Aloysius Stepinac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aloysius Stepinac
Kardinal Alojzije Stepinac.jpg
Arcidiecézezáhřebská
Jmenování7. prosince 1937
Uveden do úřadu1938
Emeritura10. února 1960
PředchůdceAntun Bauer
NástupceFranjo Šeper
HesloIn te, Domine, speravi
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení26. října 1930
světitel Giuseppe Palica
Biskupské svěcení24. června 1934
světitel Antun Bauer
Kardinálská kreace12. ledna 1953
kreoval Pius XII.
Titulkardinál-kněz
Datum narození8. května 1898
Místo narozeníBrezarić
Datum úmrtí10. února 1960 (ve věku 61 let)
Místo úmrtíKrašić
Příčina úmrtítrombóza
Místo pohřbeníKatedrála Nanebevzetí Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Ladislava
Alma materPapežská univerzita Gregoriana
Řády a oceněníKomtur s hvězdou (velkodůstojník) Řádu Božího hrobu
Svatořečení
Beatifikace3. října 1998
Marija Bistrica, Chorvatsko
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek10. února
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Aloysius Viktor Stepinac (chorvatsky Alojzije Viktor Stepinac, 8. května 1898, Brezarić u obce Krašić, Království chorvatsko-slavonské, Rakousko-Uhersko10. února 1960, SFRJ) byl chorvatský kardinál a v letech 1937 až 1960 arcibiskup záhřebský.[1] V říjnu 1998 byl prohlášen za mučedníka a papežem Janem Pavlem II. beatifikován. Připomínka připadá na 10. února.[2]

Jeho případ je však poněkud kontroverzní, neboť byl rovněž kritizován za údajnou kolaboraci s fašisty během druhé světové války.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako páté z osmi dětí v rodině rolníka.[4] Během 1. světové války sloužil na italské frontě. V červenci 1918 byl Italy zajat a pět měsíců držen jako válečný zajatec. Po válce se zapsal na fakultu agronomie na univerzitě v Záhřebu, ale po jednom semestru ji opustil a vrátil se domů pomáhat otci. Patřil k chorvatským Sokolům, a v roce 1922 tak s touto organizací cestoval na katolický Sokolský slet do Brna.

V roce 1924 odjel do Říma studovat teologii na koleji Germanicum. Na kněze byl vysvěcen 26. října 1930.[5] V roce 1934 byl jmenován biskupem koadjutorem záhřebské diecéze, za další tři roky se tak stal arcibiskupem, ač mu ještě nebylo ani 40 let.

Za druhé světové války, v dubnu 1941, Stepinac nejdříve vítal ustašovské vůdce a nezávislé Chorvatsko. Již rok nato ale fašistické pronásledování Židů a Srbů odsuzoval a napomáhal jim k útěku.[3]

Po skončení války byl obviněn z válečných zločinů a kolaborace. Ačkoli byl odsouzen[6], v důsledku zahraničního i domácího nátlaku byl propuštěn do domácího vězení. V roce 1952 ho papež Pius XII. jmenoval kardinálem.[3]

Zemřel v roce 1960. Objevily se sice spekulace, že byl otráven,[7] při ohledání jeho ostatků v roce 1993 však odborníci zjistili, že příčinou smrti mohla být trombóza.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bl. Alojzije Stepinac - Saints & Angels - Catholic Online. Catholic Online [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ŽIVOTOPISY SVATÝCH: blah. Alois Stepinac. catholica.cz [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. 
  3. a b c d Vatikán otevřel cestu ke svatořečení kontroverzního kardinála Stepinace. Rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2014-2-12. Dostupné online. 
  4. Blessed Alojzije Stepinac - Zagrebačka nadbiskupija. www.zg-nadbiskupija.hr [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  5. CHENEY, David M. Bl. Alojzije Cardinal Stepinac [Catholic-Hierarchy]. www.catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. 
  6. RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 52. (angličtina) 
  7. BERKOVÁ, Helena. Vatikán otevřel cestu ke svatořečení kontroverzního kardinála Stepinace. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2014-02-12 [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Předchůdce:
Antun Bauer
Znak z doby nástupu 5. arcibiskup záhřebský
19371960
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Franjo Šeper