Apsida (architektura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Apsida (ze starořeckého ἁψίς / ápsis, v mn. č. ἀψίδες / ápsides - oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je oltářní nika obvykle půlkruhového půdorysu či ve tvaru podkovovy, může však mít také tvar pravúhlý či polygonální. Kruhová apsida bývá zaklenutá konchou.

Jako architektonický prvek vznikla v římské antické, respektive byzantské architektuře a byl používána především v předrománské, románské a románsko-gotické architektuře.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Nejprve byly apsidy použity v římských thermách, bazilikách a chrámech, kde byly v podobě polokruhové niky s konchou určeny pro sochy božstev nebo významných osobností.

V křesťanském kostele je v apsidě umístěn oltář. Apsidy, tj polokruhové niky s konchou byly používány pouze v raněkřesťanské a románské architektuře.

Románská architektura[editovat | editovat zdroj]

V románské architektuře apsida zpravidla přiléhá ke čtvercovému či obdélnému kostelnímu chóru, případně u menších kostelů (například u rotund) může také bezprostředně navazovat na chrámovou loď. V takovém případě plní apsida přímo roli presbytáře, a může mít proto i poměrně veliké rozměry a podkovovitý tvar. Naopak veliké a rozsáhlé baziliky mohou být vybaveny řadou apsid, uzavírajících též boční kaple, nebo z jihu a severu navazující na příčnou loď.

Pokud je apsida mělká (zvláště v raněkřesťanské architektuře), používáme pro její označení též termín exedra. Apsida je zpravidla zaklenuta polokupolovitou klenbou, která se nazývá koncha. Velmi často bývá v konše umístěna rozměrná nástěnná malba zobrazující Krista - Pantokratora. Apsida bývá osvětlena jedním, osově umístěným oknem nebo i několika románskými okny (původně vždy lichý počet) s oboustranně se rozšiřujícími špaletami. Výjimečně mohou být apsidy též plochostropé.

Antonín Wiehl: Novorenesanční apsida schodiště do krypty v pohřební kapli a hrobce Daubků v Litni (1888)

Mladší použití[editovat | editovat zdroj]

V gotické architektuře užití polokruhových závěrů mizí a nahrazuje je polygonální závěr navazující bezprostředně na chór a zaklenutý odlišným typem klenby. Apsidy se poté objevují již pouze v neorománské architektuře 19. a počátku 20. století. Ve světské architektuře se termín apsida nepoužívá, je nutné použít termín exedra.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • DUDÁK, Vladislav a kol.: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha 2002, ISBN 80-86223-90-6, S. 23–24.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]