Sanktusník
Sanktusník (sanktusová věž) je malá a štíhlá věžička nacházející se na hřebeni střechy presbytáře kostela obvykle zhruba nad hlavním oltářem, méně často (především u staveb z období pozdní gotiky) též na hřebeni střechy hlavní lodi nebo nad křížením lodí.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Ve vížce je (případně původně byl) zavěšen malý zvon, používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování, pro tento účel obsluhovatelný zevnitř kostela; odtud je odvozen i jeho název. Sanktusník coby architektonický prvek se objevuje již od 13. století. Zvláště v případě menších venkovských kostelů byl ve středověku jeho zvon často jediným kostelním zvonem. Později, zhruba od konce 15. století, začaly být s rozvojem kovolijectví a také se zvyšováním významu a bohatství měst u kostelů budovány mohutné, velmi často samostatně stojící zvonice s řadou velkých zvonů.
Užití[editovat | editovat zdroj]
_(2).jpg)
Ve 21. století už se v Česku sanktusníkový zvon užívá zřídka a na novějších kostelních budovách sanktusník nebývá vůbec stavěn. Stejná situace však nepanuje všude ve světě, například v Portugalsku je použití sanktusníkového zvonu běžné. Také tradiční katolíci užívají při vysluhování mše svaté podle misálu z roku 1962 sanktusník, je-li k dispozici.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. 3. přepracované. vyd. Praha: Tvorba, s.r.o., 1994. ISBN 80-85386-92-5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sanktusník na Wikimedia Commons
