Lví dvůr
| Lví dvůr | |
|---|---|
 Pohled od severozápadu | |
| Účel stavby | |
původně menažerie | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance |
| Architekt | Ulrico Aostalli de Sala |
| Výstavba | 1581–1583 |
| Přestavba | po 1757, 1967–1972, 1994-1995 |
| Stavebník | Rudolf II. |
| Současný majitel | Česká republika |
| Poloha | |
| Adresa | U Prašného mostu čp.51/IV, č.o.6, Praha 1–Hradčany ,  Česko |
| Ulice | U Prašného mostu |
| Souřadnice | 50°5′34,45″ s. š., 14°23′54,93″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lví dvůr je renesanční rohová budova čp. 51/IV, č.o. 6 s ohradní zdí na nároží ulic Mariánské hradby a U Prašného mostu v Praze 1 na Hradčanech, součást základní sídelní jednotky Pražský hrad, od roku 1964 chráněné jako Národní kulturní památka. V současné době slouží jako restaurace.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pozemek Lvího dvora (číslo 716) patřil ke Královské zahradě, kterou na parcelách č. 709-718 dal vybudovat český král Ferdinand I. Habsburský po roce 1534. Lví dvůr, písemně zaznamenaný za vlády Karla IV. v Marignolově kronice a doložený osobou jeho strážce v době krále Václava IV., není přesně lokalizovaný, mohl ležet hlouběji v Jelením příkopu. Projekt lvince vypracoval již roku 1563 architekt Bonifác Wolmut pro císaře Maxmiliána II., ale nebyl realizován.[1] [2]
Renesanční kamennou budovu Lvího dvora se severním vchodem s armovaným portálem v kamenné ohradní zdi dal v letech 1581–1583 postavit císař Rudolf II., stavitelem byl císařský architekt Ulrico Aostalli de Sala. V hlubokých jamách zde byli chováni lvi, tygři, levharti, medvědi a orangutan, zvaný "Lesní muž".[3] V domě bydleli jejich strážní a ošetřovatelé. Na východní straně bylo v Královské zahradě vystavěno schodiště s galerií, ze které diváci pozorovali zvířata ve výběhu.
Při výstavbě barokního opevnění Prahy počátkem 18. století se Lví dvůr octl při hradební zdi Mariánských hradeb a navázala na něj severní vstupní brána Pražského hradu, zbořená před rokem 1811, na Jüttnerově plánu Prahy z let 1811–1816 chybí. Ke stavebním úpravám dvora v baroku došlo patrně po roce 1757, kdy Hrad obléhali Francouzi a zapálili Jízdárnu. Koncem 18. století si zde Adam Utz otevřel hospodu, později nazývanou "U Máčka". Větší část Lvího dvora sloužila jako vojenský strážní domek,[4], pravděpodobně až do roku 1918. Účel jeho využití za první republiky se nepodařilo zjistit, fotografie z doby před rokem 1903 dokumentuje při severní ohradní zdi přízemní přístavbu, která byla během následujícího období zbourána. V letech 1967–1972 byla budova razantně adaptována na restauraci se zahrádkou. Druhou velkou rekonstrukcí s vestavbou nových příček a patrové terasy v zahradě prošla v letech 1994–1995, podle projektu arch. Josefa Pleskota.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Jednopatrová budova na půdorysu písmene "U" má původní hlavní vchod ze západní strany a novodobý vchod ze strany severní. Sdružená okna sedmiosé fasády prozrazují původní renesanční koncept projektu. Valené klenby v přízemí, průjezd a sklep jsou původní renesanční.
Menažerie[editovat | editovat zdroj]
Historii zvěřince, jeho chovatelů, strážců a zvířat popsali dva očití svědkové Hippolyt Guarinoni (1571–1654) a Bohuslav Balbín. V závěru 19. století se jí zabýval přírodovědec a cestovatel Josef Kořenský[5] a Josef Svátek.[6] O osudech zvířat se tradovaly čtyři historky:
- Jan Kepler vytvořil horoskop císaře Rudolfa II. a spojil jeho planetu s Rudolfovým oblíbeným lvem jménem Mohamed. Předpověděl, že oba zemřou krátce po sobě, což se stalo.
- Když zemřel Rudolfův strážce levhartů Tomáš Margarini, začala prý vdova a "mužatka" Laurencina Margariniová-Pyllmannová obecenstvu předvádět drezúru lvů.[7]
- Rudolfův host, turecký vyslanec při návštěvě ve Lvím dvoře vyprávěl, že v jeho zemi se statečný muž při návštěvě zvěřince musí se lvem utkat. Přítomný český rytíř "z rodu Hanibalců" prý ihned požádal o dovolení k zápasu, lva skolil jedinou ranou oštěpem a byl za to císařem odměněn.
- Poslední příběh líčí dámu, která při pozorování lvů z galerie upustila do výběhu rukavici. Galantní muž, který tomu přihlížel, skočil do výběhu a rukavici přinesl. Podle první verze historky pak navázal s dámou milostný vztah. Druhá verze v básni Fridricha Schillera "Der Handschuh" [8] uvádí muže stejně odvážného, ale k ženě odmítavého. Podle jmen aktérů s pražským Lvím dvorem nesouvisí. [9][10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PREISS Pavel, Italští umělci v Praze. Panorama Praha 1986, s. 82
- ↑ KAŠIČKA–VILÍMKOVÁ 1970, s.35
- ↑ Marek LAŠŤOVKA a kol.:Pražský uličník, 2. díl, (O-Ž). Libri Praha 1998, s. 315
- ↑ RUTH 1904, s. 870
- ↑ Josef Kořenský, Dějiny a rozvoj zvěřinců a zahrad zoologických, in: Květy roč. 5, 1883, č. 9, s. 224-230
- ↑ Josef SVÁTEK, Královská zahrada na Hradě, Zlatá Praha roč. XXX, 1892-1893, na pokračování v číslech 34-40]
- ↑ KOŘENSKÝ 1883, s. 224- s odvoláním na Svátka.
- ↑ [1]. Originál básně s pražským Lvím dvorem spojil až Josef Jungmann, který báseň převedl do češtiny; cituje ji František RUTH, 1904, s. 872]
- ↑ RUTH 1904, s. 872
- ↑ KOŘENSKÝ 1883, s.224
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KAŠIČKA, František, VILÍMKOVÁ, Milada: Lví dvůr Pražského hradu, in: Památková péče roč. XXX, 1970, s. 35
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II.. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 898 s. Dostupné online. Kapitola Lví dvůr, s. 870–871.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2.
- POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vy. Panorama : Praha 1987, s. 112–113.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lví dvůr na Wikimedia Commons
