Jan Jiří Bendl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Jiří Bendl
Narození 1620
Švábsko
Úmrtí 27. května 1680 (ve věku 59–60 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Socha svatého Václava na Vyšehradě. Tato jezdecká socha stála původně na Václavském náměstí

Jan Jiří Bendl (asi 1610? ve Švábsku27. května 1680 v Praze) byl nejvýznamnější český raněbarokní sochař. Jeho dílem byly například sochy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Fragmenty tohoto díla jsou dnes uloženy v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti. Významným dílem jsou také dřevěné vyřezávané sochy apoštolů z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu. Z jeho dílny pochází i kamenné sochy umístěné na průčelí tohoto chrámu. Je autorem vinařského sloupu se sochou sv. Václava u protějšího kostela sv. Františka na Křižovnickém náměstí u Karlova mostu v Praze a sochy sv. Václava na starém proboštství na 3. nádvoří pražského hradu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Jiří byl truhlářem a pocházel ze Švábska.[1] Podle vlastních slov se on sám vyučil u svého otce. Další školení zřejmě prodělal v jižním Německu. Roku 1657 podnikl studijní cestu do Itálie. První zprávy o jeho působení v Praze pochází z roku 1630.[2] Oficiálně se měšťanem Starého Města pražského stal v roce 1651. V té době zároveň vstoupil do cechu sdružujícího malířství i řezbářství. Mezi těmito dvěma skupinami docházelo k častým sporům. Donucen nekončící rivalitou nakonec společně s dalšími řezbáři požádal městskou radu o povolení založit samostatný řezbářský cech. Roku 1661 jim magistrát povolil ustanovení vlastního cechu.[3] Zemřel v roce 1680 asi ve věku šedesáti let zřejmě vinou morové epidemie, jež tou dobou zasáhla Prahu.[2]

Charakteristické rysy tvorby[editovat | editovat zdroj]

Využíval nejen kámen, ale také dřevo. Jeho díla byla ovlivněna nizozemským severským pojetím, ale také je v nich patrná znalost sochařských prací římských manýristů.[4] Mísí tedy motivy tradičních gotických prvků, jako jsou sevřené obrysy a kaskádovité lemy, s novějším, později nastupujícím pojetím v gestech rukou, rotačním oživením či spádem bohatých rouch. Vynikal svou realistickou modelací nažin.[5] Nebyl pouze vzorem svých současníků, ale hledali u něj inspiraci i sochaři mladší generace jako Ferdinand Maxmilián Brokof.[6]

Práce ze dřeva[editovat | editovat zdroj]

Socha Archanděla Rafaela, Muzeum hlavního města Prahy

Jeho řezby představují vlastní autentickou práci bez dílenské deformace, jakou najdeme u větších kamenných soch.[7] Zpočátku tuto jeho tvorbu provází expresivní tendence. Nejpočetnější a nejvýznamnější prací ze dřeva je skupina soch vytvořena pro zpovědnice jezuitského kostela sv. Salvátora v Praze. Jeho dřevěná plastika tedy nejen umělecky, ale také množstvím převyšuje práci z kamene.[6]

  • Sv. Petra a Pavel, 1648, lipové dřevo, 160 cm, kostel Panny Marie před Týnem, Praha
  • Sv. Václav, 1650, lipové dřevo, 240 cm, kostel sv. Jindřicha, Praha
  • Sv. Gerard a sv. Ubaldeska, 1651, lipové dřevo, 200 cm, kostel Panny Marie pod řetězem, Praha
  • Archanděl Gabriel a anděl strážný, lipové dřevo, po 1650, 176,5 a 173,5 cm, Muzeum hlavního města Prahy
  • Sv. Řehoř a Augustin, lipové dřevo,1655, 45 cm, Muzeum hlavního města Prahy
  • Sv. Vít a Zikmund, kolem 1660, lipové dřevo, 161 a 163 cm, Muzeum hlavního města Prahy
  • Sv. Prokop a Vojtěch, 1664, lipové dřevo, 162 cm, Kostel Panny Marie před Týnem, Praha
  • Sv. Jan Křtitel a Jan Evangelista, 1665, lipové dřevo, 142 a 143,5 cm, Kostel Pany Marie před Týnem, Praha
  • Dvojice andělů, 1664 – 68, lipové dřevo, 150 cm, kostel Nanebevzetí a sv. Jakuba, Praha-Zbraslav
  • Soubor řezeb apoštolů z lipového dřeva pro kostel sv. Salvátora v Praze, listopad 1673 – 1675
    • Sv. Petr, 133 cm
    • Sv. Pavel, 136 cm
    • Sv. Ondřej, 134 cm
    • Sv. Jakub větší, 137 cm
    • Sv. Jan, 138 cm
    • Sv. Tomáš, 132 cm
    • Sv. Jakub menší, 132 cm
    • Sv. Filip, 131 cm
    • Sv. Bartoloměj, 137 cm
    • Sv. Matouš, 133 cm
    • Sv. Šimon, 134 cm
    • Sv. Matěj 103 cm
    • Sv. Ludmila, 180 cm
  • Sv. Isidor, 1678 – 80, lipové dřevo, 165,5 cm, Národní galerie v Praze, zapůjčeno farním úřadem v Budeničkách z kostela sv. Isidora

Práce z kamene a štuku[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejranější práce spadá štukatérská výzdoba kopule jezuitského kostela sv. Salvátora. Pro průčelí této stavby také vytvořil nejobsáhlejší figurální soubor.[8] Pro jeho figury je typická barokní rotace, schéma zdvižené a podepřené paže stejně jako násilné vybočení nohy či ne zcela zvládnuté tělesné proporce.[9] Ke sklonku života již nedokázal zvládat hmotný charakter kamenného bloku, což se snažil nahradit pečlivým pojednáním v detailech.[10]

Anděl s ďáblem, součást bývalého mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAŽÍČEK, Oldřich J.. Jan Jiří Bendl. Pražský sochař časného baroka. Praha : státní tiskárna v Praze, 1937. S. 8. (dále jen Blažíček (1937)). 
  2. a b BLAŽÍČEK, Oldřich J.. Jan Jiří Bendl. Výběr řezeb pražského sochaře raného baroku. Praha : Národní galerie, 1982. S. 12. (dále jen Blažíček (1982)). 
  3. Blažíček (1937), s. 11
  4. Blažíček (1982), s. 8
  5. Blažíček (1982), s. 7
  6. a b Blažíček (1982), s. 11
  7. Blažíček (1937), s. 23
  8. Blažíček (1937), s. 16
  9. Blažíček (1937), s. 28
  10. Blažíček (1937), s. 29

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Jan Jiří Bendl, pražský sochař časného baroka. Praha : Archeologická komise, 1937.  
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Jan Jiří Bendl : výběr řezeb pražského sochaře raného baroku. Praha : Národní galerie v Praze, 1982.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 34.  
  • SOCHOROVÁ, Anna. Jezdecký pomník sv. Václava od Jana Jiřího Bendla v Praze. Brno : Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 371–372.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]