Záhřeb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Záhřeb
Zagreb
Zagreb Cathedral and Náměstí bána Jelačiće
Chorvatské národní divadlo v Záhřebu
Náměstí svatého Marka
Mirogoj
Vysoké budovy
Pavilón umění
Ve směru hodinových ručiček, zeshora: Náměstí bána Jelačiće, Náměstí svatého Marka, Cibona a HOTO věže, Pavilón umění, hřbitov Mirogoj a Chorvatské národní divadlo
Záhřeb – znak
znak
Záhřeb – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška122 m n. m.
Časové pásmo+1
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ŽupaZáhřeb je samostatnou župou
Administrativní dělení17 městských částí (chorvatsky gradske četvrti)
Záhřeb
Záhřeb
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha641 km²
Počet obyvatel809 268 (2020)[1]
Hustota zalidnění1 262,5 obyv./km²
Etnické složeníChorvati
Náboženské složeníkatolíci
Správa
StarostaTomislav Tomašević
Vznik1094
Oficiální webzagreb.hr
Telefonní předvolba+385-(0)1
PSČ10000
Označení vozidelZG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záhřeb (chorvatsky Zagreb) je hlavní a největší město Chorvatska.[2] Leží na severozápadě země, u řeky Sávy, na jižních svazích pohoří Medvednica. Záhřeb leží v nadmořské výšce přibližně 120 m n. m.[3] Žije zde přibližně 809 000 obyvatel,[4] v celé záhřebské městské aglomeraci žije 1 150 000 obyvatel,[5] což je přibližně čtvrtina celkového počtu obyvatel Chorvatska.

Záhřeb je město s bohatou historií sahající až do římských dob. Nejstarší osadou v okolí města byla římská Andautonia na území dnešní obce Ščitarjeva.[6] Název "Záhřeb" je zaznamenán v roce 1134 v souvislosti se založením osady v Kaptolu v roce 1094 po příchodu Slovanů do oblasti. Záhřeb se stal svobodným královským městem v roce 1242.[7] V roce 1845 se stal hlavním městem Chorvatska.[8] V roce 1850 byly tehdejší osady Gradec a Kaptol spojeny s okolními osadami v jednu obec, což vytvořilo podmínky pro rozvoj moderního středoevropského města. Město začalo svou expanzi směrem k levému břehu řeky Sávy a v 60. letech 20. století začal rozvoj Záhřebu i na pravém břehu řeky Sávy.

Záhřeb má zvláštní status v rámci chorvatského správního členění a je konsolidovaným městem-župou (ale vyčleněným ze Záhřebské župy)[9] a administrativně se člení na 17 městských čtvrtí.[10] Většina z nich se nachází v nízké nadmořské výšce v údolí řeky Sávy, zatímco severní a severovýchodní městské části, jako Podsljeme[11] a Sesvete[12], se již rozkládají na úpatí pohoří Medvednica,[13] takže geografický obraz města je poměrně rozmanitý. Město se táhne v délce přes 30 kilometrů ve směru východ-západ a přibližně 20 km ve směru sever-jih.[14][15]

Dopravní spojení, koncentrace průmyslu, vědeckých a výzkumných institucí a průmyslová tradice jsou základem jeho vedoucího hospodářského postavení v Chorvatsku.[16][17][18] Záhřeb je sídlem ústřední vlády, správních orgánů a téměř všech ministerstev.[19][20][21] Ve městě sídlí téměř všechny největší chorvatské podniky, média a vědecké instituce. Záhřeb je nejdůležitějším dopravním uzlem v Chorvatsku, kde se stýkají střední Evropa, Středomoří a jihovýchodní Evropa, a proto je oblast Záhřebu centrem silniční, železniční a letecké sítě Chorvatska. Je to město známé svou rozmanitou ekonomikou, vysokou kvalitou života, muzei, sportovními a zábavními akcemi; působí tu několik vysokých škol. Jeho hlavními odvětvími hospodářství jsou high-tech průmysl a sektor služeb.

Název[editovat | editovat zdroj]

Zříceniny starověkého římského města Andautonia u Záhřebu
Kaptol v roce 1686

Etymologie názvu Záhřeb je nejasná. Pro sjednocené město se začal používat až od roku 1852, ale jako název záhřebské diecéze se používal již od 12. století a v 17. století se pro město používal stále častěji.[22] Název je poprvé zaznamenán v listině ostřihomského arcibiskupa Feliciána z roku 1134, zmiňovaný jako Zagrabiensem episcopatum.[23]

Starší podoba jména je Zagrab. Moderní chorvatská podoba Zagreb je poprvé zaznamenána na mapě francouzského kartografa Nicolase Sansona z roku 1689. Ještě starší podoba se odráží v maďarském Zabrag (doložena cca od roku 1200 a užívána až do 18. století). Maďarský lingvista Gyula Décsy pro ni navrhuje etymologii Chabrag, což je dobře doložený hypokoristikum jména Cyprián. Stejná podoba se odráží v řadě maďarských toponym, například Csepreg.[24]

Jméno by mohlo být odvozeno od praslovanského slova *grębъ, které znamená kopec, vyvýšeninu. (Všimněme si však srbochorvatského brȇg < praslovanské *bergъ, které rovněž znamená 'menší) kopec', a za brȇg 'do kopce nebo ke kopci' u zřejmě metatetizované varianty v maďarštině Zabrag - možná modifikované z předpokládaného *Zabreg kvůli maďarské hláskové harmonii). Starochorvatské rekonstruované jméno *Zagrębъ se projevuje prostřednictvím německého názvu města Agram.[25]

Jméno Agram se v němčině používalo v habsburském období; toto jméno bylo klasifikováno jako "pravděpodobně římského původu",[26] ale podle Décsyho (1990) by mohlo jít v rakouské němčině reanalýza názvu *Zugram.[24]  Ve středověké latině i novověké latině je Záhřeb znám jako Agranum (jméno nesouvisejícího arabského města u Strabóna), Zagrabia nebo Mons Graecensis (také Mons Crecensis, v odkazu na Grič (Gradec)).

V chorvatské lidové etymologii byl název města odvozen buď od slovesa za-grab-, což znamená "nabírat" nebo "kopat". Jedna z lidových pověstí ilustrujících toto odvození váže název k suchu na počátku 14. století, během něhož prý Augustin Kažotić (asi 1260-1323) vykopal studnu, z níž zázračně vytryskla voda.[27] V jiné pověsti[28][29][30][31][32] má správce města žízeň a nařídí dívce jménem Manda, aby "nabrala" vodu ze studny Manduševac (dnes kašna na náměstí Bana Jelačiće), přičemž použije imperativ: Zagrabi, Mando! ("Naber, Mando!").[33]

Chorvatsky se nazývá Zagreb, německy Agram, maďarsky Zágráb nebo italsky Zagabria.

Geografie a přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město leží na úpatí pohoří Medvednica, po obou březích řeky Sávy, největší řeky Slovinska a Chorvatska, v severozápadní části země, v historickém Chorvatsku blízko slovinských hranic. Leží na křižovatce mezi střední a jižní Evropou. Nachází se na jihozápadě Panonské nížiny v oblasti zvané Hrvatsko Prigorje. Medvednica tvoří jeho přirozenou severní hranici, řeka Sáva potom historickou hranici jižní (ve 20. století se město rozšířilo i přes ni). Vzhledem k těmto podmínkám tak intravilán města zahrnuje prostor dlouhý ve směru západ-východ cca 20 km a ve směru sever-jih pouhých 8 km. Rozloha města je 641 km².

Záhřeb je vzdálen cca 170 km od pobřeží Jaderského moře, nachází se 120 km východně od Lublaně, 290 km severozápadně od Sarajeva a 270 jižně od Vídně. Centrum města leží v nadmořské výšce 122 m. Nejvyšším vrcholem území Záhřebu je hora Sljeme (1035 m n. m.) v pohoří Medvednica.[34]

Záhřeb se nachází v seismicky aktivní oblasti. Údolím řeky Sávy a pohořím Medvednica procházejí aktivní geologické zlomy.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Klima Záhřebu je klasifikováno jako oceánské podnebí (v Köppenově klasifikaci podnebí Cfb), ale s výraznými kontinentálními vlivy a velmi těsně hraničí s vlhkým kontinentálním podnebím (Dfb) a vlhkým subtropickým podnebím (Cfa). V Záhřebu se střídají čtyři roční období. Léta jsou obecně teplá, někdy až horká. Na konci května se výrazně otepluje, teploty začínají stoupat a často je velmi teplo nebo dokonce horko s častými odpoledními a večerními bouřkami. Mohou se vyskytnout vlny veder, ale jsou krátkodobé. Teploty stoupají nad 30 °C v průměru 14,6 dne v létě. Srážky jsou v létě hojné a pokračují i ​​na podzim. S 840 mm srážek za rok je Záhřeb devátým nejvlhčím hlavním městem Evropy, spadne zde sice méně srážek než než v Lucemburku, ale více než v Bruselu, Paříži nebo Londýně. Podzim ve své rané fázi často přináší příjemné a slunečné počasí s občasnými dešťovými přeháňkami v pozdější fázi sezóny. Pozdní podzim se vyznačuje nárůstem počtu deštivých dnů a také stále klesajícími průměrnými teplotami. Od poloviny října do ledna jsou časté ranní mlhy, přičemž severní městské čtvrti na úpatí pohoří Medvednica a čtvrti podél řeky Sávy jsou náchylnější k celodennímu hromadění mlh. Zimy jsou poměrně chladné a srážek ubývá. Nejsušším měsícem je únor s průměrným úhrnem 39 mm srážek. Průměrně je 29 dní se sněhovými srážkami, přičemž první sníh obvykle napadne na začátku prosince. V posledních letech však počet dnů se sněžením prudce klesá. Jaro je obecně mírné a velmi příjemné s častými změnami počasí a je větrnější než ostatní roční období. Někdy se mohou vyskytnout chladná období, většinou na jejich počátku. Průměrná průměrná denní teplota v zimě se pohybuje kolem 1 °C (od prosince do února) a průměrná teplota v létě je 22,0 °C.[35]

Záhřeb Maksimir (1971–2000, extrémy 1949–2019) – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 19,4 22,6 26,0 30,5 33,7 37,6 40,4 39,8 34,0 28,3 25,4 22,5 40,4
Průměrné denní maximum [°C] 3,7 6,8 11,9 16,3 21,5 24,5 26,7 26,3 22,1 15,8 8,9 4,6 15,8
Průměrná teplota [°C] 2,3 6,4 10,7 15,8 18,8 20,6 20,1 15,9 10,5 5,0 1,4 10,7
Průměrné denní minimum [°C] −3,0 −1,8 1,6 5,2 9,8 13,0 14,7 14,4 10,8 6,2 1,4 −1,7 5,9
Nejnižší teplota [°C] −24,3 −27,3 −18,3 −4,4 −1,8 2,5 5,4 3,7 −0,6 −5,6 −13,5 −19,8 −27,5
Průměrné srážky [mm] 43 39 53 59 73 95 77 92 86 83 80 60 840
Dní se srážkami 10 9 11 13 13 14 11 10 10 11 11 11 136
Dní se sněžením 10,3 7,1 1,8 0,2 0 0 0 0 0 0 2,9 6,7 29
Relativní vlhkost [%] 83 76 70 67 68 70 69 72 78 81 84 85 75
Slunečných hodin 56 99 143 168 229 234 276 257 189 124 63 50 1 888
Zdroj: Državni hidrometeorološki zavod[35][37] a Weather Atlas[38]

Povodně[editovat | editovat zdroj]

Břehy řeky Sávy jsou zpevněné náspy, které zabraňují přirozeným povodním. Kromě toho se jižně od Záhřebu nachází i kanál Sáva–Odra, který slouží k odklonění případné záplavové vlny mimo město do prostoru lužních lesů mezi městy Velika Gorica a Sisak. Kanál mohl v minulosti sloužit nicméně jako nové koryto řeky Sávy[39], a její tok skrz město by byl, obdobně jako v případě např. Valencie ve Španělsku využit k nové zástavbě a parkům.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gradec, uprostřed kostel sv. Marka, vlevo od něho Banski dvor, vpravo Parlament. Dole Lotrščak a lanovka
Související informace naleznete také v článku Dějiny Záhřebu.

Nejstarší osadou v blízkosti dnešního Záhřebu bylo římské město Andautonia, dnešní Ščitarjevo, které existovalo mezi 1. a 5. stoletím n. l.[40] První zmínka o názvu Záhřeb pochází z roku 1094, kdy město existovalo jako dvě různá centra: menší, východní Kaptol, obývaný především duchovními a sídlící v záhřebské katedrále, a větší, západní Gradec, obývaný především řemeslníky a obchodníky. Gradec a Kaptol se sjednotili v roce 1851, zasloužil se o to hlavně bán Josip Jelačić, na jehož počest bylo pojmenováno hlavní městské náměstí, náměstí bána Jelačiće.[41]

V období bývalé Jugoslávie zůstal Záhřeb důležitým hospodářským centrem země a byl druhým největším městem. Po vyhlášení nezávislosti Chorvatska na Jugoslávii byl Záhřeb prohlášen jeho hlavním městem.[42]

Rané období Záhřebu[editovat | editovat zdroj]

Historie Záhřebu sahá až do roku 1094 n. l., kdy zde uherský král Ladislav po návratu z tažení proti Chorvatsku založil biskupství záhřebské.[43] Souběžně s biskupským sídlem se severně od záhřebské katedrály rozvíjela kanonická osada Kaptol a na sousedním kopci opevněná osada Gradec; hranici mezi nimi tvořil potok Medveščak.[44] Dnes je Gradec Horním městem Záhřebu (Gornji Grad) a je jedním z nejzachovalejších městských jader v Chorvatsku. Obě osady se staly terčem tatarského útoku v roce 1242.[45] Chorvatský a uherský král Béla IV. jako projev vděčnosti za to, že mu poskytly bezpečné útočiště před Tatary prohlásil Gradec za svobodné královské město[46], obdařil ho Zlatou bulou, která jeho obyvatelům poskytovala vynětí ze župní správy a autonomii, jakož i vlastní soudní systém.[47][48]

16. až 18. století[editovat | editovat zdroj]

Starčevićovo náměstí, první polovina 20. století

Mezi kaptolským biskupstvím a svobodným svrchovaným městem Gradec existovaly četné vazby jak z hospodářských, tak z politických důvodů, ale jako integrované město nebyly známy, i když se politickým centrem stal Záhřeb, který zastupoval jak Chorvatsko, tak Slavonii a Dalmácii a nejprve se scházel v Gradci. Záhřeb se stal chorvatským hlavním městem v roce 1557, přičemž město bylo v roce 1621 vybráno i za sídlo chorvatského bána za bána Nikoly IX Frankopana.[49]

Na pozvání chorvatského sněmu přišli do Záhřebu jezuité, kteří zde založili první gymnázium, kostel svaté Kateřiny a klášter. V roce 1669 založili akademii, kde se vyučovala filozofie, teologie a právo, předchůdkyni dnešní Záhřebské univerzity.

V 17. a 18. století byl Záhřeb silně zpustošen požáry a morem. V roce 1776 se královská rada (vláda) přestěhovala z Varaždinu do Záhřebu a za vlády Josefa II. se Záhřeb stal sídlem varaždínského a karlovackého generálního štábu.[50]

Vláda Habsburků[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1526 panovali v Uhrách i v Chorvatsku Habsburkové v osobě Ferdinanda I. Roku 1557 se v Záhřebu poprvé sešel chorvatský sněm a roku 1607 přišli na jeho pozvání do města jezuité, kteří zde založili kolej, předchůdce dnešní Záhřebské univerzity. Od roku 1621 byl Záhřeb sídlem chorvatského bána (místokrále). Obě osady, Kaptol jako církevní a Gradec jako politické centrum, měly stále svá samostatná opevnění a v určitých obdobích stály proti sobě. Jižně, mimo tato opevnění vzniklo dnešní Dolní město, kam se přesunul obchodní a řemeslný život. Teprve v roce 1850 za bána Jelačiče se Kaptol, Gradec i Donji Grad spojily do jednoho celku. V 17. a 18. století město několikrát postihly požáry a morová epidemie.

Roku 1860[51] dosáhla do města železnice[52], mezi nádražím a starou částí města začala vznikat nová měšťanská výstavba, Záhřeb se rozrůstal a později tak rostl i jeho vliv. Přispěl k němu i fakt, že po dlouhých letech nakonec získalo město statut centra chorvatského obrozeneckého hnutí, přestože Matice ilyrská (od roku 1862 Matice chorvatská) působila v Záhřebu již ke konci první poloviny 19. století. Roku 1880 postihlo město velké zemětřesení, které se silou 6,3 Richterova stupně[53] silně poškodilo katedrálu, jež pak byla důkladně obnovena.

20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Rakousko-Uherska po první světové válce se zde konal sněm jihoslovanských národů padlého mocnářství. Jejich zástupci se rozhodli pro vytvoření jednoho státu – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Mezi lety 1929 a 1939 tu bylo sídlo Sávské bánoviny, za druhé světové války pak ustašovského státu. V meziválečném období žilo v Záhřebu okolo 185 000 lidí.

Během socialistické Jugoslávie byl Záhřeb opět hlavním městem Chorvatska. V této době byl vystavěn tzv. Novi Zagrebsídliště na jih od města, u řeky Sávy. Pro život město byla významnou akcí Univerziáda v roce 1987[54], kdy do Záhřebu přicestovalo 6423 sportovců z 122 zemí světa. Od roku 1991 je opět hlavním městem nezávislého Chorvatska, za balkánské války byl sice bombardován, ale nebyl vážně poškozen. V současné době má okolo 700 000 obyvatel, s předměstími okolo milionu.

Dne 22. března 2020 v ranních hodinách došlo v Záhřebu k zeměstřesení o síle 5,3 stupňů Richterovy stupnice které postihly město, jeho okolí spolu a přilehlou částí sousedního Slovinska. Po prvním otřesu v 6 hodin 30 minut ráno se objevily ještě dva navazující se sílou 5,1 a 3,7 stupňů. Epicentrum se nacházelo v blízkosti místní části Záhřebu Makuševac.[55] Jedna osoba byla zabyta, dalších 27 zraněno.[56]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Jelačićovo náměstí.

V roce 2018 žilo v Záhřebu 804 507 obyvatel[57], podle sčítání lidu z roku 2011 to bylo 790 017 osob. S předměstími a Záhřebskou župou žije v metropoli Chorvatska bez ohledu na jeho administrativní hranice okolo milionu lidí. Mezi nelidnatější místní části metropole patří: Trešnjevka (okolo 120 000 obyvatel), Novi Zagreb, (přes 110 000 lidí) a Dubrava (okolo 100 000 osob).

Obyvatelstvo tvoří z 92 % lidé chorvatské národnosti. Národnostní menšiny jsou především příslušníci národů a národností bývalé Jugoslávie, především Srbové (v roce 2001 cca 18 tisíc), Slovinci, Bosňáci a Albánci (především z Kosova a Severní Makedonie). Okolo dvou stovek lidí se přihlásilo i k české a zhruba stejný počet také k slovenské národnosti. 87 % obyvatel se přihlásilo k Římskokatolické církvi, dále je zasTürkçetoupena i Srbská pravoslavná církev (Záhřeb je jedním ze sídel pravoslavné správní jednotky), islámská obec, evangelická církev a další. Okolo 4 % obyvatel Záhřebu se považuje za agnostiky a 3,5 % za ateisty. V minulosti zde byli zastoupeni i Židé; židovská komunita zde činila před druhou světovou válkou 5,8 % obyvatel[58] a dokonce od roku 1841 provozovala i vlastní školu.[58]

Počet obyvatel po roce 1991 stagnuje a po roce 2001 se mírně zvyšoval především díky migraci. Zatímco do Záhřebu migrují lidé z celého Chorvatska, z města se vystěhovávají někteří Chorvati do zahraničí. V roce 2016 mělo město pozitivní přírůstek obyvatelstva v počtu 2706 osob; cca třináct tisíc lidí se dostěhovalo do Záhřebu a cca deset tisíc se vystěhovalo především do zahraničí. Ještě v druhé polovině 90. let 20. století bylo migrační saldo pro Záhřeb vysoce pozitivní.

V roce 2011 činil věkový průměr místního obyvatelstva 41,6 let, což představovalo ve srovnání s předchozími lety mírný vzestup. Zvýšil se také podíl osob starších 65 let (na cca 17 %) na úkor počtu práceschopného obyvatelstva a dětí/mládeže.

Místní obyvatelé se označují mezi sebou neformálně jako purgeri[59] (z německého burger, měšťan).

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Historické jádro města[editovat | editovat zdroj]

Centrum Záhřebu má charakter typického velkoměsta někdejší habsburské monarchie. Historické jádro města je tvořeno částmi Horní město a Kaptol, a mladší Dolní město. Gradec (Horní město) patří k nejlépe zachovaným historickým centrům v Chorvatsku. Směrem na východ, za údolím potoka Medveščaku, je rovněž středověký Kaptol s gotickou katedrálou. Dnes nejživější část města, Dolní město, vzniklo od poloviny 19. století mezi nádražím a historickými městy. Po druhé světové válce k nim přibyl Nový Záhřeb, totiž sídliště na pravém břehu Sávy.

Historicky nejvýznamnější je Horní město, kde sídlí Vláda Chorvatska a parlament a kde stojí gotický kostel svatého Marka se znaky Záhřebu, Chorvatska, Dalmácie a Slavonie na střeše z barevných glazovaných tašek. Zatímco tato část Záhřebu je významná hlavně z turistického hlediska, Dolní město je hlavně centrem kulturním, obchodním a společenským. Jeho živé třídy doplňují velká náměstí, pojmenovaná po významných osobnostech chorvatské historie (Bána Jelačiće, krále Tomislava), i významné budovy školské, či kulturní.

Gradec a Kaptol spojuje Kamenná brána (chorvatsky Kamenita vrata) ze třináctého století s poutní svatyní s obrazem Panny Marie, který odolal požáru v roce 1731. Horní město s Dolním spojuje také více než sto let stará lanová dráha. Trasa, na které její modré kabinky překonávají výškový rozdíl 30 metrů, je dlouhá šestašedesát metrů a jízda z jednoho konce na druhý netrvá ani minutu.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Mimara.
Městské muzeum.
Pavilon umění

V Záhřebu sídlí velký počet těchto institucí a proto je také někdy přezdíván jako Muzejní město.[zdroj?] V roce 2015 všechna místní muzea navštívilo na sedm set tisíc lidí. Celkem se zde nachází okolo čtyřiceti muzeí, významnější a známější z nich jsou následující:

... a mnohá další.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu působí okolo 20 divadelních scén. Hlavním z nich je Chorvatské národní divadlo (chorvatsky Hrvatsko narodno kazalište), které sídlí na náměstí Chorvatské republiky v nápadné novoklasicistní budově. Kromě toho zde sídlí také městské divadlo. Pod něj spadá celkem 12 scén na území města, čtyři jsou soukromé.

Koncertní sál Vatroslava Lisinského, který je využíván k hudebním akcím[66], je pojmenován po chorvatském hudebním skladateli. Postaven byl roku 1973[67]

V roce 2013 bylo ve veřejných divadlech, které tvoří cca 60 % všech těchto institucích ve městě, uskutečněno na 1600 divadelních představení, které navštívilo na 357 tisíc lidí.

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu sídlí Národní a univerzitní knihovna (její počátky sahají do 18. století[68]), dále Knihovna města Záhřebu, Knihovna Andrije Štampara, regionální knihovna Zagrabiensia, Knihovna Vladimira Nazora, Knihovna Medvešcak a Knihovna a čítárna Bogdana Ogrizoviće.

V Záhřebu rovněž sídlí i knihovny národnostních menšin, např. albánská, rusínská a ukrajinská.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se každoročně pořádá okolo sedmdesáti různých kulturních akcí. Pravidelně se zde koná od roku 2003 filmový festival, festival dokumentárních filmů ZagrebDox a festival animovaných filmů.[69] Pořádán je rovněž i divadelní festival Eurokaz a mnohé další. Populární je také Food Truck Festival[70]

V roce 1945 bylo v Záhřebu založeno Sdružení výtvarných umělců (ULUH).[71] Sídlilo zde také filmové studio Jadran film, při němž bylo aktivní i studio kreslených filmů.[72] To se postupně rozrostlo o samostatnou školu kresleného filmu.[73]

Kulturní památky/pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se nachází celá řada pamětihodností. Ve městě je evidováno 616 kulturních památek.

Horní město (Gradec)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Gradec (Záhřeb).
Kamenita vrata
  • Věž Lotrščak, původně ze 13. století[74], stojí na jižním okraji Horního města, u horní stanice lanovky. Je v ní městské muzeum, z horního patra je pozoruhodný výhled na město.
  • Kamenná brána (Kamenita vrata), původně ze 13. století, je jediná zachovaná z původně pěti bran Gradce. Vede do údolí potoka Medveščaku a v bráně je poutní kaple Panny Marie.
  • Bánský dvůr, barokní patrový komplex ze 17. století, dnes sídlo chorvatské vlády.
  • Chorvatský parlament se sídlem na protější straně Náměstí sv. Marka.
  • Gotický kostel sv. Marka na stejnojmenném náměstí, založený ve 13. století, přestavěný kolem roku 1400 a rozšířený 1499.
  • Jezuitský kostel svaté Kateřiny s kolejí

Kaptol[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kaptol (Záhřeb).

Dolní město[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Tržiště v centru města (Dolac)

Záhřeb je ekonomickým centrem země, sídlí zde Chorvatská národní banka, burza a řada chorvatských společností. Sídlí zde Záhřebská burza, znovuobnovená v roce 1991 a řada větších chorvatských obchodních bank (Privredna banka Zagreb, Hip Alpe-Adrija bank, Zagrebačka Banka, Hrvatska poštanska banka). Záhřeb je také i městem, kde se pořádají mezinárodní veletrhy a výstavy. Výstaviště Záhřeb se nachází na jižním okraji města, za řekou Sávou v Novém Záhřebu.

Co do průmyslu jsou nejvýznamněji zastoupena následující odvětví: Výroba elektrických zařízení, chemický[75], farmaceutický a textilní průmysl[76], stejně jako průmysl potravinářský. Obyvatelstvo je dominantně zaměstnáno ve službách, zastoupena je menším podílem[zdroj?] také turistika. V obchodu pracuje 33 % místních obyvatel, dále v průmyslu 30 %, v dopravě a spedici 10 %, ve finančním sektoru 7 % a v ostatních odvětvích okolo 20 %. Na prvovýrobu (vč. lesnictví, zemědělství a rybářství) připadá jen 0,3 % všech pracujících.

Průmyslové zóny se nachází na okraji města, v lokalitách Žitnjak a Jankomir, resp. v nedalekém městě Sesvete, které je administrativní součástí Záhřebu. V Záhřebu sídlí řada větších chorvatských firem, např. INA industrija nafte, Pliva (farmaceutická společnost), Kraš a Franck (potravinářský průmysl), strojírenská firma Rade Končar[77], továrna na výrobu dopravních prostředků TŽV Gredelj).

V roce 2008 měl rozpočet města Záhřebu celkovou výši 7,45 miliard kun. Město má také nejvyšší HDP na obyvatele v zemi. Ve městě sídlí cca 1/3 chorvatských společností a v roce 2014 se podílelo 1/3 na celostátním HDP (před hospodářskou krizí v první dekádě 21. století to bylo pouze 30 %). V Záhřebu je registrováno okolo čtyřiceti pěti tisíc právnických osob.

Dle informací ze sčítání lidu 2011 bylo 6,4 % místního obyvatelstva nezaměstnaných, 47,8 % zaměstnaných a 45,7 % ekonomicky neaktivních (penzisté nebo děti a studenti). V roce 2017 bylo celkem 23 827 obyvatel Záhřebu bez práce. Zaměstnaných osob bylo okolo čtyři sta tisíc.

V Záhřebu se spotřebuje 19 % veškeré elektrické energie z celého Chorvatska. Okolo metropole stojí několik elektráren, které spalují ropu.[78]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Záhřeb je jako hlavní město přirozeným cílem návštěvníků jak z Chorvatska, tak i ze zahraničí. Ročně jej navštíví okolo milionu lidí. Počet návštěv však vzhledem k atraktivitě nedalekého pobřeží Jaderského moře v letních měsících do jisté míry klesá. 80 % turistů, kteří navštíví Záhřeb, jsou cizinci.

Životní prostředí a zeleň[editovat | editovat zdroj]

Ovzduší[editovat | editovat zdroj]

Teplárna v Záhřebu.

Od roku 1965 se pravidelně v Záhřebu měří kvalita ovzduší. Město zaznamená občas zvýšené hodnoty částic PM 10, ve srovnání s dalšími metropolemi republik a autonomních oblastí bývalé Jugoslávie je však míra znečištění ovzduší velmi nízká. V roce 2010 přijalo město Záhřeb plán snížení emisí částic PM 10 především v západní části města. Zdrojem znečištění ovzduší jsou kromě dopravy také elektrárny a teplárny v jeho okolí. Jen okolo Záhřebu stojí tři elektrárny které spalují naftu.[79] I přesto se může v některých dnech stát, že míra znečištění ovzduší dosáhne rekordních hodnot.[80]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Státní poznávací značka Záhřebu
Mimoúrovňová křižovatka v Záhřebu.

Většina hlavních chorvatských dopravních tahů prochází přes území hlavního města. Ze Záhřebu vede celkem pět dálnic, které směřují do všech částí země. Městem také vedou dva z celkem tří tzv. panevropských koridorů, které přetínají alespoň v nějaké části chorvatské území. Hlavní dálniční obchvat kolem města sleduje jižní trasu, na kterou se postupně napojují významné chorvatské dálnice; A1 do Dalmácie, A3 do Slavonie a také dva dopravní tahy na sever do Slovinska.

Dopravní síť města Záhřebu tvoří roštový systém hlavních tříd, které město spojují ve směru západ-východ s těmi, které vedou přes řeku Sávu ve směru sever-jih. Tento vzorec, který vychází z nejstarší zástavby středu města se opakuje např. i na sídlišti Nový Záhřeb. Mezi nejvytíženější třídy ve směru západ-východ patří např. Ulica grada Vukovara, Slavonska avenija a Avenija Dubrovnik.

V roce 2015 se v Záhřebu pohybovalo cca 1300 vozidel taxislužeb.

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Veřejnou dopravu v Záhřebu zajišťuje příměstská železniční doprava, tramvaje a autobusy. Občas bývá diskutován i systém metra.[81]

Městská[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Záhřebu.
Záhřebská tramvaj typu TMK 2200 je tím nejmodernějším, čím se mohou Záhřebané i návštěvníci města svézt

Veřejnou dopravu v Záhřebu tvoří síť tramvajových a autobusových linek, doplněná příměstskými železničními spoji a dalšími druhy dopravy (taxi aj.). Páteřním druhem dopravy je tramvajová, kterou zajišťuje záhřebský podnik Zagrebački električni tramvaj (ZET). Ten stejně tak provozuje i lanové dráhy, které zajišťují hlavně v severní části města překonání výškových rozdílů.

První elektrická tramvaj vyjela v Záhřebu 18. srpna roku 1910[82] a do dnešních dní se místní dopravní síť rozrostla na 116 km. Počet linek se pohybuje kolem patnácti, zajištěny jsou kromě denních i noční spoje. Autobusová síť tramvaje doplňuje a počet jejích linek překračuje 120. V centru města pak slouží již od roku 1889 lanová dráha[82], která spojuje dvě části historického města – Donji a Gorni grad, které odděluje jejich rozdílná výška. Pro město ikonická lanovka patří mezi nejkratší svého druhu na světě.

Příměstská železnice zajišťuje spojení chorvatské metropole s okolními městy. Denně ji používá kolem 70 000 lidí, kteří dojíždějí do zaměstnání, za kulturou, či rekreací. Nejvytíženější železniční tratí je úsek Savski Marof – Záhřeb a z hlavního nádraží na Dugo Selo. Příměstské spoje pak také jezdí do Veliké Gorice, Samoboru, Zaprešiće[83], Jastrebarska, Sisaku, Koprivnice, Harmice, Varaždína a některé spoje do Krapiny, Čakovce, Bjelovaru a Virovitice. Příměstská železniční doprava je v provozu od roku 1992, která má za cíl zajistit lepší napojení rozsáhlé metropolitní oblasti na střed Záhřebu. V hlavních směrech (např. západ-východ) je provozována většina linek.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Základy železniční sítě byly položeny v Chorvatsku koncem 19. a počátkem 20. století.

Vzdálenosti chorvatských měst od Záhřebu
Město km
Bjelovar 88
Čakovec 103
Dubrovník 602
Gospić 202
Karlovac 55
Koprivnica 101
Krapina 62
Osijek 283
Pazin 217
Požega 177
Rijeka 166
Sisak 57
Slavonski Brod 194
Split 396
Šibenik 327
Varaždin 88
Virovitica 150
Vukovar 296
Zadar 272

Záhřeb byl napojen v roce 1862 prodloužením trati ze slovinského dopravního uzlu Zidani Most přes chorvatskou metropoli do Sisaku. Následovala také železnice do Rijeky (Železniční trať Záhřeb–Rijeka). Ještě koncem století byl propojen železničně s Koprivnicí (1870) a Varaždinem (1885). Roku 1925 pak byla vybudována trať přes Liku, která zajistila spojení po dráze ze Záhřebu přes Knin až do Splitu.

Stanice Záhřeb hlavní nádraží slouží jak pro dálkové, tak i regionální spoje. Součástí záhřebského železničního uzlu je i několik dalších nádraží, např. Záhřeb Západní nádraží (chorvatsky Zagreb Zapadni kolodvor nebo stanice Zagreb-Klara. Rozsáhlé seřaďovací nádraží se nachází na jihovýchodním okraji města, jižně od Nového Záhřebu.

V roce 2021 vyjela z Prahy hlavního nádraží do Záhřebu přímá vlaková linka od RegioJetu, která dále pokračuje do Splitu.[84] [85]

Cyklistická doprava[editovat | editovat zdroj]

14. května 2013 byl po vzoru velkých evropských metropolí uveden do provozu systém veřejných jízdních kol. Pro obyvatele Záhřebu je k dispozici více než 100 jízdních kol, celkem na třinácti místech ve městě. První hodina jízdy je zdarma, přičemž každá další hodina stojí symbolických osm kun.[86][87][88]

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Záhřebské mezinárodní letiště (IATA: ZAG, IKAO: LDZA) je hlavním vzdušným přístavem pro celé Chorvatsko. Nachází se na území města Velika Gorica, asi 10 km jižně od Záhřebu. Letiště slouží také jako hlavní technické zázemí pro chorvatské aerolinie. V roce 2007 ho využilo celkem 1 992 455 cestujících. Kromě hlavního letiště se u Záhřebu (11 km jihozápadně) nachází ještě také menší letiště pro všeobecné letectví, Zračno pristanište Lučko, nedaleko sídla Lučko. To sloužilo v letech 19451962 jako hlavní záhřebské letiště, největší provoz zažilo roku 1959, kdy jeho branami prošlo 167 000 cestujících.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Větší města v okruhu Záhřebu:

Růžice kompasu Slovinsko Lublaň (~179 km) Chorvatsko Krapina (~38,3 km) Chorvatsko Koprivnica (~101 km) Růžice kompasu
Itálie Terst (~229 km) Sever Chorvatsko Osijek (~285 km)
Západ   Záhřeb   Východ
Jih
Chorvatsko Karlovac (~54,1 km) Chorvatsko Split (~410 km) Chorvatsko Vinkovci (~275 km)

Školství a věda[editovat | editovat zdroj]

Budova základní školy Vjenceslava Holjevce v Záhřebu-Sigetu.

V Záhřebu existuje 136 základních škol, 100 škol středních, z nichž je 31 gymnázií. Pět středních škol je polytechnických a 9 vysokých škol je soukromých.

Záhřebská univerzita byla založena v roce 1669[89] a představuje druhou nejstarší univerzitu v zemi (po Zadaru). Má 29 fakult, 3 umělecké akademie. Rozvoj vysokého školství odstartoval po druhé světové válce, kdy v prvních několika letech byl zdvojnásoben počet studentů na všech oborech.[90] V současné době na ní studuje okolo 40 000 lidí.[91] Vysoká technická škola s oddělením architektury byla otevřena v roce 1919.[92]

V Záhřebu sídlí také Institut Ruđera Boškoviće[93][77], který zaměstnává cca 200 vědeckých pracovníků. Kromě toho zde působí dalších 22 vědeckých institucí, mezi které patří např. Institut Iva Pilara, Chorvatský historický institut, Institut dějin umění, Institut archeologie. V Záhřebu také sídlí Chorvatská akademie věd HAZU, kterou založil Josip Juraj Strossmayer. V roce 1952 byl také v Záhřebu zřízen Lexigografický ústav (srbochorvatsky Leksikografički zavod), který se věnoval encyklopedické činnosti.[94]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se nachází celkem 4 polikliniky (chorvatsky Dom zdravlja) a dále řada specializovaných zdravotnických zařízení, které se věnují poskytování různých druhů lékařské péče. Město Záhřeb provozuje několik nemocnic, např. Psychiatrickou léčebnu Sv. Jana, Dětskou nemocnici Srebrnjak, Speciální nemocnici pro plicní nemoci, Psychiatrickou léčebnu pro děti a mládež.

Hlavní městské nemocnice v Záhřebu existují dvě, a to Klinická nemocnice Svatého Ducha a Psychiatrická klinika Vrapče. Pět dalších je provozováno veřejným zdravotnickým systémem (KBC Záhřeb, KBC milosrdných sester, KBC Dubrava, KBC Merkur a KBC Fran Mihaljević). Dlouhodobým palčivým problémem města je nedokončená univerzitní nemocnice, která se nachází na jihozápadním okraji Záhřebu. Samo město Záhřeb vnímá vlastní zdravotnický systém jako nepřizpůsobený současné době a neodpovídající aktuálním trendům, např. rostoucímu průměrnému stáří místního obyvatelstva.

Sport a rekreace[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se nachází značný počet sportovních a rekreačních zařízení. Na jezeře Jarun na jihozápadním okraji města se nachází stejnojmenné sportovní centrum, které se zaměřuje mimo jiné i na vodní sporty. V místní části Trešnjevka se nachází dům sportu, jehož součástí je celkem šest multifunkčních hal. Největší z nich mají kapacitu 5000 a 3100 návštěvníků. Hraje se zde basketbal, házená, volejbal a další sporty. Konají se zde také i hudební akce.

Od roku 2008 slouží městu také Aréna Záhřeb (chorvatsky Arena Zagreb), kde se také v roce 2009 konalo Mistrovství světa v házené. Dalším sportovním zařízením je Basketbalová arena Dražena Petroviće s kapacitou 5400 diváků. Sportovní park Mladost se rozkládá na břehu řeky Sávy, jeho součástí je několik plaveckých bazénů a 16 tenisových kurtů. Další tenisová hřiště se nachází v Rekreačním centru Šalata, které se nachází blízko středu Záhřebu a tenisovém centru na Maksimiru. Tam stojí také známý fotbalový stadion s kapacitou 40 tisíc diváků, známý i díky fotbalové rvačce z roku 1990.

Mezi známými sportovními kluby, které jsou původem z chorvatské metropole, se nachází: Dinamo Záhřeb, KHL Medveščak Záhřeb, RK Záhřeb, KK Cibona, KK Záhřeb, KK Cedevita, NK Záhřeb, HAVK Mladost a další.

V Záhřebu se konají pravidelné tenisové šampionáty Zagreb Open a Zagreb Indoors a mezinárodní veslařská soutěž Grand Prix Jarun. V srpnu 2005 chorvatská metropole pořádala Mistrovství světa v kanojistice.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Budova, ve které sídlí Rada města.

Město Záhřeb má jako hlavní město Republiky Chorvatsko status města i župy (obdobným způsobem jako je např. i hlavní město Praha zároveň městem i krajem).

Orgány města jsou:

  • Zastupitelstvo města Záhřebu (chorvatsky Gradska skupština), které má 51 zastupitelů volených v komunálních volbách na čtyřleté volební období. Zastupitelstvo má svého předsedu a nejvíce čtyři místopředsedy. Zastupitelstvo schvaluje statut města a jeho změny a rozpočet města.
  • Primátor Záhřebu (chorvatsky Gradonačelnik Zagreba), který je volen nepřímo zastupitelstvem a předsedá radě města.
  • Rada města Záhřebu (chorvatsky Gradsko poglavarstvo), která má jedenáct členů a je odpovědná zastupitelstvu, de facto představuje „vládu města“.

Jednotlivé městské části mají rovněž své orgány.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa čtvrtí v Záhřebu

Záhřeb se dělí na 17 čtvrtí, seznam je uspořádán podle čísla na mapě:

  1. Donji grad (Dolní město) – 37 204 obyvatel
  2. Gornji grad – Medveščak (Horní město – Medveščak) – 30 962 obyvatel
  3. Trnje – 42 282 obyvatel
  4. Maksimir – 48 902 obyvatel
  5. Peščenica – Žitnjak – 56 487 obyvatel
  6. Novi Zagreb – istok (Nový Záhřeb – východ) – 59 055 obyvatel
  7. Novi Zagreb – zapad (Nový Záhřeb – západ) – 58 103 obyvatel
  8. Trešnjevka – sjever (Trešnjevka – sever) – 55 425 obyvatel
  9. Trešnjevka – jug (Trešnjevka – jih) – 66 674 obyvatel
  10. Črnomerec – 38 546 obyvatel
  11. Gornja Dubrava (Horní Dubrava) – 61 481 obyvatel
  12. Donja Dubrava (Dolní Dubrava) – 36 363 obyvatel
  13. Stenjevec – 51 390 obyvatel
  14. Podsused – Vrapče – 47 759 obyvatel
  15. Podsljeme – 19 165 obyvatel
  16. Sesvete – 70 009 obyvatel
  17. Brezovica – 12 030 obyvatel

Kromě toho některé ze čtvrtí zahrnují také sídla (naselje), ke kterým mají vztah jako opčina.

Sídla v Brezovici[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Novi Zagreb – zapad[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Novi Zagreb – istok[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Sesvete[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Peščenica – Žitnjak[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zagreb na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Grad Zagreb službene stranice [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. OSNOVNI PODACI O GRADU ZAGREBU [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Zagreb, Zagreb... – ZPR – FER [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 July 2007. (anglicky) 
  4. KRETANJE BROJA STANOVNIKA U GRADU ZAGREBU OD 2011. DO 2020. [online]. Zagreb: GRAD ZAGREB, 2021 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  5. Zagreb Urban Agglomeration Development Strategy for the period up to 2020 [online]. April 2018 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Arheološki park ANDAUTONIJA [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Arheološki park ANDAUTONIJA u Ščitarjevu – Arheološki muzej u Zagrebu [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 July 2017. (anglicky) ; Povijest – Andautonija [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 July 2012. (anglicky) ; Andautonija – Turistička zajednica Zagrebačke županije [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Muzej grada Zagreba – 5. Slobodni kraljevski grad na Gradecu [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2017. (anglicky) ; Kralj Bela IV Gradecu izdao Zlatnu bulu kojom je postao slobodni kraljevski grad [online]. 16 November 2014 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; slobodni kraljevski gradovi i trgovišta | Hrvatska enciklopedija [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; slobodni kraljevski gradec – Grad Zagreb službene stranice [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Zlatna bula Bele IV. – Hrvatska enciklopedija [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Zagrebački gradonačelnici – Grad Zagreb službene stranice [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2017. (anglicky) ; Popis gradonačelnika grada Zagreba / ZGportal Zagreb [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Izabran prvi zagrebački gradonačelnik u povijesti – 1851. [online]. 14 May 2014 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; 15. svibnja 1851. – tko je bio prvi gradonačelnik Zagreba? [online]. 15 May 2017 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Kakav je status Grada Zagreba? – Ministarstvo uprave [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Popis županija, gradova i općina [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Sustav lokalne i područne (regionalne) samouprave [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Zakon o Gradu Zagrebu – Zakon.hr [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Gradske četvrti – Grad Zagreb službene stranice [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Gradske četvrti grada Zagreba / ZGportal Zagreb [online]. [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. (anglicky) ; Doznajte kako su glasale pojedine gradske četvrti Zagreba – Dnevnik.hr [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Gradska četvrt Podsljeme – Grad Zagreb službene stranice [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Karta Podsljeme – Zagreb – Karta Zagreba [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Gradska četvrt Podsljeme / ZGportal Zagreb [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Udaljenost Sesvete - Zagreb - Udaljenosti.com [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Karta Sesvete – Zagreb – Karta Zagreba [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ; Sesvete – Karta Zagreba [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Medvednica / Simboli grada Zagreba / ZGportal Zagreb [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Zagreb – Google Karte [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Karta Zagreba [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Zagreb – naša metropola [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Zagreb – moderna metropola bogate povijesti – HUP Zagreb [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Grad Zagreb – Velegrad zelenog srca – Jutarnji List [online]. 21 August 2010 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Republika Grad Zagreb – STav [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Unitarna i centralizirana Hrvatska zrela za redizajn – Glas Slavonije [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Sindikati traže izdvajanje Grada Zagreba iz statističke podjele RH [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Zagrabia in Giovanni Giacomo de Rossi's Mercurio Geografico (Dalmatia Istria Bosnia Servia Croatia parte di Schiavonia [...], Rome, c. 1692; swaen.com).
  23. Cod. Dipl. II 42: rex diuina gratia inspirante ... Zagrabiensem constituit episcopatum videlicet ut quos error idolatrie a dei cultura extraneos fecerat, episcopalis cuira ad viam veritatis reduceret. Mladen ANČIĆ, "Dva teksta iz sredine 14. stoljeća. Prilog poznavanju „društvenog znanja“ u Hrvatskom Kraljevstvu ("Dvě díla z poloviny 14. století: Příspěvek k poznání "společenského vědění" v Chorvatském království") Starohrvatska prosvjeta III.40 (2013).
  24. a b Décsy, Gyula in: Jean-Claude Boulanger (ed.) Actes du XVIe Congrès international des sciences onomastiques: Québec, Université Laval, 16–22 août 1987 : le nom propre au carrefour des études humaines et des sciences sociales, Presses Université Laval (1990), ISBN 978-2-7637-7213-4. p. 202.
  25. GLUHAK, Alemko. Neke praslavenske riječi u hrvatskome – Hrčak – Srce. Hrvatski Dijalektološki Zbornik. 14 November 1999, s. 11–20. Dostupné online [cit. 10 July 2017]. (anglicky) 
  26. Frank Moore Colby, Talcott Williams Dodd, The New International Encyclopaedia, Volume 1, 1918, p. 239.
  27. Nikola Štambak, Zagreb (2004), p. 77.
  28. 'BILA JEDNOM MANDA BAJNA, GRABILA JE IZ BUNARA' Legenda o Manduševcu i nastanku imena Zagreb [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. LEGENDA O ZELENOM KURCU: Što se krije iza priče o Mandi i žednom junaku? [online]. 28 December 2016 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Poznate i nepoznate legende o Zagrebu i okolici! - Narodni.NET [online]. 17 January 2012 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Manduševac, fontana po kojoj je Zagreb dobio ime [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Zagreb nije oduvijek bio Zagreb. Znate li kako se zvao? – Večernji.hr [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. "Legend about Zagreb". Croatian National Tourist Board. Retrieved on 12 November 2008.
  34. IZVJEŠĆE o stanju u prostoru Grada Zagreba 2008.-2012 [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  35. a b Zagreb Climate Normals [online]. 2011-05-05 [cit. 2021-08-29]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  36. PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 23. (angličtina) 
  37. Monthly values and extremes:Values for Zagreb Maksimir in 1949-2019 period [online]. Državni hidrometeorološki zavod [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Zagreb, Croatia – Climate data [online]. Weather Atlas [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Článek na portálu b92.net (srbsky)
  40. The Roman town of Andautonia [online]. [cit. 2008-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2008. (anglicky) 
  41. Na današnji dan rođen ban Josip Jelačić. Laudato [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  42. SLUZBENI LIST. Deklaraciju o proglašenju suverene i samostalne Republike Hrvatske (Declaration on the Sovereignty and Independence of the Croatian Republic) [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ROMAN, Eric. Austria-Hungary & Successor States. New York: Cambridge University Press, 2003. 699 s. ISBN 0-8160-4537-2. S. 146. (angličtina) 
  44. HAWKESWORTH, Celia. Zagreb: A Cultural and Literary History. [s.l.]: Signal Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-904955-30-6. (anglicky) 
  45. OLIVER, Jeanne. Croatia Traveller's Zagreb and Beyond: A practical guide to visiting Zagreb, Croatia. [s.l.]: Croatia Traveller, 2015-02-26. Dostupné online. ISBN 978-1-311-66016-9. (anglicky) 
  46. PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 35. (angličtina) 
  47. STONE, Zofia. Genghis Khan: A Biography. [s.l.]: Vij Books India Pvt Ltd, 2017-03-01. Dostupné online. ISBN 978-93-86367-11-2. (anglicky) 
  48. Zagreb: turistički vodič. [s.l.]: Masmedia d.o.o., 1970. Dostupné online. ISBN 978-953-157-464-8. (chorvatsky) 
  49. History of Zagreb [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. The city of Zagreb [online]. Croatian Radiotelevision [cit. 2006-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2007. (anglicky) 
  51. Kako se gradila najvažnija hrvatska pruga. Večernji list [online]. [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  52. BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden marketing, 1999. ISBN 953-6168-50-2. S. 21. (chorvatština) 
  53. Zemljotresi na Balkanu: „Vreme računam na pre i posle potresa, iako je prošlo 40 godina". BBC [online]. [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. (srbsky) 
  54. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 258. (srbochorvatština) 
  55. Ozlijeđeno 11 osoba, od kojih djevojčica kritično. Oštećeno 66 objekata i 23 auta. Vecernji list [online]. 2020-03-22 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  56. Tinejdžerica stradala u potresu i dalje je kritično. U potresu ozlijeđeno 27 ljudi. www.index.hr [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  57. Odhady počtu obyvatel podle jednotlivých správních celků Chorvatska na stránkách DZS(chorvatsky)
  58. a b MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. S. 130. (chorvatština) 
  59. A guide to the city of Zagreb, Croatia's intriguing capital. National Geographic [online]. [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  60. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 76. (angličtina) 
  61. Chorvatsko není jen moře! Záhřeb nabízí mnoho krás, za kterými se budete vracet. Blesk. 2016-07-13. Dostupné online [cit. 2021-03-20]. 
  62. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 231. (srbochorvatština) 
  63. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 232. (srbochorvatština) 
  64. Článek na stránkách Atlas Obscura (anglicky)
  65. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 189. (srbochorvatština) 
  66. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 319. (srbochorvatština) 
  67. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 234. (srbochorvatština) 
  68. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 233. (srbochorvatština) 
  69. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 52. (angličtina) 
  70. Článek na portálu croatiaweek.com (anglicky)
  71. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 95. (srbochorvatština) 
  72. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 212. (srbochorvatština) 
  73. PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 52. (angličtina) 
  74. Znate li legendu o Gričkom topu koji nije zapucao od petrinjskog potresa?. Večernji list [online]. [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  75. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 223. (srbochorvatština) 
  76. GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin. Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013. ISBN 978-953-7963-03-3. S. 68. (chorvatština) 
  77. a b DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 191. (srbochorvatština) 
  78. PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 65. (angličtina) 
  79. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 65. (angličtina) 
  80. Článek na portálu 24sata.hr (chorvatsky)
  81. Článek na portálu vecernji.hr (chorvatsky)
  82. a b KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 182. (srbochorvatština) 
  83. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 78. (angličtina) 
  84. ON-LINE: RegioJet dorazil poprvé do Splitu. 1559 kilometrů dlouhá trasa je nejdelším železničním spojem v EU [online]. ZDOPRAVY.CZ [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  85. Kytara, zpěv i pasové kontroly ve čtyři ráno, do Chorvatska dorazil z Česka první letošní vlak. [online]. Novinky.cz [cit. 2021-05-30]. Dostupné online. 
  86. Nextbike Hrvatska: Prvi sustav javnih bicikala u Zagrebu! [online]. 24sata.hr, 2013-01-02 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  87. Po uzoru na europske metropole: U Zagrebu od danas bicikli za najam na šest lokacija u centru grada [online]. Index.hr, 2013-05-14 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  88. Napokon i Zagreb dobio gradske bicikle [online]. Jasam.hr, 2013-05-14 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  89. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 75. (angličtina) 
  90. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 121. (srbochorvatština) 
  91. PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 75. (angličtina) 
  92. KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 194. (srbochorvatština) 
  93. a b KAMPUŠ, Ivan. Tisućljetni Zagreb: od davnih naselja do suvremenog velegrada. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. S. 230. (srbochorvatština) 
  94. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 149. (srbochorvatština) 
  95. Značajne ličnosti – B [online]. Zagreb City Cemetery [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. Snješka Knežević, 2011, str. 104
  97. Ognjen Kraus, 1998, str. 242
  98. Slovník balkánských spisovatelů Praha: Libri, 2001, S. 529
  99. RAJČEVIĆ, Vojo. Narodni Heroji Jugoslavije (2.díl). Beograd; Titograd: Partizanska knjiga; Narodna knjiga; Pobjeda, 1982. Dostupné online. (Serbo-croatian) 
  100. http://www.hokejbonus.estranky.cz/clanky/hraci/cerveny-zlatko.html
  101. Wendelin Schmidt-Dengler [online]. www.whoswho.de [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 
  102. Wendelin Schmidt-Dengler ist "Wissenschafter des Jahres 2007" [online]. DiePresse.com, 2008-01-08 [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]