Sisak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sisak
Pevnost Sisak
Pevnost Sisak
Sisak – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 100 m n. m.
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Region Střední Chorvatsko
Župa Sisacko-moslavinská
Sisak
Sisak
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 423 km²
Počet obyvatel 47 768 (2011)
Hustota zalidnění 124 obyv./km²
Etnické složení Chorvati
Náboženské složení Křesťané
Správa
Status město
Starosta Dinko Pintarić
Oficiální web www.sisak.hr
Telefonní předvolba {+385} 044
PSČ 44 000
Označení vozidel SK
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sisak (česky Sisek[zdroj?]) je město ve středním Chorvatsku. Žije zde 47 768 obyvatel a je správním střediskem Sisacko-moslavinské župy. Město leží přesně na soutoku řek Kupa a Sáva, jihovýchodně od hlavního města Záhřebu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V dnešním Sisaku žijí lidé už 2 500 let, poloha na soutoku těchto dvou řek z něj časem udělala významné město. V dobách Římské říše nesl název Siscia. V této době zde byl téměř zavražděn svatý Quirinus, který je dodnes patronem města.

Po pádu nedalekého města Bihać do tureckých rukou byly výpravy Turků směrem k dnešnímu městu stále častější, Habsburkové byli nicméně schopni náporu tureckého vojska čelit a v posledních desetiletích 16. století zastavit turecký postup směrem do centrálního Chorvatska a regionu Turopolje. Ve městě byla přítomná vojenská posádka, samotný Sisak se nacházel přímo na začátku tzv. Vojenské hranice.

Během 2. světové války, v době ustašovského Chorvatska se zde nacházela dětská část koncentračního tábora Jasenovac, jednoho z největších chorvatských koncentračních táborů, popravováni tu byli zejména Srbové, Židé a Romové. Již na jaře 1941 byly v Sisaku zformovány první partyzánské jednotky, které bojovaly proti ustašovskému režimu. Sisak byl osvobozen 5. května 1945.[1]

Po skončení druhé světové války byla zahájena obnova města. Nemalé prostředky byly investovány do průmyslového rozvoje a výstavby. Vznikly podniky v oblasti metalurgické výroby, potravinářské závody a jižně od města byla zbudována rafinerie. Značný význam získal i místní přístav na řece Sávě.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hlavními odvětvími, ve městě zastoupenými je zemědělství a metalurgie, zpracovávání kůže a výroba potravin. Nedaleko těžená ropa se upravuje v místní rafinerii. Nachází se tu také fakulta metalurgie Záhřebské vysoké školy.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější Sisacká stavba, pevnost, zde stojí už od 16. století a dnes je hojně navštěvována turisty. Dnes slouží především jako muzeum, a je také připomínkou vítězství nad Turky v roce 1593.[2] Navštěvováno je dále historické centrum města a promenáda na břehu řeky Kupy. Z pozdějších dob jsou tu pak památky barokní (Mali Kaptol), klasicistní (Velki Kaptol, Stari most).

Sisak má také mnoho horkých minerálních pramenů, které mají teplotu od 42 do 52 °C.

Na obou místních řekách se rybaří, nedaleko je také přírodní park Lonjsko polje, který zahrnuje močály a mokřady v okolí řeky.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek na portálu kamenjar.hr (chorvatsky)
  2. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 45. (bosenština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]