Záhřeb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Záhřeb
Zagreb
Montage of major Zagreb landmarks.jpg
Záhřeb – znak
znak
Záhřeb – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška122 m n. m.
Časové pásmo+1
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ŽupaZáhřeb je samostatnou župou
Administrativní dělení17 městských částí (chorvatsky gradske četvrti)
Záhřeb
Záhřeb
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha641 km²
Počet obyvatel790 017 (2011)[1]
Hustota zalidnění1 232,5 obyv./km²
Etnické složeníChorvati
Náboženské složeníkatolíci
Správa
StarostaTomislav Tomašević
Vznik1094
Oficiální webzagreb.hr
Telefonní předvolba+385-(0)1
PSČ10000
Označení vozidelZG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záhřeb (chorvatsky Zagreb, německy Agram, maďarsky Zágráb, italsky Zagabria) je hlavní a zároveň největší město Chorvatska, žije zde přibližně 790 tisíc[1] obyvatel.

Město je sídlem vlády, parlamentu, soudů a také arcibiskupství. Je zde několik vysokých škol. Je důležitým dopravním uzlem (železniční a dálniční křižovatka) mezi Jaderským mořem a střední Evropou. Ve městě sídlí fotbalové kluby GNK Dinamo Zagreb, NK Lokomotiva Zagreb a NK Záhřeb a hokejový klub KHL Medveščak.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Město leží na úpatí pohoří Medvednica, severně od řeky Sávy, v severozápadní části země, v historickém Chorvatsku blízko slovinských hranic. Rozkládá se na obou březích řeky Sávy; Medvednica tvoří jeho přirozenou severní hranici, řeka Sáva potom hranici jižní. Vzhledem k těmto podmínkám tak intravilán města zahrnuje prostor dlouhý ve směru západ-východ cca 20 km a ve směru sever-jih pouhých 8 km.

Město je vzdálené cca 170 km od pobřeží Jaderského moře a nachází se v nadmořské výšce 122 m. Nejvyšším vrcholem je kopec Sljeme v pohoří Medvednica.

Záhřeb se nachází v seismicky aktivní oblasti. Údolím řeky Sávy a pohořím Medvednica procházejí aktivní geologické zlomy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gradec, uprostřed kostel sv. Marka, vlevo od něho Banski dvor, vpravo Parlament. Dole Lotrščak a lanovka
Související informace naleznete také v článku Dějiny Záhřebu.

Na návrší, kde dnes stojí Kaptol, byly nalezeny zbytky náhrobků z 1. století, v blízkém Šćitarjevu se nacházela osada Andautonia.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o osídlení této oblasti je z roku 1094, kdy uherský král Ladislav I. Svatý založil v místě dnešního Kaptolu biskupství záhřebské a prvním biskupem jmenoval Čecha jménem Duch. Na nedaleké vyvýšenině západněji, oddělené potokem Medveščak, vznikla obchodní osada Gradec (Grič), dnešní Horní město. Za mongolské invaze v roce 1242 se sem uchýlil král Béla IV. a z vděčnosti za poskytnutou ochranu prohlásil město za královské.

Vláda Habsburků[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1526 panovali v Uhrách i v Chorvatsku Habsburkové v osobě Ferdinanda I. Roku 1557 se v Záhřebu poprvé sešel chorvatský sněm a roku 1607 přišli na jeho pozvání do města jezuité, kteří zde založili kolej, předchůdce dnešní Záhřebské univerzity. Od roku 1621 byl Záhřeb sídlem chorvatského bána (místokrále). Obě osady, Kaptol jako církevní a Gradec jako politické centrum, měly stále svá samostatná opevnění a v určitých obdobích stály proti sobě. Jižně, mimo tato opevnění vzniklo dnešní Dolní město, kam se přesunul obchodní a řemeslný život. Teprve v roce 1850 za bána Jelačiče se Kaptol, Gradec i Donji Grad spojily do jednoho celku. V 17. a 18. století město několikrát postihly požáry a morová epidemie.

Roku 1860 dosáhla do města železnice, mezi nádražím a starou částí města začala vznikat nová měšťanská výstavba, Záhřeb se rozrůstal a později tak rostl i jeho vliv. Přispěl k němu i fakt, že po dlouhých letech nakonec získalo město statut centra chorvatského obrozeneckého hnutí, přestože Matice ilyrská (od roku 1862 Matice chorvatská) působila v Záhřebu již ke konci první poloviny 19. století. Roku 1880 postihlo město velké zemětřesení, které silně poškodilo katedrálu, jež pak byla důkladně obnovena.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Rakousko-Uherska po první světové válce se zde konal sněm jihoslovanských národů padlého mocnářství. Jejich zástupci se rozhodli pro vytvoření jednoho státu – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Mezi lety 1929 a 1939 tu bylo sídlo Sávské bánoviny, za druhé světové války pak ustašovského státu. V meziválečném období žilo v Záhřebu okolo 185 000 lidí.

Během socialistické Jugoslávie byl Záhřeb opět hlavním městem Chorvatska. V této době byl vystavěn tzv. Novi Zagrebsídliště na jih od města, u řeky Sávy. Pro život město byla významnou akcí Univerziáda v roce 1987, kdy do Záhřebu přicestovalo 6423 sportovců z 122 zemí světa. Od roku 1991 je opět hlavním městem nezávislého Chorvatska, za balkánské války byl sice bombardován, ale nebyl vážně poškozen. V současné době má okolo 700 000 obyvatel, s předměstími okolo milionu.

22. března 2020 došlo v Záhřebu k otřesům o síle 5,3 stupňů Richterovy stupnice které, postihly město jeho okolí spolu s přilehlou částí sousedního Slovinska v ranních hodinách. Po prvním otřesu v 6 hodin 30 minut ráno se objevily ještě dva navazující se sílou 5,1 a 3,7 stupňů. Epicentrum se nacházelo v blízkosti místní části Záhřebu Makuševac.[2]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Jelačićovo náměstí.

V roce 2018 žilo v Záhřebu 802 338 obyvatel, podle sčítání lidu z roku 2011 to bylo 790 017 osob. S předměstími a Záhřebskou župou žije v metropoli Chorvatska bez ohledu na jeho administrativní hranice okolo milionu lidí. Mezi nelidnatější místní části metropole patří: Trešnjevka (okolo 120 000 obyvatel), Novi Zagreb, (přes 110 000 lidí) a Dubrava (okolo 100 000 osob).

Obyvatelstvo tvoří z 92 % lidé chorvatské národnosti. Národnostní menšiny jsou především příslušníci národů a národností bývalé Jugoslávie, především Srbové (v roce 2001 cca 18 tisíc), Slovinci, Bosňáci a Albánci (především z Kosova a Severní Makedonie). Okolo dvou stovek lidí se přihlásilo i k české a zhruba stejný počet také k slovenské národnosti. 87 % obyvatel se přihlásilo k Římskokatolické církvi, dále je zastoupena i Srbská pravoslavná církev (Záhřeb je jedním ze sídel pravoslavné správní jednotky), islámská obec, evangelická církev a další. Okolo 4 % obyvatel Záhřebu se považuje za agnostiky a 3,5 % za ateisty.

Počet obyvatel po roce 1991 stagnuje a po roce 2001 se mírně zvyšoval především díky migraci. Zatímco do Záhřebu migrují lidé z celého Chorvatska, z města se vystěhovávají někteří Chorvati do zahraničí. V roce 2016 mělo město pozitivní přírůstek obyvatelstva v počtu 2706 osob; cca třináct tisíc lidí se dostěhovalo do Záhřebu a cca deset tisíc se vystěhovalo především do zahraničí. Ještě v druhé polovině 90. let 20. století bylo migrační saldo pro Záhřeb vysoce pozitivní.

V roce 2011 činil věkový průměr místního obyvatelstva 41,6 let, což představovalo ve srovnání s předchozími lety mírný vzestup. Zvýšil se také podíl osob starších 65 let (na cca 17 %) na úkor počtu práceschopného obyvatelstva a dětí/mládeže.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Historické jádro města[editovat | editovat zdroj]

Centrum Záhřebu má charakter typického velkoměsta někdejší habsburské monarchie. Historické jádro města je tvořeno částmi Horní město a Kaptol, a mladší Dolní město. Gradec (Horní město) patří k nejlépe zachovaným historickým centrům v Chorvatsku. Směrem na východ, za údolím potoka Medveščaku, je rovněž středověký Kaptol s gotickou katedrálou. Dnes nejživější část města, Dolní město, vzniklo od poloviny 19. století mezi nádražím a historickými městy. Po druhé světové válce k nim přibyl Nový Záhřeb, totiž sídliště na pravém břehu Sávy.

Historicky nejvýznamnější je Horní město, kde sídlí Vláda Chorvatska a parlament a kde stojí gotický kostel svatého Marka se znaky Záhřebu, Chorvatska, Dalmácie a Slavonie na střeše z barevných glazovaných tašek. Zatímco tato část Záhřebu je významná hlavně z turistického hlediska, Dolní město je hlavně centrem kulturním, obchodním a společenským. Jeho živé třídy doplňují velká náměstí, pojmenovaná po významných osobnostech chorvatské historie (Bána Jelačiće, krále Tomislava), i významné budovy školské, či kulturní.

Gradec a Kaptol spojuje Kamenná brána (chorvatsky Kamenita vrata) ze třináctého století s poutní svatyní s obrazem Panny Marie, který odolal požáru v roce 1731. Horní město s Dolním spojuje také více než sto let stará lanová dráha. Trasa, na které její modré kabinky překonávají výškový rozdíl 30 metrů, je dlouhá šestašedesát metrů a jízda z jednoho konce na druhý netrvá ani minutu.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Mimara.
Městské muzeum.
Pavilon umění

V Záhřebu sídlí velký počet těchto institucí a proto je také někdy přezdíván jako Muzejní město.[zdroj?] V roce 2015 všechna místní muzea navštívilo na sedm set tisíc lidí. Celkem se zde nachází okolo čtyřiceti muzeí, významnější a známější z nich jsou následující:

... a mnohá další.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu působí okolo 20 divadelních scén. Hlavním z nich je Chorvatské národní divadlo (chorvatsky Hrvatsko narodno kazalište), které sídlí na náměstí Republiky Chorvatsko v nápadné novoklasicistní budově. Kromě toho zde sídlí také městské divadlo. Pod něj spadá celkem 12 scén na území města, čtyři jsou soukromé.

Koncertní sál Vatroslava Lisinského, který je využíván k hudebním akcím, je pojmenován po chorvatském hudebním skladateli.

V roce 2013 bylo ve veřejných divadlech, které tvoří cca 60 % všech těchto institucích ve městě, uskutečněno na 1600 divadelních představení, které navštívilo na 357 tisíc lidí.

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu sídlí Národní a univerzitní knihovna, dále Knihovna města Záhřebu, Knihovna Andrije Štampara, regionální knihovna Zagrabiensia, Knihovna Vladimira Nazora, Knihovna Medvešcak a Knihovna a čítárna Bogdana Ogrizoviće.

V Záhřebu rovněž sídlí i knihovny národnostních menšin, např. albánská, rusínská a ukrajinská.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se každoročně pořádá okolo sedmdesáti různých kulturních akcí. Pravidelně se zde koná od roku 2003 filmový festival, festival dokumentárních filmů ZagrebDox a festival animovaných filmů.[5] Pořádán je rovněž i divadelní festival Eurokaz a mnohé další. Populární je také Food Truck Festival[6]

Kulturní památky/pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se nachází celá řada pamětihodností. Ve městě je evidováno 616 kulturních památek.

Horní město (Gradec)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Gradec (Záhřeb).
Kostel sv. Marka
Kamenita vrata
  • Věž Lotrščak, původně ze 13. století, stojí na jižním okraji Horního města, u horní stanice lanovky. Je v ní městské muzeum, z horního patra je pozoruhodný výhled na město.
  • Kamenná brána (Kamenita vrata), původně ze 13. století, je jediná zachovaná z původně pěti bran Gradce. Vede do údolí potoka Medveščaku a v bráně je poutní kaple Panny Marie.
  • Bánský dvůr, barokní patrový komplex ze 17. století, dnes sídlo chorvatské vlády.
  • Chorvatský parlament na protější straně Náměstí sv. Marka.
  • Gotický kostel sv. Marka na stejnojmenném náměstí, založený ve 13. století, přestavěný kolem roku 1400 a rozšířený 1499.
  • Jezuitský kostel svaté Kateřiny s kolejí

Kaptol[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kaptol (Záhřeb).

Dolní město[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Tržiště v centru města (Dolac)

Záhřeb je ekonomickým centrem země, sídlí zde Chorvatská národní banka, burza a řada chorvatských společností. Sídlí zde Záhřebská burza, znovuobnovená v roce 1991 a řada větších chorvatských obchodních bank (Privredna banka Zagreb, Hip Alpe-Adrija bank, Zagrebačka Banka, Hrvatska poštanska banka). Záhřeb je také i městem, kde se pořádají mezinárodní veletrhy a výstavy. Výstaviště Záhřeb se nachází na jižním okraji města, za řekou Sávou v Novém Záhřebu

Co do průmyslu jsou nejvýznamněji zastoupena následující odvětví: Výroba elektrických zařízení, chemický, farmaceutický a textilní průmysl, stejně jako průmysl potravinářský. Obyvatelstvo je dominantně zaměstnáno ve službách, zastoupena je menším podílem[zdroj?] také turistika. V obchodu pracuje 33 % místních obyvatel, dále v průmyslu 30 %, v dopravě a spedici 10 %, ve finančním sektoru 7 % a v ostatních odvětvích okolo 20 %. Na prvovýrobu (vč. lesnictví, zemědělství a rybářství) připadá jen 0,3 % všech pracujících.

Průmyslové zóny se nachází na okraji města, v lokalitách Žitnjak a Jankomir, resp. v nedalekém městě Sesvete, které je administrativní součástí Záhřebu. V Záhřebu sídlí řada větších chorvatských firem, např. INA industrija nafte, Pliva (farmaceutická společnost), Kraš a Franck (potravinářský průmysl), strojírenská firma Rade Končar, továrna na výrobu dopravních prostředků TŽV Gredelj).

V roce 2008 měl rozpočet města Záhřebu celkovou výši 7,45 miliard kun. Město má také nejvyšší HDP na obyvatele v zemi. Ve městě sídlí cca 1/3 chorvatských společností a v roce 2014 se podílelo 1/3 na celostátním HDP (před hospodářskou krizí v první dekádě 21. století to bylo pouze 30 %). V Záhřebu je registrováno okolo čtyřiceti pěti tisíc právnických osob.

Dle informací ze sčítání lidu 2011 bylo 6,4 % místního obyvatelstva nezaměstnaných, 47,8 % zaměstnaných a 45,7 % ekonomicky neaktivních (penzisté nebo děti a studenti). V roce 2017 bylo celkem 23 827 obyvatel Záhřebu bez práce. Zaměstnaných osob bylo okolo čtyři sta tisíc.

V Záhřebu se spotřebuje 19 % veškeré elektrické energie z celého Chorvatska.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Záhřeb je jako hlavní město přirozeným cílem návštěvníků jak z Chorvatska, tak i ze zahraničí. Ročně jej navštíví okolo milionu lidí. Počet návštěv však vzhledem k atraktivitě nedalekého pobřeží Jaderského moře v letních měsících do jisté míry klesá. 80 % turistů, kteří navštíví Záhřeb, jsou cizinci.

Životní prostředí a zeleň[editovat | editovat zdroj]

Ovzduší[editovat | editovat zdroj]

Teplárna v Záhřebu.

Od roku 1965 se pravidelně v Záhřebu měří kvalita ovzduší. Město zaznamená občas zvýšené hodnoty částic PM 10, ve srovnání s dalšími metropolemi republik a autonomních oblastí bývalé Jugoslávie je však míra znečištění ovzduší velmi nízká. V roce 2010 přijalo město Záhřeb plán snížení emisí částic PM 10 především v západní části města. Zdrojem znečištění ovzduší jsou kromě dopravy také elektrárny a teplárny v jeho okolí. Jen okolo Záhřebu stojí tři elektrárny které spalují naftu.[7] I přesto se může v některých dnech stát, že míra znečištění ovzduší dosáhne rekordních hodnot.[8]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Klima Záhřebu je klasifikováno jako oceánské podnebí (Köppen klimatická klasifikace CFB), ale s významnými kontinentálními vlivy a velmi těsně hraničící s vlhkým kontinentálním podnebím (Dfb) a vlhkým subtropickým podnebím (Cfa). Záhřeb má čtyři roční období. Léta jsou obecně teplá, někdy horká. Na konci května se výrazně otepluje, teploty začínají stoupat a často je velmi teplo nebo dokonce horko s častými odpoledními a večerními bouřkami. Vlny veder se mohou objevit, ale jsou krátkodobé. Teploty stoupají nad 30 °C v průměru 14,6 dní každé léto. Srážky jsou v létě vydatné a pokračují i ​​na podzim. S 840 mm srážek za rok je Záhřeb devátým nejmokřejším hlavním městem Evropy, kde je méně srážek než v Lucembursku, ale více než v Bruselu, Paříži nebo Londýně. Podzim v rané fázi často přináší příjemné a slunečné počasí s občasnými epizodami deště v závěru období. Pozdní podzim je charakterizován nárůstem deštivých dnů a také neustále klesajícími teplotními průměry. Ranní mlha je běžná od poloviny října do ledna, přičemž severní městské části na úpatí hory Medvednica i okresy podél řeky Sávy jsou náchylnější k celodennímu hromadění mlhy. Zimy jsou relativně chladné s poklesem srážek. Únor je nejsušší měsíc, v průměru srážek 39 mm. V průměru je 29 dní se sněžením, přičemž první sníh obvykle padá na začátku prosince. V posledních letech se však počet dní se sněžením prudce snížil. Prameny jsou obecně mírné a velmi příjemné s častými změnami počasí a jsou větrnější než v jiných ročních obdobích. Průměrná denní průměrná teplota v zimě je kolem 1 °C (od prosince do února) a průměrná teplota v létě je 22,0 °C. [9]

Povodně[editovat | editovat zdroj]

Břehy řeky Sávy jsou zpevněné náspy, které zabraňují přirozeným povodním. Kromě toho se jižně od Záhřebu nachází i kanál Sáva–Odra, který slouží k odklonění případné záplavové vlny mimo město do prostoru lužních lesů mezi městy Velika Gorica a Sisak. Kanál mohl v minulosti sloužit nicméně jako nové koryto řeky Sávy[10], a její tok skrz město by byl, obdobně jako v případě např. Valencie ve Španělsku využit k nové zástavbě a parkům.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Státní poznávací značka Záhřebu
Mimoúrovňová křižovatka v Záhřebu.

Většina hlavních chorvatských dopravních tahů prochází přes území hlavního města. Ze Záhřebu vede celkem pět dálnic, které směřují do všech částí země. Městem také procházejí dva z celkem tří tzv. panevropských koridorů, které přetínají alespoň v nějaké části chorvatské území. Hlavní dálniční obchvat kolem města sleduje jižní trasu, na kterou se postupně napojují významné chorvatské dálnice; A1 do Dalmácie, A3 do Slavonie a také dva dopravní tahy na sever do Slovinska.

Dopravní síť města Záhřebu tvoří roštový systém hlavních tříd, které město spojují ve směru západ-východ s těmi, které vedou přes řeku Sávu ve směru sever-jih. Tento vzorec, který vychází z nejstarší zástavby středu města se opakuje např. i na sídlišti Nový Záhřeb. Mezi nejvytíženější třídy ve směru západ-východ patří např. Ulica grada Vukovara, Slavonska avenija a Avenija Dubrovnik.

V roce 2015 se v Záhřebu pohybovalo cca 1300 vozidel taxislužeb.

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Veřejnou dopravu v Záhřebu zajišťuje příměstská železniční doprava, tramvaje a autobusy. Občas bývá diskutován i systém metra.[11]

Městská[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Záhřebu.
Záhřebská tramvaj typu TMK 2200 je tím nejmodernějším, čím se mohou Záhřebané i návštěvníci města svézt

Veřejnou dopravu v Záhřebu tvoří síť tramvajových a autobusových linek, doplněná příměstskými železničními spoji a dalšími druhy dopravy (taxi aj.). Páteřním druhem dopravy je tramvajová, kterou zajišťuje záhřebský podnik Zagrebački električni tramvaj (ZET). Ten stejně tak provozuje i lanové dráhy, které zajišťují hlavně v severní části města překonání výškových rozdílů.

První elektrická tramvaj vyjela v Záhřebu 18. srpna roku 1910 a do dnešních dní se místní dopravní síť rozrostla na 116 km. Počet linek se pohybuje kolem patnácti, zajištěny jsou kromě denních i noční spoje. Autobusová síť tramvaje doplňuje a počet jejích linek překračuje 120. V centru města pak slouží již od roku 1890 lanová dráha, která spojuje dvě části historického města – Donji a Gorni grad, které odděluje jejich rozdílná výška. Pro město ikonická lanovka patří mezi nejkratší svého druhu na světě.

Příměstská železnice zajišťuje spojení chorvatské metropole s okolními městy. Denně ji používá kolem 70 000 lidí, kteří dojíždějí do zaměstnání, za kulturou, či rekreací. Nejvytíženější železniční tratí je úsek Savski Marof – Záhřeb a z hlavního nádraží na Dugo Selo. Příměstské spoje pak také jezdí do Veliké Gorice, Samoboru, Zaprešiće[12], Jastrebarska, Sisaku, Koprivnice, Harmice, Varaždína a některé spoje do Krapiny a Čakovce. Příměstská železniční doprava je v provozu od roku 1992, která má za cíl zajistit lepší napojení rozsáhlé metropolitní oblasti na střed Záhřebu. V hlavních směrech (např. západ-východ) je provozována většina linek.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Základy železniční sítě byly položeny v Chorvatsku koncem 19. a počátkem 20. století. Záhřeb byl napojen v roce 1862 prodloužením trati ze slovinského dopravního uzlu Zidani Most přes chorvatskou metropoli do Sisaku. Následovala také železnice do Rijeky. Ještě koncem století byl propojen železničně s Koprivnicí (1870) a Varaždinem (1885). Roku 1925 pak byla vybudována trať přes Liku, která zajistila spojení po dráze ze Záhřebu až do Splitu.

Stanice Záhřeb hlavní nádraží slouží jak pro dálkové, tak i regionální spoje. Součástí záhřebského železničního uzlu je i několik dalších nádraží, např. Záhřeb Západní nádraží (chorvatsky Zagreb Zapadni kolodvor nebo stanice Zagreb-Klara. Rozsáhlé seřaďovací nádraží se nachází na jihovýchodním okraji města, jižně od Nového Záhřebu.

Jízdní kola[editovat | editovat zdroj]

14. května 2013 byl po vzoru velkých evropských metropolí uveden do provozu systém veřejných jízdních kol. Pro obyvatele Záhřebu je k dispozici více než 100 jízdních kol, celkem na třinácti místech ve městě. První hodina jízdy je zdarma, přičemž každá další hodina stojí symbolických osm kun. [13][14][15]

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Záhřebské mezinárodní letiště (IATA: ZAG, IKAO: LDZA) je hlavním vzdušným přístavem pro celé Chorvatsko. Nachází se poblíž města Velika Gorica, asi 10 km jižně od Záhřebu. Letiště slouží také jako hlavní technické zázemí pro chorvatské aerolinie. V roce 2007 ho využilo celkem 1 992 455 cestujících. Kromě hlavního letiště se u Záhřebu nachází ještě také menší, sportovní (Zračno pristanište Lučko). To sloužilo v letech 19451962 jako hlavní záhřebské letiště, největší provoz zažilo roku 1959, kdy jeho branami prošlo 167 000 cestujících.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Větší města v okruhu Záhřebu :

Růžice kompasu Slovinsko Lublaň (~179 km) Chorvatsko Krapina (~38,3 km) Chorvatsko Koprivnica (~101 km) Růžice kompasu
Itálie Terst (~229 km) Sever Chorvatsko Osijek (~285 km)
Západ   Záhřeb   Východ
Jih
Chorvatsko Karlovac (~54,1 km) Chorvatsko Split (~410km) Chorvatsko Vinkovci (~275 km)

Školství a věda[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu existuje 136 základních škol, 100 škol středních, z nichž je 31 gymnázií. Pět středních škol je polytechnických a 9 vysokých škol je soukromých.

Záhřebská univerzita byla založena v roce 1669[16] a představuje druhou nejstarší univerzitu v zemi (po Zadaru). Má 29 fakult, 3 umělecké akademie.

V Záhřebu sídlí také Institut Ruđera Boškoviće, který zaměstnává cca 200 vědeckých pracovníků. Kromě toho zde působí dalších 22 vědeckých institucí, mezi které patří např. Institut Iva Pilara, Chorvatský historický institut, Institut dějin umění, Institut archeologie. V Záhřebu také sídlí Chorvatská akademie věd HAZU, kterou založil Josip Juraj Strossmayer.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se nachází celkem 4 polikliniky (chorvatsky Dom zdravlja) a dále řada specializovaných zdravotnických zařízení, které se věnují poskytování různých druhů lékařské péče. Město Záhřeb provozuje několik nemocnic, např. Psychiatrickou léčebnu Sv. Jana, Dětskou nemocnici Srebrnjak, Speciální nemocnici pro plicní nemoci, Psychiatrickou léčebnu pro děti a mládež.

Hlavní městské nemocnice v Záhřebu existují dvě, a to Klinická nemocnice Svatého Ducha a Psychiatrická klinika Vrapče. Pět dalších je provozováno veřejným zdravotnickým systémem (KBC Záhřeb, KBC milosrdných sester, KBC Dubrava, KBC Merkur a KBC Fran Mihaljević). Dlouhodobým palčivým problémem města je nedokončená univerzitní nemocnice, která se nachází na jihozápadním okraji Záhřebu. Samo město Záhřeb vnímá vlastní zdravotnický systém jako nepřizpůsobený současné době a neodpovídající aktuálním trendům, např. rostoucímu průměrnému stáří místního obyvatelstva.

Sport a rekreace[editovat | editovat zdroj]

V Záhřebu se nachází značný počet sportovních a rekreačních zařízení. Na jezeře Jarun na jihozápadním okraji města se nachází stejnojmenné sportovní centrum, které se zaměřuje mimo jiné i na vodní sporty. V místní části Trešnjevka se nachází dům sportu, jehož součástí je celkem šest multifunkčních hal. Největší z nich mají kapacitu 5000 a 3100 návštěvníků. Hraje se zde basketbal, házená, volejbal a další sporty. Konají se zde také i hudební akce.

Od roku 2008 slouží městu také Aréna Záhřeb (chorvatsky Arena Zagreb), kde se také v roce 2009 konalo Mistrovství světa v házené. Dalším sportovním zařízením je Basketbalová arena Dražena Petroviće s kapacitou 5400 diváků. Sportovní park Mladost se rozkládá na břehu řeky Sávy, jeho součástí je několik plaveckých bazénů a 16 tenisových kurtů. Další tenisová hřiště se nachází v Rekreačním centru Šalata, které se nachází blízko středu Záhřebu a tenisovém centru na Maksimiru. Tam stojí také známý fotbalový stadion s kapacitou 40 tisíc diváků, známý i díky fotbalové rvačce z roku 1990.

Mezi známými sportovními kluby, které jsou původem z chorvatské metropole, se nachází: Dinamo Záhřeb, KHL Medveščak Záhřeb, RK Záhřeb, KK CIbona, KK Záhřeb, KK Cedevita, NK Záhřeb, HAVK Mladost a další.

V Záhřebu se konají pravidelné tenisové šampionáty Zagreb Open a Zagreb Indoors a mezinárodní veslařská soutěž Grand Prix Jarun. V srpnu 2005 chorvatská metropole pořádala Mistrovství světa v kanojistice.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Budova, ve které sídlí Rada města.

Město Záhřeb má jako hlavní město Republiky Chorvatsko status města i župy (obdobným způsobem jako je např. i hlavní město Praha zároveň městem i krajem).

Orgány města jsou:

  • Zastupitelstvo města Záhřebu (chorvatsky Gradska skupština), které má 51 zastupitelů volených v komunálních volbách na čtyřleté volební období. Zastupitelstvo má svého předsedu a nejvíce čtyři místopředsedy. Zastupitelstvo schvaluje statut města a jeho změny a rozpočet města.
  • Primátor Záhřebu (chorvatsky Gradonačelnik Zagreba), který je volen nepřímo zastupitelstvem a předsedá radě města.
  • Rada města Záhřebu (chorvatsky Gradsko poglavarstvo), která má jedenáct členů a je odpovědná zastupitelstvu, de facto představuje „vládu města“.

Jednotlivé městské části mají rovněž své orgány.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa čtvrtí v Záhřebu

Záhřeb se dělí na 17 čtvrtí, seznam je uspořádán podle čísla na mapě:

  1. Donji grad (Dolní město)
  2. Gornji grad – Medveščak (Horní město – Medveščak)
  3. Trnje
  4. Maksimir
  5. Peščenica – Žitnjak
  6. Novi Zagreb – istok (Nový Záhřeb – východ)
  7. Novi Zagreb – zapad (Nový Záhřeb – západ)
  8. Trešnjevka – sjever (Trešnjevka – sever)
  9. Trešnjevka – jug (Trešnjevka – jih)
  10. Črnomerec
  11. Gornja Dubrava (Horní Dubrava)
  12. Donja Dubrava (Dolní Dubrava)
  13. Stenjevec
  14. Podsused – Vrapče
  15. Podsljeme
  16. Sesvete
  17. Brezovica

Kromě toho některé ze čtvrtí zahrnují také sídla (naselje), ke kterým mají vztah jako opčina.

Sídla v Brezovici[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Novi Zagreb – zapad[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Novi Zagreb – istok[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Sesvete[editovat | editovat zdroj]

Sídla ve čtvrti Peščenica – Žitnjak[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dostupné online.
  2. Ozlijeđeno 11 osoba, od kojih djevojčica kritično. Oštećeno 66 objekata i 23 auta. Vecernji list [online]. 2020-03-22 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  3. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 76. (angličtina) 
  4. Chorvatsko není jen moře! Záhřeb nabízí mnoho krás, za kterými se budete vracet. Blesk. 2016-07-13. Dostupné online [cit. 2021-03-20]. (česky) 
  5. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 52. (angličtina) 
  6. Článek na portálu croatiaweek.com (anglicky)
  7. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 65. (angličtina) 
  8. Článek na portálu 24sata.hr (chorvatsky)
  9. Zagreb Climate Normals [online]. 2011-05-05 [cit. 2021-08-29]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  10. Článek na portálu b92.net (srbsky)
  11. Článek na portálu vecernji.hr (chorvatsky)
  12. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 78. (angličtina) 
  13. Nextbike Hrvatska: Prvi sustav javnih bicikala u Zagrebu! [online]. 24sata.hr, 2013-01-02 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  14. Po uzoru na europske metropole: U Zagrebu od danas bicikli za najam na šest lokacija u centru grada [online]. Index.hr, 2013-05-14 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  15. Napokon i Zagreb dobio gradske bicikle [online]. Jasam.hr, 2013-05-14 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  16. PAVLOVIĆ, Zoran. Croatia. New York: Chelsea House Publishers, 2003. ISBN 978-0-7910-7210-3. S. 75. (angličtina) 
  17. Značajne ličnosti – B [online]. Zagreb City Cemetery [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Snješka Knežević, 2011, str. 104
  19. Ognjen Kraus, 1998, str. 242
  20. Slovník balkánských spisovatelů Praha: Libri, 2001, S. 529
  21. RAJČEVIĆ, Vojo. Narodni Heroji Jugoslavije (2.díl). Beograd; Titograd: Partizanska knjiga; Narodna knjiga; Pobjeda, 1982. Dostupné online. (Serbo-croatian) 
  22. http://www.hokejbonus.estranky.cz/clanky/hraci/cerveny-zlatko.html
  23. Wendelin Schmidt-Dengler [online]. www.whoswho.de [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 
  24. Wendelin Schmidt-Dengler ist "Wissenschafter des Jahres 2007" [online]. DiePresse.com, 2008-01-08 [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Záhřeb. Sv. 27, str. 377.
  • Razvojna strategija grada Zagreba za razdoblje do 2020 godine (chorvatsky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]