Sanktusník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sanktusník kostela svatého Martina ve Strážnici

Sanktusník (sanktusová věž) je malá a štíhlá věžička nacházející se na hřebeni střechy presbytáře kostela obvykle zhruba nad hlavním oltářem, méně často (především u staveb z období pozdní gotiky) též na hřebeni střechy hlavní lodi nebo nad křížením lodí.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve vížce je (případně původně byl) zavěšen malý zvon, používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování, pro tento účel obsluhovatelný zevnitř kostela; odtud je odvozen i jeho název. Sanktusník coby architektonický prvek se objevuje již od 13. století. Zvláště v případě menších venkovských kostelů byl ve středověku jeho zvon často jediným kostelním zvonem. Později, zhruba od konce 15. století, začaly být s rozvojem kovolijectví a také se zvyšováním významu a bohatství měst u kostelů budovány mohutné, velmi často samostatně stojící zvonice s řadou velkých zvonů.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Sanktusník v závěru kostela Namebevzetí Panny Marie v Praze. Sanktusník je užíván při všech mších (v r. 2022)

Ve 21. století už se v Česku sanktusníkový zvon užívá zřídka a na novějších kostelních budovách sanktusník nebývá vůbec stavěn. Stejná situace však nepanuje všude ve světě, například v Portugalsku je použití sanktusníkového zvonu běžné. Také tradiční katolíci užívají při vysluhování mše svaté podle misálu z roku 1962 sanktusník, je-li k dispozici.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. 3. přepracované. vyd. Praha: Tvorba, s.r.o., 1994. ISBN 80-85386-92-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]