Petr Parléř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Parléř
Busta Petra Parléře v triforiu pražské katedrály (nejspíše autoportrét).
Busta Petra Parléře v triforiu pražské katedrály (nejspíše autoportrét).
Narození 1332 nebo 1333
Kolín nad Rýnem nebo Švábský Gmünd
Holy Roman Empire Arms-single head.svg Svatá říše římská
Úmrtí 13. července 1399
Praha
Bohemia Arms.svg České království
Národnost Němec
Povolání architekt, stavitel, kameník, sochař
Hnutí gotika
Významná díla Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, Staroměstská mostecká věž
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Parléř, německy Peter Parler (1332 nebo 1333 Kolín nad Rýnem nebo Švábský Gmünd13. července 1399 Praha), byl německo-český architekt, stavitel, kameník, sochař a řezbář, nejvýznamnější představitel rodiny Parléřů. Patří mezi nejvýraznější umělce evropské vrcholné gotiky vůbec, působil převážně v českých zemích.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl stavitel Heinrich Parler. Výraz parler (z latinského "parlerius", t.j. mluvčí) ve středověké němčině znamenal palír, tj. vedoucí stavby nebo také ten, který členům stavební huti vysvětluje záměry vedoucího mistra. Hutě, v nichž členové rozvětvené rodiny působili (Petrův bratr Michael Parler pobýval i v Čechách a dalším bratrem byl Johann Parler der Ältere), byly po celé Evropě - v Norimberku, Kolíně nad Rýnem, Vídni, Basileji, Ulmu, Záhřebu a na dalších místech. Vzdělání získal v huti svého otce, jenž vedl stavbu kostela svatého Kříže (Heiligkreuzmünster) v Švábském Gmündu, nejstarší halový chrám na území jižního Německa, nazývaný též mariánským chrámem (Frauenkirche). Od roku 1336 stavěl Heinrich Parler také dóm v Augsburgu. Ve svých dvaceti letech pracoval Petr Parléř v této huti na stavbě kostela Panny Marie v Norimberku, jehož západní část založil Karel IV. Působil i na stavbě katedrály v Kolíně nad Rýnem, odkud si přivezl svoji první ženu, dceru kolínského kameníka Hamma. Doložen je i jeho pobyt při stavbě katedrály ve Štrasburku.

S Karlem IV. se setkal na stavbě v Švábském Gmündu pravděpodobně v létě 1353. Po smrti Matyáše z Arrasu pokračoval od roku 1356 ve stavbě katedrály sv. Víta. Původní plány přepracoval, vystavěl chór katedrály, který překlenul síťovou klenbou, kapli sv. Václava, sakristii a věž. Kromě katedrály projektoval a podílel se na stavbě dalších památek. Byl to především kamenný most přes Vltavu (později nazvaný Karlův), Staroměstská mostecká věž a kaple Všech svatých na Pražském hradě; mimo Prahu pak kostel svatého Bartoloměje v Kolíně a kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.

V Praze si Parléř zakoupil dům na Hradčanech v dnešní Loretánské ulici, a později i další nemovitosti. Stal se respektovaným mistrem a váženým měšťanem. Byl zvolen městským radním (konšelem) hned ve dvou pražských městech - na Hradčanech a na Starém městě pražském. Stál v čele významné císařské stavební huti, kterou založil Matyáš z Arrasu. V jeho díle do roku 1406 pokračoval syn Jan, který huť vedl od roku 1398. Druhý syn Václav po vyučení v otcově huti v roce 1397 převzal řízení stavby jižní věže katedrály a později se stal vedoucím huti při stavbě Svatoštěpánského dómu ve Vídni. Ještě roku 1403 byl uváděn jako mistr na stavbě jižní věže dómu. Od roku 1402 byl v písemném styku se staviteli katedrály v Miláně, uváděn jako Maestro Wenceslao de Praga.[1]

Po Janově smrti převzal pražskou huť mistr zvaný Petrlík. Parléřovská huť v Čechách zanikla kolem roku 1419 v době husitských válek, i když určitá aktivita pod vedením mistra Petrlíka, jenž zemřel roku 1454, je zaznamenána při stavbě věže a trojlodí pražské katedrály ještě ve třicátých letech 15. století.

Rodina Parléřů[editovat | editovat zdroj]

Síťová klenba pražské katedrály od Petra Parléře.
  • Heinrich von Gmünd (Heinrich Parler) (přibl. 1300–1387, 1377 je uváděn Heinrich Parler v Ulmu)
  • Johannes von Gmünd (Jan Parléř starší) (1330 – po 1359), nejstarší syn Heinricha
synové Jana Parléře staršího patrně Mistr Michael von Freiburg, Mistr Johann von Freiburg
synem Johanna von Freiburg patrně Mistr Pietro di Giovanni

Potomci Petra Parléře[editovat | editovat zdroj]

první manželka Gertruda, dcera kameníka Bartoloměje z Hammu

  • Jan (Johann) Parléř (1359–1406), s manželkou Kateřinou Helenou měl syny Václava, Benedikta, Jana[3]
  • Václav (Wenzel) Parléř (1357–1404)
  • Mikuláš Parléř
  • 1. dcera, provdána za pražského zlatníka
  • 2. dcera provdána za Michaela Savojského z Kolína nad Rýnem

druhá manželka Alžběta de Bur

  • Janek Parléř
  • Pavel Parléř

Sochařské dílo Petra Parléře (a huti)[editovat | editovat zdroj]

Busta Karla IV. v triforiu pražské katedrály

Významná stavební díla parléřovské huti[editovat | editovat zdroj]

Architektonické návrhy[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Parléř: Kresba chóru a půdorysu západní fasády katedrály sv. Víta (černý inkoust na pergamenu, 132 x 52,5 cm), Kupferstichkabinett, Akademie der Bildenden Künste, Vídeň
  • Petr Parléř: Kresba jižní věže katedrály sv. Víta (černý inkoust na pergamenu, 106 x 93 cm), Kupferstichkabinett, Akademie der Bildenden Künste, Vídeň[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Dvořák, Stručný přehled vývoje uměleckých slohů v českých zemích, Pražská scéna 2010, s.34
  2. Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV., Artia Praha 1978, s. 180
  3. Greyscan: Petr Parléř, rodokmen rodu
  4. Stejskal K,1978, s. 180
  5. Autorem projektu byl snad Mistr Otto, po něm stavbu vedl Petr Parléř, který byl pravděpodobně autorem projektu Staroměstské mostecké věže… – Umělecké památky Prahy. Staré Město. Praha, Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 124.
  6. Jiří Fajt, 2006, s. 56

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Fajt, Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků 1347-1437, katalog výstavy, Správa Pražského hradu 2006, ISBN 80-86161-98-6
  • Petr Chotěbor: Petr Parléř / Svatovítská katedrála 1356-1399. Správa Pražského hradu, Praha 1999.
  • Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., Artia Praha 1978
  • Anton Legner (ed.): Die Parler und der schöne Stil in Europa. Katalog výstavy, 5 dílů, Schnütgen Museum, Köln am Rhein 1978.
  • Jaromír Homolka: Počátky krásného slohu v Čechách, in: Acta Universiattis Carolinae, Praha 1981.
  • František Záruba: Hrady Václava IV. a Petr Parléř. In: Ve službách českých knížat a králů. Miroslav Šmied / František Záruba (ed.). Praha 2013, 249-274

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]