Drahomíra ze Stodor
| Drahomíra ze Stodor | |
| Česká kněžna | |
 Kněžna Drahomíra | |
| Manžel | Vratislav I. |
|---|---|
| Narození | kolem 877? 890? |
| Úmrtí |
po 935 neznámé |
| Předchůdce | manželka Spytihněva I. neznámého jména |
| Následník | manželka sv. Václava či Biagota? |
| Potomci |
Svatý Václav Boleslav I. |
Drahomíra ze Stodor (kolem r. 890, podle jiných zdrojů r. 877[zdroj?] – po 935) byla manželkou Vratislava I., matkou Boleslava I. a snad i sv. Václava a českou kněžnou.
Drahomíra pocházela z knížectví Stodoranů (Stodorané, též Havolané − byl kmen Polabských Slovanů náležící ke kmenovému svazu Luticů). Stodorané nebyli pohané, jak tvrdily některé pozdější legendy.[1] Za Vratislava se provdala zřejmě roku 906. Narodilo se jí nejspíše šest dětí, dva synové a čtyři dcery.[2]
Obsah
Svatá Ludmila a Drahomíra ze Stodor[editovat | editovat zdroj]
Po Vratislavově smrti v roce 921 se Drahomíra dostala do sporu s tchyní Ludmilou, která ještě za života Drahomířina manžela Vratislava vychovávala jeho syny Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.
Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska a se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat. Zdá se, že Drahomíra se spíše zasazovala pro spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené.
Politický konflikt byl podle legendy završen vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti Tetín. Ludmila byla uškrcena svojí "šálou" (závojem) Tunnou a Gommonem, patrně Varjagy, družiníky kněžny Drahomíry.[3]
Regentka[editovat | editovat zdroj]
Za nedospělého syna pak Drahomíra vládla jako regentka. Již v roce 925 se ale moci ujal mladý Václav, ten pak matku na nějaký čas vykázal mimo knížecí dvůr. Byla buď uvězněna na Budči nebo vyhnána ze země, pravděpodobně pro podezření, že usiluje o život Václavovi. Václav nakonec ale Drahomíru přijal zpět k pražskému dvoru, ale Drahomíra již nenabyla žádného podílu na vládě. V této době možná nechala na Tetíně, kde byla zavražděna a pochována Ludmila, na znamení svého pokání vybudovat kostel zasvěcený sv. Michalovi.
Je pravděpodobné, že Drahomíra žila v blízkosti syna Boleslava na jeho nově zbudovaném hradě v dnešní Staré Boleslavi. Svědčí o tom zápisy středověkých legendistů. Je známo, že Drahomíra byla přítomna Václavovu zavraždění na Staré Boleslavi zřejmě 28. září 935, kdy prý patřila mezi Václavovy věrné. Postarala se o přenesení zavražděného knížete do kostela. Prý jí bylo usilováno o život a zmizela kamsi do Charvát.
V dnešní době mají nositelky tohoto jména jmeniny (nebo též svátek) 18. července.
Drahomíra v kultuře[editovat | editovat zdroj]
Postava kněžny Drahomíry se vyskytuje v řadě uměleckých děl věnovaných především svatému Václavu nebo svaté Ludmile. Hlavní úlohu hraje například:
- ve hře Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové Josefa Kajetána Tyla (1848)
- v opeře Drahomíra Františka Škroupa (1848)
- v opeře Drahomíra Karla Šebora (1867)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: NLN, 1997. S. 373. [dále jen Počátky].
- ↑ TŘEŠTÍK, Dušan. Nejstarší Přemyslovci ve světle přírodovědeckého a historického zkoumání. Československý časopis historický. 1983, roč. 31, s. 238. [dále jen Nejstarší Přemyslovci].
- ↑ Počátky, str. 369–370
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.
- TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7.
- KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. 1. vyd. Praha : X-Egem, 1996.
- KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola O Drahomířině propasti na Hradčanech, s. 21-23.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 130.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 355–356.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Drahomíra ze Stodor ve Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Drahomíř v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo - Busta Drahomíry, matky sv. Václava author: Ivo Durec (foto)
- Článek o Drahomíře a jejích vnučkách, Doubravce a Mladě
| Česká kněžna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: manželka Spytihněva I. neznámého jména |
915–921 Drahomíra ze Stodor |
Nástupce: manželka sv. Václava či Biagota? |
