Katedrála svatého Jakuba (Šibenik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Katedrála svatého Jakuba v Šibeniku
HR-Sibenik-Kathedrale-01.jpg
Místo
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Souřadnice
Architektonický popis
ArchitektJuraj Dalmatský
Stavební slohrenesanční architektura
Výstavba1431
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála svatého Jakuba v Šibeniku (chorvatsky Katedrala svetog Jakova u Šibeniku) je katedrála římskokatolické církve a sídlo šibenického biskupa v chorvatském Šibeniku. Katedrála je od roku 2000 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kupole katedrály

Na místě dnešní katedrály stával románský kostel zasvěcený sv. Jakubovi Většímu. [1] První myšlenka na stavbu nové velké katedrály vznikla v roce 1298, kdy byla vytvořena šibenická diecéze a město povýšeno na metropolii. [1]Rozhodnutí o výstavbě katedrály bylo přijato v roce 1402, ale samotná stavba začala až v roce 1431. Na výstavbě se podíleli benátští mistři Francesco di Giacomo, Lorenzo Pincino a Pier Paolo Bussato spolu s místními kováři Andrijou Budčićem a Grubišem Šlafčićem. Podélné zdi, průčelí a dva portály (na průčelí a na severní straně) vznikly ve stylu benátské gotiky. [1]

V roce 1441 svěřila Velká městská rada dílo Jiřímu Dalmatskému (Giorgio Orsini), kterého lze považovat za skutečného architekta katedrály. Rozšířil chrám vytvořením bočních lodí a polygonálních apsid, postavil křtitelnici, položil základy kopule a také vyřezal různé sochy, včetně 74 malých lidských hlav říms. Styl Jiřího Dalmatského je typickým příkladem jadranské renesance, která se vyznačuje harmonickým splynutím formálních prvků vycházejících z květové gotiky, vložených do renesanční stavby.

V roce 1475, po smrti Jiřího Dalmaty, v pracích pokračoval toskánský mistr Niccolò di Giovanni Fiorentino, který pokračoval v renesančním stylu a dokončil horní části budovy: kupoli, střechu a horní část průčelí. Vytvořil také venkovní sochy sv. Michala, sv. Jakuba a sv. Marka. Uvnitř chrámu vybudoval triforium, pracoval na presbytáři a hlavním oltáři. Po Fiorentinově smrti v roce 1505 se dalších prací ujali Benátčané Bartolomeo a Giacomo z Mestre a Mastro Mestičević ze Zadaru, kteří stavbu v roce 1536 dokončili. [1]

Oficiálně byla katedrála vysvěcena v roce 1555.

20. století - současnost[editovat | editovat zdroj]

Kopule a kostel byly vážně poškozeny srbskými silami podporovanými Jugoslávskou lidovou armádou během bombardování ze září 1991. V následujících letech však byl kostel opraven a viditelná poškození byla odstraněna.

Na začátku roku 2008 katedrálu poničili srbští nacionalisté, kteří budovu posprejovali symboly srbského kříže. [2]

Světové dědictví UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cattedrale di San Giacomo (Sebenico) na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]