Katedrála Narození Panny Marie (Milán)
| Katedrála Narození Panny Marie v Miláně / Il Duomo di Milano | |
|---|---|
 Pohled na milánskou katedrálu Narození Panny Marie | |
| Místo | |
| Stát |  Itálie |
| Provincie | Lombardie |
| Obec | Milán |
| Souřadnice | 45°27′50,28″ s. š., 9°11′26,08″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | Církevní oblast Lombardie |
| Diecéze | milánská |
| Zasvěcení | Narození Panny Marie |
| Datum posvěcení | 1418 a 1577 |
| Světitel | papež Martin V. |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotika, novogotika, neoklasicismus |
| Typ stavby | katedrála |
| Výstavba | od 1386–1892 |
| Specifikace | |
| Délka | 150 m |
| Šířka | 62/90 m |
| Umístění oltáře | východní strana |
| Stavební materiál | kámen |
| Další informace | |
| Adresa | Piazza del Duomo, 20122 Milano (MI), Italia |
| Ulice | Piazza del Duomo |
| Oficiální web | http://www.duomomilano.it/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Katedrála Narození Panny Marie v Miláně (italsky častěji jako Duomo di Milano – milánský dóm) v severoitalské Lombardii, je pátá největší katedrála na světě a druhá největší na Apeninském poloostrově (první je Bazilika svatého Petra ve Vatikánu).
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Rozvržení centra města s ulicemi buď paprskovitě vycházejícími od katedrály, nebo procházejícími podél naznačuje, že dóm zaujímá místo samotného centra římského města Mediolanum. Stávala zde pravděpodobně veřejná bazilika, kolem níž se rozprostíralo hlavní fórum. Pod ní byly objeveny fragmenty keltského chrámu. První monumentální stavba trojlodní baziliky s funkcí katedrály byla zasvěcená svaté Tekle, byla vystavěna postupně od 4. století, založení se připomíná roku 313, dokončení roku 355. Náleželo k ní starší baptisterium, jehož základy se rovněž dochovaly v podzemí gotického dómu.[1]. V něm mimo jiné přijal křest z rukou sv. Ambrože jeho žák svatý Augustin. Oba patří k nejvýznamnějším raně křesťanským filozofům a teologům, „učitelům církve Západu“, tj. církevním otcům. Roku 836 byla starší bazilika rozšířena a přibyl druhý chrám neurčeného patrocinia. Trojici svatyň postihl rozsáhlý požár v roce 1075.
Výstavbu nové gotické katedrály inicioval v roce 1386 arcibiskup Antonio da Saluzzo, financování zajistil hlavně jeho bratranec Gian Galeazzo Visconti, jenž se právě dostal k moci v Miláně. Nový chrám měl podtrhnout moc jeho i celého státu. Šlo o první projekt katedrály, pro nějž byla vypsána architektonická soutěž. Zúčastnili se jí mimo jiné i pražští Parléřové. Zvítězil francouzský architekt Nicolase de Bonaventure, představitel vrcholné až pzdní gotiky. Vévoda měl v plánu umístit do katedrály své rodové mauzoleum, pro odpor veřejnosti si je dal zřídit v klášterním kostele kartuziánů Certosa di Pavia. H
Přestože se stavitelé dómu často střídali, práce pokračovaly velmi rychle a již v roce 1402, krátce po smrti Giana Galeazza, byl chrám téměř z poloviny hotový. V patnáctém století se na financování tak rozsáhlého projektu nenašlo dost peněz. Práce se do roku 1480 téměř zastavily. Zařízení interiéru pokračovalo, hrobku si zde dal postavit Gian Giacomo Medici a papež Martin V.. Stavební práce pokračovaly v hlavní i bočních lodích, nad jejichž křížením (transeptem) později vyrostla kupole. Návrh na ni podali mistři, jako Leonardo da Vinci a Donato Bramante. Projekt byl realizován mezi lety 1500 a 1510 za vlády a podpory Ludovica Sforziho. Kupoli následně ozdobilo čtyřikrát patnáct soch světců, proroků i dalších postav z Bible.
Stavba pokračovala ještě během 17. století a vystřídalo se na ní někoolik stavitelů a stovky kameníků. Vše nakonec dokončil Carlo Pellicani. V roce 1762 přidal 108,5 metru vysokou Mariánskou věž, a to podle slavné sochy Madony 'Madonnina na jejím vrcholu, jež se brzy stala symbolem města. Pellicani se také zasadil o završení výzdoby hlavní fasády, čímž ho pověřil samotný Napoleon Bonaparte v roce 1805 před svou korunovací italským králem, jež zde proběhla o pár let později. Doposud zůstávala vesměs holá, avšak s příslibem, že veškeré výdaje proplatí francouzská státní pokladna, se mohla konečně dočkat svého završení, a to během pouhých sedmi let. Průčelí ozdobily neogotické prvky i řady soch, mezi nimž nechyběla na jedné z věží ani ta znázorňující Napoleona. Stejným procesem pak prošly i zbylé vnější stěny, než v roce 1965 po dlouhých staletích konečně utichl ruch stavebních strojů a nástrojů. Až tento rok je považován za datum finálního dokončení, přesto ale i dnes zbývá ještě opracovat mnoho kamenných bloků či vytesat řadu soch.
Katedrála byla místem, kde 14. června 2023 proběhly smuteční obřady při státním pohřbu Silvia Berlusconiho.[2]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Katedrála se nachází na náměstí Piazza del Duomo a tvoří ji jedna hlavní loď a čtyři menší postranní. Výška hlavní lodi je 45 m a sloupů 24,5 metrů. Chrám je 157 m dlouhý a 109 m široký. Zdi katedrály jsou z mramoru, což vyžaduje komplikovanou údržbu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milánsky dóm na slovenské Wikipedii.
- ↑ Archeologický areál je přístupný ve stále expozici pod dómem
- ↑ Colleen Barry. Many of Italy’s elite turn out for ex-Premier Silvio Berlusconi’s state funeral in Milan. AP [online]. 2023-06-14 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Katedrála Narození Panny Marie v Miláně na Wikimedia Commons 
Téma Milánský dóm ve Wikicitátech
