Karel Vladislav Zap

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Vladislav Zap
Karel Vladislav Zap (1870)
Karel Vladislav Zap (1870)
Narození 8. ledna 1812
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. ledna 1871 (ve věku 58 let)
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání pedagog a spisovatel
Manžel(ka) Honorata Zapová
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp (8. ledna 1812, Praha[1]1. ledna 1871 v Benešově[2]), český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa (1776-1856), původem z Jáchymova[3]. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově (dnes západní Ukrajina, tehdy rakouská Halič) stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu (1825–1856) ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea.[4]

Honorata Zapová (rozená z Wiśniowských), první Zapova manželka.

Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s vdovou Barborou Wolfovou, rozenou Grimovou (1819-??).[5]

Odborně se zabýval starými českými památkami (například Týnským chrámem nebo klášterem Ostrovským), archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru[6]. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu ''Památky archeologické a místopisné'', jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je považována trojdílná, bohatě ilustrovaná Českomoravská kronika popisující historii do r. 1526, jejíž 1. díl napsal už ve Lvově.[4] Třetí díl nestačil dopsat, dokončili jej po roce 1874 Josef Kořán, Antonín Rezek a Josef Svátek. Zapojil se také do činnosti Jednoty svatovítské pro dostavbu chrámu sv. Víta. Pro svůj zájem o umělecké památky je řazen spolu s Janem Erazimem Vocelem mezi české zakladatele dějin umění.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Popsání hlavního města Království českého Prahy (1835)
  • Všeobecný zeměpis – 3 díly a dodatek (1846–1851)
  • Památky archeologické a místopisné (založil a redigoval 1854 – 1868)
  • Historicko – umělecké památky pražské (1864)
  • Praha (1868)
  • Památky a starožitnosti země České (1864), spoluautor František Břetislav Mikovec
  • Českomoravská kronika – tři díly (1862 – 1872), jeho nejpopulárnější dílo
  • Poutník, časopis propagující slovanskou vzájemnost (1846 – 1847)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Soupis pražských obyvatel, Zapp Karl
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Národní archiv, Pobytové přihlášky pražského obyvatelstva, hesla Karl Zapp(e)
  4. a b VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 1. Praha : Prometheus, druhé vydání 1952. Kapitola Karel Vladislav Zap, s. 70.  
  5. Policejní přihlášky, Praha, rodina Karla Zappa
  6. Karel Sklenář, Obraz vlasti, Praha 2001, s. 234-237.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Sklenář, Obraz vlasti,příběh Národního muzea. Litomyšl - Praha 2001, s. 234-237.
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 664.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 467.  
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1681–1684.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]