Split

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Split (rozcestník).
Split

letecký pohled na centrum
Split – znak
znak
Split – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát Chorvatsko Chorvatsko
Region Dalmácie
Župa Splitsko-dalmatská
Split
Split
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 79,33 km²
Počet obyvatel 211 192 (2011)
Hustota zalidnění 2 662,2 obyv./km²
Správa
Starosta Ivo Baldasar
Vznik 3.století
Zakladatel Dioklecián
Oficiální web www.split.hr
Adresa obecního úřadu Obala kneza Branimira 17,21000, Split
Telefonní předvolba (+358) 021
PSČ 21000
Označení vozidel ST
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Split (italsky Spalato) je město ve střední Dalmácii na chorvatském pobřeží Jaderského moře. S 211 192 obyvateli je to druhé největší město Chorvatska a správní středisko Splitsko-dalmatské župy. Ve městě sídlí fotbalové kluby HNK Hajduk Split a RNK Split

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled ze zvonice Diokleciánova paláce ve Splitu

Byl založen na sklonku 3. století římským císařem Diokleciánem, který si zde postavil svůj palác, do paláce se po jeho smrti nastěhovali okolní obyvatelé. Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Split pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace. Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini. Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Od roku 1069 pak byl součástí Chorvatského království, které později připadlo k Uhrám. V roce 1420 zde moc získala Benátská republika, a to na dalších 300 let; během této doby se zde rozvíjela humanistická kultura. Od roku 1797 až do vyhlášení Království SHS spadal pod Rakousko-Uhersko, byl hlavním městem Dalmatské provincie. Po roce 1929 a vytvoření Jugoslávie se stalo město centrem nově vzniklé bánoviny Primorje. Za 2. světové války byl obsazen italským fašistickým vojskem a Německem.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Letiště Split.

Split je spolu s Rijekou a Zadarem hlavním chorvatským přístavem, ze kterého pravidelně vyplouvají lodě na ostrovy Vis, Korčula, Šolta, Brač, Hvar a také Lastovo, dále pak do italské Ancony. Od roku 2004 vede ze Splitu do Záhřebu nová dálnice, díky níž je dalmatské pobřeží, hlavně jeho jižní část, dostupnější. Split má také železnici, jezdí sem několikrát denně přímý vlak ze Záhřebu. Město má také své Autobusové nádraží. Mezi lety 1944 – 1972 městskou hromadnou dopravu zajišťovaly také trolejbusy.

Letecky Split obshluhuje letiště Kaštela, které se ale nenachází na jeho území, ale poblíž obcí Kaštela a Trogir. V roce 2016 se jednalo o druhé nejrušnější chorvatské letiště.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Zbytky Diokleciánova paláce jsou centrem města a také jeho hlavním turistickým lákadlem, zařazeným v roce 1979 na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejzajímavější jsou staré klenby a chodby pod městem. V okolí Splitu se na pobřeží moře nachází mnoho hotelů.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází univerzita, dále pak banka, knihovny, muzea, obchod s potravinami, pošta, restaurace. Město nabízí velmi bohaté sportovní využití. Ve městě jsou 4 kluby vodních sportů, dále potápěčšský, jezdecký a horská turistika.Dále má město několik hřišť, od volejbalových, fotbalových až po basketbalové a také tenisové kurty. Půjčovny motorových člunů, jachet, vodních skútrů a sportovních potřeb jsou samozřejmostí.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

V okolí Splitu se nacházejí tyto města:

Růžice kompasu Chorvatsko Šibenik (~84km),Chorvatsko Zadar (~144km) Chorvatsko Záhřeb (~384 km), Chorvatsko Varaždín (~493 km) Chorvatsko Dugopolje (~19 km) Růžice kompasu
Chorvatsko Trogir (~28 km), Itálie Ancona (~235 km) Sever Bosna a Hercegovina Mostar (~204 km)
Západ   Split   Východ
Jih
Chorvatsko Rogač (~18 km) Chorvatsko Stari Grad (~48 km), Chorvatsko Vis (~57 km) Chorvatsko Makarska (~60 km)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]