Michele Sanmicheli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michele Sanmicheli
Vite de' più eccellenti pittori, scultori e architetti (1791) (14578570168).jpg
Narození 1484
Verona
Úmrtí 1559 (ve věku 74–75 let)
Verona
Příčina úmrtí horečka
Místo pohřbení San Tomaso Becket
Povolání architekt a urbanista
Významná díla Pellegrini chapel
Porta Palio, Verona
Porta Nuova
Porta San Zeno, Verona
Pevnost sv. Ondřeje
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sanmicheliho památník, Verona
Palazzo Roncale, Rovigo
Palazzo Grimani, Benátky
Brána Porta Terraferma, Zadar (1543)

Michele Sanmicheli (1484 Verona1559 Verona) byl architekt pozdní renesance a vedle Antonia da Sangallo mladšího největší pevnostní stavitel své doby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sanmicheli se učil v Římě u Donata Bramanteho, a byl v Bramantem podporován v tvorbě. Ale také stavby o 15 let mladšího architekta Giulia Romana na něj měly silný vliv, a to zejména jeho rané mistrovské dílo v Mantově, Palazzo del Te. Brzy vstoupil do služeb papežů a pracoval pro ně delší dobu. V roce 1528 vstoupil do služeb republiky benátské, rozšířil a vylepšil téměř všechna její opevnění a nechal poprvé opevnit Lido (1535-1549). Ve Veroně opatřil dávné městské hradby impozantními branami včetně Porta Nuova. Tam také postavil paláce Bevilacqua a Pompei, v Benátkách Palazzo Grimani. Kostel Madonna di Campagna ve Veroně, jehož plán navrhl, byl vystavěn až po jeho smrti, stejně jako méně známá pevnost sv. Ondřeje (San Andrea) u vstupu do přístavu v Benátkách.

Sanmicheliho budovy ovlivnily monumentální manýristický klasicismus veronských paláců s hrubou bosáží v přízemí a dalšími manýristickými prvky, jež stavbám dodávají mohutnost a plasticitu. Své domovské město Sanmicheli svou činností změnil od základů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Datování mnoha budov se v literatuře neshoduje.

  • Cappella Petrucci pod San Domenicem (1516-24, Orvieto)
  • Pevnost Candia (1523, Iraklio, Kréta)
  • Cappella Pellegrini na San Domenico (1528-1538, Verona)
  • Palazzo Canossa (po roce 1527, Verona)
  • Hradby Chanie, s několika baštami (1536, Chania, Kréta)
  • Porta Nuova (1533-1540, Verona)
  • Palazzo Bevilacqua (po roce 1534, Verona)
  • Palazzo Pompei (po roce 1535, Verona)
  • Pevnost Rethymno (1540, Rethymno, Kréta)
  • Villa Brenzone (1541-1550, Punta San Vigilio)
  • Porta San Zeno (1542, Verona)
  • Porta Terraferma (1543, Zadar v Chorvatsku)
  • Porta Palio (1550-57, Verona)
  • Palazzo Grimani (1556, Benátky)
  • Madonna di Campagna (po 1559, Verona)
  • Opevnění v Brescii, Bergamu, Benátkách (na ostrově Sant'Andrea), Zadaru a na ostrovech Kréta a Korfu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Howard Burns (Hrsg.): Michele Sanmicheli. Architettura linguaggio e cultura artistica nel Cinquecento. Electa, Mailand 1995, ISBN 88-435-5420-4.
  • Eva Hermanek: Die Veroneser Palastbauten des Michele Sanmicheli. Erlangen 1984 (Dissertation).
  • Lionello Puppi (Hrsg.): Michele Sanmicheli architetto. Caliban, Rom 1986.
  • Stefan Schweizer: Zwischen Repräsentation und Funktion. Die Stadttore der Renaissance in Italien (Veröffentlichungen des Max-Planck-Instituts für Geschichte 184). Verlag Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2002, ISBN 3-525-35180-1, S. 236–327.
  • Ottův slovník naučný, heslo Sanmicheli. Sv. 22, str. 608

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michele Sanmicheli na německé Wikipedii.