Šibenik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šibenik
Sibenik montage landmarks.jpg
Šibenik – znak
znak
Šibenik – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška0 m n. m.
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ŽupaŠibenicko-kninská
Šibenik
Šibenik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha143,35 km²
Počet obyvatel34 302 (2011)
Hustota zalidnění239,3 obyv./km²
Etnické složeníChorvati - 94,02%
Správa
StarostaŽeljko Burić
Vznik1298
Oficiální webwww.sibenik.hr
Telefonní předvolba{+385} 022
PSČ22 000
Označení vozidelŠI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šibenik (italsky Sebenico) je město v Chorvatsku, ležící u Šibenického zálivu v ústí řeky Krky do Jaderského moře. Žije zde 34 302 obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Šibenik mohl vzniknout několika způsoby. Podle Juraje Šizgoriće odkazuje na pruty keřů (chorvatsky šibe, které se nacházely okolo a podle nichž první Slované, kteří na místo přišli, lokalitu pojmenovali. Existuje rovněž i hypotéza, že město vzniklo na základě latinského toponyma sibin, resp Sibinicum.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Šibeniku je z roku 1066 z charty chorvatského krále Petara Krešmira IV., archeologické průzkumy však prokázaly, že oblast byla osídlena již dříve, nicméně ne stále. Na rozdíl od jiných měst, které založili Řekové, Římané nebo Ilyrové je Šibenik město již od svého založení chorvatské.

Roku 1298 získal statut města i vlastní diecézi. Do roku 1412 město úspěšně odolávalo snahám Benátčanů o jeho ovládnutí, o zhruba sto let později ho začala ohrožovat i Osmanská říše. Té se ho však dobýt nepodařilo; navíc v 17. století byl budován systém hradeb a pevností. Pevnost svatého Mikuláše je společně s dalšími benátskými obrannými stavbami od roku 2017 chráněna UNESCEM jako světové dědictví. S pádem Benátské Republiky se vlastníky Šibeniku stali Habsburkové; Šibenik se tak stal součástí Uherska.

Po první světové válce patřil Království SHS a Jugoslávskému království; za druhé světové války byl okupován fašistickou Itálií.

V roce 1947 existoval záměr umístit v Šibeniku základnu sovětského námořnictva (podobně jako například v Boce Kotorské, či Pule). Nakonec jej odmítl sám Josip Broz Tito, a tak sovětské lodě nakonec v Šibeniku nekotvily.

V rámci industrializace země byla v roce 1951 dokončena v blízkosti Šibeniku hliníkárna a válcovna hliníku Ražine-Šibenik. O dva roky později byl pro její potřebu vybudován nový vodovod, který přiváděl vodu z nedaleké řeky Krky. Postaven byl také závod na zpracování lehkých kovů.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes je Šibenik kulturně žijícím městem – každý rok se zde pořádá Mezinárodní dětský festival (Međunarodni Dječji Festival), místní katedrála svatého Jakuba je zapsána na seznamu UNESCO a jezdí sem mnoho turistů. V Šibeniku existují dva národní parky: Krky a Kornati.[1]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1925 se v Šibeniku nachází městské muzeum.

V Šibeniku se pravidelně od roku 1960 koná Mezinárodní dětský festival, který začíná na konci června každý rok a trvá dva týdny. Jedná se o největší kulturní akci ve městě, kdy se zde pořádají různá umělecká, dramatická, taneční a jiná vystoupení. V 60. a 70. letech 20. století měla místní hudební scéna v rámci Jugoslávie svůj význam. Mezi místní umělce patřili např. Mišo Kovač, Arsen Dedić, Vice Vukov, skupina Mi a další. Arsen Dedić zde inicioval i Festival dalmatského šansonu, který se stal v Chorvatsku značně populární. Od roku 2011 se v Šibeniku koná rovněž i v prostorech opuštěné vojenské základny a hotelového komplexu Solaris i hudební festival Terraneo.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přístav[editovat | editovat zdroj]

Významný vliv na ekonomický rozvoj města Šibeniku měl i místní přístav. Během existence Rakousko-uherska byl co do významu třetí po Terstu a Rijece. Přístav v té době sloužil především pro vývoz obilí o oblasti dnešní Bosny a Hercegoviny. Mezi světovými válkami přístav odbavoval především rudy, které tehdejší Království Jugoslávie vyváželo na světové trhy.

Za druhé světové války byl přístav bombardován spojeneckým letectvem. V současné době je přístav provozován s podtitulkem Brána do Střední Evropy. Je napojen na železniční síť (trať Perković–Šibenik) a má tři nákladní terminály; pro převoz fosfátů, sypkého zboží a dřeva/výrobků z něj.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Šibenik se administrativně dělí na 19 čtvrtí: Baldekin I, Baldekin II, Baldekin III, Bogdanovići, Crnica, Građa, Jadrija, Mandalina, Meterize, Podsolarsko, Plišac, Ražine, Ražine Donje, Stari grad, Škopinac, Šubićevac, Varoš, Vidići a Zablaće.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Šibenik Croatia - tourist destinations, information and attractions. www.sibenik-croatia.com [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-20. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]