikuly. Samotný vstupní otvor pro dveře má obdélníkový tvar s nesymetrickým profilovaným rámcem.

Do portálu je vsazen opukový reliéf, který zobrazuje svatého Jiří při boji s drakem. Patron baziliky je zde vyobrazen jako křesťanský rytíř potírající zlo a svým výtvarným pojetím i tématem reliéf navazuje na tradici dřívějších monumentálních tympanonů ze středověkých katedrál. Vyobrazení mohlo mít navíc symbolický význam, odkazovalo pravděpodobně na mladého panovníka Ludvíka Jagellonského, nástupce Vladislava, který měl zemi chránit před tehdejším tureckým nebezpečím, čímž reliéf propojil inspiraci tradičním středověkým námětem s tehdy aktuální politickou situací.

Jižní fasáda, renesanční portál a jižní věž

Celková kompozice portálu naznačuje, že tento prostup měl fakticky představovat triumfální oblouk. K neobvyklému architektonickému řešení mohlo dojít tak, že tvůrce z Riedovy huti pracoval s grafickou předlohou volně stojícího triumfálního oblouku. Z ní však nesprávně pochopil prostorové uspořádání a objekt mylně interpretoval jako portál přisazený ke stěně. Tím se vysvětluje také specifická funkce kazetového podhledu v ostění mezi oběma edikulami. Tento prvek měl s největší pravděpodobností napodobit kazetování skutečného triumfálního oblouku, které však stavitel pouze mechanicky převzal z předlohy zachycené v perspektivní zkratce.

Nesourodost portálu jako celku se zbytkem fasády ilustruje i fakt že portál částečně překrývá jedno z původních oken jižní fasády.

Okna směrem do hlavní lodi a k jižní tribuně kostela, ač typologicky podobná, byla pravděpodobně vystavěna ve dvou etapách, čemuž napovídá porušení ve vazbě opukového zdiva, což potvrzuje i ustoupení zdiva vlevo od portálu. Podle všeho mohla být část kostela od ústupku podobně jako některá okna dostavena dodatečně. O jednotlivých etapách výstavby svědčí i nejednotnost použitých kvádříků, lišících se ve velikosti, opracovanosti i barvě. Na vině nejsou pouze přestavby, ale také eroze či využitými obklady v průběhu historie. Při restauracích ve 20. století byly navíc použity i různé materiály mimo opuku – jako pískovec, to můžeme ale pozorovat primárně v interiéru.

Čtvercový presbytář s apsidou, vystavěný nad obdobně řešenou kryptou, byl při restauraci výrazně přiblížen své původní románské podobě. Došlo ke zpevnění základů krypty, kde byly objeveny fragmenty románských hlavic a sloupků. Vnější stěny člení lizény, na apsidě propojené obloučkovým vlysem, zubořezem a římsou. Původní románská okna se dochovala především na jižní straně krypty, ostatní byla rekonstruována podle nalezených částí.

Východní fasáda, zakončení kaple sv. Ludmily

Během obnovy byl z větší části rekonstruován také povrch krypty a presbytáře, přičemž se potvrdilo, že štít hlavní lodi je převážně původní. Objevena byla i původní krytina apsidy z opukových desek. Severní apsida boční lodi s drobným půlkruhovým okénkem byla rovněž upravena do původní podoby.

Východní část kostela dnes obklopuje malý dvůr uzavřený klášterními budovami. Klášter navazoval na severní stranu baziliky a soustředil se kolem dvou nádvoří. Součástí severního křídla je i severní věž baziliky, architektonicky podobná jižní věži. V přízemí je otevřena gotickými arkádami, aby navazovala na prostor ambitu. Dochoval se zde také románský portál s raně středověkou ornamentální malbou.

Obě věže jsou řešeny jako mohutné hranoly z již zmiňovaného kvádříkového zdiva a zakončeny jehlanovitou špičkou. Směrem k vrcholku jsou odlehčeny dvěma patry sdružených románských oken, doplněnými o obloučkový vlys

Kontrast k románské apsidě tvoří na východní straně baziliky zakončení kaple svaté Ludmily. To je vystavěno v gotickém slohu, což je patrné z jeho polygonálního tvaru, využití opěrných pilířů a oken ukončených lomenými oblouky.

Severní stěna hlavní lodi byla při restauraci upravena obdobně jako jižní část a pravděpodobně byla původně členěna obloučkovým vlysem.

Vnitřní zařízení

Pro hlavní oltář namaloval Jan Jiří Heinsch v 80. letech 17. století obraz Nanebevzetí Panny Marie. Kaple svaté Ludmily a část nástěnných maleb pochází z 12. století. Dosud jsou zachovány nástěnné malby Nebeského Jeruzaléma a postavy Ježíše Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty na klenbě kněžiště a kaple Panny Marie a v její apsidě.

Zapsal dne 15. 12. 1887 František Slavomír Štěpánek – učitel národní v kronice Kopanského mlýna.

Za mého dětského věku od r. 1824 až do r. 1848 panoval v Statenicích rod hrabat Khünburgův, z nichž jeden, arcibiskup pražský, Khünburg, pomohl blahoslaveného Jana Nepomuckého roku 1729 za svatého prohlásiti. Ten daroval do kaple zámecké ve Statenicích obrazy ze zrušeného kláštera sv. Jiří a sice :

1. Obraz pána Krista ukřižovaného na plátně, jenž činil zázraky na hoře Tábor u Klokot kdež Mikuláš z Husy držíval shromážděnému lidu řeči k válkám husitským.

2. Obraz řecký sv. Ambrože

3. Obraz původní Rafaelova snímání těla z kříže umučeného Ježíše Krista.

4. Obraz sv. Ludmily na oltáři jediném, jest na plátně malován od Karla Škréty. Kaple jest v přízemí po levé straně když se vejde na dvůr do zámečku poslední dveře.

Kaple svatého Jana Nepomuckého

Lidské ostatky umístěné v oltáři kaple sv. Jana Nepomuckého. Byly přivezeny z Říma a údajně se jedná o sv. Theodoru

K jihozápadnímu nároží kostela byla v letech 1717–22 na mírně obdélném půdorysu přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, tvořící s průčelím baziliky jednolitý slohový celek. Kaple byla postavena tehdejším kapitulním stavitelem Filipem Spannbruckerem a její stavba byla financována svatovítským kapitulním děkanem Janem Ludvíkem Steyerem, který spolu s tehdejší svatojiřskou abatyší Františkou Helenou a převorkou Rosinou položil dne 11. června 1717 její základní kámen. Kaple byla vysvěcena 10. května 1722 svatovítským kanovníkem Janem Rudolfem Šporkem. Hlavní freska v kupoli představující glorifikaci sv. Jana Nepomuckého s českými patrony byla mylně připisována Václavu Vavřinci Reinerovi, ten je ale pouze autorem velmi kvalitního hlavního oltářního obrazu sv. Jana Nepomuckého s andělem, který mu přináší mučednickou palmu. V mense oltáře je umístěna skleněná skřínka s lidskými kostmi. Tyto ostatky byly údajně přivezeny z Říma a mají patřit jisté sv. Theodoře.

Pohřbení v bazilice

• Hlavní loď

  Uprostřed hlavní lodi před vchodem do krypty jsou 3 hrobky vedle sebe. Zleva:

  1. pravděpodobně kníže Jaromír († 1035), hrob je lemovaný kutou barokní mříží.
  2. kníže Boleslav II. Pobožný († 999, podle Ivana Borkovského) nebo Oldřich († 1034, podle Emanuela Vlčka).
  3. Tumba zakladatele kostela knížete Vratislava I. († 921) je vystavěna z opukových desek a má nástavec ve tvaru domečku s gotickými malbami (postavy a erby) z 15. století. Na východní straně domečku je zobrazen Vratislav I. držící model kostela a latinský nápis: Hic iacet beatus Vratislaus, pater S. Venceslai, fundator hujus ecclesie („Zde leží blahoslavený Vratislav, otec svatého Václava, zakladatel tohoto kostela“). Na západní straně je vyobrazena Mlada, jak předává biskupskou berlu prvnímu pražskému biskupu Dětmarovi.
• Kaple sv. Ludmily (jižně od kněžiště)

  Svatá Ludmila byla zavražděna na příkaz kněžny Drahomíry vikinskými družiníky Tunnou a Gommonem na Tetíně v roce 921. V roce 925 byly její ostatky převezeny do baziliky sv. Jiří. Ve třetí čtvrtině 14. století byla zřízena kamenná náhrobní tumba, autorem sochy ležící světice se závojem kolem krku a stojících světců a světic v arkádových polích byl patrně některý sochař parléřovské huti.

  

  Odlitek plastiky ležící postavy kněžny Ludmily z gotického náhrobku, vystavený v Bazilice svatého Jiří

Galerie

• 
  Večerní bazilika
• 
  Bazilika sv. Jiří, románská jižní fasáda a jižní věž
• 
  Pohled z katedrály sv. Víta na baziliku v r. 1867
• 
  Pohled z katedrály na snímku z roku 2005
• 
  Detail motivu svatého Jiří nad portálem
• 
  Tumba českého knížete Vratislava I.

Odkazy

Literatura

• EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Chrám sv. Jiří, s. 77–94. 
• Ivan BORKOVSKÝ: Bazilika a klášter sv. Jiří na Pražském hradě. Academia, Praha 1962.
• Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě. Academia, Praha 1967
• Kapla a hrob sv. Ludmily při chrámu sv. Jiří na hradě Pražském. Praha: Rohlíček, 1858. Dostupné online. Popis a plánek fresek v kapli sv. Ludmily v bazilice sv. Jiří s modlitbou ke sv. Ludmile.. 
• KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola Pověsti o kostele sv. Jiří na hradě pražském, s. 57–59. 
• VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. 
• ZAP, Karel Vladislav. Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze. Praha: Kober, 1868. Dostupné online. - kapitola Kostel sv. Jiří, s. 28–30. 
• LAKOMÝ, Zdeněk. Architektura: Učebnice pro 4. roč. stř. prům. škol stavebních. Praha: SNTL, 1967, s. 48. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ea0e9140-1812-11e6-9fc8-005056825209 S. 48
• BRABCOVÁ, Anna. Vlivy Pražské Stavební Huti Benedikta rieda na Raně Renesanční portály ve středních čechách. Digitální repozitář UK [online]. 1 January 1970. [Accessed 17 May 2026]. Available from: https://dodo.is.cuni.cz/handle/20.500.11956/50799?show=full

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bazilika svatého Jiří na Wikimedia Commons
• Jiří sv. kostel ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Autoritní data	LCCN: n50068428 LNB: 000308891 SUDOC: 094342458 VIAF: 153577694

Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Křesťanství | Pražský hrad