Bosňáci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bosňáci
Bošnjaci
Bosňácké obyvatelstvo v Jugoslávii (1991)
Bosňácké obyvatelstvo v Jugoslávii (1991)
Populace
cca 2 500 000
Země s významnou populací
Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 1 769 592 (2013) [1]
Turecko Turecko cca 100,000 (?) [2]
Srbsko Srbsko 145 278 (2011) [3]
Rakousko Rakousko 108 047 (2001) [4]
USA Spojené státy americké 98 766 (2000) [5]
Německo Německo 157 455 (2013) [6]
Švédsko Švédsko 55 465 (2006) [7]
Černá Hora Černá Hora 53 605 (2011) [8]
Švýcarsko Švýcarsko 46 773 (2005) [9]
Slovinsko Slovinsko 21 542 (2002) [10]
Kanada Kanada 28 730 (2006) [11]
Chorvatsko Chorvatsko 31 479 (2011) [12]
Austrálie Austrálie 17 993 (2001) [13]
Makedonie Republika Makedonie 17 018 (2002) [14]
Norsko Norsko 15 667 (2007) [15]
Belgie Belgie 2 182 (2008) [16]
Španělsko Španělsko 2 038 (2006) [17]
Kosovo Kosovo 27 533 (2011) [18]
Jazyk(y)

bosenština

Náboženství

sunnitský islám, nepraktikující muslimové[19][20][21] a bez vyznání[22]

Příbuzné národy

ostatní Jižní Slované
Chorvati, Srbové, Černohorci, Slovinci a Makedonci[23]

Bosňáci, někdy též nazývaní Bosňáci-muslimové nebo Muslimové (bosensky latinkou Bošnjaci, Bošnjaci-muslimani, Muslimani nebo cyrilicí Бошњаци, Бошњаци-муслимани, Муслимани) jsou převážně jižní Slované, kteří v průběhu osmanské vlády na Balkáně přijali islám. Jejich etnogeneze je příčinou mnohých sporů, zvláště mezi národně orientovanými srbskými a chorvatskými historiky.

Bosňáci své pojmenování odvozují od Bosny a Hercegoviny, nejzápadnější balkánské země, kterou dobyli osmanští Turci. Pro pochopení národotvorných procesů v jihovýchodní Evropě je nutné uvést, že ne všichni slovanští muslimové na Balkáně jsou Bosňáci. (Jde například o islamizované obyvatelstvo Srbska, Černé Hory, Kosova, Makedonie a Bulharska, které nepřijalo národní identitu většinové populace a nadále si uchovává své specifické etnonáboženské vědomí.)

Bosňáci považují za svou mateřskou zemi Bosnu a Hercegovinu. Úzce spojeni jsou s historickými oblastmi Bosenské krajiny, v užším slova smyslu s Cazinskou krajinou a jejími městy Bihać, Cazin, Velika Kladuša), centrální Bosny (města Sarajevo, Zenica, Tuzla), východní Bosny (města Goražde, Zvornik, Višegrad), Hercegoviny (města Mostar, Konjic, Stolac) a Sandžaku (města Novi Pazar, Pljevlja), hraničního území mezi Srbskem a Černou Horou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Bosňácký folklor má dlouhou tradici, která sahá až do 15. století. Obecně jej lze charakterizovat jako směsici slovanských a orientálních vlivů. Prolínají se zde tradice ryze bosenské, dále pak jihoslovanské, albánské, turecké, arabské a také soudobé evropské.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Hudba, potažmo ústní (mluvená i zpívaná) kultura má u Bosňáků nezanedbatelné postavení, které čerpá svou sílu i osobitost převážné z doby nadvlády Osmanské říše. Obecně se hudební folklór člení na epickou (mužskou, heroickou) a lyrickou (ženskou) část. Tomu odpovídají jak používané nástroje, tak melodie a rytmus. Stabilní kořeny má na venkově (izvorna muzika) i ve městech (sevdalinky, iláhije, kasídy).

V období turecké nadvlády vznikly dnes již legendární baladické ženské písně, sevdalinky, opěvující nešťastnou lásku, přátelství a velikost bosenských rodáků. Původně se rozvíjely ve dvou největších městech Sarajevu a Mostaru, ale velice brzy se rozšířily na celé území tehdejšího Sandžaku (od 1580 ejáletu, nato od 1864 vilájetu) Bosna.

Z té doby pochází také tradice zpěvu iláhijí (náboženských písní opěvujících Alláha) a kasíd (světských písní). Iláhije se staly doménou především muslimských mnichů, dervišů, kteří se tehdy shlukovali v početných klášterech, tekijích. Nejstarší zmínka o stavbě tekije na území Bosny a Hercegoviny pochází z roku 1462.

Soudobým fenoménem bosňácké hudby je izvorna muzika (původní, ryzí hudba), která se poprvé objevila v období kolem I. světové války na severovýchodě Bosny a Hercegoviny. Jejími středisky jsou dodnes města Kalesija, Zvornik a Bratunac. Zpívaná je obvykle jedním zpěvákem za doprovodu dvou houslistů a hráče na čtyřstrunný drnkací strunný nástroj, šargiju.

Tanec[editovat | editovat zdroj]

Janja je čistě bosňácká obec v Republice srbské (BiH)

Klasickým slovanským tancem je kolo, ne jinak tomu je u Bosňáků. Jeho podoba se však může v jednotlivých regionech značně lišit. V jiných podobách se lidový tanec příliš neujal, jak je možné vidět dodnes.

Báje a pověsti[editovat | editovat zdroj]

Hlavním motivem bosňáckých bájí a pověstí jsou osudy bosenských velikánů za turecké vlády. Jejich typickými hrdiny (gáziji, gazi, junáky) jsou bojovníci ve službách Osmanské říše. Mezi nimi vyniká Alija Đerzelez, Adni Mahmud-paša Anđelović (1420–1474), Jakub-paša Hadum (2. pol. 15. stol.–po 1510), bratři Mujo, Halil a Omer Hrnjicové (17. stol.), Mustaj-beg Lički (17. stol.), Ali-paša Rizvanbegović (1783–1851), Smail-aga Čengić (1780–1840) a Husein-kapetan Gradašćević (1802–1834). K dalším významným osobnostem patří osmanský místodržící v Bosně Husrev-beg (1480–1541) a velkovezír Mehmed-paša Sokolović Sokollu (1506–1579).

Zcela výjimečné postavení má také pověst o středověkém bánu Kulinovi, prvním velkém vládci, který položil základ bosenské státnosti a nezávislosti.

Svátky[editovat | editovat zdroj]

Většina Bosňáků vyznává již po pět staletí islám, čemuž také odpovídá i většina národních svátků. Prvním z nich je svátek přerušení půstu, Ramazanski bajram, třídenní slavnost zakončující postní měsíc ramadán. A tím druhým je připomínka oběti následující po pouti do Mekky (hadždž), Kurban-bajram. V minulosti se oslavoval rovněž příchod nového islámského roku a narození Posla Muhammada.

Příjmení[editovat | editovat zdroj]

Bosňácká příjmení, stejně jako u většiny západních Jihoslovanů, jsou zakončena deminutivními příponami -ić a -ović. Původně přízviska nosili jen příslušníci významných panských rodin, a to coby patronymum (Filip > Filipov > Filipović), jejich užívání se ustálilo až v 19. století po rakousko-uherském záboru Bosny a Hercegoviny. V zásadě platí, že starší jsou příjmení s příponou -ić (např. Ramo > Ramić) než -ović (Ramo > Ramović). V Hercegovině jsou častější příjmení bez deminutivních přípon (Begeta, Ćumurija, Efica, Kajtaz, Kurt).

Původ středověkých příjmení není zcela jasný, nejčastěji se odvozují od rodných jmen (např. Kotroman > Kotromanić, Kulin > Kulinić). Většina bosňáckých příjmení má ale svůj původ v období osmanské vlády, kdy byl patrný vliv islámské kultury. Mnoho jmen naznačuje povolání, které zakladatel rodu vykonával (Lagumdžija – minér, Dizdar – strážce pevnosti, Spahić – spahija, kavalerista, Pašić – paša, generál), nebo jeho sociální postavení (Kapetanović < kapetan, Agović < aga, Ajanović < ajan, Begović < beg), dovednost, znalost či jinou charakteristiku (Hadži... < hadžija – vykonal-li pouť do Mekky, Hafiz... < hafiz – znalec Kur’ánu, Kara... < kara – černý, tmavé pleti). Četná jsou také složená příjmení, odkazující na urozený či vznešený původ jako např. Dervišhalidović (syn derviše − mnicha Halida) nebo Izetbegović (syn Izeta, který byl begem − vysokým úředníkem a velkostatkářem).

Některá bosňácká příjmení naznačují etnický původ zakladatele rodu (Arnautović < Arnaut – Albánec, Vlahić < Vlah – Vlach, Arumun, Arapović < Arap/Arapin – Arab, Misrija < Egypťan).

Symboly[editovat | editovat zdroj]

Tradičními bosňáckými barvami jsou zelená, bílá, žlutá a modrá. Dvěma nejvýznamnějšími symboly Bosňáků jsou půlměsíc a lilie (Lillicum Bosniacum).

Nejstarším symbolem Bosňáků je vlajka s zlatým půlměsícem a pěticípou hvězdou na tmavozeleném podkladě. Na počátku 90. let 20. století jej nahradila zástava se dvěma horizontálními zelenými pruhy a s půlměsícem na bílém podkladě. Během občanské války (1992–1995) se třetím, a dnes také nejpopulárnějším, symbolem Bosňáků stala první státní vlajka Republiky Bosny a Hercegoviny. Na ní je vyobrazen středověký erb bosenského královského rodu Kotromanićů.

Bosenský jazyk[editovat | editovat zdroj]

Bosňáci nazývají svůj mateřský jazyk bosenštinou (bosanski, босански). Tento jazyk se drobně odlišuje od srbštiny a chorvatštiny, dříve společného jazyka − srbochorvatštiny v Socialistické federativní republice Jugoslávii. Bosenským jazykem se lze domluvit i v Makedonii a Slovinsku.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islám v Bosně a Hercegovině.
Národní vlajka Bosňáků, kterou v 90. letech 20. století neúspěšně prosazovala Strana demokratické akce

Tradičním náboženstvím Bosňáků je sunnitský islám, ale modernizační evropské trendy způsobily, že se mnoho lidí odklonilo od duchovního života a praktikuje ateismus. Postavení islámu je již po pět staletí pevně zakořeněnou součástí života tohoto národa a představuje společně s bosenským jazykem a existencí Bosny a Hercegoviny jeden ze základních pilířů bosňácké identity.

Vlajka Republiky Bosny a Hercegoviny v letech 1992–1998, nejčastěji užívaný nacionální symbol bosňáckého národa

Bosňáci jsou považování ze umírněné vyznavače islámu i přesto, že za nadvlády Osmanské říše patřili k nejhorlivějším zastáncům tohoto náboženství. Během 20. století však došlo díky evropskému vlivu k postupné liberalizaci a oslabování islámských hodnot. Dnes patří do skupiny tzv. evropských muslimů, kteří jsou ovlivněni jak východní (orientální), tak západní (evropskou) kulturou.

Praktikování islámu je většinou omezeno na nutné vykonávání každodenních modliteb, společnou páteční modlitbu (džumu) a dodržování největších muslimských svátků jako jsou svátek přerušení půstu a svátek oběti. O mnoho řidčeji se vidí zahalené ženy, tolik typický obrázek z většiny arabských zemí.

Jednou z rozdílností od ostatních muslimů je požívání alkoholu, což můžeme objevit ale i u jiných národů s muslimskou většinou (např. Turků). Naopak zákaz konzumace vepřového masa byl vždy striktně dodržován.[zdroj?]

Národní vlajka Bosňáků v Sadžaku (1991), která vychází z erbu bosenského středověké královského rodu Kontromanićů

Během občanské války (19921995) se v Bosně a Hercegovině objevily tendence šířit rigidní podobu islámu, wahhábismus, rozšířenou v Saúdské Arábii a Kataru. Tato konzervativní větev sunnitského islámu však v bosenskohercegovské společnosti nezanechala významnější stopy.

Bosňáci dnes[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce slovanských muslimů žije v Bosně a Hercegovině, přibližně 1,9 milionu, kteří se nazývají Bosňáci. Mimo Bosnu žije okolo 145 000 Bosňáků v Srbsku a okolo 53 000 v Černé Hoře (většinou v Sandžaku, historické oblasti na pomezí Srbska a Černé Hory), dále pak 31 000 v Chorvatsku, 27 000 v Kosovu, 21 000 ve Slovinsku a kolem 17 000 v Makedonii. Také mnoho lidí v Turecku má bosňácké kořeny, ale přesná čísla nejsou známa.

Bosňácká diaspora, přesahující 500 000 členů, se nachází ve Švédsku, Německu, Rakousku a dalších západoevropských zemích, ve Spojených státech (města St. Louis, New York, Chicago), Kanadě (Toronto a Vancouver) a v Austrálii. K bosňácké národnosti se dnes hlásí dle odhadů mezi 2,4–3,0 miliony lidí po celém světe. Největšími městy s bosňáckým obyvatelstvem jsou Sarajevo, Tuzla, Zenica, Mostar, Bihać, v Sandžaku Novi Pazar a v diaspoře Saint Louis v Missouri ve Spojených státech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Turkiska Riksförbundet - İşte Türkiye'deki Kürt nüfusu
  3. [2]
  4. [Součet občanů Bosny a Hercegoviny ftp://www.statistik.at/pub/neuerscheinungen/vzaustriaweb.pdf Stistik.at]
  5. [Součet osob s původem v Bosně a Hercegovině http://factfinder.census.gov/servlet/DTTable?_bm=y&-state=dt&-ds_name=DEC_2000_SF3_U&-mt_name=DEC_2000_SF3_U_PCT019&-redoLog=true&-_caller=geoselect&-geo_id=01000US&-geo_id=NBSP&-format=&-_lang=en American FactFinder]
  6. [Součet občanů Bosny a Hercegoviny https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Bevoelkerung/MigrationIntegration/AuslaendBevoelkerung2010200137004.pdf?__blob=publicationFile]
  7. [Součet osob narozených v Bosně a Hercegovině http://www.scb.se/statistik/_publikationer/BE0101_2006A01_BR_03_BE0107TAB.pdf Tabeller över Sveriges befolkning 2006]
  8. [3]
  9. [Součet občanů z Bosny a Hercegoviny http://www.bfs.admin.ch/bfs/portal/de/index/themen/01/22/publ.Document.88215.pdf Ausländerinnen und Ausländer in der Schweiz]
  10. Statistični urad RS - Popis 2002
  11. [Součet osob s původem v Bosně a Hercegovině http://www.statcan.gc.ca/tables-tableaux/sum-som/l01/cst01/demo24a-eng.htm]
  12. [4]
  13. [Součet osob s původem v Bosně a Hercegovině http://www.ausstats.abs.gov.au/ausstats/free.nsf/Lookup/C41A78D7568811B9CA256E9D0077CA12/$File/20540_2001%20(corrigendum).pdf]
  14. [5]
  15. Statistik sentralbyra
  16. Statistiques Population étrangère
  17. 2006 INE. Anuario Estadístico de España 2006
  18. [6]
  19. "Chapter 1: Religious Affiliation". The World’s Muslims: Unity and Diversity. Pew Research Center's Religion & Public Life Project. August 9, 2012
  20.  (2007) Balkans: A Post-Communist History, 330. 
  21. Marko Attila Hoare (2014), Bosnian Muslims in the Second World War, Pp 3.
  22. Sabrina P. Ramet(2014). Religion and Politics in Post-Socialist Central and Southeastern Europe: Challenges Since 1989. Palgrave Macmillan, 157. 
  23. Ethnologue – South Slavic languages [online]. www.ethnologue.com, [cit. 2011-02-08]. [7]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLADKÝ, Ladislav. Bosenští Muslimové (Bosňáci) − proces vzniku národa. Historický obzor, 1997, 8(5/6), s. 112–118.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]