Koncentrační tábor Jasenovac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Koncentrační tábor Jasenovac
Koncentrační tábor Jasenovac
Koncentrační tábor Jasenovac
Účel stavby
sběrný, pracovní a koncentrační tábor
Základní informace
Výstavba 1941–1943
Zánik 1945 (část)
Stavitel Nezávislý stát Chorvatsko
Současný majitel obec Jasenovac, chorvatský stát
Poloha
Adresa Jasenovac, ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Souřadnice 45°16′54,01″ s. š., 16°56′6″ v. d.
Koncentrační tábor Jasenovac (Chorvatsko)
Red pog.svg
Další informace
Web http://www.jusp-jasenovac.hr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koncentrační tábor Jasenovac (v chorvatském originále Sabirni logor Jasenovac) byl jedním z největších koncentračních táborů na území Evropy. Nacházel se na území Nezávislého chorvatského státu (NDH) nedaleko současných chorvatsko-bosenských hranic na území obcí Jasenovac a Stara Gradiška na nevyužívaných pozemcích v katastru těchto obcí. Nebyl spravován jednotkami nacistického Německa,[1] podléhal přímo správě ustašovského hnutí.

Správcem tábora Jasenovac byl po celou dobu jeho existence Vjekoslav Luburić. Tábor byl zřízen v srpnu 1941 a osvobozen v dubnu 1945 partyzánskými jednotkami Josipa Broze Tita.[2]

Struktura tábora[editovat | editovat zdroj]

Tábor tvořilo pět samostatných lágrů, včetně dětského koncentračního tábora Sisak.

Kamenná květina, pomník obětí koncentračního tábora Jasenovac

Tábor I[editovat | editovat zdroj]

Byl založen v srpnu roku 1941 na podmáčeném území obehnaném vodním kanálem, jižně od řeky Veliki Strug. Byl v provozu pouze několik měsíců do podzimu 1941, než byl zničen záplavami. Počet obětí se odhaduje na 10 000.[3]

Tábor II (Bročice)[editovat | editovat zdroj]

Byl založen 2 km severně od Jasenovace u stejnojmenné vesnice jižně od řeky Veliki Strug. Fungoval krátce, jen do konce září 1941.[3]

Tábor III (Ciglana)[editovat | editovat zdroj]

Byl největší součástí této soustavy a nacházel se na statku Ozrena Bačiće, jehož rodina emigrovala roku 1941 z NDH, neboť byla pravoslavného vyznání. Nacházel se zde pracovní tábor s cihelnou (odtud jméno) a elektrárnou. V tomto táboře bylo soustředěno nejvíce Židů a také komunisté. Zde se také nacházel dětský koncentrační tábor, v němž je za dobu jeho existence doloženo kolem 5000 obětí.

V blízkosti tábora bylo zřízeno pohřebiště Limani, kde na ploše 1175 m² byly zřízeny masové hroby.[4]

V táboře se nacházely tyto pracovní úseky a pracovní skupiny (radne grupe): I provaznictví, II pila, III cihelna, IV koželužna, V zednické práce, VI elektrocentrála. Pracovní tábor byl zpočátku obehnán ostnatým drátem a ze tří stran také vysokou zdí. Ze čtvrté strany tvořila hranici řeka Sava. V opevnění bylo deset strážních věží a zeď zajištěna ostnatým drátem pod vysokým napětím.

Součástí Tábora III byl i samostatný úsek, kde byli vězněni Romové. Byli využíváni na nejtěžší práce. [5]

Tábor měl také vlastní krematorium.

Tábor III byl v provozu od poloviny září 1941 do 23 dubna 1945.[3]

V listopadu 1944 byl bombardován spojeneckými letouny.[6]

Tábor IV (Jasenovac IV nebo také Kožara)[editovat | editovat zdroj]

Byl založen roku 1942 jako menší pracovní tábor. Převážně zde pracovali Židé. Ustašovci se je však postupně snažili likvidovat, neboť se řídili podle nepsaného pravidla „Ani jeden Žid z tábora nesmí zůstat živ, protože Židé by byli jedněmi z nejvíce nelítostných svědků proti ustašovcům“.[7]

Tábor V Ciganski[editovat | editovat zdroj]

Nacházel se ve vesnici Uštice mezi řekami Sávou a Unou, byli zde nejčastěji soustředěni Romové. V rámci rasistického přístupu k těmto vězňům bylo raženo heslo Cigani se privodi konstruktivnom radu (Cikáni budou přinuceni ke smysluplné práci).[5]

Tento tábor byl v provozu od roku 1942 do května 1945.[8] Na konci války byli někteří vězni zabiti a někteří byli deportováni do Německa. Na kraji vesnice Uštice se nalézá statek Srba Ostoje Krnjajića, který byl znám jako „dům kvílení“ – byli zde týráni a zabíjeni vězni. Jsou zde odkrývány doposud neznámé masové hroby obětí.[3] Doposud je evidováno 21 masových hrobů (stav 2016).[8]

Tábor VI[editovat | editovat zdroj]

Nacházel se ve vesnici Mlaka na řece Sávě 10 km od Jasenovce u Staré Gradišky. Obsahoval i ženský pracovní tábor ve vesnicích Mlaka i Jablanac, které byly čistě srbské. Na srbských statcích byly zřízeny táborové hospodářské provozy. Počet obětí se odhaduje na 45 000. V těchto srbských vesnicích bylo před válkou asi 150 srbských domů. Pravoslavný kostel ve vesnici byl ustašovskými vojsky zbořen.[3] Roku 1967 zde byl odhalen památník obětem, jehož autorem je Petar Vovk.[9]

Tábor VII Stara Gradiška

Tábor VII[editovat | editovat zdroj]

Nacházel se ve Staré Gradišce na břehu Sávy ve staré tvrzi z dob Rakouska-Uherska, přebudované na vězení. Byl rozdělen na mužskou, ženskou a dětskou část. Tímto táborem prošli mnozí vězni umístění později do samotného tábora Jasenovac či určení na pochod smrti. Likvidaci tábora začali sami ustašovci koncem roku 1944, trvala do 23. dubna 1945. Blízko tohoto tábora bylo zřízeno velké táborové pohřebiště s asi 6000 hroby. Některé oběti byly hozeny do řeky Sávy.[3]

Tábor VIII[editovat | editovat zdroj]

Nacházel se ve vesnici Donja Gradina na bosenské straně řeky Sávy u ústí Uny na prostoru asi 125 hektarů. V blízkém lese bylo zřízeno místo pro likvidaci vězňů.[10] Nejčastějšími oběťmi zde byli Srbové. Byly zde také zřízeny masové hroby. Na pohřebišti jich bylo identifikováno celkem 105.[10] Na devíti pohřebištích se zde nalézá 105 masových hrobů na celkové ploše 10 130 m².[10]

Podle očitých svědků se popravy děly chladnými zbraněmi, aby nebylo slyšet střelbu. O život zde přišlo až 200 lidí denně. V roce 1945 ustašovci přeorali toto území traktory, aby nebylo možno identifikovat místa masových hrobů.[3]

Oběti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní místo s připomínkami obětí

Většina obětí byli etničtí Srbové, Židé, antifašističtí Chorvaté nebo disidenti a Romové. Podle Holocaust Memorial Museum (USHMM) v USA, ve Washingtonu, DC. odhaduje, že ustašovci zde bylo zavražděno mezi 77 000 a 99 000 osob v letech 1941 a 1945.[11]pramen z pe Počty a poměry počtu obětí se u různých autorů liší. Nejvýznamnějšími zdroji jsou samotná statistika Památníku Jasenovac (vycházející z evidence obětí samotné správy koncentračního tábora) a pramen z pera Iva a Slavka Goldsteinových, kteří uvádějí vlastní statistiku. Goldstein a Goldstein neuvádějí rozdělenou statistiku jednotlivých menšinových národností.

Ivo a Slavko Goldsteinové[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2011 bylo jmenovitě popsáno 82 073 obětí. Z tohoto počtu je

  • 46 740 Srbů
  • 16 131 Romů (ti byli obviňováni mimo jiné z kriminálních zločinů proti chorvatskému národu)
  • 12 999 Židů (Goldstein a Goldstein[6] uvádějí, že z celkového počtu židovských vězňů [21 %] přežilo jen asi 1 %. Asi pěti se podařilo uprchnout.[12]) Jiné zdroje uvádějí počet židovských vězňů až 18 000.[13]
  • 4 208 Chorvatů (většinou komunistů)
  • 1116 Muslimů (Bosňáků, kteří byli podle dokumentace Památníku Jasenovac vězněni zejména z politických důvodů[14])
  • 263 Slovinců
  • ostatních a neznámé národnosti 616.

Mezi oběťmi je také mnoho občanů pravoslavného vyznání, ať již z řad Srbů, nebo Chorvatů (ti byli většinou nuceni, aby přestoupili na katolickou víru).

Mezi oběťmi byli také homosexuálové a svobodní zednáři.[15]

Statistika Památníku Jasenovac[editovat | editovat zdroj]

Detail památníku

Statistika Památníku Jasenovac[16] uvádí tyto počty:

Z celkového počtu 83 145 obětí bylo:

  • 47627 Srbů
  • 16173 Romů
  • 16173 Židů
  • 4255 Chorvatů
  • 1128 Muslimů (Bosňáků)
  • 266 Slovinců
  • 114 Čechů
  • 106 Slováků
  • 64 Ukrajinců
  • 44 Černohorců
  • 27 Maďarů
  • 19 Italů
  • 18 Rusů
  • 10 Rusínů
  • 10 Němců
  • 9 Poláků
  • 1 Albánec
  • 1 Rakušan
  • 1 Gruzínec
  • 1 Rumun
  • 166 neznámé národnosti

Přehled obětí[editovat | editovat zdroj]

Srbové[editovat | editovat zdroj]

Mezi srbskými vězni bylo mnoho pravoslavných kněží. Pravoslavné obyvatelstvo bylo nezřídka překřtíváno. Po bitvě na Kozaru v létě 1942 byla většina Srbů zavražděna.[17] Vztah k Srbům v NDH byl dán otázkou národnostní i náboženskou, kdy v NDH hrála roli katolická církev i ve jménu národních chorvatských zájmů, a to také v propagandě a postoji proti převážně pravoslavným Srbům jakožto údajným utlačovatelům chorvatského národa v období Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Romové[editovat | editovat zdroj]

Od června 1941 do 20. dubna 1942 byla organizována na území NDH systematická deportace Romů. Žádný z romských vězňů nepřežil.[18] Podle některých zdrojů nebyli romští vězni ani evidováni, ale přímo po deportaci rovnou zabíjeni.[19]

Židé[editovat | editovat zdroj]

Židé byli umístěni zejména v pracovních táborech.[13] Na záchraně Židů v NDH se podílel záhřebský arcibiskup, blahoslavený Alojzije Stepinac.[20] Na Heinrichu Himmlerovi vymohl, aby do koncentračních táborů nebyli posíláni Židé ze smíšených manželství.[20]

Chorvati[editovat | editovat zdroj]

Mezi vězněnými Chorvaty byli představitelé inteligence a také příslušníci (ilegální) komunistické strany.[21] V ideologii NDH byli Chorvaté pokládán za součást árijské rasy a jako státotvorný národ.

Slovinci[editovat | editovat zdroj]

Mezi vězni byli také Slovinci. Byla plánována jejich asimilace s chorvatským obyvatelstvem.[22] Mezi Slovinci bylo také 349 kněží. Ti byli umístěni ve farnostech a klášterech ve Slavonské Požeze, Đakovu a Zagorje

Muslimové (Bosňáci)[editovat | editovat zdroj]

Muslimové z řad vězňů byli většinou komunisté nebo účastníci bosenského odboje proti NDH.[23] (Muslimové-Bosňáci byli totiž podle rasových zákonů NDH vnímáni dokonce jako nejčistší složka chorvatského národa.)

Úmrtí z důvodu nemocí[editovat | editovat zdroj]

V letech 1942–43 zemřel větší počet vězňů na tyfus. Za jeden měsíc je evidováno asi 1800 obětí tyfu.

Vězni umírali i v táborové nemocnici v Sisaku.[24]

Političtí vězňové[editovat | editovat zdroj]

Mezi „politické“ vězně patřili členové ilegální komunistické strany, členové Chorvatské agrární strany (Hrvatska seljačka stranka) a také zednáři.[6]

Konec existence tábora a pokusy o útěk[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. dubna 1945 začala ustašovská vojska tábor likvidovat a vězni museli nastoupit na svého druhu pochod smrti.[24] Pro tento pochod se vžil název Křížová cesta (Križni put).[25] Sama ustašovská armáda šla stejným směrem (také před postupujícími partyzánskými jednotkami) až k pohraničnímu městu Bleiburg, kde svedla poslední bitvu v rámci 2. světové války v Chorvatsku. Tato bitva, i když poslední a s účastí již jen zbytků ustašovského vojska, z nichž zde někteří padli, stala se nástrojem propagandy chorvatských nacionalistů v 90. letech.[26][27][28]

O den později, 22. dubna, asi 600 vězňů podniklo pokus o útěk.[29] Úhrnem 84 z nich útěk přežilo.[30] Ve stejný den došlo k útěku 147 vězňů z tábora IV Kožara.[31]

Dne 2. května těsně před příchodem Jugoslávské lidové armády prchající ustašovská vojska tábor zapálila.[32]

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Báseň na památníku obětem koncentračního tábora

Po zániku NDH a vzniku Federativní republiky Jugoslávie fungoval tábor dále pod správou Jugoslávské lidové armády (JNA). Byli zde například vězni německé národnosti.[33] Dne 2. května byly některé budovy samotného jasenovského tábora úmyslně zapáleny. Od června 1945 na (částečné) likvidaci tábora pracovali němečtí vězni.[34] V letech 1945–1947 zde byli (v období nejsilnějšího stalinistického režimu ve FNRJ) soustředěni nepohodlní občané kvůli své náboženské, politické či jiné názorové orientaci. V tomto období je (podle různých zdrojů) evidováno od 5000 do 8000 vězňů.[35]

Roku 1963 byl založen Památník obětem. 4. července 1966 byla odhalena socha „Květ v Jasenovci“ (Cvijet u Jasenovcu) sochaře Bogdana Bogdanoviće. 4. července 1968 bylo založeno Pamětní muzeum. Po chorvatské válce za nezávislost zde byla otevřena roku 1999 stálá expozice o historii památníku.[36]

Místo v propagandě[editovat | editovat zdroj]

Historie koncentračního tábora Jasenovac se stala v 90. letech nástrojem propagandy nacionalistických skupin v Chorvatsku, nezřídka se odvolávajících na období NDH. Tato propaganda byla a je namířena zejména proti Srbům.[37][38]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Rajko Doleček často uvádí statistiky a historii Jasenovce ze srbských pozic.[39]

Politické postoje ke koncentračnímu táboru Jasenovac[editovat | editovat zdroj]

Při vzpomínkové akci 17. dubna 2011 chorvatský prezident Ivo Josipović prohlásil, že „Zločin, jaký se stal v jasenovském táboře, se nikdy nesmí opakovat“.[40][41]

Objevila se dokonce srovnání se srbským napadením města Vukovar během bojů na Balkáně v 90. letech.[42]

Dne 4. 2. 2016 chorvatský parlament jednal o odškodnění obětí zločinů v Jasenovci i na Bleiburgu.[43]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je na místě tábora zřízeno Pamětní muzeum. Vstup je zdarma.[44] Mezi jednotlivými lokalitami památníku vozí turisty původní vlak.

Na památku obětí je v Jasenovci umístěna skulptura Květ v Jasenovci (Cvijet u Jasenovcu), jehož autorem je akademický sochař prof. Bogdan Bogdanović.[45][46]

Dalším památníkem je Reliéf obětem fašismu.[47]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RADONIĆ, Ljiljana. Herausgeber=Heinz Fassmann, Wolfgang Müller-Funk, Heidemarie Uhl|Titel=Krieg um die Erinnerung an das KZ Jasenovac: Kroatische Vergangenheitspolitik zwischen Revisionismus und europäischen Standards. Göttingen : V&R unipress, 2009. S. 179. (němčina)  
  2. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga II - NARODNOOSLOBODILAČKI RAT I REVOLUCIJA. Bělehrad : Nolit. S. 402. (srbochorvatština)  
  3. a b c d e f g Jastrebarsko 1942: Sdružení dětí bývalých vězňů, jejich potomků a příznivců. Dostupné online (chorvatština)
  4. Oficiální stránky památníku Jasenovac (chorvatština)
  5. a b RIFFER, Milko: Grad mrtvih: Jasenovac 1943. Dostupné online. (chorvatština)
  6. a b c GOLDSTEIN, Ivo; GOLDSTEIN, Slavko. Jasenovac i Bleiburg nisu isto. Zagreb : Novi liber. S. 100. (chorvatština)  
  7. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 91
  8. a b http://www.jusp-jasenovac.hr/Default.aspx?sid=5961 (chorvatština)
  9. Oficiální stránky památníku Jasenovac (chorvatština)
  10. a b c http://www.jusp-jasenovac.hr/Default.aspx?sid=5959 (chorvatština)
  11. . Holocaust Encyclopedia: Jasenovac [online]. United States Holocaust Memorial Museum. Dostupné online.  (anglicky)
  12. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 92
  13. a b Spomen područje Jasenovac : Židovi u KCL Jasenovac Online (chorvatština)
  14. Spomen područje Jasenovac. Online (chorvatština)
  15. http://www.jergovic.com/sumnjivo-lice/cokoladni-holokaust-u-zagrebu/ (chorvatština)
  16. Poimenični popis žrtava (chorvatština)
  17. Spomen područje Jasenovac : Srbi u KCL Jasenovac Online (chorvatština)
  18. Spomen područje Jasenovac : Romi u KCL Jasenovac Online (chorvatština)
  19. http://www.vecernji.hr/sredisnja-hrvatska/romi-u-jasenovcu-nisu-bili-evidentirani-odmah-su-ubijani-592896 (chorvatština)
  20. a b http://www.croatianhistory.net/etf/gitman.html (chorvatština)
  21. Spomen područje Jasenovac : Hrvati u KCL Jasenovac Online (chorvatština)
  22. Spomen područje Jasenovac : Slovenci u KCL Jasenovac Online (chorvatština)
  23. Spomen područje Jasenovac : Muslimani u KCL Jasenovac Online (chorvatština)
  24. a b GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 101
  25. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 118.
  26. http://www.sinagl.cz/z-korespondence/1056-nejvetsi-valecny-zlocin-od-roku-1945-.html
  27. http://vladislavsvoboda.blog.idnes.cz/c/428245/Zlocinne-ideologie-20-stoleti-komunismus-a-nacismus-VIIIcast.html
  28. Propagandistické video na Youtube (chorvatština)
  29. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 102
  30. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 103
  31. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 104 a 105.
  32. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 105.
  33. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 107-109.
  34. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 109-110.
  35. GOLDSTEIN a GOLDSTEIN, str. 114.
  36. Nataša Mataušić:Osnivanje Spomen područja - Jasenovac i Memorijalnog muzeja, IM2000. Dostupné online (chorvatština)
  37. https://www.youtube.com/watch?v=_QlP2XAsmQc
  38. Propagandistické video (chorvatština)
  39. Článek Rajko Dolečka
  40. Článek o připomínce zločinů v Jasenovci (chorvatština)
  41. Článek o projevu chorvatského prezidenta Ivo Josipoviće (srbština)
  42. Vyjádření chorvatské premiérky Jadranky Kosor (chorvatština)
  43. Článek o odškodnění obětí (chorvatština)
  44. Stránky Památníku Jasenovac (chorvatština)
  45. http://www.jusp-jasenovac.hr/Default.aspx?sid=5044 (chorvatština)
  46. Cvijet u Jasenovcu (chorvatština)
  47. http://www.jusp-jasenovac.hr/Default.aspx?sid=5045 (chorvatština)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GOLDSTEIN, Ivo; GOLDSTEIN, Slavko. Jasenovac i Bleiburg nisu isto. Zagreb : Novi liber. (chorvatština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]