Lví dvůr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lví dvůr
Pohled od severozápadu
Pohled od severozápadu
Účel stavby

původně menažerie
nyní restaurace

Základní informace
Slohrenesance
ArchitektUlrico Aostalli de Sala
Výstavba15811583
Přestavbapo 1757, 1967–1972, 1994-1995
StavebníkRudolf II.
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaU Prašného mostu čp.51/IV, č.o.6, Praha 1Hradčany
, ČeskoČesko Česko
UliceU Prašného mostu
Souřadnice
Další informace
Kód památky11719/1-922 (PkMISSezObrWD) (součást památky Pražský hrad)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lví dvůr je renesanční rohová budova čp. 51/IV, č.o. 6 s ohradní zdí na nároží ulic Mariánské hradby a U Prašného mostu v Praze 1 na Hradčanech, součást základní sídelní jednotky Pražský hrad, od roku 1964 chráněné jako Národní kulturní památka. V současné době slouží jako restaurace.

Lví dvůr, hlavní (západní) průčelí
Lví dvůr, domek bez čísla

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pozemek Lvího dvora (číslo 716) patřil ke Královské zahradě, kterou na parcelách č. 709-718 dal vybudovat český král Ferdinand I. Habsburský po roce 1534. Lví dvůr, písemně zaznamenaný za vlády Karla IV. v Marignolově kronice a doložený osobou jeho strážce v době krále Václava IV., není přesně lokalizovaný, mohl ležet hlouběji v Jelením příkopu. Projekt lvince vypracoval již roku 1563 architekt Bonifác Wolmut pro císaře Maxmiliána II., ale nebyl realizován.[1] [2]

Renesanční kamennou budovu Lvího dvora se severním vchodem s armovaným portálem v kamenné ohradní zdi dal v letech 15811583 postavit císař Rudolf II., stavitelem byl císařský architekt Ulrico Aostalli de Sala. V hlubokých jamách zde byli zde chováni lvi, tygři, levharti, medvědi a orangutan, zvaný "Lesní muž".[3] V domě bydleli jejich strážní a ošetřovatelé. Na východní straně bylo v Královské zahradě vystavěno schodiště s galerií, ze které diváci pozorovali zvířata ve výběhu.

Při výstavbě barokního opevnění Prahy počátkem 18. století se Lví dvůr octl při hradební zdi Mariánských hradeb a navázala na něj severní vstupní brána Pražského hradu, zbořená před rokem 1811, na Jüttnerově plánu Prahy z let 1811–1816 chybí. Ke stavebním úpravám dvora v baroku došlo patrně po roce 1757, kdy Hrad obléhali Francouzi a zapálili Jízdárnu. Koncem 18. století si zde Adam Utz otevřel hospodu, později nazývanou "U Máčka". Větší část Lvího dvora sloužila jako vojenský strážní domek,[4], pravděpodobně až do roku 1918. Účel jeho využití za první republiky se nepodařilo zjistit, fotografie z doby před rokem 1903 dokumentuje při severní ohradní zdi přízemní přístavbu, která byla během následujícího období zbourána. V letech 1967–1972 byla budova razantně adaptována na restauraci se zahrádkou. Druhou velkou rekonstrukcí s vestavbou nových příček a patrové terasy v zahradě prošla v letech 1994–1995, podle projektu arch. Josefa Pleskota.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Jednopatrová budova na půdorysu písmene "U" má původní hlavní vchod ze západní strany a novodobý vchod ze strany severní. Sdružená okna sedmiosé fasády prozrazují původní renesanční koncept projektu. Valené klenby v přízemí, průjezd a sklep jsou původní renesanční.

Menažerie[editovat | editovat zdroj]

Historii zvěřince, jeho chovatelů, strážců a zvířat popsali dva očití svědkové Hippolyt Guarinoni (1571–1654) a Bohuslav Balbín. V závěru 19. století se jí zabýval přírodovědec a cestovatel Josef Kořenský[5] a Josef Svátek.[6] O osudech zvířat se tradovaly čtyři historky:

  • Jan Kepler vytvořil horoskop císaře Rudolfa II. a spojil jeho planetu s Rudolfovým oblíbeným lvem jménem Mohamed. Předpověděl, že oba zemřou krátce po sobě, což se stalo.
  • Když zemřel Rudolfův strážce levhartů Tomáš Margarini, začala prý vdova a "mužatka" Laurencina Margariniová-Pyllmannová obecenstvu předvádět drezúru lvů.[7]
  • Rudolfův host, turecký vyslanec při návštěvě ve Lvím dvoře vyprávěl, že v jeho zemi se statečný muž při návštěvě zvěřince musí se lvem utkat. Přítomný český rytíř "z rodu Hanibalců" prý ihned požádal o dovolení k zápasu, lva skolil jedinou ranou oštěpem a byl za to císařem odměněn.
  • Poslední příběh líčí dámu, která při pozorování lvů z galerie upustila do výběhu rukavici. Galantní muž, který tomu přihlížel, skočil do výběhu a rukavici přinesl. Podle první verze historky pak navázal s dámou milostný vztah. Druhá verze v básni Fridricha Schillera "Der Handschuh" [8] uvádí muže stejně odvážného, ale k ženě odmítavého. Podle jmen aktérů s pražským Lvím dvorem nesouvisí. [9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PREISS Pavel, Italští umělci v Praze. Panorama Praha 1986, s. 82
  2. KAŠIČKA–VILÍMKOVÁ 1970, s.35
  3. Marek LAŠŤOVKA a kol.:Pražský uličník, 2. díl, (O-Ž). Libri Praha 1998, s. 315
  4. RUTH 1904, s. 870
  5. Josef Kořenský, Dějiny a rozvoj zvěřinců a zahrad zoologických, in: Květy roč. 5, 1883, č. 9, s. 224-230
  6. Josef SVÁTEK, Královská zahrada na Hradě, Zlatá Praha roč. XXX, 1892-1893, na pokračování v číslech 34-40]
  7. KOŘENSKÝ 1883, s. 224- s odvoláním na Svátka.
  8. [1]. Originál básně s pražským Lvím dvorem spojil až Josef Jungmann, který báseň převedl do češtiny; cituje ji František RUTH, 1904, s. 872]
  9. RUTH 1904, s. 872
  10. KOŘENSKÝ 1883, s.224

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAŠIČKA, František, VILÍMKOVÁ, Milada: Lví dvůr Pražského hradu, in: Památková péče roč. XXX, 1970, s. 35
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních II.. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 898 s. Dostupné online. Kapitola Lví dvůr, s. 870–871. 
  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. 
  • POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vy. Panorama : Praha 1987, s. 112–113.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]