Sisak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sisak
Stari grad - pevnost v Sisaku
Stari grad - pevnost v Sisaku
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška100 m n. m.
Časové pásmo+1
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
RegionStřední Chorvatsko
ŽupaSisacko-moslavinská
Sisak
Sisak
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha422,6 km²
Počet obyvatel40 158 (2021)
Hustota zalidnění112 obyv./km²
Etnické složeníChorvati (84.97%) Srbové (6.43%) Bosňané (3.45%), Romové (1.36%)
Náboženské složeníKřesťané
Správa
Statusměsto
StarostkaKristina Ikić Baniček
Oficiální webwww.sisak.hr
Telefonní předvolba{+385} 044
PSČ44 000
Označení vozidelSK
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sisak je město ve středním Chorvatsku. Žije zde 30 322 obyvatel, v celé opčině žilo k roku 2021 40 185 obyvatel. Sisak je správním střediskem Sisacko-moslavinské župy. Město leží přesně na soutoku řek Sáva a Kupa do které se ještě vlévá řeka Odra, přibližně 57 km jihovýchodně od hlavního města Záhřebu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název je původem keltský a Římané jej zaznamenali jako Segestica nebo Segedsta. V řečtině se objevuje v odobě Σισκία (Siskia). Tak ji převzali i Římané jako Siscia. Do němčiny byl tento název později přejat jako Sissek, do maďarštiny jako Sziszek a současná podoba v chorvatštině vznikla podle nich.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stari grad - pevnost na rytině ze 17. století
Bitva u Sisaku v roce 1593

Na území Sisaku žijí lidé už přes 2 500 let. Vzniklo zde ilyrsko-keltské sídlo Segestica. Strategická poloha na soutoku řek Kupa a Odra z něj časem udělala významné město. V dobách Římské říše byla vystavěna první kamenná pevnost, a město bylo nazváno Siscia. Část z antických vykopávek je dochována v samotném středu města v blízkosti katedrály Povýšení svatého kříže. Již ve třetím století n. l. se zde vytvořila komunita křesťanů. Při nájezdech barbarů byl roku 309 zavražděn zdejší biskup svatý Quirinus, který je dodnes patronem města.

Po pádu nedalekého města Bihać do tureckých rukou byly výpravy Turků směrem k dnešnímu městu stále častější. O bojích mezi oběma mocnostmi o Sisak mezi oběma mocnostmi se zmiňoval i turecký cestovatel Evlija Čelebi, který ve svém cestopise Seyahatname uvedl, že Turci Sisak deset dní obléhali, píše o dobytí města a výstavbě mešity pro potřeby tureckých vojáků, stejně jako o vzniku muničního skladu.[1]

Habsburkové byli nicméně schopni náporu tureckého vojska čelit a v posledních desetiletích 16. století zastavit turecký postup směrem do centrálního Chorvatska a regionu Turopolje. Roku 1593 svedla vítěznou bitvu u Sisaku spojená vojska Rakouska pod velením Ruprechta z Eggenberka, Melchiora z Redernu a Ondřeje z Auerspergu s podporou uherského magnáta Tamáše Erdödyho a janičářů. Ve městě byla přítomná stálá vojenská posádka, samotný Sisak se nacházel přímo na začátku tzv. Vojenské hranice. Ta procházela řekou Kupou a rozdělovala jej na dvě části.

19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1839 se hrálo v Sisaku první divadelní představení. Zhruba v téže době bylo město prohlášeno v Záhřebu za město s tržním právem (ekvivalent statusu města v Zalitavsku). Na počátku 19. století vznikla pravoúhlá uliční síť dnešního středu města, do té doby se soustředila zástavba Sisaku jen na několik málo ulic souběžných s řekou Kupou. V mapách josefinského 1. mapování je ještě patrná budova Velkého Kaptolu na břehu řeky Kupy.

V 19. století byla i na území dnešního Chorvatska budována železnice. Sisak byl jedním z prvních měst, kam byla přivedena. Trať ze Záhřebu přes Sisak vedla dále do obce Novska. Její ukončení v Sisaku zaznamenaly mapy druhého vojenského mapování. V mapách rakousko-uherského třetího vojenského mapování je ještě vyobrazen Starý Sisak (severněji, na levém břehu Sávy) a Nový Sisak (jižněji, na území Vojenské hranice). První uvedený se objevoval také jako tzv. Civilní Sisak a druhý potom jako Vojenský Sisak (německy Militär-Sisek). V oblasti dnešní ulice Rimska se nacházel přístav na řece Kupě a z původní hlavní trati odbočovala směrem na východ vlečka, rovněž k břehu řeky, kde stál druhý přístav.

V roce 1874 byly místní samosprávy (vojenské hranice i mimo ni) sloučeny a Sisak se stal z administrativního hlediska jednotným městem. Získaly také prvního společného starostu, kterým byl Franjo Lovrić. I když hlavní železniční tah z centra Chorvatska do Slavonie a tehdejšího nejvýchodnějšího města Chorvatsko-slavonského království, Zemunu, později vedl jinudy, město zažilo vznik řady továren a proces industrializace.

Již na počátku 20. století byl Sisak průmyslovým městem, měl mj. železárny. Industrializaci zde umožnila první světová válka, nové provozy vznikaly narychlo v lokalitě Caprag.

Během 2. světové války, v době ustašovského Chorvatska se zde nacházela dětská část koncentračního tábora Jasenovac, jednoho z největších chorvatských koncentračních táborů, popravováni tu byli zejména Srbové, Židé a Romové. Již na jaře 1941 byly v Sisaku zformovány první partyzánské jednotky, které bojovaly proti ustašovskému režimu. Ve městě se nacházely tajné sklady zbraní a partyzáni se ukrývali v okolních lesích. Sisak byl osvobozen 5. května 1945.[2]

Po skončení války se v Sisaku konal soudní proces s tzv. Pintarovou skupinou.[3]

Po skončení druhé světové války byla zahájena obnova města. Nemalé prostředky byly investovány do průmyslového rozvoje a výstavby. Zapojeny byly i pracovní brigády mládeže.[4] Vznikly podniky v oblasti metalurgické výroby, potravinářské závody a jižně od města byla zbudována rafinerie. V roce 1964 vyprodukovala 1,8 milionů tun ropných derivátů.[5] Značný význam získal i místní přístav na řece Sávě. Východně od středu města bylo postaveno panelové sídliště, které vyplnilo prostor od lokality Tomićev put ke středu Sisaku. Hlavní silnice přes město (D37) byla obvedena západně od Sisaku.

V roce 1991 se město stalo jedním s center bojů války Chorvatů za samostatnost, tehdy zde bylo zabito kolem 100 Srbů. Město nicméně přijalo ohromný počet uprchlíků z válečných oblastí (odhadem až 10 tisíc), především proto, že se nacházelo poměrně blízko válečné zóny. Kromě toho v 90. letech 20. století došlo k dezindustrializaci. Město se pokoušelo tento trend zvrátit na počátku 21. století zřízením nové průmyslové zóny.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byla v Sisaku otevřena nová průmyslová zóna. V roce 2009 bylo obnoveno sídlo římskokatolické diecéze. 28. prosince 2020 v Sisaku došlo ke dvěma silným zemětřesením, která dosáhla na Richterově stupnici hodnot 5,2 a 4,9. Epicentrum se nacházelo v sousedním městě Petrinja.[6][7][8]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Přístav v Sisaku.
Opuštěná továrna.

Hlavními hospodářskými odvětvími v městské aglomeraci jsou zemědělství a metalurgie (dřívější železárna slouží jako školicí středisko fakulty metalurgie Záhřebské univerzity), kožedělný průmysl a výroba potravin (továrna na výrobu nealkoholických a alkoholických nápojů s názvem Segestica). Nedaleko města se těží ropa a upravuje se v místní rafinerii. Město je napojeno Železniční trať Záhřeb – Sisak – Novska.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Sisaku se nachází Divadlo 21 (chorvatsky Kazalište 21). Městská knihovna stojí v blízkosti radnice, na břehu řeky Sávy.

Památky a turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Archeologický park se základy antické římské pevnosti
  • Stari grad - pevnost vystavěná v 16. století, s kostelem sv. Kříže z 18. století. Slouží především jako muzeum, v expozici připomíná vítěznou bitvu nad Turky v roce 1593.[9]
  • Velki Kaptol a Mali Kaptol- barokní biskupská rezidence s kostelem na břehu řeky Kupy, dřívější sídla biskupské kapituly
  • historické centrum města
  • Kostel sv. Marie Magdalény na okraji Sisaku
  • Synagoga z roku 1807
  • promenáda na břehu řeky Kupy, na ni navazuje
  • Stari most - moderní kamenný most přes řeku Kupu z let 1925-1934
  • Holandský dům, překladiště obilí s průčelím nápadně připomínající nizozemskou architekturu.

Ostatní instituce[editovat | editovat zdroj]

V Sisaku se nachází také věznice

Příroda[editovat | editovat zdroj]

  • Horké minerální prameny, mají teplotu od 42 do 52 °C.
  • na obou řekách se rybaří
  • přírodní park Lonjsko polje zahrnuje močály a mokřady v okolí řeky.

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Metalurgická fakulta Univerzity v Záhřebu

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Ljudevít Posávský - vládce panonských Slovanů, povstalých proti Franské říši v letech 813-823
  • Tamás Erdődy, také Toma Bakač (1588-1624) - uherský magnát, velitel a chorvatský bán
  • Ivica Horvat (1926–2012) – jugoslávský fotbalista

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČELEBI, Evlija. Putopis: Odlomci o jugoslavenskim zemljama. Sarajevo: Svjetlost, 1967. Kapitola Naše putovanje u vojnu na Varad nakon što smo u Beogradu klanjali Bajram-namaz godine 1070/1660., s. 224. (srbochorvatština) 
  2. Článek na portálu kamenjar.hr (chorvatsky)
  3. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 103. (srbochorvatština) 
  4. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 110. (srbochorvatština) 
  5. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 199. (srbochorvatština) 
  6. Slobodna Dalmacija - Tri snažna potresa pogodila Petrinju, Sisak i Zagreb. Mnogi građani u strahu istrčali na ulice, stižu prve informacije o štetama. slobodnadalmacija.hr [online]. 2020-12-28 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  7. Chorvatsko zasáhlo zemětřesení. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  8. Střední část Chorvatska zasáhlo zemětřesení o síle 5,1 stupně. Způsobilo jen materiální škody, píše deník. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  9. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. Dostupné online. ISBN 9958-9642-8-7. S. 45. (bosenština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]