Ropná rafinerie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ropná rafinerie firmy Shell v Martinez, Kalifornie
Rafinerie Slovnaft u Bratislavy

Ropná rafinerie je petrochemický závod, kde se ropa čistí, pomocí destilace dělí na různé frakce podle teploty varu a dále zpracovává. Tak se vyrábějí užitečnější ropné produkty, jako je motorový benzín, motorová nafta, silniční, modifikované a stavebně izolační asfalty, lehké a těžké topné oleje, letecký petrolej a letecký benzin, zkapalněné uhlovodíkové plyny (LPG, propan, butan), vakuové destiláty, parafíny a gače. Jako vedlejší produkt vzniká síra a další užitečné suroviny.

Ložiska ropy jsou často vzdálená od místa spotřeby. Doprava ropy velkými námořními tankery nebo ropovody je výrazně levnější než doprava mnoha různých ropných produktů odděleně. Rafinerie se proto budují v blízkosti míst spotřeby, nejlépe u mořských přístavů a velkých řek. Kde to není možné, dopravuje se surovina do rafinerií ropovody.

Technologie[editovat | editovat zdroj]

Surová ropa se obvykle už v místě těžby zbavuje například písku a vody a ropovodem nebo tankerem převáží do rafinerie, kde se nejprve zbavuje soli. Odsolování probíhá při teplotě 90 - 150 ºC a při dvoustupňovém odsolování se dosahuje účinnosti odsolení až 99 %.

Následuje vlastní destilace (atmosférická rektifikace) v kolonách až 50 m vysokých, kde teplota směrem vzhůru klesá, takže v různých výškách lze odebírat jednotlivé frakce. Ropa se s využitím odpadního tepla zahřívá na asi 400 °C a za atmosférického tlaku vhání do dolního konce kolony. Ten je zahřát tak, aby v něm lehčí frakce nemohly kondenzovat, a tak stoupají vzhůru. Na horním konci se odebírají plyny, o něco níže lehký benzin atd., kdežto na dně zůstávají nejtěžší složky.

Produkt Podíl
propan, butan aj. ~3 %,000
surový benzin (crude) ~9 %,000
motorový benzín ~24 %,000
Kerosin pro tryskové motory ~4 %,000
motorová nafta, lehký topný olej <21 %,000
těžký topný olej ~11 %,000
asfalt, těžký topný olej ~3,5 %,000
mazadla ~1,5 %,000
ostatní, ztráty atd. ~2 %,000

Ty se odvádějí do vakuové kolony, kde se zahřívají na ještě vyšší teplotu a opět dělí na frakce. Tato destilace musí probíhat ve vakuu, protože molekuly těžkých olejů by se při vyšších teplotách na vzduchu štěpily (krakovaly) a ne oddělovaly. Část frakcí vakuové destilace se potom krakuje na lehčí frakce, a to buď termickým, katalytickým nebo vodíkovým procesem.

V dalším se získané produkty zbavují síry, která by při dalším zpracování ničila užívané katalyzátory a při spalování znečišťovala ovzduší. Nejčastěji se k tomuto účelu využívá proces zvaný hydrogenační rafinace. Při odsíření se smíchají s vodíkem a zahřejí na asi 350 °C, kdy za přítomnosti kovových katalyzátorů vodík reaguje se sloučeninami síry, dusíku a kyslíku, takže vzniká sirovodík, čpavek a voda. V dalších krocích se může například zvyšovat oktanové číslo (katalytický reforming, isomerizace, alkylování aj.), mohou se přidávat různá aditiva a podobně.

Při krakování těžkých složek vzniká velké množství sirovodíku, který se smíchá se vzduchem a v reaktoru proměňuje na síru a vodu. Síra se následně dále využívá v chemickém průmyslu.

Ropné rafinerie v ČR[editovat | editovat zdroj]

Mapka ropovodů a míst rafinérií v České republice

V České republice provozuje ropné rafinerie společnost Česká rafinérská se svými provozy v Litvínově a v Kralupech n. Vltavou a firma PARAMO[zdroj?] v Pardubicích. České rafinerie jsou závislé na dodávkách ropy ze zahraničí ropovody. Rafinerie v Kralupech odebírá ropu z ropovodu IKL (Inglostadt-Kralupy-Litvínov), všechny tři rafinerie jsou napojeny na ropovod Družba z Ruska.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]