Zadar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zadar
Kostel sv. Donáta a římské fórum, pohled z věže zadarské katedrály sv. Anastázie
Zadar – znak
znak
Zadar – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška0 m n. m.
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ŽupaZadarská
MěstoZadar
Administrativní dělení15 sídel (Babindub, Brgulje, Crno, Ist, Kožino, Mali Iž, Molat, Olib, Petrčane, Premuda, Rava, Silba, Veli Iž, Zadar (22 čtvrtí), Zapuntel)
Zadar
Zadar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha194 km²
Počet obyvatel75 062 (2011)
Hustota zalidnění386,9 obyv./km²
Etnické složeníChorvati 93 %
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
Statusměsto
StarostaBožidar Kalmeta
Vznik384 př. n. l.
Oficiální webwww.grad-zadar.hr
Telefonní předvolba(+385) 023
PSČ23 000
Označení vozidelZD
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zadar (italsky Zara; dalmatsky Jadera) je město v chorvatské Dalmácii, na pobřeží Jaderského moře, 200 km jižně od Záhřebu. V roce 2011 zde žilo 75 062 obyvatel a je pátým největším chorvatským městem. Je správním centrem stejnojmenné župy. Kolem Zadaru se nachází pět národních parků: národní park Krka, národní park Paklenica národní park Severní Velebit, národní park Kornati a národní park Plitvická jezera.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o páté největší chorvatské město. 93% obyvatelstva tvoří Chorvaté. Ve vlastním městě v roce 2011 žilo 71 471 obyvatel a skládalo se z 22 místní částí. Kromě vlastního města k němu administrativně náleží dalších 14 sídel: Babindub, Brgulje, Crno, Ist, Kožino, Mali Iž, Molat, Olib, Petrčane, Premuda, Rava, Silba, Veli Iž a Zapuntel. V celé této aglomeraci pak v roce 2011 žilo 75 062 obyvatel.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

V nejstarších dobách se město nazývalo Iader (nijak nesouvisí se jménem moře), později latinsky Diadora (Konstantin VII. Porfyrogennetos jej uvádí ve svém díle De Administrando Imperio, možná šlo o chybu v přepisu Di iadora). Druhé -a- ve slově Zadar je pohyblivé, takže správné skloňování je do Zadru, v Zadru atp. Použití tvaru Zadaru je však v češtině též přípustné.

Patronem města je svatý Chrysogon (Krševan). Podle legendy byl Krševan křesťanský mučedník. Jak rytíř císaře Diokleciána přijal křesťanství. Císař jej dal uvěznit a později stít a hodit do moře. Tělo bylo z moře vytaženo, zázračně spojeno s hlavou a přeneseno do Zadaru. Zde se po přímluvách k němu stalo několik zázraků a v roce 1632 ochránil město od moru. Vděční obyvatelé mu v kostele sv. Krševana v roce 1701 dali vybudovat velký oltář.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk a raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Donáta z 9. století

Už v době 9. století př. n. l. byl dnešní Zadar osídlen ilyrským kmenem Liburnů. V roce 59 př. n. l. se stal municipiem a zhruba o deset let později římskou kolonií. Vznikla pravoúhlá síť ulic a fórum. Po pádu Západořímské říše se stal centrem Dalmátské provincie ve Východořímské (Byzantské) říši a sídlem jejího správce. Jako hlavní město thematu je uváděn v sedmém století, ve století devátém je doloženo sídlo biskupství. Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Zadar pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace (Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini).

Mezi Uhrami a Benátkami[editovat | editovat zdroj]

Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Než dosáhla natrvalo svého cíle, město se osamostatnilo a na začátku 11. století sem pronikli Chorvati, kteří Zadar s přestávkami ovládali. Později, ve 12. století, válčil Zadar častokrát s Benátkami, po několika útocích ale prohrál a byl vypleněn vojsky Benátek a čtvrté křížové výpravy (1202). Následovalo několik povstání, ale stejně došlo k připojení Zadaru pod uherskou vládu. Město bylo obnoveno, na místě trosek mohly vznikat gotické stavby. Ladislav I. Neapolský, neapolský král a titulární uherský král (z rodu Anjouvců) vzdal své pomyslné nároky na Dalmácii i Zadar, který několik let fakticky držel, Benátkám. Město bylo 31. července 1409 prodáno za velmi malou sumu 100 000 dukátů. Benátkám pak Zadar podléhal následující čtyři století. Nová benátská vláda zrušila městu jeho autonomii, což vedlo ke stagnaci.

Pod vládou Habsburků[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Benátské republiky roku 1797 připadl Zadar campoformijským mírem spolu s celou Dalmácií pod vládu Habsburské říše (od r. 1804 Rakouské císařství). Ale už r. 1809 se Rakousko muselo města vzdát ve prospěch napoleonské Francie. Napoleon Zadar začlenil pod nově vytvořené Ilyrské provincie, v jejichž rámci zůstal až do roku 1816. Rakušané nicméně Zadar v roce 1813 neúspěšně obléhali. Celá Dalmácie byla Vídeňským kongresem vrácena Rakousku, které tu utvořilo korunní zemi Dalmatské království. Jeho hlavním městem se stal právě Zadar. Dalmácie zůstala korunní zemí Rakouska (a po roce 1867 Rakouska-Uherska, v jehož rámci spadala do Předlitavska) až do konce 1. světové války. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl Dalmatský zemský sněm.

Roku 1873 byla stržena místní pevnost.

V závěru 19. století se v Zadaru úspěšně rozšířila výroba likérů, které byly vyváženy do celého Rakousko-Uherska. V roce 1894 zde bylo zprovozněno elektrické osvětlení.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Modernizaci města odstartoval skromný, ale jistý rozvoj turistického ruchu. I pro vzdálené a pro zbytek Habsburské monarchie těžko dostupné město nastoupilo období prvních návštěvníků. Roku 1902 zde byl otevřen např. první hotel (Hotel Bristol).

Po první světové válce se roku 1920 Zadar, už předtím obsazený italskou armádou, stal podle Rapallské smlouvy součástí Itálie, jež okolo něj zřídila enklávu s rozlohou 104 km². Město, z téměř tří čtvrtin italskojazyčné, pak po celé meziválečné období tvořilo důležitou oporu italské moci na Jadranu. V roce 1921 bylo prohlášeno svobodným přístavem. Italové se nicméně zasazovali o posílení italianizace enklávy s cílem snížit podíl chorvatského, resp. slovanského obyvatelstva. Jednalo se o nejmenší italskou provincii a tvořily ji pouze dvě obce: Zadar a Lastovo. Při posledním oficiálním sčítání lidu v roce 1936 měl Zadar 22 844 obyvatel, ostrov Lastovo potom 2 458.

V dubnové válce byla invaze do jugoslávského království prováděna mimo jiné i ze zadarské enklávy. Po rychlé okupaci bylo její území následně rozšířeno na úkor mezitím vyhlášeného Nezávislého státu Chorvatsko o několik dalších obcí až po Obrovac a Šibenik. Za druhé světové války byl Zadar jako důležitá fašistická pevnost mnohokrát bombardován v letech 1943 a 1944 britským a americkým letectvem. Po osvobození roku 1944 byl v rámci Chorvatska začleněn do Jugoslávie; Italové byli povětšinou vyhnáni a město bylo znovu osídleno Chorvaty z vnitrozemí.

Po válce se stalo město turistickým centrem, což umožnilo populační růst. Atraktivitu města zvýšila výstavba jadranské magistrály. V druhé polovině 60. let byla do Zadaru přivedena železnice z nedalekého Kninu.

V roce 1991, kdy bylo ostřelováno Jugoslávskou lidovou armádou a dva roky obléháno. Zásobování a kontakt se zbytkem Chorvatska byl uskutečněn přes nedaleký ostrov Pag. Východně od Zadaru začínala tzv. Republika Srbská krajina, která byla dobyta během Operace Bouře v roce 1995. Hranice procházela těsně za městem u vesnic Murvica a Zemunik a přerušena byla i tzv. Jadranská magistrála, především severně od města. Prostor frontové linie byl zaminován, riziko z min přetrvávalo ještě dlouhou dobu po skončení konfliktu.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru sídlí Archeologické muzeum (založené v roce 1832) a místní pobočka chorvatského národního muzea. Mimo jiné se zde nachází také Muzeum starověkého skla (chorvatsky Muzej antičkoga stakla), dále muzeum Zlata a stříbra Zadaru (chorvatsky Zlato i srebro grada Zadra), Etnografické muzeum a Zadarské námořní muzeum (chorvatsky Pomorski muzej Zadar).

Od roku 1960 se v Zadaru pravidelně konají Hudební večery u svatého Donáta (chorvatsky Glazbene večeri u Sv. Donatu), které patří mezi největší a nejznámější místní kulturní akce. Hlavní divadelní festival v Zadaru nese název Zadar snů (chorvatsky Zadar snova). Pořádá se zde pravidelně i tzv. Zadarské kulturní fórum a Zadarské filmové fórum.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika města je založená především na turistice; do Zadaru směřují návštěvníci ze zahraničí během letních měsíců a turistické sezony. Turistický průmysl i ekonomika města jsou nicméně značně závislé pouze na letním období

Sídlí zde rovněž i řada společností, které se zabývají námořní dopravou apod. Značný význam má rovněž i místní přístav.

Do roku 1991 byl Zadar rozsáhlým způsobem industrializován. Význam v té době hrál např. potravinářský průmysl, výroba nápojů a likérů, rybích konzerv apod. Město má i nadále zájem na získání investic v oblasti zpracovatelského průmyslu, především v oblasti rozvinutých technologií.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Historická část města leží na poloostrově, který je od pevniny oddělen Zadarským kanálem. V Zadaru jsou pozůstatky z dob římské vlády, jsou to hlavně části opevnění, z nichž však byla většina zbořena za dob rakouské nadvlády. Také se zachovalo římské fórum, chrám a bazilika a mnoho kostelů a klášterů ze středověku. Obranný systém Zadaru byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími lokalitami pod jednotným zápisem „Benátské obranné stavby z období 15. až 17. století: Stato da Terra – západní Stato da Mar“.

  • Pevninská brána (Kopnena vrata, Porta Terraferma) je součástí bývalého opevnění a hlavní vstupní branou do historické části města. Ještě v 19. století byla jedinou vstupní branou do města. V renesančním slohu ji v roce 1543 vystavěl architekt Michele Sanmicheli (1484–1559). Má dva malé postranní vchody pro pěší a jeden velký uprostřed. Nad ním je zobrazen svatý Chrysogon (sveti Krševan) na koni, kterého má město i ve znaku. Ještě výše je zobrazen okřídlený lev svatého Marka, symbol Benátské republiky. Brána byla vybavena padacím mostem, který byl zrušen v roce 1875.
  • Náměstí pěti studní (Trg pet bunara). Náměstí z roku 1574 bylo vybudováno nad velkou nádrží pro sběr vody. Voda se vytahovala přes pět osmihranných studní, po kterých náměstí dostalo i název. Nachází se zde i několik historických budov jako Městská strážnice (Gradska straža) z 16. století, Městská lodžie (Gradska Loža) a radnice u roku 1936. V areálu radnice se dochoval starochorvatský kostelík sv. Vavřince (Sveti Lovre) z 11. století.
  • Kostel sv. Donáta (Crkva sv. Donata), dříve kostel sv. Trojice z 9. století je nejcennější předrománskou památkou v Chorvatsku a symbolem města. Je vysoký 27 a široký 22 metrů. Podle legendy byl vystavěn zadarským biskupem Donátem a v 15. století mu byl také zasvěcen. Díky dobré akustice zde od roku 1960 pravidelně probíhá Mezinárodní festival středověké a renesanční hudby Hudební večery ve svatém Donátu (Glazbene večeri u sv. Donatu).
  • Katedrála sv. Anastázie ze Sirmia (katedrala sv. Stošije) je hlavním chrámem zadarského arcibiskupství a největším chrámem v Dalmácii. Byla vystavěna v románském slohu ve 12. a 13. století na místě starší křesťanské baziliky ze 4.–5. století. Původně byla zasvěcena sv. Petrovi, za biskupa Donáta III. se patronkou kostela stala sv. Anastázie ze Sirmia. Donát získal od císaře Nikefora její ostatky a umístil je do sarkofágu, který je v katedrále dodnes. V roce 1177 katedrálu navštívil papež Alexandr III. a 9. června 2003 na jedné ze svých posledních zahraničních návštěv i papež Jan Pavel II.
  • Kostel sv. Simeona (Crkva Svetog Šime). V kostele je umístěn relikviář svatého Simeona. Sarkofág ze 14. století zobrazuje výjevy ze Simeonovy legendy. Je z pozlaceného stříbra a váží 250 kg.
  • Arsenal, vojenské skladiště pro potřeby loďstva Benátské republiky, dnes se jedná o kulturní památku.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží poblíž dálnice A1 ze Záhřebu do Dubrovníku, která byla do města dovedena po roce 2000. U města se nachází dva výjezdy z dálnice.

V roce 1966 byla vybudována železnice do Kninu, který leží na železniční trati ze Záhřebu do Splitu. Na počátku 21. století byl však význam trati především v dopravě nákladní a veřejná meziměstská doprava byla realizována především linkami autobusů. Původní projekt rekonstrukce trati byl odložen v druhé dekádě 21. století poté, co se ukázalo být problematické zaminované území v okolí tratě.

Z přístavu jezdí trajekt do italské Ancony; kromě městského přístavu se nachází ještě jeden v lokalitě Gaženica nedaleko od středu města. Ten slouží pro trajekty a menší lodě.

Mezinárodní letiště leží asi 14 km východně od města u obce Zemunik. Letiště slouží jako destinace pro nízkonákladové aerolinky.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Zadar se administrativně dělí na 32 čtvrtí: Arbanasi, Belafuža, Bili Brig, Bokanjac, Brodarica, Crvene Kuće, Diklo, Donji Brig, Dračevac Zadarski, Dražanica, Gornji Bilig, Jazine, Jazine 2, Gaženica, Maslina, Mocire, Novi Bokanjac, Petrići, Ploča, Plovanija, Pudarica, Puntamika, Ričina, Sinjoretovo, Skročini, Smiljevac, Stanovi, Špada, Varoš, Vidikovac, Višnjik a Voštarnica.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru sídlí univerzita, která patří k nejstarším v Chorvatsku. Vznikla ze školy při dominikánském klášteře již ve 14. století. Kromě toho ve městě působí 16 středních škol, jedna z nich je střední hudební škola.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]